Julio Caesar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Julio Caesar
Narození1584
Praha
Úmrtí25. června 1609 (ve věku 24–25 let)
Český Krumlov
Místo pohřbeníMinoritský klášter
Partner(ka)Markéta Pichlerová
RodičeRudolf II. a Kateřina Stradová
PříbuzníAnna Dorotea de Austria (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Don Julius Caesar markýz d’Austria (Julius Caesar d’Austria či Juan d´Austria) (asi 1586, Praha25. června 1609, Český Krumlov) byl prvorozený nemanželský syn císaře Rudolfa II. a hraběnky Anny Marie Stradové.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po otci zdědil duševní poruchu, která se v rodině Habsburků často vyskytovala. V roce 1606 zabil sluhu, proto byl poslán do rakouského kláštera v Gamingu. Ještě v témže roce byl přestěhován do Českého Krumlova. I zde svým jednáním pohoršoval místní obyvatele a také se dopouštěl řady vážných zločinů.

Od roku 1607 začal vztah s dcerou místního lazebníka, Markétou Pichlerovou (zvanou mušle). Jednoho dne, kdy měl záchvat zuřivosti, svou milou zbil a pobodal. Bezvládné tělo pak vyhodil z okna zámku.[1] Markéta tento čin přežila a následně se uzdravila. Julius poté na Markétiných rodičích vymohl, aby mu dívku vydali, což se stalo na masopustní neděli 17. února 1608.[1] Tehdy ubohá dívka svému osudu neunikla. Don Julius v dalším návalu vzteku Markétu brutálně zavraždil a zohavil její tělo, které rozsekal.[1] Následujícího dne vyrobil rakev, do které zubožené tělo ukryl.

Trpěl schizofrenií, deviací, měl násilnické sklony. V krumlovském „domácím vězení“, kam byl po vraždě zavřen, se jeho chování zhoršovalo. Křičel, rozbíjel věci, propadal vzteku, různě pohoršoval kolemjdoucí. Zemřel asi na prasklý hnisavý vřed v krku. Byl pohřben v minoritském klášteře v Českém Krumlově. Přesné místo není známo. Rudolf II. z jeho smrti netruchlil.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 193. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]