Echinokokóza
| Echinokokóza | |
|---|---|
 Larvy měchožila pod mikroskopem | |
| Klasifikace | |
| MKN-10 | B67. |
| Klinický obraz | |
| Příčiny nebo rizikové faktory | měchožil (Echinococcus) |
| Postižený systém | játra |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Echinokokóza (také hydatické onemocnění, hydatidóza), je parazitární onemocnění lidí způsobené larvami tasemnic rodu Echinococcus. U člověka se vyskytují dva hlavní typy onemocnění, cystická echinokokóza (způsobuje hlavně E. granulosus sensu stricto) a alveolární echinokokóza (E. multilocularis). Méně časté formy jsou polycystická echinokokóza a unicystická echinokokóza. Onemocnění má velmi dlouhou inkubační dobu. Symptomy a příznaky závisí na umístění a velikosti cyst. Alveolární onemocnění obvykle začíná v játrech, ale může se rozšířit do jiných částí těla. Při zasažení játer se nemoc projeví například bolestí břicha, hubnutím či žloutenkou. U cystické echinokokózy mohou být cysty v játrech, plicích, méně často i v mozku. Cysty v plicích se manifestují bolestí na hrudi, dušností a kašlem.[1][2][3]
Etiologie[editovat | editovat zdroj]
Člověk slouží jako atypický mezihostitel echinokoka a jsou pro něj infekční pouze vajíčka tasemnic vylučovaná trusem definitivních hostitelů (psovité a kočkovité šelmy). Člověk se nakazí pozřením vajíček echinokoka při nedostatečné hygieně v endemických oblastech. Přesné zdroje infekce nejsou známy. Mezi rizikové faktory patří kontakt se zvířaty, práce s půdou nebo kontaminované nemyté ovoce a zelenina.[1]
Onemocnění může mít několik forem v závislosti na druhu echinokoka.[2]
Cystická echinokokóza[editovat | editovat zdroj]
Nejvýznamnější a nejčetnější je cystická echinokokóza (CE), jež způsobuje druh E. granulosus nebo E. canadensis, vzácně i E. ortleppi. CE je charakterizovaná zpravidla solitérní cystou v játrech nebo plicích rostoucí do značných rozměrů. Zdrojem infekce jsou zpravidla domácí psi.[1]
Alveolární echinokokóza[editovat | editovat zdroj]
E. multilocularis způsobuje alveolární echinokokózu (AE). U této nejzávažnější formy dochází k růstu mnohočetných cyst (alveokok) prorůstajících postupně celým parenchymem jater s možností metastáz do dalších orgánů. Neléčená infekce končí vždy fatálně. Zdrojem infekce je liščí trus.[1]
Polycystická echinokokóza[editovat | editovat zdroj]
Vzácná forma nemoci vyskytující se pouze v Jižní a Střední Americe se jmenuje polycystická echinokokóza (PE). Původcem jsou E. vogeli nebo E. oligarthra. U těchto druhů pučí cysta dovnitř a vytváří dceřiné cysty uvnitř primární, mezi dceřinými cystami se tvoří septa.[2]
| Typ nemoci | Původce | Definitivní hostitel | Mezihostitel | Výskyt |
|---|---|---|---|---|
| cystická echinokokóza | Echinococcus granulosus s.s. Echinococcus canadensis Echinococcus ortleppi |
pes a volně žijící psovití volně žijící psovití pes |
přežvýkavci, prasata přežvýkavci skot |
kosmopolitní |
| alveolární echinokokóza | Echinococcus multilocularis | liška obecná, liška polární, psík mývalovitý, kojot prérijní, pes | hlodavci Arvicolinae | severní polokoule |
| polycystická echinokokóza | Echinococcus vogeli Echinococcus oligarthra |
pes pralesní (Speothos venaticus) volně žijící kočkovití (puma, jaguár, ocelot,...) |
paka nížinná (Cuniculus paca), aguti zlatý (Dasyprocta leporina) jihoamerické druhy hlodavců |
Jižní a Střední Amerika Jižní Amerika |
Epidemiologie[editovat | editovat zdroj]
Toto onemocnění se vyskytuje ve většině oblastí na světě a v současné době postihuje asi jeden milion osob. V některých oblastech Jižní Ameriky, Afriky a Asie je postiženo až 10 % určitých skupin obyvatel.[4] V roce 2010 způsobilo 1200 úmrtí, což je pokles z 2000 v roce 1990.[5] Ekonomické náklady na toto onemocnění se odhadují na přibližně 3 miliardy amerických dolarů ročně. Může postihnout také jiná zvířata, např. prasata, krávy a koně.[4]
Definitivním hostitelem jsou psovité šelmy (lišky, psi) a kočky, kterým parazitují ve střevech. Nemoc je nebezpečná pro mezihostitele, kterými jsou malí přežvýkavci (ovce, kozy), srnčí zvěř, skot, prase, hlodavci a také člověk. Ti se obvykle nakazí vajíčky z trusu definitivních hostitelů, v zažívacím traktu se pak z vajíček uvolňují larvy tasemnice, které většinou končí v játrech, kde vytvářejí cystu – hydatidu.
E. multilocularis se v 80. letech 20. století endemicky vyskytovala v Německu a jeho okolí (Švýcarsko, Rakousko, západní Francie). Oblast výskytu se později mírně rozšířila a to i včetně Česka (nejvíce v její západní části). Dle údajů Státního veterinárního ústavu byl nejvyšší záchyt pozitivních lišek dokumentován v Karlovarském kraji (62 %), nejnižší naopak v kraji Jihomoravském (14 %).[6]
Diagnostika, prevence a léčba[editovat | editovat zdroj]
Diagnóza se obvykle provádí ultrazvukem, lze použít také počítačovou tomografii (CT) nebo magnetickou rezonanci (MRI). Užitečné mohou být testy k detekci protilátek proti parazitům v séru či biopsie.[4] Prevence cystického onemocnění spočívá v pravidelném odčervování psů, kteří mohou onemocnění přenášet, a v očkování ovcí. Léčba u lidí je často obtížná. Cystickou i alveolární echinokokózu lze řešit chirurgicky v kombinaci s anthelmintickou terapii (albendazol, mebendazol) s ohledem na stádium, lokalizaci cyst a stav pacienta.[7] Prognóza v případě alveolární formy onemocnění je špatná.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d ECKERT, Johannes; DEPLAZES, Peter. Biological, epidemiological, and clinical aspects of echinococcosis, a zoonosis of increasing concern. Clinical Microbiology Reviews. January 2004, roč. 17, čís. 1, s. 107–135. PMID: 14726458 PMCID: PMC321468. Dostupné online [cit. 2017-12-15]. ISSN 0893-8512. PMID 14726458.
- ↑ a b c d WHO/OIE Manual on echinococcosis in humans and animals. World Health Organization [online]. [cit. 2017-12-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b ROMIG, T.; DEPLAZES, P.; JENKINS, D. Ecology and Life Cycle Patterns of Echinococcus Species. Advances in Parasitology. 2017, roč. 95, s. 213–314. PMID: 28131364. Dostupné online [cit. 2017-12-15]. ISSN 2163-6079. DOI 10.1016/bs.apar.2016.11.002. PMID 28131364.
- ↑ a b c d Echinococcosis Fact sheet N°377 [online]. March 2014 [cit. 2014-03-19]. Dostupné online.
- ↑ LOZANO, R. Global and regional mortality from 235 causes of death for 20 age groups in 1990 and 2010: a systematic analysis for the Global Burden of Disease Study 2010.. Lancet. Dec 15, 2012, s. 2095–128. DOI 10.1016/S0140-6736(12)61728-0. PMID 23245604.
- ↑ SVOBODOVÁ, V. Výskyt tasemnic rodu Echinococcus u zvířat v České republice [online]. Česká parazitologická společnost [cit. 2017-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-27.
- ↑ Echinococcosis Treatment Information [online]. November 29, 2013 [cit. 2014-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-20.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu echinokokóza na Wikimedia Commons - Štukavcová A.: Využití zobrazovacích metod v diagnostice a při sledování pacientů s parazitárními infekcemi (část Hydatidosa, str. 13–14); Kolářová L., Hozáková-Lukáčová L.: Alveolární hydatidóza – nově se objevující onemocnění (str. 15–17). In: Cestovní medicína: paraziti stále aktuálnější, sborník semináře České parazitologické společnosti a Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP, Praha 2009 (dostupné on-line, formát PDF)
- Měchožil zhoubný na BioLib.cz
