Josef Hoffmann

Josef Hoffmann
	Josef Hoffmann (1902)
Narození	15. prosince 1870 ; Brtnice; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	7. května 1956 (ve věku 85 let) ; Vídeň; Rakousko
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Národnost	německá
Alma mater	Akademie výtvarných umění ve Vídni (1892–1895); Akademie výtvarných umění ve Vídni; Vídeňská univerzita
Povolání	architekt, designér, učitel, sochař, designér šperků, designér nábytku, vysokoškolský učitel a umělecký vedoucí
Významná díla	Sanatorium Purkersdorf; Palác Stoclet
Ocenění	čestný doktor Technické univerzity Vídeň (1951); medaile Rudolfa Diesela (1966)
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Hoffmann (Josef František Maria Hoffmann) (15. prosince 1870 Brtnice^[1] – 7. května 1956 Vídeň) byl moravsko-rakouský architekt a designér, původem moravský Němec. Navrhoval nábytek, látky, stříbrné a kovové předměty, šperky, sklo a keramiku. Byl důležitou osobností secesního hnutí ve Vídni a zakladatel Wiener Werkstätte. Jeho dílo se vyznačuje čistotou linií a geometrickými formami. Roku 2018 byla ve vídeňském muzeu Hofmobiliendepot uvedena výstava o vídeňské moderně, její součástí je i expozice o Josefu Hoffmannovi.^[2]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Hoffmann se narodil v Brtnici u Jihlavy, čp. 263. Studoval gymnázium v Jihlavě a po neúspěšném opakování kvarty se učil stavitelství v Brně,^[3] Vyšší státní průmyslovou školu v Brně, rok strávil ve Würzburgu ve vojenské projektové kanceláři. Roku 1892 byl přijat na Vídeňskou akademii výtvarných umění, kde studoval pod vedením Karla von Hassenauera, kterého roku 1894 vystřídal Otto Wagner. Za diplomní projekt získal stipendium tzv. Římskou cenu, díky tomu uskutečnil studijní cestu po Itálii. Podzim a zimu prožil v Římě, jaro 1896 v jižní Itálii. Studium dokončil v roce 1896. O rok později Josef Hoffmann společně s Otto Wagnerem, Gustavem Klimtem, Josephem Maria Olbrichem a Kolomanem Moserem založili Sdružení výtvarných umělců Rakouska – Secession. V té době byl Hoffmann okouzlen francouzskou a belgickou secesí. Po roce 1900 se ale obrátil směrem k britské tvorbě, která ho zaujala svou jednoduchostí a geometričností. Obdivoval hnutí uměleckých řemesel, velmi blízká mu byla tvorba Charlese Rennieho Mackinthoshe. Geometrie byla pro ranou tvorbu Josefa Hoffmanna typická, jeho rané puristické návrhy budov patří k milníkům architektury, takovou stavbou bylo např. Sanatorium Westend v Purkersdorfu u Vídně (1904). Stejně tak byl obdivovatelem středoevropského biedermeieru, který považoval za poslední dobrý styl v Rakousku. Po roce 1906 vytvářel stále dekorativnější návrhy, inspiroval se např. pestrými ornamenty lidových výšivek. Kolem roku 1910 se ve své tvorbě obracel pro inspiraci k formám antické architektury, které přetavoval do zcela nových podob a uplatňoval často v rozporu s jejich původní tektonikou a funkcí.

V roce 1903 společně s designérem Kolomanem Moserem a průmyslníkem Fritzem Waerndorferem založil Wiener Werkstätte (Vídeňské dílny), inspirací jim byly britské dílny produkující užité předměty na nejvyšší estetické i řemeslné úrovni. Z počátku fungovaly čtyři ateliéry. Největší význam měl ateliér zpracovávání kovů, kde vznikaly nejmodernější šperky, nádobí, vázy. Typickým výrobkem byly vázy z čtvercově perforovaného kovového plechu. Dále zde byla knihvazačská dílna, nábytková dílna a zpočátku byl součástí WW i Hoffmannův architektonický ateliér. Tyto dílny fungovaly až do roku 1932. Hoffmann dále spolupracoval s vídeňsko-vsetínskou firmou Jacob & Josef Kohn vyrábějící nábytek z ohýbaného bukového dřeva či českou sklárnou Loetz Witwe, J. Lobmeyr, vytvořil velké množství návrhů čalounů a koberců pro firmu Johann Backhausen & Söhne.

Architekt[editovat | editovat zdroj]

Jako architekt se zabýval především navrhováním rodinných vil. Vždy usiloval o to, aby dům vznikal ne jenom jako stavba, ale harmonicky s ní vytvářel i interiéry, které vybavoval předměty navržené jím samým, kolegy pracujícími ve WW nebo spřátelenými umělci – tomuto komplexnímu přístupu říkáme gesamtkunstwerk. Známá je kolonie na Hohe Warte, která vznikala postupně v době před první světovou válkou. Nejvýznamnější realizací je palác pro Adolfa Stocleta v Bruselu (1905–1911), který byl v roce 2009 zapsán na seznam UNESCO. Josef Hoffmann vytvořil řadu realizací i na území České republiky: dům pro hosty hutí Poldi v Kladně (1902), který financoval ocelový magnát Karl Wittgenstein. Pro rodinu olomouckého bankéře Otto Primavesiho navrhl venkovský dům v Koutech nad Desnou (1913–1914), který patřil k jeho nejzajímavějším realizacím hned vedle paláce Stoclet. Významná byla také úprava vlastního rodného domu v Brtnici u Jihlavy (1907).

Po první světové válce nacházel Hoffmann klienty zejména na českém území: vila pro Sigmunda Berla v Bruntále (1919–1922), vila pro Fritze Grohmanna ve Vrbně pod Pradědem (1920–1921). Zabýval se také tvorbou sociálního bydlení ve Vídni, byl členem skupiny architektů navrhující tzv. Winarskyhof, jeden z největších komplexů sociálního bydlení ve Vídni. Pro Rakousko navrhl řadu výstavních pavilonů pro různé Mezinárodní výstavy.

Po druhé světové válce mu byl rodný dům v Brtnici zabaven, což Josef Hoffmann vnímal velmi bolestně. První připomínka tvorby Josefa Hoffmanna přišla až po roce 1989 výstavou Barokní Hoffmann, kterou v rodném domě v Brtnici uspořádal MAK– Rakouské muzeum užitého a současného umění. Roku 2003 byl dům opraven a od 2004 se zde pořádají stálé akce. Roku 2009 byla otevřena expozice Josef Hoffmann. Inspirace, představující architektovu tvorbu a hlavní motivy, které ho ovlivňovaly. Muzeum Josefa Hoffmanna v Brtnici je společným pracovištěm Moravské galerie v Brně a MAK – Rakouského muzea užitého a současného umění.

Vybrané stavby[editovat | editovat zdroj]

Venkovské sídlo Paula Wittgensteina v Bergerhöhe u Hohenbergu, Dolní Rakousko, (1899)
Dvojvila pro Kolomana Mosera a Carla Molla ve Vídni XIX, Steinfeldgasse 6–8 (1900–1901)
Hennebergův dům ve Vídni XIX, Wollergasse 8 (1900–1901)
Spitzerův dům ve Vídni XIX, Steinfeldgasse 4 (1901–1902)
Dům pro hosty hutí Poldi v Kladně (1902)
Sanatorium Westend v Purkersdorfu, Wienerstraße 74, Dolní Rakousko (1904)
Beer-Hofmannův dům ve Vídni XVIII, Hasenauerstraße 59 (1905–1906)
Palác Stoclet v Bruselu, Tervurenlaan 281 (1905–1911)
Lovecká chata Karla Wittgensteina v Hochreithu u Hohenbergu, Dolní Rakousko (1906)
Dům Helene Hochstetter ve Vídni XIX, Steinfeldgasse 7 (1906–1907)
Úprava interiérů rodného domu v Brtnici u Jihlavy (1907)
Vybavení kabaretu Fledermaus (Netopýr) ve Vídni I, Kärtnerstraße 33 (1907)
Vila Eduarda Asta ve Vídni XIX, Steinfeldgasse 12 (1909–1911)
Hrobka Gustava Mahlera na hřbitově v Grinzingu ve Vídni (1911)
Vila Skywa-Primavesi ve Vídni XIII, Gloriettegasse 18 (1913–1915)
Venkovské sídlo pro rodinu Primavesi v Koutech nad Desnou (1914, 1922 až na kamenný suterén vyhořel, 1924 nová nástavba)
Dům pro Sigmunda Berla v Bruntále (1919–1920)
Vila Fritze Grohmanna ve Vrbně pod Pradědem (1920–1921)
Obytný komplex Klosehof ve Vídni XIX, Philippovichgasse 1 (1923–1925)
Venkovský dům Eduarda Asta v Aue u Veldenu u Wörthersee, Auen-Waldpromenade 35–36 (1924)
Vila Sonji Knipsové ve Vídni XIX, Nusswaldgasse 22 (1924–1925)
Obytný komplex Laxenburgerstraße ve Vídni X, Laxenburgerstraße 94 (1928–1932)
Vila Leopolda Grohmanna ve Vrbně pod Pradědem (1929–1930)
Sídliště Werkbundu ve Vídni XIII, Veitingergasse 79–85 (1930–1932)
Rakouský pavilon na bienále v Benátkách (1934)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Matriční záznam o narození a křtu
↑ PACLÍK, Jaroslav. Nápady brtnického architekta šokovaly Vídeň. Vystavuje je muzeum nábytku. iDNES.cz [online]. 2018-04-15 [cit. 2018-12-09]. Dostupné online.
↑ Architekt Josef Hoffmann - iVysílání | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Rainald Franz, Martina Lehmannová, Kathrin Pokorny-Nagel, Jan Tabor, Peter Noever, Marek Pokorný: Josef Hoffmann. Architektonický průvodce Archivováno 7. 9. 2011 na Wayback Machine., Wien 2010. ISBN 978-3-7757-2733-4.
Millerová, Judith: Průvodce pro sběratele secese. Praha, Noxi, 2004. ISBN 80-89179-08-8.
Peter Noever, Marek Pokorný, Rainald Franz, Martina Straková: Josef Hoffmann. Autobiografie. Brno, Moravská galerie v Brně, 2009. ISBN 978-80-7027-201-5.
Sagnerová, Karin: Jak je poznáme? Umění secese. Praha, Knižní klub, 2007. ISBN 978-80-242-1773-4.
Eduard F. Sekler: Josef Hoffmann: Das architektonische Werk; Monographie und Werkverzeichnis. Residenz-Verlag, Salzburg 1986, ISBN 3-7017-0306-X.
ŠEBOROVÁ, Silvie. Navrhl domy s úžasnou fantazií. Živá historie. Květen 2010, s. 70–71.
Gabriele Fahr-Becker: Wiener Werkstätte. 1903 - 1932. Taschen, Wien 1994, ISBN 3-8228-2550-6.
Sarnitz, August, Josef Hoffmann 1870–1956. Ve vesmíru krásy. Taschen/Slovart, Praha 2008, ISBN 978-80-7391-085-3.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Hoffmann na Wikimedia Commons
Osoba Josef Hoffmann ve Wikicitátech
Interiér sanatoria Purkersdorf

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu

[2] PACLÍK, Jaroslav. Nápady brtnického architekta šokovaly Vídeň. Vystavuje je muzeum nábytku. iDNES.cz [online]. 2018-04-15 [cit. 2018-12-09]. Dostupné online.

[3] Architekt Josef Hoffmann - iVysílání | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.

[1]

[2]

[3]