Majáles
Majáles (v překladu z latiny „májové, květnové“) jsou české studentské oslavy příchodu máje, oslava krás studentského života.
Ve středověku a za Rakouska-Uherska[editovat | editovat zdroj]
Tradice je doložena už od dob rozmachu univerzit v 15. století, a již tehdy se ustálil zvyk tolerovat studentskou recesi, a to i provokativní.[1] Některými autory je původ slavnosti v českých zemích kladen až do prostředí středoškoláků v 18. století.[2] V den školního volna před filipojakubskou nocí (30. dubna) se žáci vydávali pod školními prapory a se svým učitelem do jarní přírody, kde zpěvem oslavovali radost.[2]
Přes zákaz konaný majáles roku 1847 na gymnáziu v Litomyšli je jednou z klíčových události Jiráskova románu Filosofská historie z roku 1878. V národnostně vyhrocené druhé polovině 19. století se majáles stal, dle Jiráskovy interpretace, volnomyšlenkářským, antiklerikálním a vlasteneckým svátkem, který si přisvojili i vysokoškolští studenti. Majáles byly charakterizovány především průvody různě recesisticky oblečených studentů městem a volbou Krále majálesu.
V Československu[editovat | editovat zdroj]
Za první československé republiky tradice majáles ochabovala, po druhé světové válce v letech 1946–1947 tradici oživovali politicky aktivní svazáci. Roku 1956, po pádu Stalinova kultu, se režim odvážil tradici obnovit, avšak snažil se ji mít pod kontrolou. Oddělení propagandy a agitace Ústředního výboru Československého svazu mládeže vydalo metodickou příručku „Ako pripraviť majáles“, v níž vyzývalo k zapojení dělnické mládeže i pracující inteligence. Brožura Politicko-organizačná príprava majálesu doporučovala, aby do pořádání byly zapojeny orgány veřejné osvěty, školní inspekce, národních výborů, velkých závodních klubů atd.[2] Oficiální časopis Karlovy univerzity dokonce přináší seznam doporučených hesel, například „Za další růst zaměstnanců rektorátu!“, „Pusťte ministra mezi nás!“ či „Ať vzkvétá aparát Československého svazu mládeže – opora naší práce!“, která byla vnímána jak neskrývaná ironie.[1] Represivní bezpečnostní složky byly v pohotovosti, ale nezasáhly.[1] Přesto si majáles ve druhé polovině 50. let a v 60. letech uchovaly opoziční a studentský ráz.[2] Z majálesových oslav roku 1956 vzešly petice Československého svazu mládeže Matematicko-fyzikální fakulty UK a Pedagogické fakulty UK, které vyzývaly ke zrušení cenzury, přehodnocení „bratrského“ vztahu k SSSR nebo omezení kádrového řízení na školách. Další ročníky majáles byly spolupřipravovány a bedlivě kontrolovány bezpečností. Květnové studentské akce se v Praze konaly bez průvodů a s policejní asistencí u pomníku K. H. Máchy.[1]
Od roku 1964 byly oslavy majálesu oficiálně povoleny.[3] Roku 1965 ideologický dozor polevil a výsledkem bylo, že králem pražského majálesu byl zvolen americký beatnik Allen Ginsberg. Režim reagoval neprodleně: dva dny po majálesu Ginsberga zatkl pro opilství, o den později jej zadržel a obvinil z výtržnictví, opilství, narkomanie a propagace homosexuality. O dva dny později byl úředně vyhoštěn z Československa a odletěl do Londýna.[1][4] I majáles v roce 1966 se nesl ve společensko kritickém duchu. Bezpečnostní složky negativně hodnotily zejména oslavy v Poděbradech, Plzni, Českých Budějovicích a Praze. Pražského průvodu se zúčastnilo asi sedm tisíc pět set studentů, počet přihlížejících byl odhadován na sto tisíc. Králem majálesu v Praze a Plzni se stal Miroslav Horníček. Režim již nepřistoupil k tvrdým represím, nicméně bylo rozhodnuto majáles nadále nepořádat a nahradit ho jarními studentskými slavnostmi v rámci Týdnů mládeže.[3] V 80. letech byly alegorické průvody a pochody městem nahrazeny přehlídkami hudebních skupin.[2]
Porevoluční majáles[editovat | editovat zdroj]
První pražský majáles od šedesátých let se konal v roce 1990. Králem majálesu byl zvolen student MFF UK Milan Horák. Korunu převzal z rukou svého předchůdce básníka Allena Ginsberga.[5]
Zárodky majálesu v současném pojetí vznikly roku 2004, kdy města Zlín, Brno a Olomouc společně uspořádala Moravský Majáles. Od roku 2005 jsou větší majálesy v českých zemích spojeny do projektu Český Majáles. V roce 2007 se odehrával Český Majáles již v 10 městech. Následující rok se pak projektu účastnila Praha, Brno a Plzeň; od roku 2009 do sestavy opět přibyl Hradec Králové. Zcela samostatnou akcí je festival Budějovický Majáles, který svou novodobou tradicí spadá do roku 2004 a je oproti festivalům zapojeným do Českého Majálesu neziskovou akcí pořádanou studenty, kterým není lhostejné dění ve městě, v němž žijí a studují. Stejně tak se nekomerční tradici podařilo obnovit i v Olomouci, kde od roku 2011 probíhá Olomoucký Majáles Univerzity Palackého. Ten si zachoval původní tradici alegorického průvodu, volbu krále a kromě přehlídky hudebních skupin je také centrem divadel, umění, sportu, apod. Mezi zachované středoškolské Majálesy patří i Majáles v Českém Těšíně. V tomto pohraničním městě se Majáles koná od roku 2007. Těšínský Majáles se snaží zachovat tradice, průvody, Krále i královnu, kteří jsou vybírání z maturitních ročníků těšínského Gymnázia, programy Majálesu jsou utvářeny z řad talentovaných studentů. Těšínský Majáles organizují studenti studentům a je neziskový. Mezi zvláštnosti Těšínského Majálesu patří multikulturnost, kterou přináší jedinečná kombinace českých a polských středních i základních škol v tomto městě.
Velké porevoluční majálesy obsahově navazují na tradici 80. let, tj. mají především charakter velkého hudebního festivalu spojeného s různými zábavnými soutěžemi, prezentujícími dovednosti studentů, ale jsou masovější. Přibyla prezentace komerčních produktů cílených na studenty, důraz na regionální identitu a propagaci regionálních politiků a jejich záměrů či slibů.[2] Podle Zbyňka Petráčka jdou porevoluční majálesy establishmentu na ruku, místo aby vycházely ze studentské aktivity a spontaneity a proti establishmentu rebelovaly.[1]
Proti takovému vnímání Majálesu se postavili aktivní studenti a studentky pražských vysokých škol, když v roce 2013 vedle festivalu Pražský majáles uspořádali paralelně vlastní akci na neziskové bázi. [6] Cílem iniciativy bylo podporovat aktivní studenty, prezentovat autentickou studentskou kulturu a vést diskusi nad problémy českého vysoké školství. Na úspěšný první ročník plánuje organizační tým složený ze studentů UK, ČVUT, VŠE a AMU navázat 1. května 2014.[7]
| 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 |
| Brno Olomouc Zlín České Budějovice |
Praha Brno Ostrava Olomouc Plzeň České Budějovice |
Praha Brno Ostrava Olomouc Plzeň České Budějovice Hradec Králové Písek |
Praha Brno Ostrava Olomouc Plzeň České Budějovice Hradec Králové Písek Liberec Pardubice Český Těšín |
Praha Brno Plzeň České Budějovice Český Těšín |
Praha Brno Plzeň Hradec Králové České Budějovice Ústí nad Labem Český Těšín |
Praha Brno Plzeň Hradec Králové České Budějovice Strakonice Ústí nad Labem Český Těšín |
Praha Brno Plzeň Hradec Králové České Budějovice Ústí nad Labem Český Těšín |
Praha Brno Plzeň Hradec Králové České Budějovice Ústí nad Labem Český Těšín |
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f Zbyněk Petráček: Studenti sobě aneb majáles, 29. 4. 2010, zdroj Lidové noviny
- ↑ a b c d e f Majáles – svátek studentů v průběhu času Archivováno 9. 1. 2013 na Wayback Machine., web Budějovický majáles
- ↑ a b KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin, a kol. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948 - 1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-2019-2.
- ↑ BLAŽEK, Petr. Vyhoštění krále majálesu. Allen Ginsberg a Státní bezpečnost. S. 28–43. Paměť a dějiny [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2011 [cit. 2013-03-01]. Čís. 2, s. 28–43. Dostupné online. ISSN 1802-8241.
- ↑ PROBOŠTOVÁ, Drahuše. Studentské máje. Lidové noviny. 02. května 1990.
- ↑ http://www.lidovky.cz/studenti-by-nemeli-platit-za-volbu-vlastniho-krale-f86-/veda.aspx?c=A130426_155602_ln_veda_mc
- ↑ http://majalesstudentu.cz/
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu majáles na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo majáles ve Wikislovníku- Majáles – oficiální stránky Českého Majálesu (rozděleno podle 4 účastnických měst)
