Ján Valašťan Dolinský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ján Valašťan Dolinský
Základní informace
Narození15. února 1892
Békéscsaba
Úmrtí2. března 1965 (ve věku 73 let)
Nitra
Místo pohřbeníNárodný cintorín
Povoláníjazykovědec, esperantista, hudební skladatel, spisovatel a učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ján Valašťan, pseudonymy: Ján Valašťan-Dolinský, J. V. Dolinský, Ján Valaský (15. února 1892 Békéscsaba, Maďarsko2. března 1965 Nitra, Slovensko) byl slovenský sbormistr, hudební skladatel, sběratel lidových písní, pedagog a esperantista.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ján Valašťan-Dolinský sa narodil 15. února 1892 v maďarském městě Békéscsaba (Békešská Čaba) osídleném převážně Slováky. Ve městě působil největší evangelický církevní sbor v Uhrách. Otec byl tesařem, ale záhy zemřel. Ján absolvoval základní školy ve svém rodišti a učitelský ústav v Aradu, kde získal i základní hudební vzdělání.

Krátce učil na vesnické škole v Telekgerendáši a od roku 1913 v Hrachovišti v okrese Nové Mesto nad Váhom. V Hrachovišti založil a řídil dětský pěvecký sbor. V roce 1917 se oženil s Vilmou Dankovou z Modrovky u Nového Města nad Váhom. Také začal psát básně, které publikoval v časopise Živena. Protože se pro své vlastenecké cítění obával perzekuce ze strany uherských úřadů, začal se podepisovat jako J. V. Dolinský (odvozeno z rumunského slova valea – dolina). V roce 1918 se mu narodil syn Bohuslav, který se také stal pedagogem a hudebním skladatelem.

Po vzniku Československa se stal učitelem na Měšťanské škole v Brezové pod Bradlem. Vedle povinností učitele vykonával funkci kantora v místním evangelickém sboru a založil dětský pěvecký sbor a v Sokole smíšený sbor. Podílel se na založení místního odboru Matice slovenské a pracoval i jako amatérský archeolog.

V roce 1923 se stal ředitelem Státní lidové školy v Beckově a v roce 1928 odešel do Turčianského Svätého Martina, kde vyučoval na gymnáziu, vedl pěvecké sbory, byl členem Umělecké besedy slovanské, Spolku Bedřicha Smetany a Hudebního odboru Tranoscius. Do časopisu Slovenské pohľady psal recenze a kritiky. Přispíval také do časopisů Hudba a škola, Hudobní národ, Naše slovo, Živena, Evanjelický učiteľ a Cirkevné listy. Byl redaktorem hudební přílohy Evanjelického učiteľa, Nášho divadla a sborové sbírky Matice slovenské Varyto. Vedle toho sbíral a upravoval slovenské lidové písně a komponoval vlastní skladby. Slovenské písně sbíral i u Slováků usídlených v Srbsku a v Rumunsku. Roku 1954 například zapsal 60 slovenských písní z vojvodinské obce Vojlovica a 60 písní z Vukové v rumunském Banátě.

Byl nadšeným propagátorem esperanta. Byl spoluzakladatelem Slovenského esperantského ústavu v Martině a hlavním spolupracovníkem časopisu Esperantisto slovaka, ve kterém uveřejňoval překlady literárních děl slovenských klasiků. Napsal první slovenskou učebnici esperanta a slovníky.

Na sklonku života zápasil se zdravotními problémy. Zemřel v Nitře 2. března 1965. Je pochován na Národním hřbitově v Martině. Rukopisná pozůstalost Jána Valašťana-Dolinského je uložena v literárním archivu Matice slovenské v Martině.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Tiskem vyšlo:

  • Hviezdoslavove Letorosty, píseň pro střední hlas s průvodem klavíru
  • I dnes Ťa požehnávam, píseň pro střední hlas s průvodem klavíru
  • Čabianske ľudové piesne, mužské sbory
  • Za slobodu, smíšené a dětské sbory
  • Hej, pod Kriváňom, dětské dvoj a trojhlasné sbory
  • Môj spevník, 120 kanonických písní slovenských
  • Povinné písně pro slovenské národní školy
  • 24 povinných ľudových písní s průvodem harmonia
  • Slávme slávne, 96 dvoj a trojhlasných sborů
  • Spevom vpred !, sbírka mužských sborů
  • Slovenské spievanky, výber jednohlasných písní
  • Spievajže si, spievaj, spevníčky pro ľudové školy
  • Z našich dolín a hôr, smíšené sbory à cappella
  • Poriadok služieb božích, liturgia, kyrie a kréda pro organ
  • Na nivách Pánových, smíšené sbory à cappella
  • Vám všetkým, mužské sbory à cappella
  • Uspávanky Martina Benku
  • Dva sbory: Prosba, Božia dobrota (trojhlasý smíšený sbor)
  • Chvaltež Boha našeho, smíšený sbor à cappella
  • Mužské sbory:
    • Bože môj
    • Otče môj
    • Dievča, čo robíš
    • Ide ťažký furman k nám
    • Orie, orie šesť volov
    • Šecko vodzenka
    • Vodu, vodu
    • Zamľknite, žiaľne kvíľby;
  • Tri východoslovenské ľudové piesne (Oženil ja som še, Tancovala a neznala, Ej, haj, pokarala popa - mužské sbory)
  • Smíšené sbory (Hej Slováci; Hojže, Bože; Lietali, lietali havrani nad nami; Slovenčina moja)
  • Tri ľudové (Moje milé premilené čerešne; Nitra, milá Nitra; Slovák som od roku) s průvodem harmonia
  • Trojhlasné smíšené sbory (Aj, ten silný lev; Chvaltež Boha našeho;Ježíši, deťátko milé; K Velikému Pátku; Nastal nám den veselý; Nezoufej, stádečko malé; Pochvalmež večného Boha; Smutný čas vynější; Rozžehnáni se mladých lidí)
  • Štyri sbory s průvodem (Anjelové ti poslové; Bože, Otče náš; Bůh se nám nyni narodil; V den soužení k Tobě volám)
  • Tri ľudové piesne (Elena, Elena; Von oblôčkom pozerala;, Ej hora, horenka)
  • Spievajže si spievaj, dvojhlasné ľudové piesne pro I. stupeň škôl;
  • Spoza rajskej brány (scénická hudba k dětskému divadlu)
  • Zlaté husličky (15 ľudových písní slovenských pro troje housle);
  • Hudobné písmo, náuka o hudbe.

Další církevní skladby byly zveřejněny ve sbírce Zvony. Mnoho dalších skladeb církevních i světských zůstalo v rukopise.

Dolinský byl nadšeným propagátorem esperanta . Psal v esperantu vlastní básně a překládal ze slovenštiny do esperanta. Je i autorem esperantských učebnic a slovníků.

Původní básně
  • En Aŭtuno
  • Rememoro
  • Profunda okulparo
Překlady

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]