Hexanitrát mannitolu
| Hexanitrát mannitolu | |
|---|---|
 Vzorec mannitol hexanitrátu | |
| Obecné | |
| Sumární vzorec | C₆H₈N₆O₁₈ |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 15825-70-4 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 451,99 Da |
| Bezpečnost | |
 GHS01 Nebezpečí[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hexanitrát mannitolu (MHN)[2] je esterem polyolu mannitolu a kyseliny dusičné se sumárním vzorcem C6H8N6O18. Jedná se o bílý prášek, popř. bílé lité bloky. Občas se vyskytuje ve formě gelu s nižšími estery mannitolu (mannitol pentanitrát a nižší). Stejně jako jiné nitroestery je i MHN vasodilatátor a je tedy mírně až středně jedovatý. Jedná se o velmi silnou výbušninu, nepatrně silnější než ETN a plně srovnatelnou s pentritem. Nemá průmyslové využití a vzácněji je připravován pro výzkum a amatérskými experimentátory. Jeho aplikace jsou podobné jako u ETN, ale pro svoji lehce složitější výrobu a tavení je jeho použití v amatérské chemii vzácné. MHN je citlivější na náraz a tření než PETN a ETN a svojí citlivostí se dá srovnat s méně citlivými třaskavinami. Podobně jako ETN má lehce pozitivní kyslíkovou bilanci, takže k dosažení 0 kyslíkové bilance je možno jej smíchat s nízkými jednotkami procent paliva (cca 1,7 % hmotnosti oleje, popř. kolem 6 % práškového hliníku).
Vyrábí se esterifikací mannitolu ve směsi konc. kyseliny sírové a dusičné. Lze taktéž použít směs konc. kyseliny sírové a 68% kyselinu dusičnou či samotnou konc. kyselinu dusičnou. Mannitol lze také esterifikovat směsí dusičnanu amonného/draselného a konc. kyseliny sírové.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Mannitol hexanitrate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MANNITOL HEXANITRATE; Nitranitol; Mannitol nitrate; NITROMANNITOL; D-Mannitol, hexanitrate; Mannite hexanitrate, https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/61818#section=Top
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hexanitrát mannitolu na Wikimedia Commons
