Ohňovec obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxOhňovec obecný
popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Podkmen(Agaricomycotina)
Třídastopkovýtrusé (Agaricomycetes)
Podtřídahouby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řádkožovkotvaré (Hymenochaetales)
Čeleďkožovkovité (Hymenochaetaceae)
Binomické jméno
Phellinus igniarius
Quél.; 1886
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ohňovec obecný (Phellinus igniarius) je houba z čeledě kožovkovité (Hymenochaetaceae) řádu kožovkotvaré (Hymenochaetales). Plodnice není jedlá, je velmi tuhá. Ohňovce patří mezi nebezpečné parazity způsobující úhyn dřevin.

EPPO kód[editovat | editovat zdroj]

PHELIG [1]

Synonyma patogena[editovat | editovat zdroj]

Vědecké názvy[editovat | editovat zdroj]

Podle EPPO je pro patogena s označením ohňovec obecný (Phellinus igniarius) používáno více rozdílných názvů, například Polyporus igniarius nebo Fomes igniarius. [1]

České názvy[editovat | editovat zdroj]

Podle biolib.cz je pro patogena s označením ohňovec obecný (Phellinus igniarius) používáno více rozdílných názvů, například choroš ohňový, nebo ohňovec ohňový.[2]

Zeměpisné rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Evropa, Severní Amerika, Asie, Kanárské ostrovy.[3] Je uváděno, že rozšířen po celé Severní polokouli.

Výskyt v Evropě[editovat | editovat zdroj]

Zejména severské země.

Ohňovec v Tůních u Hájské

Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]

Běžný druh.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Víceletá plodnice, v mládí polokulovitá, boulovitá nebo hlízovitá, později kopytovitá až konzolovitá, tmavě hnědé až šedavěčerné, 5–25 cm v průměru, rourky rezavě hnědé. Mladé plodnice vyrůstají sametovým povrchem, staré plodnice mají políčkovitě rozpraskaný povrch, dužnina je velmi tvrdá, sytě hnědé barvy, v místě po odlomených plodnicích vyrůstá žlutavěokrové mycelium.[2][4] Výtrusný prach je bílý.[5]

Hostitel[editovat | editovat zdroj]

Preferuje vrby, hostitelem je i topol[5], jabloň, hrušeň, třešeň, jeřáb, bříza, habr.[2] Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin od Biocont Laboratory (Ch. Tomiczek) uvádí jako hostitele i jehličnaté dřeviny, bez bližší specifikace druhu .[L 1]

Příznaky[editovat | editovat zdroj]

Plodnice na kmeni a silnějších větvích, bílá hniloba rychle pronikající celým kmenem.[4]

Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Z hospodářského hlediska je to jeden z nejškodlivějších parazitů listnatých lesů. Patogen proniká rychle kmenem. Způsobuje intenzivní hnilobu dřeva živých stromů. Plodnice jsou nejedlé.[5] Podle některých informací byly plodnice indiány v Severní Americe užívány s tabákem.[6] Jiný zdroj uvádí, že eskymáci na Aljašce popel z plodnic přidávali pro posílení chuti do tabáku. [7]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Celoročně v zahradách, v lesích, parcích a stromořadích, zřejmě nejčastější v měkkých luzích na vrbách.[2] Významnou úlohu při přenosu houby hraje u některých hostitelů datel rudohrdlý (Sphyrapicus varius), který si staví hnízda v kmenech dřevin. [L 2][L 3]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Vyloučení poranění kmene a větví.[L 1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. a b TOMICZEK,, Christian. Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. [s.l.]: Biocont Laboratory, 2005. 
  2. Heinz Butin, D. Lonsdale: Tree diseases and disorders: causes, biology, and control in forest and amenity trees. Oxford University Press, 1995. ISBN 0-19-854932-6, S. 165.
  3. Richard N. Conner: Woodpecker Dependence on Trees Infected by Fungal Heart Rots. In: The Wilson Bulletin 88(4), Dezember 1976, S. 575–581.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b EPPO, PHELIG
  2. a b c d biolib.cz
  3. eol.org,mapa
  4. a b ČERMÁK, Petr. Atlas poškození dřevin [online]. mendelu.cz, 2011 [cit. 2013-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-14. 
  5. a b c nahuby.sk
  6. botit.botany.wisc.edu
  7. forestpathology. forestpathology.cfans.umn.edu [online]. [cit. 2013-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-11-19. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]