Miloslav Ransdorf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.
Místopředseda KSČM
Ve funkci:
26. června 1993 – 16. května 2004
Poslanec Evropského parlamentu
Ve funkci:
1. května 2004 – 22. ledna 2016
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
1. června 1996 – 20. července 2004
Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
7. června 1990 – 31. prosince 1992
Zastupitel hlavního města Prahy
Ve funkci:
14. listopadu 1998 – 1999
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (1972–1990)
KSČM (1990–2016)
Narození15. února 1953
Rakovník
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí22. ledna 2016 (ve věku 62 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
ChoťVlasta Ransdorfová
Dětidcera Aneta
SídloPraha
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesepolitik, historik a filozof
CommonsMiloslav Ransdorf
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloslav Ransdorf (15. února 1953 Rakovník – 22. ledna 2016 Praha[1]) byl český komunistický politik, filozof a historik. Od roku 2004 do své smrti vykonával mandát poslance Evropského parlamentu. V letech 1996–2004 zasedal v dolní komoře českého parlamentu. Mezi roky 1990–1992 působil jako poslanec Federálního shromáždění.

Během veřejného života byl spojen s několika kontroverzemi, které vzbudily mediální zájem. Naposledy se jednalo o zadržení ve švýcarské bance v souvislosti s podezřením z majetkového trestného činu,[2] které se však později nepotvrdilo – dle médií bylo dokonce v této věci později zúčastněným švýcarskými úřady přiznáno odškodné.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Miloslav Ransdorf byl ženatý, dcera Aneta se narodila v roce 1990.[4] Zastával ateistické názory.[5]

Vzdělání a profesionální kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1977 absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor historie a filosofie. Titul PhDr. získal roku 1978 (dizertace Politické teorie rané renesance a reformace), titul CSc. v roce 1982 (dizertace Husitská ideologie a vznik raně buržoasního myšlení).[6] V letech 1984 až 1992 pracoval v Prognostickém ústavu ČSAV.

V médiích se různě objevovaly informace o jeho širokých jazykových schopnostech,[7] na přímý dotaz sám veřejně odpověděl, že na různé úrovni ovládá angličtinu, němčinu, nizozemštinu, francouzštinu, italštinu, španělštinu, portugalštinu, ruštinu, polštinu, srbochorvatštinu, bulharštinu, maďarštinu, finštinu a některé další jazyky, přičemž uváděl, že státní jazykové zkoušky má z němčiny a ruštiny; jako svůj koníček pak označil čtení ve staré řečtině a hebrejštině.[8][9]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po sametové revoluci se zapojil aktivně do politiky. Byl členem Demokratického fóra komunistů, reformní skupiny v KSČ, která prosazovala široké změny ve fungování a programu komunistické strany v důsledku politických změn po listopadu 1989.[10]

Ve volbách roku 1990 zasedl do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR (volební obvod Praha) za KSČ (KSČS), která v té době byla volným svazkem obou republikových komunistických stran. Po jejím postupném rozvolňování se rozpadla na samostatnou stranu na Slovensku a v českých zemích. V roce 1991 proto Ransdorf přešel do poslaneckého klubu KSČM. Mandát obhájil za KSČM, respektive za koalici Levý blok, ve volbách roku 1992. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[11]

Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za KSČM a poslanecký mandát obhájil ve volbách roku 1998 i volbách roku 2002. V dolní komoře českého parlamentu pak setrval do roku 2004.[12]

Byl členem Výkonného výboru ÚV KSČM. Na počátku 21. století reprezentoval v KSČM reformní křídlo, které vystupovalo proti konzervativnějším funkcionářům. Podporoval vstup Česka do Evropské unie, za což ho část strany (zejména brněnská organizace) podrobila kritice. Kritický ohlas v části strany vyvolala i jeho kniha Nové čtení z Marxe. Spory mezi těmito dvěma křídly vrcholily v létě 2002. KSČM nakonec svým voličům v referendu o přistoupení k Unii doporučila hlasovat proti. 6. sjezd KSČM konaný v květnu 2004 měl přinést další měření sil mezi reformním a konzervativním křídlem KSČM, ale Miroslav Grebeníček obhájil svůj post předsedy a očekávání, že Ransdorf bude hlavním soupeřem stávajícího předsedy, se nenaplnila. Nejvíce konkurenčních hlasů získal Vojtěch Filip.[10]

Ve stínové vládě KSČM zastával post jejího místopředsedy pro zahraniční politiku a spravoval resort zahraničních věcí a průřezový resort vědy a výzkumu.[13]

Poslanec Evropského parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách roku 2004 byl zvolen za Českou republiku do Evropského parlamentu a ve volbách získal nejvyšší počet preferenčních hlasů – 142 444. Zde byl členem frakce Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice.[14] Působil jako místopředseda Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a náhradník ve Výboru pro rozvoj. Svůj mandát pak obhájil ve volbách roku 2009, a to s třetím nejvyšším počtem preferenčních hlasů.[15] Byl zde opět zařazen do Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku.[16]

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 měl být původně lídrem kandidátky, vzhledem k dluhům a finančním problémům, které vyšly najevo, byl zařazen až na 4. místo kandidátky KSČM.[17][18] První místo kandidátky obsadila Kateřina Konečná.[17] Ve volbách získal 14 384 preferenčních hlasů, skončil na druhém místě v rámci kandidátky a vzhledem k zisku tří mandátů pro KSČM byl zvolen poslancem Evropského parlamentu. Byl místopředsedou Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE).

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Dne 22. ledna 2016 byl Miloslav Ransdorf převezen do pražského IKEMu, kde ještě téhož dne zemřel na mozkovou příhodu ve věku 62 let.[19][20] V Evropském parlamentu ho podle informací iDNES.cz uveřejněných 22. ledna 2016 měl nahradit Jaromír Kohlíček.[21] Ačkoli bral ve své funkci nemalý plat, potýkal se Ransdorf s dluhy z dřívějších kampaní. Pohřeb se z vlastní iniciativy rozhodla zorganizovat a zaplatit jeho domovská KSČM.[22]

Gabriela Zimmerová, předsedkyně politické skupiny Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice, označila Ransdorfa za velice aktivního a tvrdě pracujícího poslance. Dále uvedla, že jeho odchod „pokládá za velkou ztrátu pro její parlamentní skupinu a bude si jej pamatovat pro jeho lidské kvality, intelektuální schopnosti a hlubokou politickou angažovanost.“[23] Sociálně demokratický premiér Bohuslav Sobotka vyjádřil soustrast rodině a přátelům zesnulého politika a dodal, že ačkoliv s řadou jeho názorů nesouhlasil, respektoval ho jako velmi vzdělaného člověka, jako politika s širokým rozhledem.[24] Prezident Miloš Zeman označil Ransdorfa za „jednoho z nejbystřejších intelektuálů, kterého kdy poznal“.[24] Europoslanec Jan Zahradil z ODS zesnulého zhodnotil jako „velmi vzdělaného a chytrého člověka, i když někdy poněkud nepraktického.“[24]

Satirický pořad Kancelář Blaník v reakci na Ransdorfovo úmrtí pozdržel uvedení dílu týkajícího se jeho zatčení ve švýcarské bance.[25]

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Kauza padělaných výtvarných děl[editovat | editovat zdroj]

V roce 2006 byl Miloslav Ransdorf jedním z poškozených v kauze nákupu sbírky obrazů významných umělců, která měla pocházet z majetku německé šlechtické rodiny, nacházející se nyní údajně v majetku seniora neuvědomujícího si jejich hodnotu, vyšlo však najevo, že se jednalo o padělky. Možnost tohoto obchodu mu nabídl jeho spolužák Jiří Včelař Kotas, kterému Ransdorf poskytl značné sumy v hotovosti a zprostředkoval kontakty na další zájemce o koupi.[26] Ransdorf prohlásil, že „více než finančně se cítil poškozen 'mediální skandalizací' celé věci“.[27]

Dopravní nehody[editovat | editovat zdroj]

Ransdorf po několik let budil zájem médií kvůli svým autonehodám. V červnu 2007 srazil chodkyni na přechodu pro chodce v Praze-Dejvicích a způsobil jí lehké zranění. Policie jej kvůli tomu obvinila, později však toto obvinění zrušila pro imunitu a opětovně žádala Evropský parlament o jeho vydání.[28] Stejný typ nehody způsobil Miloslav Ransdorf opět v červenci 2008, kdy na přechodu v Karlovarské ulici v Praze srazil dívku, která utrpěla zranění hlavy a musela být hospitalizována.[29] V dubnu 2010 pak byl účastníkem další nehody, když nedal v Praze přednost zprava při výjezdu ze dvora a střetl se s dalším vozem. Tentokrát se kolize obešla bez zranění.[30] V lednu 2014 ho zachytil server iDNES.cz, jak za volantem za jízdy drží v ruce mobilní telefon.[28]

Sám politik se přihlásil k vině za nehodu z roku 2007 a uvedl, že „s poškozenou jsem se mimosoudně finančně vyrovnal“. Finanční vyrovnání zvolil i v případě nehody z roku 2008. Srážku s chodkyní přičítá mj. hustému dešti a snížené viditelnosti. Třetí nehodu označuje za banální střet, jehož výsledkem byl „několikacentimetrový škrábanec na laku auta“. Policie k ní byla přivolána prý jen proto, že řídil služební vůz.[31]

Spánek v Evropském parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Ke konci roku 2011 uveřejnila česká média záběr spícího českého poslance v Bruselu, a to právě v okamžiku snímaného projevu jeho zahraničního kolegy.[32][33]

Finanční problémy[editovat | editovat zdroj]

V roce 2012 byla na majetek europoslance Ransdorfa – kvůli nesplácení dluhů – uvalena exekuce.[34] Dluh vznikl v roce 2003, kdy mu půjčil jeho přítel Vratislav Šlajer 700 tisíc korun na stavbu vily. Po vypršení termínu splatnosti směnky se dohodli na odkladu a Ransdorf se Šlajerem podepsali smlouvu. Poté však poslanec přestal komunikovat a proto se Vratislav Šlajer rozhodl pověřit vymáháním dluhu exekutora.[34] Podle insolvenčního rejstříku čelil ve stejném roce Ransdorf také návrhu na úpadek, který podal Miroslav Brana. Tomu Ransdorf podepsal směnku na sedm milionů korun. Soud však Branův návrh odmítl, protože Brana nedoložil vztahy k dalším dvěma Ransdorfovým věřitelům – družstvu Unibon a Vratislavu Šlajerovi.[35]

V červnu 2013 média uvedla, že po deseti letech splatil svůj dluh ve výši 3 miliony a 390 tisíc, který měl u spořitelního družstva Unibon a předešel tak možné dražbě svého majetku. Do dražby měl jít jeho pražský dům a panelový byt v pražských Záběhlicích. Na část splátky dluhu si ovšem nově půjčil.[36] Část dluhu uhradil z prodeje svého pražského bytu, který zakoupila vedoucí jeho europoslanecké kanceláře Helena Suchá.[37] Znalec připravující podklady pro dražbu odhadl tržní hodnotu bytu na 2,3 milionu korun.[35]

Europoslanec tvrdil, že se zadlužil kvůli své volební kampani, nikdy však nezveřejnil velikost svých dluhů ani jména věřitelů.[35]

Muzeum dělnického hnutí[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 ho obvinila ředitelka Muzea dělnického hnutí, o.p.s., RSDr. Libuše Eliášová z podvodu a snahy o vytunelování muzea a podala na něj trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestných činů poškozování cizích práv, porušení tajemství dopravovaných zpráv a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací. Dle vyjádření, které posléze Ransdorf poskytl médiím, vyplývá, že trestní oznámení podáno nebylo, nýbrž bylo odloženo.[38][39][40]

Údajné zneužívání poslaneckých náhrad[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 byl v Bruselu reportérem nizozemské televize Geen Stilj TV nařčen ze zneužívání poslaneckých náhrad.[41] Podle novináře měl Ransdorf účelově přijít do budovy Evropského parlamentu jen na dobu několika minut tak, aby podepsal prezenční listinu, díky čemuž by měl nárok na denní poslaneckou náhradu ve výši 300 euro. Europoslanec reportéra odstrčil a odmítl odpovídat na jeho otázky.[42] Sám pak později odmítl, že by zneužíval poslanecké diety: „Ten den jsem cestoval devět hodin, abych stihl odpolední konferenci o perspektivách levice. Poté jsem pracoval v kanceláři. Až večer v půl sedmé jsem se šel zapsat na prezenční listinu a chtěl odejít, ale před budovou se na mě vrhli novináři.“[43][44][45][46] Na nizozemského reportéra si pak stěžoval vedení parlamentu.[47]

V květnu 2014 podal trestní oznámení na televizi Nova, která ho měla poškodit reportážemi s negativním vyzněním.[48][49]

Švýcarská banka[editovat | editovat zdroj]

Miloslav Ransdorf byl zadržen 3. prosince 2015 švýcarskou policií společně se třemi Slováky Attilou D., Jurajem H. a Peterem Guzmickým, bývalým starostou obce Ivanka pri Nitre za HZDS.[50] Podle Českého rozhlasu se prý v curyšské bance Zürcher Kantonalbank snažili na falešné doklady vybrat 350 milionů eur (v přepočtu 9,45 miliardy korun).[51] Podle vyjádření slovenského ministra vnitra Roberta Kaliňáka měly předložené dokumenty směřovat k převodu stovek milionů eur, kvůli rozdílnému datu narození vlastníka účtu a tomu, které v nich bylo uvedeno, však banka odmítla transakci provést. Následně se muži měli začít chovat agresivně a byla proto přivolána policie, která je zatkla.[52] Server Aktuálně.cz informoval, že česká policie spolupracuje se švýcarskou ohledně pokusu o podvod. Mluvčí curyšského státního zastupitelství uvedla, že zatčení souviselo s majetkovou trestnou činností.[2]

Poslanecká imunita se ve Švýcarsku na europoslance nevztahovala, protože je platná jen v členských zemích Evropské unie. S dvěma dalšími zadrženými byl nicméně propuštěn v dopoledních hodinách 5. prosince,[50] následně odjel automobilem do Česka. Vedoucí jeho kanceláře Helena Suchá uvedla, že jí po propuštění sdělil, že žádný účet v daném bankovním domu neměl a „o žádný výběr financí v této bance nešlo“.[50][52] Po návratu vydal tiskové prohlášení, v němž sdělil, že šlo o účet v Kantonalbank Zürich, jehož majitelem má být pan „V. H.“. A protože banka s ním už řadu let údajně nekomunikuje, jeho manažer „P. G.“ vybavil Miloslava Ransdorfa plnou mocí, aby se mezi nimi „pokusil otevřít komunikaci“.[53]

Podle Denníku N mohl být „V. H.“ jediným dědicem nejmenovaného vysokého nacistického pohlavára a peníze na účtu měly pocházet ze zbrojařského průmyslu a patentů. Tyto informace novinám sdělil Ľuboš Gál, starosta Ivanky pri Nitre, jenž funkci převzal od Petera Guzmického, a který se s podobnými tvrzeními setkal už před dvěma lety, aniž by je bral za věrohodné. Guzmický byl také jediným ze čtveřice, který ve Švýcarsku zůstal zadržen, ostatní byli propuštěni.[54] Tuto verzi ale 8. prosince popřel sám Ransdorf, podle nějž šlo o „cílenou provokaci“ kvůli jeho politice. Ta měla spočívat v tom, že byl přemluven, aby zprostředkoval komunikaci mezi bankou a nepohyblivým českým občanem, který zdědil značné finanční prostředky po švýcarské občance. Nepočítal s tím, jak mocný je švýcarský bankovní sektor. Na postup tamní policie, která mu údajně odmítla dát inzulin a léky na tlak, si chce stěžovat. KSČM jeho vysvětlení po předložení neupřesněných dokumentů stačilo.[55][56] Po spekulacích médií Miloslav Ransdorf doplnil, že „V. H.“ je Vladimír Huněk, už dříve trestaný podvodník, kterému on ale existenci obrovského dědictví, stejně jako jeho úmysl je věnovat na humanitární účely, stále věří.[57]

Koncem dubna 2016 švýcarská prokuratura rozhodla o zrušení obvinění vůči všem podezřelým v této věci, trestní řízení bylo zastaveno – žádný trestný čin nebyl prokázán. Média dokonce uvedla, že všichni účastníci v této kauze dostali od Švýcarska odškodné, přičemž někteří účastníci též médiím sdělili, že budou odškodnění žádat rovněž od uvedené banky.[3]

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Kapitoly z geneze husitské ideologie, 1986, 1987
  • Zdeněk Nejedlý, 1988
  • Z myšlenkového světa reformace, 1989
  • The Roots of American Political Culture (s V. Dvořákovou), 1989
  • Anatomie parlamentu I–III, 1992
  • Staré struktury a lustrace v novodobých dějinách (s V. Dvořákovou a J. Kuncem), 1992
  • Mistr Jan Hus, 1993
  • Muž velké touhy. Komenský proti proudu dějin, 1995
  • Nové čtení Marxe, I. díl 1996, II. díl 2012
  • Hledali spravedlivější svět. Díl 1. Od Luthera po Jeffersona, 1996
  • Muž svědomí : Ernesto „Che“ Guevara, 2000
  • … není všem dnům konec, 2006
  • Svět zleva (s Stanislavem Sujou), 2007 (2. vyd. pod názvem Svět zleva : Nový pohled na současný svět, 2008)

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Jaroslav Čvančara: Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc. [2], 1941–1943. (překlad do němčiny a ruštiny, 3. vyd. 2008)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Miloslav Ransdorf zemřel. Novinky.cz [online]. Borgis, 2016-01-22 [cit. 2016-01-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Komunista Ransdorf byl propuštěn. Se třemi Slováky chtěl ve Švýcarsku vybrat 350 milionů eur. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2015-12-04, rev. 2015-12-04 [cit. 2015-12-04]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Švýcaři zrušili stíhání v kauze Ransdorf, obvinění dostali odškodné. iDNES.cz [online]. 2016-05-12 [cit. 2016-05-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ Miloslav Ransdorf, tentokrát krátce [online]. Miloslav Ransdorf [cit. 2008-11-01]. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. 
  5. ↑ Miloslav Ransdorf odpověděl na dotazy čtenářů iDNES. iDNES.cz [online]. 1999-10-25 [cit. 2024-02-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ Slovník českých filosofů. Miloslav Ransdorf [online]. Masarykova univerzita [cit. 2019-07-24]. Dostupné online. 
  7. ↑ Ransdorf (†62): Chytrý kamarád Klause a Zemana i velký průšvihář. TN.cz [online]. TV Nova, 2016-01-29 [cit. 2016-05-10]. Dostupné online. 
  8. ↑ Dotaz – cizí jazyky. Parlamentní listy [online]. 2014-05-29 [cit. 2016-05-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ On-line rozhovor – Lídr kandidátky KSČM do eurovoleb Miroslav Ransdorf. iDNES.cz [online]. 2009-05-29 [cit. 2016-05-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1423. 
  11. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-08-10]. Dostupné online. 
  12. ↑ PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc. [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-08-10]. Dostupné online. 
  13. ↑ Stínová vláda KSČM – odborní mluvčí [online]. Komunistická strana Čech a Moravy [cit. 2014-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-29. 
  14. ↑ Jak pracovali čeští europoslanci v uplynulém období? [online]. Evropské hodnoty, 2013-09-16 [cit. 2019-07-24]. Dostupné online. 
  15. ↑ Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 05.06. - 06.06.2009 [online]. Český statistický úřad [cit. 2012-08-10]. Dostupné online. 
  16. ↑ V předsednictvu výborů v EP je zatím jeden Čech – Tošenovský. České noviny [online]. Česká tisková kancelář, 2009-07-16 [cit. 2009-07-16]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b Lídrem komunistů do eurovoleb je Konečná, Ransdorf je na čtvrtém místě. iDNES.cz [online]. 2014-02-22 [cit. 2019-07-24]. Dostupné online. 
  18. ↑ Kandidátní listina KSČM pro volby do Evropského parlamentu 2014 [online]. KSČM, 2014-02-22 [cit. 2014-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-25. 
  19. ↑ Europoslanec Miloslav Ransdorf zemřel. V bezvědomí ho našla jeho žena. iHNed.cz [online]. 2016-01-22 [cit. 2016-01-22]. Dostupné online. 
  20. ↑ Zemřel Miloslav Ransdorf, komunistický intelektuál a průšvihář. Lidovky.cz [online]. 2016-01-22 [cit. 2016-01-22]. Dostupné online. 
  21. ↑ FEREBAUER, Václav; ČTK. Komunistický europoslanec Ransdorf zemřel. iDNES.cz [online]. 2016-01-22 [cit. 2016-01-23]. Dostupné online. 
  22. ↑ Novinky. Pohřeb nemajetného Ransdorfa zaplatí KSČM. Novinky.cz [online]. Borgis, 2016-01-25 [cit. 2016-01-25]. Dostupné online. 
  23. ↑ Zemřel europoslanec Miloslav Ransdorf. ČT24 [online]. Česká televize, 2016-01-22 [cit. 2016-01-23]. Dostupné online. 
  24. ↑ a b c Na Ransdorfa vzpomínají v dobrém i jeho političtí rivalové. Novinky.cz [online]. Borgis, 2016-01-23 [cit. 2016-01-23]. Dostupné online. 
  25. ↑ Kancelář Blaník pozdržela novou epizodu. Kvůli Ransdorfovi?. Echo24 [online]. 2016-01-22 [cit. 2016-01-23]. Dostupné online. 
  26. ↑ BISKUP, Patrik. Ransdorf naletěl spolužákovi na kšeft s padělanými obrazy. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-08-14 [cit. 2015-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-24. 
  27. ↑ VEJVODOVÁ, Miroslava. Věřil jsem, že jsou pravé, řekl Ransdorf o obrazech. Plzeňský deník [online]. 2015-04-07 [cit. 2015-12-15]. Dostupné online. 
  28. ↑ a b NAVAROVÁ, Romana; VÁLKOVÁ, Hana. Tři nehody Ransdorfa nepoučily, za jízdy držel telefon u ucha. iDNES.cz [online]. 2014-01-06 [cit. 2014-01-06]. Dostupné online. 
  29. ↑ Policie obvinila Ransdorfa za sražení ženy na přechodu. iDNES.cz [online]. 2009-07-18 [cit. 2014-01-06]. Dostupné online. 
  30. ↑ Europoslanec Ransdorf opět boural v autě, potřetí za tři roky. Novinky.cz [online]. Borgis, 2010-04-25 [cit. 2014-01-06]. Dostupné online. 
  31. ↑ Ransdorf (KSČM): Ransdorf měl nehodu píší Novinky jako první. Parlamentní listy [online]. 2014-01-25 [cit. 2014-01-25]. Dostupné online. 
  32. ↑ VIDEO: Komunista Ransdorf přistižen, jak spí v parlamentu. Týden.cz [online]. 2011-12-05 [cit. 2011-12-05]. Dostupné online. 
  33. ↑ Ransdorf spí v europarlamentu, řečník poslance nebudil. Lidovky.cz [online]. 2011-12-05 [cit. 2011-12-05]. Dostupné online. 
  34. ↑ a b ČTK. Europoslanec Ransdorf je kvůli nesplacenému dluhu v exekuci. ČT24 [online]. 10-03-2012 [cit. 26-04-2012]. Dostupné online. 
  35. ↑ a b c Ransdorfův byt si koupila jeho podřízená, pomohla mu smazat dluh. iDNES.cz [online]. 2014-05-12 [cit. 2014-05-12]. Dostupné online. 
  36. ↑ Ransdorf splatil milionový dluh, odvrátil tak exekuční dražbu majetku. iDNES.cz [online]. 2013-06-18 [cit. 2014-05-12]. Dostupné online. 
  37. ↑ Ransdorf konečně splatí své dluhy. Šéfka jeho kanceláře si od něj koupila byt. Parlamentní listy [online]. 2014-05-12 [cit. 2014-05-12]. Dostupné online. 
  38. ↑ ČERNOTOVÁ, Martina. Zadlužený europoslanec Ransdorf je obžalovaný z podvodu. Lidovky.cz [online]. 2013-07-31 [cit. 2014-05-14]. Dostupné online. 
  39. ↑ HOMOLA, Miroslav. Muzeum dělnického hnutí žaluje Ransdorfa pro podvod. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-07-31 [cit. 2014-05-14]. Dostupné online. 
  40. ↑ Ransdorf podal trestní oznámení na provozovatele TV NOVA. Parlamentní listy [online]. 2014-05-14 [cit. 2014-05-14]. Dostupné online. 
  41. ↑ Ransdorf není jediný, kdo zneužívá náhrady, říká nizozemský reportér. iDNES.cz [online]. 2013-06-26 [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  42. ↑ (nizozemsky)Tom Staal trekt rioolput EU open: Brussel, 24. června 2013
  43. ↑ Podpis za 300 eur. Ransdorf podvádí, naznačují nizozemští novináři. iDNES.cz [online]. 2013-06-25 [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  44. ↑ Za nepříjemné otázky ránu: Europoslanec Ransdorf napadl reportéra. ČT24 [online]. 2013-06-25 [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  45. ↑ VIDEO: Ransdorf si zaskočil do práce na pár minut. Když zůstane déle, usne. Metro.cz [online]. 2013-06-26 [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  46. ↑ Ransdorfa viní ze zneužívání diet v europarlamentu. Ten to považuje za provokaci. Český rozhlas. 2013-06-26. Dostupné online [cit. 2018-11-28]. 
  47. ↑ Ransdorf si stěžoval na reportéra. Mikrofon může mít i terorista, tvrdí. Lidovky.cz [online]. 2013-07-07 [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  48. ↑ Milionová žaloba na TV Nova a mé dluhy. Upřímná zpověď komunisty Ransdorfa. Parmanentní listy [online]. 2014-05-15 [cit. 2014-05-15]. Dostupné online. 
  49. ↑ Zpráva o velké lži. www.ransdorfmiloslav.com [online]. Miloslav Ransdorf [cit. 2014-05-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-18. 
  50. ↑ a b c Ransdorf míří do Česka, policie ho propustila až dnes. Nešlo o žádný výběr peněz, řekl své asistentce. Hospodářské noviny [online]. 2015-12-05 [cit. 2015-12-05]. Dostupné online. 
  51. ↑ Švýcarská policie zadržela europoslance Ransdorfa, z banky chtěl prý vybrat 9,5 miliardy korun. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2015-12-04 [cit. 2015-12-04]. Dostupné online. 
  52. ↑ a b Ransdorfa a trojici Slováků prý prozradil nesoulad v datu narození. E15.cz [online]. 2015-12-06 [cit. 2015-12-06]. Dostupné online. 
  53. ↑ Dokument: Prohlášení europoslance Ransdorfa k zadržení ve Švýcarsku. Lidovky.cz [online]. 2015-12-06 [cit. 2015-12-07]. Dostupné online. 
  54. ↑ Denník N: Ransdorf a švýcarský účet? Miliardy patřily nacistickému pohlavárovi. Europoslance už obvinili. Lidovky.cz [online]. 2015-12-07 [cit. 2015-12-07]. Dostupné online. 
  55. ↑ Ransdorf chtěl v bance informace k dědictví. Mohla to být provokace, tvrdí. iDNES.cz [online]. 2015-12-07 [cit. 2015-12-08]. Dostupné online. 
  56. ↑ Nikomu jsem nenaletěl, hájí se Ransdorf. KSČM jeho vysvětlení stačí. iDNES.cz [online]. 2015-12-08 [cit. 2015-12-08]. Dostupné online. 
  57. ↑ Ve Švýcarsku jsem byl jménem Huňka, přiznal Ransdorf. Příběhu stále věří. iDNES.cz [online]. 2015-12-10 [cit. 2015-12-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poslanci Evropského parlamentu
5. období (2004)
6. období (2004–2009)
7. období (2009–2014)
8. období (2014–2019)
9. období (2019–2024)
Česká republika vstoupila do Evropské unie v roce 2004, proto v předchozích funkčních obdobích Evropského parlamentu své zástupce neměla.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Miloslav_Ransdorf&oldid=23684964“