Lorenzo Valla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lorenzo Valla
Narození1407
Řím
Úmrtí1. srpna 1457 (ve věku 49–50 let)
Řím
Povoláníspisovatel, filolog, vysokoškolský učitel, filozof a římskokatolický kněz
Alma materUniverzita v Pavii
Tématafilozofie
Významná dílaDe falso credita et ementita Constantini donatione declamatio
Confutatio in Morandum
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lorenzo Valla (též latinsky Laurentius) (1405-1407, Řím1. srpna 1457 tamtéž) byl italský renesanční filosof, filolog a historik. Je považován za největšího italského humanistu XV. století.[1]

Chválil přednosti latinského jazyka a jako filolog se obracel i proti filosofii. Jazykovým rozborem prokázal nepravost tzv. Konstantinovy donace, kterou prohlásil za papežský podvrh. Tím si však proti sobě poštval některé církevní kruhy a byl vydán inkvizici. Avšak po obhájení své pravověrnosti se nakonec za papeže Calixta III. (1455-1458) stal papežským sekretářem.[2]

Důležitým Vallovým počinem bylo též porovnání autoritativního latinského textu Nového zákona (Vulgáty) s řeckým originálem. Díky tomuto "Srovnání textu Nového zákona" (Collatio Novi Testamenti") je považován za zakladatelskou postavu moderní biblické filologie. Svou prací na textu Nového zákona ovlivnil zejména Erasma Rotterdamského, který o několik desetiletí později připravil první tištěné vydání Nového zákona v řečtině. Snažil se propojit křesťanskou morálku s prvky epikúreismu, zabýval se svobodnou lidskou volbou a pomáhal znovuoživení klasického duchovního vzdělání. Jeho spis proti Konstantinově donaci byl již na počátku 16. století přeložen do češtiny humanistou Řehořem Hrubým z Jelení (jde o první překlad tohoto Vallova spisu vůbec).

Z díla Lorenza Vally:

  • De voluptate – porovnává učení stoiků a Epikúra, jehož učení vyzdvihuje
  • De libero arbitrio
  • De professione religiosorum
  • De falso credita et ementita Constantini donatione
  • Collatio Novi Testamenti
  • Repastinatio dialecticae et philosophiae
  • De elegantiis Latinae linguae – v tomto pojednání položil základy pro reformu latinské prózy a zvýšený zájem o dílo Cicerona.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dějiny filosofie, sv. II, s. 50.
  2. BIČ, Miloš. Ze světa Starého zákona II. Praha: Kalich, 1989. S. 726. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Ze zahraniční odborné literatury o Lorenzu Vallovi
  • Fois, M., "Pensiero cristiano di Lorenzo Valla nel quadro storico-culturale del suo ambiente", Roma 1969.
  • Gerl, H.-B., "Lorenzo Valla. Rhetorik als Philosophie", München 1974.
  • Setz, W., "Lorenzo Vallas Schrift gegen die konstantinische Schenkung. Zur Interpretation und Wirkungsgeschichte", Tübingen 1975.
Z české literatury
  • ALEXANDROV, Georgij; BYCHOVSKIJ, Bernard; JUDIN, Pavel, Mark Mitin (red.), 1952. Dějiny filosofie. Překlad : Hana Malínská a Jaroslav Vlček. 1., autorizované vyd. Svazek II "Filosofie XV.—XVIII. století". Praha: Svoboda. 518 s. Kapitola „Humanismus a reformace”, s. 45–67. 
  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 26. díl. V Praze: J. Otto, 1907. 1077 s. cnb000277218. S. 367–368. Dostupné online
  • Pražák, E., "Řehoř Hrubý z Jelení", Praha 1964.
  • Sanetrník, D., "Lidská přirozenost v myšlení Lorenza Vally", in: L. Chvátal-V. Hušek (eds.), "Přirozenost ve filosofii minulosti i současnosti", Brno 2008, str. 159-175.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]