Grand Prix Itálie 1950

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Itálie Grand Prix Itálie 1950
7. závod v sezóně 1950
Detaily závodu
Datum3. září 1950
Oficiální názevXXI Gran Premio d'Italia
MístoAutodromo Nazionale Monza, Monza, Itálie
Délka trati6,3 km
Délka závodu80 kol, 504 km
Pole position
PilotArgentina Juan Manuel FangioAlfa Romeo
Čas1'58.6
Nejrychlejší kolo
PilotArgentina Juan Manuel FangioAlfa Romeo
Čas2'00.0 (v 7. kole)
Stupně vítězů
PrvníItálie Giuseppe FarinaAlfa Romeo
DruhýItálie Dorino Serafini
Itálie Alberto Ascari
Ferrari
TřetíItálie Luigi FagioliAlfa Romeo

Grand Prix Itálie (XXI Gran Premio d'Italia) byla sedmým závodem sezóny 1950, který se konal 3. září 1950 na okruhu Autodromo Nazionale Monza. Šanci získat titul mistra světa mělo pouze hvězdné F trio z týmu Alfa Romeo, Juan Manuel Fangio, který měl na svém kontě 26 bodů a dvou bodový náskok před druhým Fagiolim. Fangiovi stačilo k zisku titulu dojet na druhém místě, nebo bodovat na třetím, čtvrtém či pátém místě a to za předpokladu, že Farina nezvítězí. Giuseppe Farina utočil na titul ze třetí pozice se čtyřbodovou ztrátou, a k zisku titulu musel zvítězit a doufat, že Fangio nebude lepší než třetí. Paradoxně nejhůře na tom byl druhý muž celkového pořadí Luigi Fagioli, který získal již čtyři druhá místa, a protože pravidla dovolovala započítat pouze čtyři nejlepší výsledky, Fagioli musel zvítězit a spoléhat na to, že Farina nezíská lepší než třetí místo a Fangio páté místo. V tomto ohledu na tom byli Farina a Fangio lépe, oba totiž bodovali pouze třikrát a tak se jim žádný výsledek nebude škrtat.

Oficiální plakát

Průběh závodu[editovat | editovat zdroj]

Účastníci[editovat | editovat zdroj]

Startovní listina závodu Formule 1 v italské Monze čítala celkem 27 vozů a patřila k těm vůbec nejdelším. Alfa Romeo přihlásila hned pětici vozů, po boku trojice uchazečů o titul Fangio, Fagioli a Farina se objevil Consalvo Sanesi a Piero Taruffi. Fangio a Farina měli možnost startovat s novým modelem Alfa Romeo 159, vůz částečně vycházel z verze vozu 158, od kterého se výrazně liší především zdokonaleným brzdovým systémem, modifikovanou rozvodovkou a úplně novou zadní nápravou De Dion. Výkon motoru vzrostl na 425 CV při 9300 otáčkách (jednalo se o motor o objemu 1500 cc), jedinou nevýhodou motoru byla jeho nadměrná spotřeba (na 1 litr ujel vůz 0,582 km). Domácí konkurent, Scuderia Ferrari, přivezl na milánský okruh pouze vozy pro Alberta Ascariho a Dorina Serafiniho, který přešel z motocyklů na automobily. Scuderia tak oficiálně představila nové Ferrari 375, které disponovalo vidlicovým 12válcovým motorem s úhlem rozevření 60° a o objemu 4500 cc, první verze motoru měla výkon 330 koní při 7000 otáčkách. Na startu se objevilo ještě soukromé Ferrari 125 Brita Petera Whiteheada a hybridní vůz Ferrari 166 Clemente Biondettiho s motorem Jaguar. Dalším domácím účastníkem byla automobilka Maserati, která již tradičně připravila vozy pro týmy Officine Alfieri Maserati (Franco Rol a Louis Chiron), Enrico Plate (Princ Bira a Toulo de Graffenried), Scuderia Ambrosiana (David Murray) a Scuderia Milano (Felice Bonetto a Franco Comotti). Soukromé Maserati na Monzu přivezl Paul Pietsch, jenž se stal prvním Němcem startující v mistrovství světa formule 1. Značný útlum automobilky Talbot se projevil především v neúčasti továrního týmu, na startu se Talboty prezentovali v menších týmech nebo v rukou soukromníků. Další francouzská automobilka Simca přivezla vozy pro Maurice Trintignanta a Roberta Manzona.

Závod[editovat | editovat zdroj]

Již v kvalifikaci ukázala Alfa Romeo v čem je její síla...výkon, lehkost a ovladatelnost, ale Ferrari se neztratilo a kdo očekával, že bude při své váze (o 120 kg těžší než Alfa) neohrabané a bude těžit spíše z menší spotřeby a menšího počtu zastávek v boxu. Alberto Ascari ztratil pouze dvě desetiny na vítěze kvalifikace Fangia a to ještě jel za horších meteorologických podmínek. Na třetím místě skončil Giuseppe Farina a první řadu zkompletoval Consalvo Sanesi taktéž na Alfě. Luigi Fagioli se kvalifikoval na pátém místě a cesta k titulu se mu mírně zkomplikovala.

Nejlépe odstartoval Farina, před Fangiem a Sanesim, zatímco Ascari na startu zaspal a zařadil se za tuto trojici. Po průjezdu prvním kolem je mladý Ascari již za Farinou na druhém místě, pronásledován čtveřicí Fangio, Sanesi, Taruffi a Fagioli. Oba piloti v čele závodu pomalu kolo za kolem navyšovali náskok před svými pronásledovately i přesto, že Fangio zajel v sedmém kole nejrychlejší kolo. Ve 14 kole se Ascari dostal před Farinu a vedl závod, ale jeho radost trvala pouhá dvě kola, když ho opět vystřídal Farina. Ascari si vychutnal pohár hořkosti až do dna, skvěle rozjetý závod zastavila zlomená zadní náprava. Farina si na čele získal již bezkonkurenční náskok, který nepustil až do cíle.

Díky gestu Serafiniho, mohl Ascari po návratu do boxů pokračovat v závodě. Fangio zastavil v boxech ve 24. kole a jeho Alfa byla definitivně nepojízdná. Vedení týmu povolalo do depa Taruffiho a ten předal vůz Fangiovi, naděje na zisk titulu byla znovu oživena. Fangio se vydal na stíhací jízdu, ale po deseti kolech se z motoru vyvalil bílý kouř a to znamenalo definitivní konec všech nadějí. Farina v 50. kole zajel do boxu ke druhé zastávce a po jejím opuštění měl luxusní náskok jedné a půl minuty na Ascariho. Giuseppe Farina si třetím vítězstvím v sezóně zajistil titul mistra světa.

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Závod[editovat | editovat zdroj]

  • 3. září 1950
  • Okruh Monza
  • 80 kol × 6,3 km – 504 km
  • 7. Grand Prix
  • 3. vítězství pro « Giuseppe Farinu » Vyrovnaný rekord
  • 6. vítězství pro « Alfu Romeo » Nový rekord
  • 3. vítězství pro « Itálii » Vyrovnaný rekord
  • 2. vítězství pro vůz se startovním číslem « 10 » Nový rekord
  • 1. vítězství z 3. místa na startu »
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu


Pozice Č Jezdec Vůz Kolo Čas +/- Pole Body Nej. kolo
1 10. Giuseppe Farina Alfa Romeo 159 80 2h51'17"4 2 3 8
2 48. Dorino Serafini* poleman
Alberto Ascari
Ferrari 375 80
(47, 33)
à 1'18"6 4 6
X
3
3
3 36. Luigi Fagioli Alfa Romeo 158 80 à 1'35"6 2 5 4
4 58. Louis Rosier Talbot T 26 C 75 à 5 kol 9 13 3 2'13.1 (15.)
5 24. Philippe Étancelin Talbot T 26 C 75 à 5 kol 11 16 2 2'13.3 (16.)
6 38. Toulo de Graffenried Maserati 4CLT/48 72 à 8 kol 11 17
7 8. Peter Whitehead Ferrari 125 72 à 8 kol 11 18
Pozice Č Odstoupili Vůz Kolo Příčina +/- Pole Body Nej. kolo
Ret 50. David Murray Maserati 4CLT/48 57 Rozvody 8 24
Ret 32. Cuth Harrison ERA B/C 52 Chladič 9 21
Ret 12. Raymond Sommer Talbot T 26 C 49 Rozvody 7 8 2'10.2 (11.)
Ret 40. Guy Mairesse Talbot T 26 C 43 Odstoupil 10 11 2'22.0 (25.)
Ret 4. Franco Rol Maserati 4CLT/48 40 Odstoupil 6 9
Ret 60. Piero Taruffi * poleman
Juan Manuel Fangio
Alfa Romeo 158 35
(25, 9)
Motor 2 7
X
Ret 56. Pierre Levegh Talbot T 26 C 30 Převodovka 13 20 2'15.3 (21.)
Ret 18. Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 159 24 Rozvody 2 1 1 2'00.0
Ret 2. Johnny Claes Talbot T 26 C 23 Přehřátí 16 22 2'19.0 (23.)
Ret 16. Alberto Ascari Ferrari 375 22 Motor 2 2
Ret 22. Clemente Biondetti Ferrari 166 S 18 Motor 18 25
Ret 64. Henri Louveau Talbot T 26 C-GS 17 Odstoupil 12 14 2'15.0 (20)
Ret 62. Gianfranco Comotti Maserati 4CLT/50 16 Odstoupil 17 26
Ret 42. Maurice Trintignant Simca Gordini T 15 14 Osa řízení 22 12 2'10.2 (11.)
Ret 6. Louis Chiron Maserati 4CLT/48 14 Tlak oleje 19 19
Ret 46. Consalvo Sanesi Alfa Romeo 158 12 Motor 4 4
Ret 44. Roberto Manzon Simca Gordini T 15 7 Převodovka 10 10
Ret 30. Princ Bira Maserati 4CLT/48 2 Motor 10 15 2'22.0 (25.)
Ret 28. Paul Pietsch Maserati 4CLT/48 1 Motor 27 27

Stupně vítězů[editovat | editovat zdroj]

Jezdci

  • 5. podium pro « Itálie Luigi Fagioliho » nový rekord
  • 3. podium pro « Itálie Giuseppe Farinu »
  • 2. podium pro « Itálie Alberta Ascariho »
  • 1. podium pro Itálie Dorina Serafiniho (jediné podium)

Vozy

  • 12. podium pro « Alfu Romeo » nový rekord
  • 3. podium pro « Ferrari »

Státy

  • 11. podium pro « Itálie Itálii » nový rekord

Bodové umístění[editovat | editovat zdroj]

  • V závorce body získané v této Grand Prix.

Jezdci

  • 30 (8) bodů pro « Itálie Giuseppe Farinu » nový rekord
  • 28 (4) bodů pro « Itálie Luigi Fagioliho »
  • 27 (1) bodů pro « Argentina Juana Manuela Fangia »
  • 13 (3) body pro « Francie Luise Rosiera »
  • 11 (3) bodů pro « Itálie Alberta Ascariho »
  • 3 (3) bodů pro Itálie Dorina Serafiniho jediné body
  • 3 (2) bod pro « Francie Phelippeho Étancelina

Vozy

  • 89 (13) bodů pro « Alfu Romeo » Nový rekord
  • 20 (5) bodů pro « Talbot »
  • 21 (6) bodů pro « Ferrari »

Státy

  • 74 (18) bodů pro « Itálie Itálii » Nový rekord
  • 27 (1) bodů pro « Argentina Argentinu »
  • 26 (5) bodů pro « Francie Francii »

Nejrychlejší kolo[editovat | editovat zdroj]

  • Juan Manuel Fangio 2'00"0 180,833 km
  • 3. nejrychlejší kolo pro « Juana Manuela Fangia »
  • 6. nejrychlejší kolo pro « Alfu Romeo » Nový rekord
  • 3. nejrychlejší kolo pro « Argentinu »
  • 1. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 18 » vyrovnaný rekord

Nekvalifikovali se[editovat | editovat zdroj]

  • Felice Bonetto – Maserati

Vedení v závodě[editovat | editovat zdroj]

  • « Giuseppe Farina » byl ve vedeni 197 kol nový rekord
  • Alberto Ascari » byl ve vedeni 2 kola
  • « Alfa Romeo » byla ve vedení 384 kol nový rekord
  • Ferrari » bylo ve vedeni 2 kola
  • « Itálie » byla ve vedení 207 kol. Nový rekord
Kola km Jezdec %
1.–13. kolo 81,9 km Giuseppe Farina 16,5 %
14.–15. kolo 12,6 km Alberto Ascari 2,5 %
16.–80. kolo 409,5 km Giuseppe Farina 81 %
Farina

Farina

Postavení na startu[editovat | editovat zdroj]

  • Juan Manuel Fangio 1'58.6 Alfa Romeo
  • 4. Pole position pro « Juana Manuela Fangia » nový rekord
  • 6. Pole position pro « Alfu Romeo » (nový rekord)
  • 4. Pole position pro « Argentinu » (nový rekord)
  • 1. Pole position pro vůz se startovním číslem 18 »
  • 6x první řadu získali « Giuseppe Farina » a « Juan Manuel Fangio » (nový rekord)
  • 1x první řadu získali Alberto Ascari » a Consalvo Sanesi
  • 18x první řadu získala « Alfa Romeo » (nový rekord)
  • 1x první řadu získala Ferrari »
  • 12x první řadu získala « Itálie » (nový rekord)
  • 7x první řadu získala « Argentina »
_______1_______
Argentina
Juan Manuel Fangio
Alfa Romeo
1'58.6
_______2_______
Itálie
Alberto Ascari
Ferrari
1'58.8
_______3_______
Itálie
Giuseppe Farina
Alfa Romeo
2'00.2
_______4_______
Itálie
Consalvo Sanesi
Alfa Romeo
2'00.4
_______5_______
Itálie
Luigi Fagioli
Alfa Romeo
2'04.0
_______6_______
Itálie
Dorino Serafini
Ferrari
2'05.2
_______7_______
Itálie
Piero Taruffi
Alfa Romeo
2'05.8
_______8_______
Francie
Raymond Sommer
Talbot
2'08.6
_______9_______
Itálie
Franco Rol
Maserati
2'10.0
_______10_______
Francie
Robert Manzon
Simca
2'12.4
_______11_______
Francie
Guy Mairesse
Talbot
2'13.2
_______12_______
Francie
Maurice Trintignant
Simca
2'13.4
_______13_______
Francie
Louis Rosier
Talbot
2'13.4
_______14_______
Francie
Henri Louveau
Talbot
2'13.8
_______15_______
Thajsko
Princ Bira
Maserati
2'14.0
_______16_______
Francie
Philippe Étancelin
Talbot
2'14.4
_______17_______
Švýcarsko
Toulo de Graffenried
Maserati
2'14.4
_______18_______
Spojené království
Peter Whitehead
Ferrari
2'16.2
_______19_______
Monako
Louis Chiron
Maserati
2'17.2
_______20_______
Francie
Pierre Levegh
Talbot
2'17.2
_______21_______
Spojené království
Cuth Harrison
ERA
2'18.4
_______22_______
Belgie
Johnny Claes
Talbot
2'18.6
_______23_______
Itálie
Felice Bonetto
Maserati
2'19.8
_______24_______
Spojené království
David Murray
Maserati
2'22.0
_______25_______
Itálie
Clemente Biondetti
Ferrari
2'30.6
_______26_______
Itálie
Franco Comotti
Maserati
2'33.6
_______27_______
Německo
Paul Pietsch
Maserati
- -- ---

Startovní listina[editovat | editovat zdroj]

Č. Tým Pilot Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky
2 Ecurie Belge Belgie Johnny Claes Talbot Talbot T26C Talbot 4.5 L6 D
4 Officine Alfieri Maserati Itálie Franco Rol Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati 1.5 L4C Pirelli
6 Officine Alfieri Maserati Monako Louis Chiron Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati 1.5 L4C Pirelli
8 Privátní Spojené království Peter Whitehead Ferrari Ferrari 125 Ferrari 125 1.5 V12C D
10 Alfa Romeo SpA Itálie Giuseppe Farina Alfa Romeo Alfa Romeo 159 Alfa Romeo 158 1.5 L8C Pirelli
12 Privátní Francie Raymond Sommer Talbot Talbot T26C Talbot 4.5 L6 D
16 Scuderia Ferrari Itálie Alberto Ascari Ferrari Ferrari 375 Ferrari 375 4.5 V12 Pirelli
18 Alfa Romeo SpA Argentina Juan Manuel Fangio Alfa Romeo Alfa Romeo 159 Alfa Romeo 158 1.5 L8C Pirelli
22 Privátní Itálie Clemente Biondetti Ferrari Ferrari 166S Jaguar XK 3.4 L6
24 Privátní Francie Philippe Étancelin Talbot Talbot T26C Talbot 4.5 L6 D
28 Privátní Německo Paul Pietsch Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati 1.5 L4C Pirelli
30 Enrico Plate Thajsko Princ Bira Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati 1.5 L4C Pirelli
32 Privátní Spojené království Cuth Harrison ERA ERA B ERA 1.5 L6C D
36 Alfa Romeo SpA Itálie Luigi Fagioli Alfa Romeo Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 1.5 L8C Pirelli
38 Enrico Plate Švýcarsko Toulo de Graffenried Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati 1.5 L4C Pirelli
40 Privátní Francie Guy Mairesse Talbot Talbot T26C Talbot 4.5 L6 D
42 Equipe Gordini Francie Maurice Trintignant Simca Gordini Simca T15 Gordini 1.5 L4C E
44 Equipe Gordini Francie Robert Manzon Simca Gordini Simca T15 Gordini 1.5 L4C E
46 Alfa Romeo SpA Itálie Consalvo Sanesi Alfa Romeo Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 1.5 L8C Pirelli
48 Scuderia Ferrari Itálie Dorino Serafini Ferrari Ferrari 375 Ferrari 375 4.5 V12 Pirelli
50 Scuderia Ambrosiana Spojené království David Murray Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati 1.5 L4C D
52 Scuderia Milano Itálie Felice Bonetto Maserati Milano 1 Speluzzi 1.5 L4C Pirelli
56 Privátní Francie Pierre Levegh Talbot Talbot T26C Talbot 4.5 L6 D
58 Ecurie Rosier Francie Louis Rosier Talbot Talbot T26C Talbot 4.5 L6 D
60 Alfa Romeo SpA Itálie Piero Taruffi Alfa Romeo Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 1.5 L8C Pirelli
62 Scuderia Milano Itálie Franco Comotti Maserati Maserati 4CLT/50 Maserati 1.5 L4C Pirelli
64 Ecurie Rosier Francie Henri Louveau Talbot Talbot T26C - GS Talbot 4.5 L6 D

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • V závodě debutoval Clemente Biondetti, Consalvo Sanesi, Dorino Serafini, Franco Comotti, Gui Mairesse, Henri Louveau, Paul Pietsch a Pierro Taruffi.
  • Poprvé představen vůz Alfa Romeo 159, Ferrari 166T a Ferrari 375

Souhrn[editovat | editovat zdroj]

Pole position Vítězství Nej. kolo Hat trick Vedení Chelem
Itálie Itálie
Juan Manuel Fangio Giuseppe Farina Juan Manuel Fangio Giuseppe Farina Alberto Ascari
Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 Ferrari 375
1'58.6 2:51'17.4 2'00.0 78 kol 2 kola
191,231 km/h 176,543 km/h 189,000 km/h 491,4 km 12,6 km

Stav MS[editovat | editovat zdroj]

  • GP – body získané v této Grand Prix
* Jezdec Body GP * Vůz Body GP * Stát Body GP
1 Giuseppe Farina 30 8 1 Alfa Romeo 89 13 1 ItálieItálie Itálie 74 18
2 Juan Manuel Fangio 27 1 2 Ferrari 21 6 2 ArgentinaArgentina Argentina 27 1
3 Luigi Fagioli 24 (28) 4 3 Talbot 20 5 3 FrancieFrancie Francie 26 5
4 Louis Rosier 13 3 4 Kurtis Kraft 14 4 USA USA 24
5 Alberto Ascari 11 3 5 Maserati 11 5 Spojené království Velká Británie 8
6 Johnnie Parsons 9 6 Deidt 10 6 ThajskoThajsko Thajsko 5
7 Bill Holland 6 7 Simca 3 7 MonakoMonako Monako 4
8 Princ Bira 5
9 Reg Parnel 4
10 Louis Chiron 4
11 Mauri Rose 4
12 Peter Whitehead 4
13 Yves Giraud-Cabantous 3
14 Raymond Sommer 3
15 Cecil Green 3
16 Robert Manzon 3
17 Dorino Serafini 3 3
18 Philippe Étancelin 3 2
17 Felice Bonetto 2
18 Joie Chitwood 1
19 Tony Bettenhausen 1
21 Eugene Chaboud 1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]