Lněnka lnolistá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxLněnka lnolistá
alternativní popis obrázku chybí
Lněnka lnolistá (Thesium linophyllon)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádsantálotvaré (Santales)
Čeleďsantálovité (Santalaceae)
Rodlněnka (Thesium)
Binomické jméno
Thesium linophyllon
L., 1753
Synonyma
  • Thesium intermedium
  • Thesium linifolium
  • Thesium linophyllum
  • lněnka obecná [1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Detail květu

Lněnka lnolistá (Thesium linophyllon) je poloparazitická rostlina parazitující na kořenech nespecifikovaných jiných rostlin, jeden z mnoha druhů rodu lněnka.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Tato výlučně evropská bylina je nejrozšířenější ve střední, jižní a jihovýchodní Evropě. Západní hranice jejího výskytu probíhá středem Francie, severní přes Německo a Polsko, jižní jihem Apeninského a Balkánského poloostrova a východní hranice územím západního Ruska. V České republice vyrůstá roztroušeně, hlavně v termofytiku a jen občas na teplejších místech mezofytika. V Čechách je výskyt hojnější než na území Moravy. V ojedinělých případech se objevuje až v 700 m n. m.

Dává přednost půdám s písky a sprašemi na podložíchvápence a opuky. Vyrůstá na prosluněných travnatých a kamenitých stráních suchého, stepního charakteru a také na mezích, polních úhorech, ve vinicích a sadech a na světlých místech podél listnatých lesů nebo křovin. Je klasifikována jako diagnostický druh rostlinných společenstev svazu Seslerio-Festucion glaucae.[2][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalá, 30 až 50 cm vysoká poloparazitická rostlina s tenkými vystoupavými nebo přímými lodyhami, vyrůstajícími z výběžkatého oddenku, s obnovovacími pupeny těsně nad povrchem. Lodyhy jsou střídavě porostlé přisedlými listy o délce 2 až 7 cm a šířce jen 2 až 8 mm. Jejich lysé, třížilné čepele jsou čárkovité až čárkovitě kopinaté, celokrajné nebo jemně zoubkované. Zbarvení lodyh i listů bývá variabilní, od světle po tmavě zelenou.

Pravidelné, oboupohlavné květy rostoucí na krátkých stopkách mají v průměru od 4 do 6 mm a jsou sestavené do konečné laty. Šikmo odstávající spodní větve květenství se ještě jednou latnatě větví. Dolní větve nesou 3 až 5, horní jen 1 květ. Listen, z jehož úžlabí stopka květu vyrostla, je posunut až pod semeník květu na úroveň dvou listenců; listen delší než květ je uprostřed, kratší listence po stranách. Zvonkovité, pětičetné (ojediněle čtyřčetné) květy s nerozlišeným trvalým okvětím uvnitř bílým a vně žlutozeleným, které je rozděleno do pěti vejčitě trojúhelníkovitých cípů. V květu je 5 (ojediněle 4) tyčinekintorznimi prašníky, které se za vlhka uzavírají. Semeník, vytvořen ze tří plodolistů, je spodní a nese jedinou čnělku s hlavičkovitou bliznou. Okolo čnělky je kroužek s nektarovými žlázkami. Heterostylní květy mohou být opyleny cizosprašně hmyzem nebo také samosprašně. Kvete od května do srpna. Plod je eliptického tvaru a má na vrcholu zaschlé okvětí. To má dospod zahnuté cípy a dosahuje jen třetiny délky plodu.[2][3][4][5]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Lněnka lnolistá je v „Seznamu cévnatých rostlin květeny České republiky“ z roku 2012 řazena mezi ohrožené druhy (C3). Největší nebezpečí ji hrozí při degradaci přirozených stanovišť např. eutrofizaci nebo zarůstáním náletovými rostlinami.[3][6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BioLib.cz – Thesium linophyllon (lněnka lnolistá) [online]. BioLib.cz [cit. 2013-02-26]. Dostupné online. 
  2. a b HOUSKA, Jindřich. BOTANY.cz: Lněnka lnolistá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 08.07.2007 [cit. 2013-02-26]. Dostupné online. 
  3. a b c DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Lněnka lnolistá [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 09.07.2008 [cit. 2013-02-26]. Dostupné online. 
  4. POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Thesium linophyllum [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2013-02-26]. S. 513. Dostupné online. 
  5. Atlas rostlin: Lněnka lnolistá [online]. Luboš Pechar, Přírodou.cz, o. s., Praha 6 [cit. 2013-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-06. 
  6. DANIHELKA, Jiří; Chrtek Jindřich; Kaplan Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811, Botanický ústav, AV ČR, Průhonice. Preslia [online]. 2012 [cit. 26.02.2013]. Čís. 84, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]