Esperantský klub

Jazyk
Esperanto


Akademie esperanta Gramatika Slovníky Esperantologie Abeceda Číslovky Fundamento lernu! Letní škola esperanta

Organizace

UEA TEJO E@I EEU SAT Český esperantský svaz Česká esperantská mládež Esperantské kluby Katolíci

Dějiny

Ludvík Lazar Zamenhof Časová osa Buloňská deklarace Ido-schizma Krize ata/ita Neutrální Moresnet Interhelpo Pražský manifest Bona Espero Esperantské město

Kultura

Esperantská setkání Pasporta Servo Hudba Rozhlas Finvenkismus Homaranismus Kabei Politika La Espero Stelo Symboly UK IJK Esperantista Rodilí mluvčí Zamenhofův den

Literatura

Autoři Esperantské časopisy Esperantské slovníky PIV Wikipedie KAEST

Úhly pohledu

Propedeutická hodnota Srovnání s idem Srovnání s interlinguou Reformy Odpor vůči esperantu

Esperantský klub či klub esperantistů (v esperantu Esperanto-klubo, Esperantista klubo) je spolek mluvčích jazyka esperanto (tzv. esperantistů). Na rozdíl od celostátního esperantského svazu či mezinárodní esperantské organizace svou činnost esperantský klub obvykle geograficky omezuje na určitou obec či územní celek. Esperantské kluby tvoří už od vzniku esperanta základ esperantského hnutí, i když v poslední době se tato situace začala měnit díky možnosti okamžité a bezprostřední komunikace nabízené sítí internet.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Esperantské kluby se vzájemně odlišují řadou vlastností:

stálé prostory pro schůze;
pravidelnost a rozmanitost aktivit;
pevná členská základna (a výběr členských poplatků);
zaměření na určitou úroveň znalostí esperanta;
specifičtější zaměření mimo esperanto samotné (např. klub esperantských učitelů, studentský klub, esperantský klub zdravotníků, klub při domě vědy apod.);
vztah k celostátnímu esperantskému svazu (v Česku je takovým Český esperantský svaz);
pravidelné pořádání kurzů esperanta.

Nejstarší esperantské kluby[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší esperantský klub byl založen v Norimberku 18. února 1885, tedy ještě před zveřejněním jazyka esperanto (1887) – původně byl totiž založen jako klub příznivců jazyka volapük, než jeho valné shromáždění v roce 1888 pod vlivem Leopolda Einsteina jednohlasně rozhodlo k přechodu na esperanto. Norimberský klub začal také v říjnu 1889 vydávat vůbec první esperantský časopis La Esperantisto.

Seznam nejstarších esperantských klubů[editovat | editovat zdroj]

Následující seznam uvádí esperantské kluby založené v letech 1887-1895, tedy v prvních devíti letech existence esperanta (v závorkách jména zakladatelů):^[1]

1888
- Norimberk (Christian Schmidt)
1889
- Moskva
- Sofie (Bogdanov)
1890
- Schalke (Trompeter)
- Ivanovo-Voznjesensk (Antoni Grabowski)
1891
- München - "Societo E-isto-ja" = Internacia Klubo de Korespondado (L. E. Meyer z Norimberku)
- Uppsala (S. Lundström)
- Murom (W. Brzozowski)
- Freiburg im Breisgau (dr. Haas)
- Petrohrad (Art. Florell)
1892
- Málaga
- Göteborg (G. Backman)
- Osterby (Ossian Holmquist)
- Erlangen (Fr. v. Brtesen)
- Schweinfurt (P. Kramer, Kirschner, Brand)
- Vilnius (A. Naumann)
1893
- Varšava (Al. Blumental, Rubin, J. Wasniewski)
1894
- Steneby (Lindgven)
- Oděsa (Gernet, Borovko)
- Remeš-Soissons (Huisson)
- Helsinky (W. Fagershom)
1895
- Vladimir (V. Solodiĥin)

Na konci roku 1904 však existovaly již jen tři z těchto klubů, a sice kluby v Uppsale, Petrohradu a Oděse. Jiné z nich se dočkaly někdy i jen několika měsíců trvání, jako tomu bylo například u skupiny v Remeši, kterou utvořili mladí žáci místního lycea.

Esperantské kluby v Česku[editovat | editovat zdroj]

První esperantský klub v českých zemích byl založen v roce 1901 v Brně. Mezi zakladateli byli poslanec Josef Hybeš a redaktor Dělnických listů Karel Pelant. Šlo současně i o první esperantský klub na území celého Rakouska-Uherska. Pražský esperantský klub byl založen v roce 1902, jeho spoluzakladatelem byl Stanislav Kostka Neumann.

Dnes je v Česku činných kolem 30 esperantských klubů nebo kroužků,^[2] které vydávají časopisy, pořádají kongresy, letní tábory a mnohé další akce.