Gyula
| Gyula | |
|---|---|
 Centrum města | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°39′ s. š., 21°16′58″ v. d. |
| Časové pásmo | +1 |
| Stát |  Maďarsko |
| Župa | Békés |
| Okres | Békéscsaba |
  Gyula | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 255,8 km² |
| Počet obyvatel | 28 090 (2023)[1] |
| Hustota zalidnění | 109,8 obyv./km² |
| Náboženské složení | Křesťanství |
| Správa | |
| Status | Město |
| Starosta | Ernő Görgényi (od 2010) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gyula (rumunsky Jula) je okresní město v Maďarsku, v župě Békés (na jihovýchodě země, nedaleko města Békéscsaba). Nachází se 235 km jihovýchodně od Budapešti. Občas bývá považováno za bránu do Sedmihradska.[2] V roce 2018 ve městě žilo 29 606 obyvatel.
Město je známé díky termálním lázním[3], středověkému hradu (jednomu z mála v oblasti z cihel)[4] a také jako rodiště Ference Erkela, skladatele současné maďarské hymny.
Poloha, popis[editovat | editovat zdroj]
Rozkládá se v jihovýchodní části Maďarska. Na jihovýchodě sousedí s rumunskými župami Arad a Bihor. V Maďarsku pak sousedí s obcemi Elek a Kétegyháza na jihu, Szabadkígyós na západě, Békéscsaba na severozápadě, Doboz a Sarkad na severu.
Městem protéká zhruba od jihu na sever řeka Fehér-Körös (Bílý Kriš). Při severním okraji pak protéká řeka Fekete-Körös (Černý Kriš). Zhruba 2 km od hranice s Rumunskem je z řeky Bílý Kriš vyveden směrem na západ vodní kanál Élővíz-csatorna (vodní kanál Živá voda). Ten tvoří původní koryto Kriše.
Název[editovat | editovat zdroj]
V závěru 13. století probíhala v lokalitě okolo řek Mureš a Kriš změna vlastnické struktury rozsáhlých pozemků. Královské pozemky byly z velké části převedeny do rukou hraních pánů a ti se tak stali statkáři, resp. šlechtici. Název města Gyula (v maďarštině se jedná o křestní jméno) nejspíše odkazuje na takto zbohatlého statkáře, podle něhož bylo sídlo pojmenováno.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Nejstarší dějiny a turecká okupace[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka pochází z roku 1313[2], kdy byl zmíněn místní klášter (pod názvem Gyulamonostor). Ve stejném století byla budována v jeho blízkosti pevnost, nicméně dokončena byla až v polovině 16. století. Pro hrad si vybrali polohu na jednom z meandru řeky Kriše. Gyula samotná byla vlastnictvím rodiny Maróthyů[2] a později Jana Korvína. Turci dobyli Gyulu v roce 1566 po 63 dnech obléhání místní pevnosti. Po nějakou dobu bylo město centrem sandžaku (turecké správní jednotky), byla sem přesunuta správa z nedalekého Aradu. V Gyule se usídlili někteří turečtí obchodníci. Jako město se čtyřmi čtvrtěmi, třemi školami (medresami) a dvěma mešitami jej popsal turecký cestoval Evliya Çelebi v druhé polovině 17. století.
V závěru turecké okupace Uher klesal nápadně počet obyvatel, což snižovalo výnosy z daní pro místní správce. Turci se proto rozhodli v roce 1693 Gyulu dosídlilt. S postupem křesťanských vojsk nicméně ztráceli jedno město za druhým, až se Gyula stala jedním z mála měst na řece Mureș, které ještě drželi. Když byli nakonec i odsud Turci vyhnáni (resp. vzdali se bez boje), bylo město zcela opuštěno a následně bylo znovu kolonizováno. Z Gyuly odešlo po dobytí křesťanským vojskem cca 1500 tureckých vojáků. Maďarský šlechtic János Harruckern pozval maďarské, německé a rumunské osadníky, kteří pomohli znovu zalidnit a vybudovat město. Gyula byla obnovena na počátku 18. století, a to i přes Rákócziho povstání a obléhání města. Obléhající si povšimli, že ještě na počátku 18. století byly zdi hradu poškozené z bojů s Turky.
Moderní doba[editovat | editovat zdroj]
V závěru 18. století se postupně se vzrůstajícím počtem obyvatel postupně navyšoval i podíl obdělávané půdy. Roku 1738 zasáhla město epidemie moru.
Stavebně se město rozvíhelo v západo-východním směru okolo ulice Lájose Kossutha a Radniční ulice (maďarsky Városház utca) severně k toku Bílého Kriše. Obklopovaly jej vinice. Město bylo na mapách prvního vojenského mapování rozděleno na německou, maďarskou a rumunskou část. Maďarská ležela blíže zámku, německá na západním okraji a rumunská severně od středu města. Východně od města se rozkládal velký močál.
Během 18. a 19. století zasáhly Gyulu časté požáry; jen mezi lety 1782 až 1882 jich bylo sedm. Nejničivější se odehrál roku 1801. Nejinak tomu bylo i v případě povodní, které často decimovaly město. V roce 1843 bylo zaplaveno Bílým Krišem okolo dvou set domů. Další povodeň město postihla roku 1888. Na ochranu před ním bylo rozhodnuto o výstavbě valu, který byl později na počátku 20. století ještě navýšen. V téže době byla také postavena továrna na punčochy, která měla pobočný závod i v dnes rumunském Temešváru. Byla jednou z největších v regionu.
Budova místní radnice byla dokončena roku 1861. V závěru 19. století přišli do Gyuly bulharští kolonisté, kteří zde rozvíjeli zahradnickou tradici. Díky tomu je místní zahradnictví proslulé v celém Maďarsku. V 60. letech 19. století za pomoci finančního příspěvku od Jánose Mogyoróssyho byly položeny základy místního muzea. Postaveno zde bylo také sanatorium a sirotčinec, a to podle projektu maďarského architekta (s českým původem) Ede Dvoraka. Na mapách třetího vojenského mapování z konce století je vidět město západně od řeky Bílý Kriš, která již byla zregulována. Tehdejší Gyula byla obklopena sady a vinicemi. Původní zámek se s parkem nacházel na okraji tehdejší zástavby.
20. a 21. století[editovat | editovat zdroj]
V roce 1906 zde byla otevřena městská železnice (Gyulavidéki HÉV), která spojovala místní nádraží, centrum města a nedalekou obec Gyulavári. V provozu byla až do roku 1944. Jednalo se o úzkorozchodnou dráhu o rozchodu kolejí 760 mm.
Podle sčítání lidu (posledního rakousko-uherského) z roku 1910 zde žila většina obyvatel maďarské národnosti a malá menšina Rumunů. Z náboženského hlediska zde dominovala Římskokatolická církev, zastoupeny byly také církve protestantské.
Konec první světové války a ustanovení nových hranic Gyulu závažným způsobem zasáhly. Nově vzniklá hranice s Rumunskem se nyní nacházela jen několik málo kilometrů východně od města. Řada vesnic, které byly na město ekonomicky navázané se ocitly na druhé straně hranice a administrativně byly připojeny k jiným městům, např. Chișineu-Criș a dalším. V bezprostřední blízkosti Gyuly zůstaly pouhé čtyři vesnice. Období nového státu, politické nestability a ekonomické krize (po roce 1929) vedly k velké vlně vystěhovalectví z Gyuly, zavírání podniků a nezaměstnanosti.
V původním zámku Almasy (jižně od historického hradu) byly později (v roce 1942) vybudovány lázně. Označovány bývají od té doby jako zámecké lázně (maďarsky Várfürdő[2]). V roce 1959 byly rozšířeny. Jsou obklopeny rozsáhlým parkem a v jejich blízkosti se nachází také další koupaliště. Na počátku 60. let 20. století byl obnoven místní hrad. Nově se v něm od roku 1964 nacházelo také divadlo.[2]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Obyvatelstvo je především maďarské národnosti. K národnosti rumunské se přihlásily cca 3 % obyvatel města. Počet obyvatel města postupně klesá, v roce 2013 zde žilo 31 tisíc obyvatel, roku 2019 to bylo dvacet devět tisíc obyvatel. Náboženské rozložení bylo následující: římští katolíci 18,4 %, reformovaní 17,9 %, luteráni 1,6 %, řeckokatolíci 0,4 %, bez vyznání 28,2 % (29 % se nepřihlásilo).
Kultura a turistika[editovat | editovat zdroj]
Kulturní instituce a akce[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Kromě uvedeného zámku (kaštelu) a hradu se zde nachází také zemědělské muzeum [4] a rodný dům skladatele Ference Erkela, dům rodiny Ladiců, připomínka života úřednické rodiny v době 19. století a galerie Koban.
Mezi pravidelné akce, které se v Gyule pořádají, patří např. festival květin, dále potom zámecké dny, pivní slavnosti, festival lidového tance apod.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Nedaleko od města se nachází také les Mályvádi.[4] Jedná se o dávný dubový les a jeden z největších v regionu.
Pozoruhodný je také most Kapus-híd.
V Gyule stojí katolický kostel svatého Jiří (v centru města). Na Petőfiho náměstí poté lze nalézt i kostel Reformované církve. Hlavní římskokatolický kostel v Gyule je nicméně Kostel Panny Marie, který stojí v samotném středu města a je netradičně orientován severo-jižním směrem.
Významnou pamětihodností je také župní dům, který vznikl v druhé polovině 19. století v novorenesančním stylu podle návrhu architekta Jánose Linczbauera.[5]
Západně od centra města se také nachází Německý dům, který zahrnuje i muzeum.[zdroj?] Okolo něj existuje místní část, která byla známá jako tzv. Německá Gyula (maďarsky Nemétgyula), kde se nachází řada historických budov.
Existuje tu i historická cukrárna.[6] Ta spolu s hradem patří k nejnavštěvovanějším objektům ve městě.
Ekonomika[editovat | editovat zdroj]
V Gyule sídlí potravinářský závod na výrobu salámů.[3] Nachází se zde rozsáhlý areál s názvem Húskombinát.
Význam zde má díky lázním i turistika, která má dlouhodobě vzestupnou tendenci. V roce 2023 byla u domácích rekreantů pátou nejoblíbenější destinací.[7] Město Gyula provozuje společnost Gyulai Turisztikai Nonprofit Kft., která město propaguje.
Nezaměstnanost je zde nižší, než kolik činí celomaďarský průměr.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Městem prochází hlavní silnice č.44 vedoucí z města Kecskemét směrem do Rumunska. Jihovýchodně od Gyuly se nachází silniční hraniční přechod, jehož význam je vzhledem k silničnímu tahu směřujícímu do Aradu v Rumunsku značný. Byl otevřen v roce 1970. Město je s regionálním centrem (Békéscsaba) spojeno pomocí čtyřproudé rychlostní silnice. Silnice celostátního významu č. 44 obchází město po obchvatu, který je trasován jižně od Gyuly. Výhledově ji má nahradit budovaná dálnice M44.[8]
Železniční spojení zajišťuje regionální železniční trať z Békéscsaby na jihovýchod země (do rumunské Salonty) č. 128. hlavní nádraží je umístěno severně od středu města. Kromě toho se zde nachází ještě dvě zastávky, a to Gyula–Városerdő a Gyula–Jánoszug.
Školství[editovat | editovat zdroj]
V Gyule se nachází celkem pět základních škol.
Zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]
Gyula má svoji vlastní nemocnici (Pándy Kálmán kórház).
Známé osobnosti[editovat | editovat zdroj]
Z Gyuly pocházely následující známé osobnosti:
- Robert Angelusz, sociolog
- Béla Bánáthy, vědec
- Imre Bródy (1891-1944), maďarský fyzik
- Albrecht Dürer starší (1427–1502), otec Albrechta Dürera
- Ferenc Erkel (1810–1893), maďarský skladatel
- Imre König (1901–1992), hráč šachu
- László Krasznahorkai (*1954), maďarský spisovatel
- George Pomutz (1818-1882), americký diplomat a generál
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Detailed Gazetteer of Hungary. 30. října 2023. Dostupné online. [cit. 2023-11-05]
- ↑ a b c d e 5 kihagyhatatlan program gyulán, mely jól kiegészíti a fürdőzést. travelo [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ a b Őrület, mennyien utaznak erre a vidékre: vajon mi a magyar térség titka?. Hellovidek [online]. [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ a b c Miért lehetetlen nem szeretni Gyulát? Varázslatos látnivalókban bővelkedik a magyar város. Femina. Dostupné online [cit. 2021-12-19]. (maďarština)
- ↑ Egy élhető város titka – INTERJÚ. Magyar Hírlap. Dostupné online [cit. 2023-08-29]. (maďarština)
- ↑ Egymilliárdból fejlődik Gyula turizmusa. Turizmus Online. Dostupné online [cit. 2022-12-12]. (maďarština)
- ↑ Gyula az ötödik legkedveltebb úti célja a vakációzóknak. BEOL. Dostupné online [cit. 2023-08-29]. (maďarština)
- ↑ Épül az M44-es gyorsforgalmi út Lakitelek és az M5 autópálya közötti befejező szakasza. Gyula televizió. Dostupné online [cit. 2023-08-29]. (maďarština)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gyula na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
