Nefelín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nefelín
krystaly nefelínu z alkalického masívu Canaã, Brazílie
krystaly nefelínu z alkalického masívu Canaã, Brazílie
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorec(NaK)AlSiO4
Identifikace
Barvabezbarvý,šedý,bílý
Vzhled krystalušestihranné sloupečky
Soustavahexagonální P63
Tvrdost5,5-6
Leskmatný až skelný
Štěpnostnedokonalá
Index lomu1,529-1,546(o),1,526-1,542(e)
Vrypbílý
Hustota2,55-2,67 g ⋅ cm−3
Rozpustnostsnadno v HCl

Nefelín je tektosilikát sodíku a draslíku ze skupiny foidů. Poprvé byl popsán v roce 1801 (Haüy),[1] chemický vzorec (Na,K)AlSiO4. Název pochází z řeckého "nephele", "nephos" = mrak, podle jeho chování v silné kyselině. Synonymum elaeolit. Hexagonální soustava, oddělení hexagonálně pyramidální. Klasifikace podle Strunze VIII/J.02–10.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Je typickým nerostem alkalických infuzív a efuzív, nenasycených SiO2. Vzniká též působením (metasomatózou) nefelinického magmatu na okolní horniny (zejména ruly).

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Vzácnější automorfní krystaly mají tvar krátkých šestihranných sloupečků (v syenitech, fonolitech, pegmatitech), obvykle tvoří nepravidelná zrna do velikosti několika cm.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • fyzikálnítvrdost 5,5–6, hustota = 2,55–2,67 g/cm3, nedokonalá štěpnost podle [1010] a [0001], lasturnatý lom
  • optické – bezbarvý, šedý, bílý, žlutavý, zelený, načervenalý, lesk matný až skelný, průsvitný až neprůhledný, bílý vryp
  • chemické – 6,69% K, 11,8% Na, 18,47% Al, 19,23% Si, 43,81% O, možné příměsi Mg, Ca, H2O, snadno se rozkládá v HCl za vzniku gelu SiO2, důkaz zabarvením methylenovou modří, taje klidně na bezbarvé sklo, plamen barví žlutě (přítomnost sodíku)

Odrůdy[editovat | editovat zdroj]

Carnegit je vysokoteplotní modifikací, vznikající při 1254 °C

Podobné minerály[editovat | editovat zdroj]

Křemen, kalsilit, kaliofilit, panunzit, malinkoit

Parageneze[editovat | editovat zdroj]

Leucit, sanidin, analcim, endialit, natrolit, rodochrozit, sodalit, olivín, pyroxeny, amfiboly

Využití[editovat | editovat zdroj]

V keramickém průmyslu se používá jako přísada, ve sklářském průmyslu používán jako tavidlo, při výrobě korundu, menší význam jako ruda hliníku.

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

  1. vrch Košťál (České středohoří) v nefelínickém syenitu
  2. Roztoky nad Labemessexit
  3. Vinařická hora u Kladna – olivinický nefelínit
  4. Podhorní vrch u Mariánských Lázní – olivinický nefelínit
  5. Bořeňznělec (fonolit)
  • Světové lokality
  1. chibinský masív na poloostrově Kola
    särnait, leukokrátní forma nefelínického syenitu, Švédsko
  2. Jebel Bou Agras (Maroko)
  3. Monte Somma, Vesuv (Itálie)
  4. Bancroft, Hastings (Kanada)
  5. Iivaavra (Finsko)
  6. Serra de Monchique (Portugalsko)
  7. Fiton, Puy-Grion (Francie)
  8. Katzenbuckel (Německo)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HAÜY, R. J. Népheline [online]. 1801 [cit. 2023-06-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]