Ivan Diviš

Mgr. Ivan Diviš
Mgr. Ivan Diviš
	Ivan Diviš (vlevo) s Ivanem Wernischem (1993)
Narození	18. září 1924 ; Praha; Československo
Úmrtí	7. dubna 1999 (ve věku 74 let) ; Praha ; Česko
Příčina úmrtí	smrt pádem
Místo pohřbení	Břevnovský hřbitov (50°5′7″ s. š., 14°21′4″ v. d.)
Povolání	spisovatel, básník, novinář a redaktor
Alma mater	Univerzita Karlova
Ocenění	Cena Jaroslava Seiferta (1988) Medaile Za zásluhy I. stupeň (1997)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Diviš (18. září 1924 Praha – 7. dubna 1999 Praha) byl český básník a esejista. Je považován za jednoho z nejvýraznějších a nejoriginálnějších českých autorů 2. poloviny 20. století. Patří k básnické generaci, která začala psát za doby protektorátu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ivan Diviš se narodil 18. září 1924 v Praze do rodiny bankovního úředníka. V době 2. světové války studoval gymnázium. V období 1943–1946 se učil knihkupcem. Byl zadržen a vězněn gestapem. V letech 1945–1949 studoval filozofii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zpočátku byl zaměstnán v knihkupectví a nakladatelství Václav Petr. Na začátku 50. let působil jako editor v redakci Rudého práva. Později v 50. letech pracoval jako soustružník. V 60. letech se stal redaktorem v nakladatelství Mladá fronta. V roce 1964 konvertoval ke katolictví.

V roce 1969 emigroval do západního Německa. Stal se spolupracovníkem Rádia Svobodná Evropa se sídlem v Mnichově. Po sametové revoluci nadále setrvával v Německu, do Prahy se vrátil až v roce 1997, dle vlastního tvrzení pouze z ekonomických důvodů.^[1] Žil v domě v ulici Za Strahovem 21. Zemřel 7. dubna 1999 v Praze na následky pádu ze schodů ve vlastním domě.

Divišova poetika[editovat | editovat zdroj]

Rozzlobený kritik moderního světa, prázdnoty bytí a společenských mechanismů
Mnohoslovná, opak Skácela (úsporné, stručné), hodně veršů, tíhne k poemě, delší básně
Rétorická (jako Majakovskij – obrací se na čtenáře, zvolání), sarkastická, vulgární prvky, úmyslně krkolomná slovní spojení a věty, využívá neologismů (jako u Holana, Weinera, Chlebnikova)
Pozdním knihám vyčítána grafomanie, přílišná vulgarita

Dílo Ivana Diviše je interpretováno v knize Jiřího Zizlera Výstup na horu poezie (Host, 2013).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

Balada z regálu (1946, s Kamilem Bednářem a Václavem Bláhou)
První hudba bratřím (1947)
Uzlové písmo (1960)
Rozpleť si vlasy (1961)
Deník molekuly
Eliášův oheň
Morality
Chrlení krve (1964)
Umbriana (1965)
Průhledná hlava (1965)
V jazyku Dolor (1966)
Povíme si to! (1967)
Sursum (1967)
Thanatea (1968)
Noé vypouští krkavce (1975)
Přece jen (1977)
Křížatky (1978)
Průvan (1978)
Beránek na sněhu (1981)
Odchod z Čech (1981)
Žalmy (1986)
Obrať koně! (1988)
Moje oči musely vidět (1991)
Jedna loď (Laura Blair) (1994)
Tresty (1994)
Kateřina Rynglová (1996)
Češi pod Huascaránem (1998)
Verše starého muže (1998)
Poslední básně (2003)
Obelst - Přece jen - Průvan (2006)

Básničky pro děti[editovat | editovat zdroj]

Říkadla a kecadla, podtitul Pokusy pro děcka (2004, vydáno posmrtně)

Další díla[editovat | editovat zdroj]

Teorie spolehlivosti (výbor 1972, kompletní 1994, rozšířené 2002) – soubor deníkových záznamů, poznámek, reflexí a sebereflexí, náčrtů básní apod. od 60. let do doby vydání. Této knihy si velice vážil, v dopise Ladislavu Vereckému píše: "Máš Teorii spolehlivosti? Nemít ji znamená asi tolik, co nemít tramvajenku nebo stranickou legitimaci. Straníci jezdí zadarmiko a navíc od konduktérů vyžadují hlubosklon a příslušnou devótnost."^[2] Časopis A2 zařadil tuto knihu do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.^[3]
Papouščí město (1988) – záznamy snů z let 1905–1987; druhé, doplněné vydání vyšlo pod názvem Noc, nebudeš se báti (1991)
Návrat do Čech (2011) – dopisy z let 1990–1999
Adresát Ladislav Verecký (2013) – původně pracovní korespondence redaktorovi nakladatelství Československý spisovatel z počátku 90. let
Skála se sesouvá do bořeliska (2022) – výbor z korespondence z let 1969-1989 s básníkem Rio Preisnerem
Mávám tomu dopředu všemi svými klobouky (2022) – vzájemná exilová korespondence s básníkem Petrem Králem
Poslední průvodce Prahou (2023) – společně se spisovatelem Josefem Jedličkou vytvořený básnický slovník věnovaný Praze, původně plánovaný pro exilové nakladatelství Sixty-Eight Publishers

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Cena Jana Zahradníčka (1987)
Cena Jaroslava Seiferta (1988) za sbírku Žalmy
Státní cena za literaturu (1995) za knihu Teorie spolehlivosti
Medaile za zásluhy (1997)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ DIVIŠ, Ivan. Návrat do Čech. [s.l.]: [s.n.] S. Dopis Petru Němcovi, 5. června 1997..
↑ Ivan Diviš: Návrat do Čech. Dopisy z let 1990–1999. Torst 2013, s. 100.
↑ Český literární kánon po roce 1989 - podzimní literární příloha A2. www.advojka.cz [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

CHALOUPKA, Otakar. Příruční slovník české literatury od počátků do současnosti. 1. vyd. Brno: Centa, 2005. s. 150–152. ISBN 80-86785-03-3.
Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 122.
PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. 1. vyd. Sokolov: O.K.-Soft, 1998. s. 46. ISBN 80-238-2348-5.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 237.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig-Doš. Praha: Libri, 2010. 216-338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 233–234.
14. 5. 1960 – Ivan Diviš začíná psát Teorii spolehlivosti. Týden. 9. květen 2005.
ZIZLER, Jiří. Ivan Diviš - Výstup na horu poezie. Brno: Host, 2013. 262 s. ISBN 978-80-7294-885-7.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Seznam českých spisovatelů

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Diviš na Wikimedia Commons
Osoba Ivan Diviš ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Diviš
Ivan Diviš: Moje oči musely vidět – dokument České televize
Videozáznam přednášky Ivana Diviše z r. 1990

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] DIVIŠ, Ivan. Návrat do Čech. [s.l.]: [s.n.] S. Dopis Petru Němcovi, 5. června 1997..

[2] Ivan Diviš: Návrat do Čech. Dopisy z let 1990–1999. Torst 2013, s. 100.

[3] Český literární kánon po roce 1989 - podzimní literární příloha A2. www.advojka.cz [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]