Mohelnice (nádraží)
| Mohelnice | |
|---|---|
 Nádraží v Mohelnici | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Olomoucký kraj |
| Město | Mohelnice |
| Souřadnice | 49°46′36,41″ s. š., 16°56′34,5″ v. d. |
  Mohelnice | |
| Provozovatel dráhy | Správa železnic |
| Kód stanice | 342824 |
| Trať | Česká Třebová – Přerov |
| Nadmořská výška | 260 m n. m. |
| V provozu od | 20. srpna 1845 |
| Zabezpečovací zařízení | elektronické stavědlo ESA 11 (DOZ z CDP Přerov) |
| Dopravní koleje | 7 |
| Nástupiště (nástupní hrany) | 3 (4) |
| Prodej jízdenek |  |
| Návazná doprava | Autobusový terminál před nádražní budovou |
| Služby ve stanici |     |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mohelnice je železniční stanice ve stejnojmenném městě na adrese Nádražní 339/5 789 85 Mohelnice nedaleko říčky Mírovka. Nachází se severozápadně od Olomouce v Olomouckém kraji, v okrese Šumperk v nadmořské výšce 260 m, na železniční trati 270 Česká Třebová – Přerov, v km 53,066.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Nádraží vzniklo na nově budované trati společnosti Severní státní dráha z Olomouce do Prahy v letech 1843–1845. Slavnostní vlak tudy projel 20. srpna 1845 za osobního řízení inženýra Jana Pernera, který trať navrhl. Návrh původně empírové budovy je připisován, stejně jako skoro u všech stanic na této trase, architektu Antonu Jünglingovi.
Roku 1959 byla trať procházející stanicí elektrizována soustavou 3 kV stejnosměrného proudu.
Modernizace[editovat | editovat zdroj]
Stanicí prochází III. železniční koridor. Po roce 2000 byla dokončena rekonstrukce stanice a úpravy parametrů nádraží na koridorovou stanici: nachází se zde kryté ostrovní nástupiště s podchodem, byl instalován elektronický informační systém pro cestující a výpravní budova prošla opravou. Vlaky mohou stanicí projíždět rychlostí až 160 km/h, stanice je vybavena elektronickým stavědlem ESA 11, které je dálkově řízeno z centrálního dispečerského pracoviště Přerov.
Výpravní budova[editovat | editovat zdroj]
V úseku Olomouc – Česká Třebová byla železniční stanice Mohelnice zařazena do IV. třídy. Její vybavení se skládalo z čekárny, pokladny, dvou bytů a vodárny.
Výpravní budova byla navržena Antonem Jünglingem jako stavba se středním patrovým tříosým traktem na čtvercovém půdorysu, k němuž byla po stranách přistavěna krátká přízemní křídla. Střední část byla kryta stanovou střechou, křídla měla střechy valbové. Empírové fasády s do líce vsazenými okny byly členěny hladkými omítanými plochami s pásovou rustikou se širokými pásy. Úzké šambrány s jemnou profilací rámovaly obdélná okna. Později byla vnitřní dispozice upravena, kdy byly zvětšeny kanceláře a čekárna.[1][2]
Po převzetí dráhy soukromou Rakouskou společností státní dráhy (StEG) byla výpravna v roce 1875 přestavěna. Nově byla zařazena do třídy III.B. Architekt Carl Schumann vypracoval návrh budovy s dvouosými patrovými křídly přistavěných ke středovému trojosému rizalitu, stavba byla krytá sedlovou střechou. Členění bylo v podobě tenkých průběžných a parapetních říms. Ve štítech byla dvojice malých okének.[1][2]
V roce 1904 byla prodloužena křídla o jednoosé přízemní přístavky se sedlovou střechou a kruhovým okénkem ve štítu. Fasáda byla členěna strukturovanou omítkou a hladkými plastickými prvky.[1] V křídle na českotřebovské straně byla umístěna čekárna 3. třídy, v druhém křídle byla lampárna, staniční sklad a nocležna pro staniční dělníky. Vnitřek přízemí budovy byl upraven na vestibul s přístupem do čekárny 3. třídy a nově umístěné čekárny 1. a 2. třídy a zavazadlové místnosti. byla zvětšena dopravní kancelář a zřízena nákladní pokladny s místností pro přepravce.[3]
Vodárna[editovat | editovat zdroj]
Vodárna, která byla postavena přes koleje naproti výpravní budově, měla středový trakt skoro čtvercového půdorysu se dvěma bočními křídly se třemi okenními osami a valbovou střechou. V každém křídle byl byt pro strážníka trati, do kterého se vstupovalo do kuchyně a z ní do kabinetu a dále do pokoje. V jednoosé patrové střední části byl v přízemí kotel s čerpadlem. Na valené klenbě stropu byla posazena čtyřhranná nýtovaná nádrž o objemu 14 m³. Střední trakt měl nízkou stanovou střechu.[4]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c BOROVCOVÁ, Alena. Kulturní dědictví severní státní dráhy. 1. vyd. Ostrava: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Ostravě, 2016. 271, [1] s. s. ISBN 9788085034912, ISBN 8085034913. OCLC 1010898392 S. 26, 29, 39, 57.
- ↑ a b BOROVCOVÁ, Alena. Z Vídně na sever : dvě páteřní železniční tratě České republiky. 1. vyd. Ostrava: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Ostravě, 2017. 208 s. ISBN 9788085034974, ISBN 8085034972. OCLC 1035451828
- ↑ KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží, Architektura a stavební vývoj. Svazek III. Litoměřice: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-86765-12-9. S. 5–7, 103–104.
- ↑ Borovcová, Alena. Kulturní dědictví Severní státní dráhy ... c.d., s. 91
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- GOŠ, Vladimír a kolektiv: Mohelnice včera a dnes – sborník o minulosti a současnosti Mohelnice, Komise pro oslavy 700. výročí povýšení Mohelnice na město, Mohelnice 1973.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mohelnice na Wikimedia Commons - Profil stanice na stránkách zelpage.cz
- Zmínka o vzniku nádraží na webu města Mohelnice
- Profil stanice na stránkách Českých drah
