Druhá vláda Andreje Babiše

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Druhá vláda Andreje Babiše
Předseda vlády Andrej Babiš (2020)
Předseda vlády Andrej Babiš (2020)
Pořadípatnáctá (od r. 1993)
PředsedaAndrej Babiš
1. místopředsedaJan Hamáček
MístopředsedovéRichard Brabec (do 30. 4. 2019)
Alena Schillerová (od 30. 4. 2019)
Karel Havlíček (od 30. 4. 2019)
Počet členů14–15
Politické subjektyANO, ČSSD
Sněmovna
93/200
JmenovánaMilošem Zemanem
Datum jmenování27. června 2018
Vyslovení důvěry12. července 2018
A 105, N 91, Z 0 / 196
PodporaKSČM (15 mandátů)
(červenec 2018 – duben 2021)
Demise11. listopadu 2021
Konec v úřadu17. prosince 2021
Důvod ukončenívolby do PS PČR 2021
OpoziceODS, Piráti, SPD, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a od dubna 2021 KSČM
Stínová vládaVojtěcha Filipa (KSČM)
Pavla Sehnala (APB) (2021)
Zuzany Majerové Zahradníkové (TSS) (2021)
Webová stránkawww.vlada.cz
Programové prohlášení
Posloupnost vlád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Druhá vláda Andreje Babiše byla vláda České republiky menšinového charakteru, vedená předsedou vlády Andrejem Babišem a vládnoucí v letech 2018–2021. Jmenována byla 27. června 2018, důvěru Poslanecké sněmovny získala 12. července 2018 poměrem hlasů 105 ku 91.[1] Koaliční kabinet ANO a ČSSD vznikl poté, co jednobarevná první vláda Andreje Babiše, zformovaná po volbách do Poslanecké sněmovny 2017, nezískala v lednu 2018 důvěru Poslanecké sněmovny.

Vládu tvořili zástupci ANO a ČSSD. Oba politické subjekty uzavřely 10. července 2018 koaliční smlouvu.[2] Ve stejný den byla také podepsána dohoda o toleranci mezi ANO (Babiš, Faltýnek) a KSČM (Filip, Kováčik), v níž se komunisté zavázali podpořit vládu při hlasování o důvěře a nevyvolat hlasování o nedůvěře. Babišův kabinet se naopak zavázal plnit několik programových podmínek komunistické strany, která však neprosadila požadavek na obsazení míst ve státních podnicích.[3][4][5] Komunisté dokument nazvali „toleranční patent“.[6] V dubnu 2021 jej však vypověděli a kabinet přestali podporovat.[7][8]

Po sněmovních volbách v říjnu 2021 získaly v dolní komoře většinu 108 mandátů předtím opoziční subjekty sdružené ve dvou koalicích SPOLU a Piráti a Starostové. Tyto koalice vyjádřily záměr sestavit většinovou vládu. Prezident Miloš Zeman přijal 11. listopadu 2021 demisi Babišovy vlády a pověřil ji úřadováním do nástupu kabinetu Petra Fialy, jenž byl jmenován 17. prosince téhož roku.[9][10]

Tiskovou mluvčí vlády byla nejdříve Petra Doležalová. V březnu 2019 ji nahradila Jana Adamcová.[11]

Legitimita vlády[editovat | editovat zdroj]

Legitimita vlády se odvozuje od výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2017.[12] Na základě těchto výsledků disponují koaliční vládní strany ANO 2011 a ČSSD celkem 93 mandáty. Pro vyslovení důvěry druhé vládě Andreje Babiše hlasovalo při jejím vzniku také 14 poslanců KSČM.

vládní strana počet hlasů ve volbách % zisk počet mandátů v PSP ČR počet křesel ve vládě předseda strany
ANO 2011 1 500 113 29,64 % 78 10 Andrej Babiš
ČSSD 368 347 7,27 % 15 5 Jan Hamáček
vládní strany celkově 1 868 460 36,92 % 93 15
ČR celkově 5 060 745 100 % 200 -

Seznam členů vlády[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam ministrů České republiky.
Úřad Člen vlády Subjekt Nástup do úřadu Odchod z úřadu
Předseda vlády Andrej Babiš
ANO 20180606a6. června 2018 20211217a17. prosince 2021
1. místopředseda vlády
Ministr vnitra 		Jan Hamáček
Jan Hamáček
Jan Hamáček
 ČSSD 20180627a27. června 2018 20211217a17. prosince 2021
Místopředseda vlády

Od 4/2019 místopředseda vlády pro hospodářství

Richard Brabec
Richard Brabec
Richard Brabec
 ANO 20180627a27. června 2018 20190430a30. dubna 2019[13]
Karel Havlíček
Karel Havlíček
Karel Havlíček
 nestr. za ANO
ANO (od 10/2021) 		20190430a30. dubna 2019[13] 20211217a17. prosince 2021
Místopředsedkyně vlády pro ekonomiku (od 4/2019)[13]
Ministryně financí 		Alena Schillerová
Alena Schillerová
Alena Schillerová
 nestr. za ANO
ANO (od 10/2021) 		20180627a27. června 2018 20211217a17. prosince 2021
Ministr(yně) spravedlnosti
Předseda(kyně) Legislativní rady vlády 		Taťána Malá
Taťána Malá
Taťána Malá
 ANO 20180627a27. června 2018 20180710a10. července 2018[14]
Jan Kněžínek
nestr. za ANO 20180710a10. července 2018[15] 20190430a30. dubna 2019[13]
Marie Benešová
nestr. za ANO 20190430a30. dubna 2019[13] 20211217a17. prosince 2021
Ministr(yně) práce a sociálních věcí Petr Krčál
Petr Krčál
Petr Krčál
 ČSSD 20180627a27. června 2018 20180718a18. července 2018[16]
Jana Maláčová
Jana Maláčova
Jana Maláčova
 ČSSD 20180730a30. července 2018[17] 20211217a17. prosince 2021
Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová
Klára Dostálová
Klára Dostálová
 nestr. za ANO 20180627a27. června 2018 20211217a17. prosince 2021
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch
Adam Vojtěch
Adam Vojtěch
 nestr. za ANO 20180627a27. června 2018 20200921a21. září 2020[18]
Roman Prymula
Roman Prymula
Roman Prymula
 nestr. za ANO 20200921a21. září 2020[19] 20201029a29. října 2020[20]
Jan Blatný
nestr. za ANO 20201028a28. října 2020[20] 20210407a7. dubna 2021[21]
Petr Arenberger
nestr. za ANO 20210407a7. dubna 2021[21] 20210526a26. května 2021[22]
Adam Vojtěch
Adam Vojtěch
Adam Vojtěch
 nestr. za ANO 20210526a26. května 2021[22] 20211217a17. prosince 2021
Ministr zahraničních věcí Jan Hamáček
(pověřen řízením)[p. 1]
Jan Hamáček
Jan Hamáček
 ČSSD 20180627a27. června 2018 20181015a15. října 2018[29]
Tomáš Petříček
Tomáš Petříček
Tomáš Petříček
 ČSSD 20181016a16. října 2018[30] 20210412a12. dubna 2021[31]
Jan Hamáček
(pověřen řízením)[p. 1]
Jan Hamáček
Jan Hamáček
 ČSSD 20210412a12. dubna 2021[31] 20210421a21. dubna 2021[32]
Jakub Kulhánek
ČSSD 20210421a21. dubna 2021[32] 20211217a17. prosince 2021
Ministr kultury Antonín Staněk
ČSSD 20180627a27. června 2018 20190731a31. července 2019[33]
Lubomír Zaorálek
Lubomír Zaorálek
Lubomír Zaorálek
 ČSSD 20190827a27. srpna 2019[34] 20211217a17. prosince 2021
Ministr(yně) průmyslu a obchodu Marta Nováková
Marta Nováková
Marta Nováková
 nestr. za ANO 20180627a27. června 2018 20190430a30. dubna 2019[13]
Karel Havlíček
Karel Havlíček
Karel Havlíček
 nestr. za ANO
ANO (od 10/2021) 		20190430a30. dubna 2019[13] 20211217a17. prosince 2021
Ministr zemědělství Miroslav Toman
Miroslav Toman
Miroslav Toman
 ČSSD 20180627a27. června 2018 20211217a17. prosince 2021
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga
Robert Plaga
Robert Plaga
 ANO (do 6/2020)
nestr. za ANO 		20180627a27. června 2018 20211217a17. prosince 2021
Ministr obrany Lubomír Metnar
Lubomír Metnar
Lubomír Metnar
 nestr. za ANO 20180627a27. června 2018 20211217a17. prosince 2021
Ministr dopravy Dan Ťok
Dan Ťok
Dan Ťok
 nestr. za ANO 20180627a27. června 2018 20190430a30. dubna 2019[13]
Vladimír Kremlík
Vladimír_Kremlík
Vladimír_Kremlík
 nestr. za ANO 20190430a30. dubna 2019[13] 20200123a23. ledna 2020[35]
Karel Havlíček
Karel Havlíček
Karel Havlíček
 nestr. za ANO
ANO (od 10/2021) 		20200124a24. ledna 2020[35] 20211217a17. prosince 2021
Ministr životního prostředí Richard Brabec
Richard Brabec
Richard Brabec
 ANO 20180627a27. června 2018 20211217a17. prosince 2021

Poměr sil ve vládě[editovat | editovat zdroj]

Počet ministrů[editovat | editovat zdroj]

10
5

Vývoj ve vládě[editovat | editovat zdroj]

Odstoupení Taťány Malé[editovat | editovat zdroj]

Dne 28. června 2018 uvedl server iROZHLAS zprávu, v níž poukazoval na údajné plagiátorství ministryně spravedlnosti Taťány Malé v její magisterské práci z bratislavské Panevropské vysoké školy z roku 2011.[36] Malá podle závěrů oslovených odborníků opsala část práce z internetových příspěvků nebo z diplomové práce na obdobné téma z roku 2006. V kontrolovaném úseku se dokonce nacházely stejné gramatické chyby jako v originální práci. Sama Malá obvinění odmítla, na svou diplomovou práci je podle svých slov hrdá.[37] Její stranický šéf Andrej Babiš označil celou kauzu za „kampaň“.[38] Mezitím ale vyšly najevo informace, že Malá údajně opisovala už ve své diplomové práci z roku 2005 na Mendelově univerzitě v Brně.[39] Pod sílícím tlakem ze strany médií i opozice se Malá dne 9. července rozhodla rezignovat. Zároveň znovu odmítla obvinění z plagiátorství.[40] Premiér Andrej Babiš proto prezidentu republiky navrhl Jana Kněžínka, dosavadního místopředsedu Legislativní rady vlády České republiky, jako nového ministra spravedlnosti.[41]

Prezident Zeman přijal demisi Malé 10. července 2018 a téhož dne jmenoval Jana Kněžínka ministrem, avšak premiér Babiš si nebyl jistý, zdali Kněžínek na ministerstvu už zůstane do konce vládního období, nebo bude ministrem jen dočasně. Nakonec se potvrdila druhá možnost po jeho demisi ze dne 18. dubna 2019.[15]

Odstoupení Petra Krčála[editovat | editovat zdroj]

Dne 16. července 2018 zveřejnil portál Seznam Zprávy zprávu, ve které poukazoval na údajné plagiátorství ministra Petra Krčála v jeho bakalářské práci, kterou napsal a obhajoval na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně v roce 2007. Podle závěru oslovených odborníků opsal přibližně 30 stran z jiné bakalářské práce na obdobné téma z roku 2006.[42]

Podle svých slov nechtěl být Petr Krčál zátěží pro ČSSD, a proto se dne 17. července 2018 rozhodl rezignovat. O den později přijal jeho demisi prezident republiky. Předseda ČSSD Jan Hamáček uvedl, že na post ministra práce navrhne ředitelku odboru rodinné politiky a politiky stárnutí Janu Maláčovou.[16][43]

První hlasování o nedůvěře vládě[editovat | editovat zdroj]

Dne 23. listopadu 2018 proběhlo hlasování o nedůvěře vládě, které vyvolalo šest opozičních stran, a to kvůli kauze Čapí hnízdo, s níž souvisí údajný únos Andreje Babiše mladšího na Krym. Ke schválení návrhu byla třeba nadpoloviční většina z celkového počtu 200 poslanců. Nedůvěra nebyla vyslovena, pro bylo 92 poslanců a 90 poslanců bylo proti. Poslanci koaliční ČSSD při hlasování opustili sál.[44]

Rezignace Dana Ťoka[editovat | editovat zdroj]

Dne 8. dubna 2019 Dan Ťok veřejně v médiích oznámil, že odstoupí z funkce ministra dopravy. Uvedl, že se rozmýšlel zhruba rok, jestli má z funkce odejít. Demisi podal již v lednu 2019, tu ovšem zamítl premiér Andrej Babiš. O Ťokově odchodu se v médiích spekulovalo několik týdnů. Jako důvod uvedl neustálé výtky a útoky proti své osobě, respektive proti svým krokům, a tlak různých zájmových skupin.[45] Prezident Zeman jeho demisi přijal 30. dubna 2019, kdy zároveň jmenoval nového ministra dopravy Vladimíra Kremlíka.[13]

Odvolání Marty Novákové[editovat | editovat zdroj]

Do povědomí veřejnosti se ministryně Marta Nováková dostala po pronesení výroku „Za drahá mobilní data si Češi mohou sami“, který uvedla v únoru 2019 v reportáži pořadu České televize 168 hodin, v němž obhajovala politiku mobilních operátorů ohledně ceny mobilních dat.[46] Na březnovém setkání zahraničních investorů se zástupci českého ministerstva průmyslu a obchodu musel po žádosti velvyslance Čínské lidové republiky na její pokyn jednání opustit zástupce Tchaj-wanu, což v politickém i veřejném prostoru vyvolalo další reakce vůči ministryni.[47] Následující sjezd KDU-ČSL za toto jednání žádal odstoupení ministryně.[48] K odchodu Novákové také vyzvala ODS a senátoři z klubu Starostů a nezávislých.[49] Dne 10. dubna 2019 informoval premiér Andrej Babiš o odvolání ministryně.[50] Prezident Zeman ji odvolal 30. dubna 2019 a zároveň jmenoval nového ministra průmyslu Karla Havlíčka, jenž se také stal místopředsedou vlády.[13]

Demise Jana Kněžínka[editovat | editovat zdroj]

Dne 18. dubna 2019, den poté, co policie navrhla obžalovat všechny obviněné v kauze Čapí Hnízdo, oznámil Jan Kněžínek svou demisi na ministra spravedlnosti s koncem svého působení k 30. dubnu téhož roku.[51] Reagoval tak na mediální spekulace o jeho odchodu a o tom, že by jej měla nahradit Marie Benešová. Někteří politici z opozičních řad a část veřejnosti však poukazovali spíš na načasování demise a údajný pokus premiéra ovlivnit trestní řízení ve věci Čapího hnízda.[52][53] Podle vlastního vyjádření se Kněžínek hodlal vrátit do úřednické pozice odborného náměstka pro řízení sekce Legislativní rady vlády na Úřadu vlády ČR a člena Legislativní rady vlády. Premiér Babiš následně skutečně oznámil záměr učinit ministryní Benešovou, která již předtím tento resort vedla v úřednické vládě Jiřího Rusnoka.[54] Prezident Zeman Kněžínkovu demisi přijal 30. dubna 2019, kdy zároveň jmenoval novou ministryni spravedlnosti Marii Benešovou.[13]

Krok a zejména jeho načasování vyvolal odpor části veřejnosti a stal se, spolu s obavami o zachování nezávislé justice, podnětem k zahájení série demonstrací organizovaných sdružením Milion chvilek pro demokracii. Největší z nich se uskutečnila 23. června 2019 na Letenské pláni pod názvem Je to na nás!. Během letních měsíců demonstrace utichly, spolek však proklamoval připravenost svolat další, pokud by v budoucnu k ohrožení nezávislosti justice mělo dojít.

Výměna místopředsedy[editovat | editovat zdroj]

Koncem dubna 2019 byla oznámena také změna na postu místopředsedy vlády. Dosavadního vicepremiéra Richarda Brabce (ANO), který vedl ministerstvo životního prostředí, měla nahradit místopředsednická dvojice – ministryně financí Alena Schillerová (nestr. za ANO) a nastupující ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (nestr. za ANO). Dohodu o zvýšení počtu místopředsedů potvrdil i předseda koaliční ČSSD Jan Hamáček.[55][56] Oba nové vicepremiéry jmenoval prezident Zeman 30. dubna 2019.[13]

Krize na ministerstvu kultury a demise Antonína Staňka[editovat | editovat zdroj]

Ministr kultury Antonín Staněk z ČSSD v dubnu 2019 odvolal ředitele Národní galerie Praha (NGP) Jiřího Fajta a ředitele Muzea umění Olomouc (MUO) Michala Soukupa po kontrolách v jimi vedených institucích. Na oba podal trestní oznámení. Fajt uvedl, že své odvolání považuje za politický krok. Soukup odmítl, že by se dopustil chyb v hospodaření muzea. Podle opozice se Staněk odvoláním Fajta snažil zavděčit prezidentovi Miloši Zemanovi.

Předseda ČSSD Jan Hamáček nařídil Staňkovi, aby podal demisi, ten tak učinil 20. května 2019, prezident ji však 28. května nepřijal. Hamáček uvedl, že prezident Zeman jednal na hraně ústavy, a pokud by se situaci nepodařilo odblokovat, mohlo by dojít k pádu vlády. ČSSD navrhla na nového ministra kultury svého místopředsedu Michala Šmardu a 31. května premiér Babiš poslal prezidentovi návrh na Staňkovo odvolání a jmenování Šmardy. Prezident se s navrhovaným ministrem setkal, jeho jmenování však ani poté nepotvrdil. Hamáček po premiérovi požadoval, aby na prezidenta podal kompetenční žalobu, ten to však odmítl a dal přednost dalšímu vyjednávání.[57] Ke schůzce předsedy a místopředsedy vlády s prezidentem došlo 4. července 2019, avšak bez zásadní změny.[58] Ani další schůzka premiéra s prezidentem 11. července řešení nepřinesla.[59]

Dne 12. července se prezident Zeman, vicepremiér a ministr vnitra Hamáček a ministr kultury Staněk na schůzce v Lánech dohodli, že prezident Staňka k 31. červenci 2019 odvolá.[60] Podle vyjádření účastníků chtěl Zeman jmenovat ministrova nástupce až na základě jednání předsednictva ČSSD, které se mělo podle plánů sejít v pondělí 15. července. Hamáček však po jednání v Lánech predikoval, že předsednictvo strany buď podpoří Michala Šmardu za kandidáta na ministra, nebo rozhodne o podání demise všech ministrů za ČSSD.[61]

Prezident Miloš Zeman odvolal ministra Antonína Staňka 29. července 2019, s účinností k 31. červenci téhož roku.[62] Odcházející ministr Staněk pověřil řízením ministerstva dosavadního ekonomického náměstka Reného Schreiera.[63] Pověření řízením ministerstva učiněné samotným odcházejícím ministrem kritizoval předseda vládní ČSSD Jan Hamáček jako krok naprosto mimo ústavu,[64] předseda opoziční ODS Petr Fiala jej hodnotil jako protiústavní.[65]

Dne 14. srpna prezident oznámil, že navrženého Michala Šmardu odmítá ministrem jmenovat, a požadoval od předsedy ČSSD Hamáčka místo něj nového ministerského kandidáta. Jan Hamáček kontroval, že ústava nedává prezidentovi možnost hodnotit odborné předpoklady navrženého ministra, což byl prezidentův argument.[66]

Dne 19. srpna kandidát na ministra kultury, Michal Šmarda, oznámil, že požádal Jana Hamáčka o stažení nominace, neboť se domnívá, že nelze být členem vlády proti vůli prezidenta. Jan Hamáček přijal Šmardův návrh na stažení nominace s respektem.[67]

Dne 21. srpna uvedl server Novinky.cz, že předseda ČSSD Jan Hamáček nominoval na ministra kultury Lubomíra Zaorálka.[68] Toho jmenoval prezident Zeman ministrem dne 27. srpna 2019.[34]

Druhé hlasování o nedůvěře vládě[editovat | editovat zdroj]

Opozice 27. června 2019 vyvolala hlasování o nedůvěře vládě, mimo jiné na základě občanských demonstrací a evropského auditu premiérova střetu zájmů. Vládní koalice s pomocí tolerující KSČM hlasování ustála.

Odvolání Vladimíra Kremlíka[editovat | editovat zdroj]

Dne 20. ledna 2020 navrhl předseda vlády Andreje Babiše odvolání Vladimíra Kremlíka z funkce ministra dopravy,[69] s čímž prezident republiky prostřednictvím svého mluvčího souhlasil.[70] Stalo se tak poté, co Ministerstvo dopravy informovalo média a veřejnost o zadání zakázky na informační systém a e-shop, určený k prodeji připravovaných elektronických dálničních známek. Zakázku vypsal Státní fond dopravní infrastruktury a bez soutěže ji získala společnost Asseco Central Europe. Za vytvoření systému a čtyřletý provoz měl stát zaplatit 400 milionů korun.[71] Po kritice vlády, která nebyla informována, dalších politiků i odborné veřejnosti premiér Babiš s Kremlíkem o zakázce jednal, ale ministr dopravy ji odmítl zastavit.[72] Předseda vlády poté navrhl Kremlíkovo odvolání a uvedl, že se má zakázka zrušit, nebo výrazně zredukovat.[73] Kremlík byl prezidentem Zemanem odvolán 22. ledna k následujícími dni. Řízením Ministerstva dopravy prezident zároveň pověřil, s účinností od 24. ledna 2020, Karla Havlíčka, místopředsedu vlády a ministra průmyslu a obchodu.[35] Toto řešení má být podle slov Andreje Babiše trvalé.[72]

Rezignace Adama Vojtěcha[editovat | editovat zdroj]

Dne 21. září 2020 oznámil rezignaci ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.[74] Prezident Miloš Zeman ještě téhož dne demisi přijal a novým ministrem zdravotnictví jmenoval Romana Prymulu.[19]

Odvolání Romana Prymuly[editovat | editovat zdroj]

Dne 21. října 2020 byl Roman Prymula před půlnocí vyfotografován jak vychází z vyšehradské restaurace Rio's, která měla být vzhledem k opatřením souvisejícím s pandemií onemocnění covid-19 uzavřená.[75] Dne 23. října jej po zveřejnění informací v tisku opoziční politici i členové vlády vyzvali k rezignaci.[76] Ve stejný den jej k rezignaci z postu ministra zdravotnictví vyzval také premiér Andrej Babiš.[77] V souvislosti s touto událostí se v tisku objevilo jméno Jana Blatného jako jeho možného nástupce. Dne 27. října 2020 přijal Blatného na zámku v Lánech prezident republiky Miloš Zeman.[78] Ve stejný den Roman Prymula na tiskové konferenci uvedl, že vlastní právní analýzu, kde se podle jeho slov jeví, že k žádnému pochybení na schůzce nedošlo.[79] Připustil svou politickou chybu a prohlásil, že celá situace byla mediálně zneužita. Mluvčí prezidenta republiky téhož dne oznámil, že prezident Jana Blatného jmenuje 29. října 2020 do funkce nového ministra zdravotnictví České republiky, k čemuž došlo na zámku v Lánech.[80] K roku 2020 se Roman Prymula stal ministrem, který v čele rezortu zdravotnictví strávil nejkratší dobu.[81] Prymula však až do února 2021 nadále zůstal jako poradce premiéra Babiše.[82]

Odvolání Jana Blatného[editovat | editovat zdroj]

O odvolání v pořadí třetího ministra zdravotnictví spekulovala média od března 2021, kdy požadavek na odvolání Jana Blatného spolu s odvoláním ministra zahraničí Tomáše Petříčka a ředitelky Státního ústavu pro kontrolu léčiv Ireny Storové vyslovil prezident Miloš Zeman kvůli jejich nesouhlasnému postoji k očkování ruskou vakcínou Sputnik V v České republice bez schválení této očkovací látky Evropskou lékovou agenturou.[83] Po březnové schůzce s prezidentem v Lánech premiér Andrej Babiš výměny ve vládě pro ten měsíc popřel.[84] Podle zdrojů českých médií dostával Jan Blatný v průběhu prvního čtvrtletí roku 2021 opakovaně od premiéra vytýkací dopisy.[85] Téma změn v kabinetu bylo znovu otevřeno po Velikonocích, konkrétně 6. dubna 2021. Vyměněnými ministry se měli stát Jan Blatný a Robert Plaga, ministr školství, mládeže a tělovýchovy. Oba však ani na večerním jednání vlády toho dne, kdy byla projednávána zásadní témata týkající se jejich resortů – konec nouzového stavu, postupné rozvolňování a otevírání prvních stupňů základních škol – neměli o skončení ve vládě informace.[86]

Dne 7. dubna 2021 odvolal prezident Miloš Zeman z funkce ministra zdravotnictví Jana Blatného a zároveň do funkce jmenoval lékaře Petra Arenbergera, ředitele Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.[87] Spekulace o odvolání Roberta Plagy se nakonec nepotvrdily, v průběhu úterý se za ministra školství postavili rektoři některých univerzit i řada neziskových organizací z oblasti školství.[88] Navíc na rozdíl od ministerstva zdravotnictví, kdy jméno možného nástupce Jana Blatného bylo známo již dva týdny před výměnou,[89] nebyl znám žádný vážný kandidát na tento post. Nebylo to poprvé, kdy se o odchodu ministra Plagy spekulovalo: na podzim roku 2019 se množily spekulace o jeho výměně za bývalého brněnského primátora Petra Vokřála. I tehdy se za ministra postavily školské organizace a ministr situaci ustál.[90]

Odvolání Tomáše Petříčka[editovat | editovat zdroj]

První spekulace o odvolání ministra zahraničí Tomáše Petříčka se objevily po sjezdu ČSSD dne 9. dubna 2021, na němž Petříček neúspěšně kandidoval na post předsedy strany. Ve volbě jej porazil vicepremiér a dosavadní předseda ČSSD Jan Hamáček.[91][92] Dva dny poté Petříček uvedl, že se na schůzce s Hamáčkem dozvěděl o svém odvolání z funkce ministra zahraničních věcí.[93][94] Dne 12. dubna Petříčka odvolal prezident Miloš Zeman a řízením rezortu pověřil Jana Hamáčka, protože zvažovaný kandidát na ministra zahraničí, Lubomír Zaorálek, uvedl, že není připraven na opuštění ministerstva kultury.[95] Novým možným Petříčkovým nástupcem se v následujících dnech stal Jakub Kulhánek, kterého 21. dubna 2021 prezident Zeman jmenoval do funkce ministra zahraničních věcí.[32]

Vypovězení tolerance komunisty[editovat | editovat zdroj]

Dne 13. dubna 2021 vypověděla Komunistická strana Čech a Moravy toleranci vládě.[7][8] KSČM se však dle slov svého předsedy Vojtěcha Filipa nechystala iniciovat hlasování o nedůvěře,[96] pouze by se v případě takového hlasování na rozdíl od předchozích dvou situací, kdy v prvním případě hlasovala proti návrhu[97] a ve druhé případě se zdržela,[98] vyslovila pro tento návrh.[99]

Rezignace Petra Arenbergera[editovat | editovat zdroj]

Dne 25. května 2021 oznámil rezignaci ministr zdravotnictví Petr Arenberger.[100] Prezident Zeman jeho demisi následující den přijal a zároveň jmenoval ministrem zdravotnictví Adama Vojtěcha, který tento post ve druhé Babišově vládě zastával do roku 2020. Jmenování proběhlo na Pražském hradě bez obvyklé ceremonie a přístupu médií.[101]

Působení vlády[editovat | editovat zdroj]

Odměňování zaměstnanců státní správy[editovat | editovat zdroj]

Koncem ledna 2019 publikoval Český rozhlas výsledky svých zjištění, podle nichž vláda za předchozí půlrok svojí existence odměňovala náměstky svých ministerstev, ředitele odborů i řadové zaměstnance a na bonusech pro ně tak vyplatila ze státního rozpočtu celkově 463 milionů korun. K největšímu meziročnímu růstu došlo na ministerstvu financí, největší částku na odměny vydalo ministerstvo vnitra. Celková hodnota bonusů byla rekordní, předtím nejvíce vyplatila vláda Bohuslava Sobotky za poslední pololetí své vlády 453 milionů korun.[102]

Roku 2020 Alena Schillerová rozdala svým náměstkům a úředníkům odměny v celkové výši až 11,5 milionů korun. Podle zjištění serveru iROZHLAS měli nejvyšší odměny ve výši téměř 750 tisíc korun inkasovat dva její náměstci, další čtyři zaměstnanci si měli přijít na 400 tisíc. Kritizována je jak výše částky, tak i neochota snižovat výdaje v průběhu krizového roku. Výše odměn je dávána do souvislosti například s odměnami zdravotníků, kteří v době tohoto zjištění teprve dostávali odměny za dobu první vlny pandemie, tyto ve výši 75 tisíc hrubého.[103]

Boj proti pandemii covidu-19[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Průběh pandemie covidu-19 v Česku.

V průběhu funkčního období druhé vlády Andreje Babiše došlo k propuknutí pandemie covidu-19. Při první vlně epidemie na jaře 2020 bylo Česko jednou z nejméně zasažených evropských zemí. Na podzim 2020 a v zimě 2020–21 se však Česko stalo jednou z nejhůře zasažených zemí na světě, což mnozí odborníci přisuzují špatným vládním rozhodnutím.[104]

Veřejnost politické zvládnutí pandemie ohodnotila dramatickou ztrátou důvěry. V první vlně pandemie na jaře 2020 vládě důvěřovalo 83 % veřejnosti. V březnu 2021 klesla důvěra veřejnosti o 58 procentních bodů na 25 %.[105] Celková spokojenost společnosti s politickou situací klesla po roce z 61 % na 11 %, což je nejméně od začátku měření.[106] Nedbalost při přípravě opatření proti šíření koronaviru se promítla do toho, že mnohá byla následně zrušena soudem, protože se ukázalo, že byla protiprávní.[107]

Rozdělování dotací[editovat | editovat zdroj]

Podle výsledků kontrol Nejvyššího kontrolního úřadu vláda upřednostňovala velké zemědělské podniky a velké zpracovatele v potravinářství,[108] přičemž v obou dvou kategoriích jsou vedoucími firmami v Česku holding Agrofert Andreje Babiše (tehdejšího předsedy vlády) a Agrotrade, což je podnik kde je ředitelem syn tehdejšího ministra zemědělství Miroslava Tomana a 80 % akcií vlastní jeho otec.

Vojenské zakázky[editovat | editovat zdroj]

Ministr obrany Metnar podepsal v Pentagonu 12. prosince 2019 smlouvu za 14,6 miliardy korun na nákup dvanácti vojenských vrtulníků Venom a Viper bez výběrového řízení. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v dubnu 2021 udělil ministerstvu obrany pokutu 550 milionů korun za porušení zákona. Evropská komise poslala 7. února 2024 do ČR stížnost ze stejného důvodu pro porušení zásad ochrany evropského trhu.[109]

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Do roku 2020 měla být zpracována Státní energetická koncepce, ale vláda na ní do svého konce nezačala ani pracovat. V roce 2021 měly být hotové změny změny pravidel energetického zákona, ale nezačala ani příprava. Na konci mandátu vlády byly nejnižší zásoby zemního plynu a závislost na ruském plynu byla 99 % (kromě těžby na jižní Moravě).[110] Možnost ruského podílu na dostavbě jaderné elektrárny Dukovany byla vyloučena až v roce 2021 po vyvrcholení kauzy Vrbětice.[111]

Babiš podepsal v Bruselu v roce 2019 Green Deal pod dojmem získání štědrých dotací[112] a v roce 2020 Fit for 55, oboje bez podmínek a bez výjimek[113] pro českou energetiku, průmysl a bez ohledu na české zemědělce.[114] Babiš často v domácí politice vystupoval proti „nesmyslným projektům z Bruselu“, ale všechny návrhy Bruselu odsouhlasil.[113]

Ministerstvo zahraničí podepsalo kolem roku 2015 stavbu nové ambasády v Canbeře v Austrálii za 147 milionů korun, která nakonec stála necelých 213 miliónů korun, přičemž stavbu na 1,5 roku se podařilo dokončit až v roce 2024. Řídila ji z Prahy česká firma Avers, která sponzorovala Strany práv občanů (SPOZ, spojená s prezidentem Zemanem).[115]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Pověřeni řízením ministerstva byli všichni členové vlády stojící v čele nějakého ministerstva, přičemž Jan Hamáček byl pověřen řízením jak ministerstva vnitra, tak dvakrát ministerstva zahraničních věcí.[23] Zmínka o pověření řízením nesouvisí s vlastním pověřením, ale je specifickým kódem pro záměr Hamáčka a předsedy vlády, že Hamáček vykonává funkci ministra zahraničních věcí pouze dočasně.[24]
    Poprvé byl Hamáček pověřen řízením ministerstva zahraničí v červnu 2018 do vyřešení sporu o obsazení této funkce, kdy nebyl prezidentem jmenován sociální demokracií vybraný a premiérem navržený kandidát na ministra zahraničí Miroslav Poche[25] (premiér prezidentovi navrhl dva kandidáty, pro případ nejmenování Pocheho pověření Hamáčka[26]).
    Podruhé byl Hamáček pověřen řízením ministerstva zahraničí v dubnu 2021 po odvolání Tomáše Petříčka z funkce. Úřad byl nabídnut stávajícímu ministru kultury Lubomíru Zaorálkovi, který jej však odmítl.[27] Petříček se o odvolání dozvěděl den před tímto aktem poté, co s Hamáčkem prohrál na sjezdu sociálních demokratů souboj o vedení strany. Předseda ČSSD a vicepremiér Hamáček tak požádal, aby byl vedením rezortu opět pověřen do doby, než bude jmenován kandidát vybraný sociální demokracií.[24] Nominantem se 13. dubna 2021 stal náměstek ministra vnitra Jakub Kulhánek.[28]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Po celodenním maratonu má Babišova druhá vláda důvěru. ČT24 [online]. Česká televize, 2018-07-12 [cit. 2018-07-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ Rozdělení křesel i pojistky ČSSD. Jak vypadá koaliční smlouva nově vznikající vlády Andreje Babiše?. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-05-18 [cit. 2018-11-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ ČTK. KSČM podepsala s hnutím ANO dohodu o toleranci vlády. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-07-10 [cit. 2018-06-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ KOPECKÝ, Josef. ANO podepsalo koaliční smlouvu s ČSSD i dohodu o toleranci s KSČM. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-06-10 [cit. 2018-07-17]. Dostupné online. 
  5. ↑ KSČM bude tolerovat menšinovou vládu hnutí ANO a ČSSD! [online]. Komunistická strana Čech a Moravy [cit. 2018-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-30. 
  6. ↑ Komunistická strana Čech a Moravy – Toleranční patent [online]. 2018-07-16 [cit. 2019-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-20. 
  7. ↑ a b ton; mld. Komunisté vypověděli dohodu o toleranci vlády. Hlasovali by pro vyslovení nedůvěry. ČT24 [online]. Česká televize, 2021-04-13 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b KOUTNÍK, Ondřej. KSČM dává ruce pryč od vlády. Opozice však nechce pustit do hry Zemana. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2021-04-13 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ RAMBOUSKOVÁ, Michaela; ČTK. Zeman přijal Babišovu demisi. Fiala nebude premiérem ještě týdny. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2021-11-11 [cit. 2021-11-11]. Dostupné online. 
  10. ↑ Česko má novou vládu. Musíte řešit covid, rozpočet i energokrizi, řekl Zeman. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2021-12-17 [cit. 2021-12-17]. Dostupné online. 
  11. ↑ Novou mluvčí vlády byla jmenována Petra Doležalová
  12. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017 (promítnuto usnesení NSS). Celkové výsledky hlasování [online]. Praha: Český statistický úřad, 2017-11-22 [cit. 2019-06-10]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c d e f g h i j k l m Doprava, spravedlnost a průmysl mají nové ministry, vláda nové vicepremiéry. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-04-30 [cit. 2019-04-30]. Dostupné online. 
  14. ↑ KOPECKÝ, Josef. Nastupující šéfka justice Taťána Malá podle expertů opisovala v diplomové práci. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-06-10 [cit. 2018-07-17]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b jh. Prezident jmenoval ministra spravedlnosti Jana Kněžínka, zatím je pověřený řízením resortu. ČT24 [online]. Česká televize, 2018-07-10 [cit. 2018-07-11]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b Zeman přijal Krčálovu demisi, Maláčovou chce jmenovat příští týden. Novinky.cz [online]. Borgis, 2018-07-18 [cit. 2018-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-18. 
  17. ↑ Prezident Zeman jmenoval v Lánech Maláčovou novou ministryní práce. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-07-30 [cit. 2018-07-30]. Dostupné online. 
  18. ↑ Prezident republiky odvolal ministra zdravotnictví a jmenoval nového ministra [online]. Hrad.cz, 2020-09-21 [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. 
  19. ↑ a b GURYČOVÁ, Kristýna; KUBIŠTOVÁ, Dominika; ČTK. Ministrem zdravotnictví se stal epidemiolog Prymula. ‚Potřebujeme krizového manažera,‘ řekl Babiš. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-09-21 [cit. 2020-9-21]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b Zeman jmenoval Blatného novým ministrem zdravotnictví. Ocenil chystanou spolupráci s Prymulou. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-10-29 [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  21. ↑ a b Blatného vystřídá v čele zdravotnictví Petr Arenberger, potvrdil úřad vlády. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2021-04-07 [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. 
  22. ↑ a b ton; sob. Prezident jmenoval Adama Vojtěcha ministrem zdravotnictví. ČT24 [online]. Česká televize, 2021-5-26 [cit. 2021-5-26]. Dostupné online. 
  23. ↑ OVČÁČEK, Jiří. Prezident republiky jmenoval členy nové vlády [online]. Praha: Kancelář prezidenta republiky, 2018-06-27 [cit. 2018-06-27]. Dostupné online. 
  24. ↑ a b Zeman odvolal Petříčka. Novinky.cz [online]. Borgis, 2021-04-12 [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. 
  25. ↑ ZELENKA, Jakub. Babiš odmítl, že by Zemanovi dodal seznam bez Pocheho. Byl jsem jmenován podle ústavy, tvrdí Hamáček. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-06-28 [cit. 2018-07-17]. Dostupné online. 
  26. ↑ Babiš dal Zemanovi možnost výběru, podle expertů je to novinka. Novinky.cz [online]. Borgis, 2018-06-29 [cit. 2018-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-06-29. 
  27. ↑ KOPECKÝ, Josef. Zaorálek odmítá vést ministerstvo zahraničí. Bylo podle něj „vykucháno“. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2021-04-13 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  28. ↑ ČTK. Na ministra zahraničí navrhne ČSSD náměstka z vnitra Kulhánka. Kulturu dál povede Zaorálek. Hospodářské noviny iHNed.cz [online]. Economia, 2021-04-13 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  29. ↑ ČTK. Prezident Zeman zrušil Hamáčkovo pověření řídit diplomacii. 16. října jmenuje do funkce Petříčka. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-10-09 [cit. 2018-10-16]. Dostupné online. 
  30. ↑ jh. Česko se dočkalo ministra zahraničí. Prezident Zeman jmenoval Tomáše Petříčka. ČT24 [online]. Česká televize, 2018-10-16 [cit. 2018-10-16]. Dostupné online. 
  31. ↑ a b GAVENDA, Jaroslav. Zeman odvolal Petříčka z funkce ministra zahraničí [online]. Seznam.cz, 2021-04-12 [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. 
  32. ↑ a b c ber; jas. Prezident Zeman jmenoval Kulhánka ministrem zahraničí. Rusko vynechal. Novinky.cz [online]. Borgis, 2021-04-21 [cit. 2021-04-21]. Dostupné online. 
  33. ↑ ČTK. Prezident Zeman po dvou měsících odvolal ministra kultury Staňka. Nástupce je stále nejasný. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-07-29 [cit. 2019-8-23]. Dostupné online. 
  34. ↑ a b mld. Kultura má opět ministra, prezident jmenoval Lubomíra Zaorálka. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  35. ↑ a b c Prezident republiky odvolal ministra dopravy [online]. Hrad.cz, 2020-01-22 [cit. 2020-01-22]. Dostupné online. 
  36. ↑ TRONÍČEK, Jakub. Nastupující šéfka justice Taťána Malá podle expertů opisovala v diplomové práci. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-06-28 [cit. 2018-07-17]. Dostupné online. 
  37. ↑ BARTONÍČEK, Radek. Jsem na diplomovou práci hrdá, prohlásila Malá před Babišem, který ji uvedl do funkce ministryně. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-06 [cit. 2018-07-17]. Dostupné online. 
  38. ↑ Diplomová práce ministryně Malé je v pořádku. Kampaň na ní bude trvat dlouho, říká Babiš. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-06-29 [cit. 2018-07-09]. Dostupné online. 
  39. ↑ JELÍNKOVÁ, Adéla. Velký problém Malé: Opisovala i ve druhé diplomce. Novinky.cz [online]. Borgis, 2018-07-03 [cit. 2018-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-10. 
  40. ↑ MARTINEK, Jan. Ministryně spravedlnosti Malá rezignuje. Novinky.cz [online]. Borgis, 2018-07-09 [cit. 2018-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-10. 
  41. ↑ ČTK. Ministerstvo spravedlnosti dočasně povede místopředseda Legislativní rady vlády Jan Kněžínek. Babiš o jeho pověření požádal prezidenta. Hospodářské noviny iHNed.cz [online]. Economia, 2018-07-10 [cit. 2018-07-10]. Dostupné online. 
  42. ↑ ZWRTKOVÁ, Nikola. Další ministr má problém. V bakalářské práci Petra Krčála jsou celé stránky shodné s jinou prací. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2018-07-17 [cit. 2018-07-17]. Dostupné online. 
  43. ↑ Ministr Krčál rezignoval, nahradit ho má Maláčová. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2018-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-06. 
  44. ↑ ON-LINE: Babišova vláda ustála hlasování o nedůvěře. Novinky.cz [online]. Borgis, 2018-11-23 [cit. 2018-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-28. 
  45. ↑ mld. Dan Ťok skončí ve vládě. Kritiku odmítá, cítil, že se ho snažil oslabit Kapsch. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-04-08 [cit. 2019-04-10]. Dostupné online. 
  46. ↑ LEDERER, Benedikt. Za drahá mobilní data si Češi mohou sami, domnívá se ministryně. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2019-02-18 [cit. 2019-04-14]. Dostupné online. 
  47. ↑ KLÉZL, Tomáš; ČTK. Tchajwanský zástupce musel odejít z jednání s  ministryní Novákovou, vadil Číňanům. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-03-28 [cit. 2019-04-14]. Dostupné online. 
  48. ↑ ČTK. Kauza zástupců z Tchaj-wanu: Lidovci vyzvali Novákovou k rezignaci. Deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2019-03-30 [cit. 2019-04-14]. Dostupné online. 
  49. ↑ mor. Neudělám to, odpověděl Hřib na žádost Číny, aby ze setkání odešel zástupce Tchaj-wanu. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-03-31 [cit. 2019-04-14]. Dostupné online. 
  50. ↑ JADRNÝ, Petr; ČTK. Ministryně průmyslu Nováková skončí ve funkci, oznámil jí Babiš. ‚Respektuji to,‘ reagovala. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-04-10 [cit. 2019-04-14]. Dostupné online. 
  51. ↑ Kauza Čapí hnízdo: Policie navrhuje všechny obviněné obžalovat. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2019-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-18. 
  52. ↑ ČTK. Kněžínek končí, na spravedlnosti ho nahradí Zemanova poradkyně Benešová. Sáhnout na žalobce kvůli Čapímu hnízdu bude koaliční problém, hrozí Hamáček. Hospodářské noviny iHNed.cz [online]. Economia, 2019-04-18 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. 
  53. ↑ Hamáčka konec Kněžínka překvapil. Opozice krok kritizuje, vidí souvislost s Čapím hnízdem. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. 
  54. ↑ Aktuálně.cz; ČTK. Ministryní spravedlnosti bude Marie Benešová. Opozice výměnu spojuje s Čapím hnízdem. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-04-18 [cit. 2019-04-20]. Dostupné online. 
  55. ↑ jh. Další změna ve vládě. Brabce na pozici vicepremiéra nahradí Schillerová a Havlíček. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-04-26 [cit. 2019-04-26]. Dostupné online. 
  56. ↑ ŤOPEK, Martin. Brabec přijde o post místopředsedy vlády. Babiš ho vymění za Schillerovou a Havlíčka. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-04-26 [cit. 2019-04-26]. Dostupné online. 
  57. ↑ ON-LINE: ČSSD míří z vlády. Babiš ji chce udržet. Jeho plán: jednat se šéfy stran o podpoře. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2019-07-04 [cit. 2019-07-04]. Dostupné online. 
  58. ↑ los; mld. MINUTU PO MINUTĚ: Zeman se zastal „ministra, který odhalil korupci“. Z ČSSD zní ostrá slova. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-07-04 [cit. 2019-07-04]. Dostupné online. 
  59. ↑ ČTK; KNÍŽKOVÁ, Gabriela. Žaloba nic neřeší, řekl Babiš po schůzce se Zemanem. Prezident podle něj ještě neřekl své stanovisko. iROZHLAS [online]. Praha: Český rozhlas, 2019-07-11 [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  60. ↑ KOPECKÝ, Josef. Staněk ve vládě skončí. Když nebude jmenován Šmarda, ČSSD odejde z vlády. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2019-07-12 [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  61. ↑ Prezident je připraven odvolat ministra Staňka, uvedl po jednání Hamáček [online]. Praha: Česká televize, 2019-07-12 [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  62. ↑ ČTK. Zeman odvolal ke konci července ministra kultury Staňka. České noviny [online]. Česká tisková kancelář, 2019-07-29. Dostupné online. ISSN 1213-5003. 
  63. ↑ DRAGOUN, Radek. Kulturu povede náměstek Schreier. Neudělal bych nic jinak, zopakoval končící Staněk. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-07-31 [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. 
  64. ↑ ŘEŽŇÁKOVÁ, Lada. Ministerstvo kultury povede Schreier. Je to mimo ústavu, míní Hamáček. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2019-07-31 [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. 
  65. ↑ ČTK. Pověření náměstka řízením kultury je protiústavní, tvrdí Fiala. Týden.cz [online]. EMPRESA MEDIA, 2019-07-31 [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. 
  66. ↑ Prezident nejmenuje Šmardu ministrem kultury. Chce po Hamáčkovi nového kandidáta. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-08-14 [cit. 2019-08-14]. Dostupné online. 
  67. ↑ BRODNÍČKOVÁ, Karolina. Zvrat: Šmarda požádal Hamáčka o stažení nominace. Novinky.cz [online]. Borgis, 2019-08-19 [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  68. ↑ Zaorálek: Krize je nesnesitelná, mohu ji ukončit - Novinky.cz. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  69. ↑ Ministru Kremlíkovi zlomila vaz zakázka na elektronické dálniční známky. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020-01-20 [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  70. ↑ ČTK. Havlíček se stane ministrem dopravy v pátek za účasti premiéra, oznámil Úřad vlády. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-1-21 [cit. 2020-1-21]. Dostupné online. 
  71. ↑ E-shop s dálničními známkami bude stát 400 milionů za čtyři roky provozu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020-01-14 [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  72. ↑ a b ČTK; ČERMÁKOVÁ, Jana. Kremlík končí jako ministr dopravy. Babiš vyzval k odchodu i jeho náměstka a šéfa dopravního fondu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-01-20 [cit. 2020-1-21]. Dostupné online. 
  73. ↑ Stát se pokusí zakázku na e-shop dálničních známek zrušit či zúžit. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020-01-20 [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  74. ↑ Ministr zdravotnictví Vojtěch rezignoval. Novinky.cz [online]. Borgis, 2020-09-21 [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. 
  75. ↑ Prymula byl v restauraci s Faltýnkem a bez roušky. Rezignovat odmítl. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. 
  76. ↑ Prymula byl v noci na schůzce v ‚zavřené‘ restauraci na Vyšehradě. Podle Faltýnka mluvili o lékařích z USA. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-10-23 [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. 
  77. ↑ Ministr Prymula musí rezignovat, prohlásil premiér Babiš. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. 
  78. ↑ Novým ministrem zdravotnictví bude Jan Blatný, Zeman ho jmenuje ve čtvrtek. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2020-10-27 [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. 
  79. ↑ Zas tak moc jsem neprovedl, hájil se Prymula před zásahem Babiše. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. 
  80. ↑ Zeman jmenoval Blatného ministrem zdravotnictví. ‚Nechoďte na Vyšehrad, je tam nebezpečno,‘ dodal. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. 
  81. ↑ Jepičí kariéra Romana Prymuly. Zařadí se mezi ministry s nejkratším funkčním obdobím?. CNN Prima News [online]. [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. 
  82. ↑ Prymula bude dál pandemii řešit jako vládní expert. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. 
  83. ↑ Prezident chce, aby premiér odvolal ministry Blatného a Petříčka. Vadí mu i šéfka ústavu pro kontrolu léčiv. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-03-10 [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. 
  84. ↑ Zeman žádá odvolání Blatného. „Změny ve vládě nejsou na stole,“ řekl Babiš. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2021-03-10 [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. 
  85. ↑ Babiš poslal Blatnému další vytýkací dopis, kritizuje ho kvůli bamlanivimabu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-04-02 [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. 
  86. ↑ Média spekulují o odvolání Blatného a Plagy. Oba ministři odmítli, že by o tom s Babišem mluvili. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-04-06 [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. 
  87. ↑ MATĚJKOVÁ, Kristýna. Novým ministrem zdravotnictví je Petr Arenberger. Blatný měl odlišné názory, není to o Sputniku, uvedl Babiš. Hospodářské noviny iHNed.cz [online]. Economia, 2021-04-07 [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. 
  88. ↑ Plaga ministrem zůstane. Novinky.cz [online]. Borgis, 2021-04-07 [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. 
  89. ↑ Arenberger: Nabídku nahradit Blatného nemám, ale možná mě osloví. Novinky.cz [online]. Borgis, 2021-03-23 [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. 
  90. ↑ Ministr školství Plaga má namále. Mohl by ho nahradit Vokřál. Lidovky.cz [online]. 2019-01-17 [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. 
  91. ↑ ČTK. Čeká Petříčka odvolání? ‚O spekulacích jsem s Hamáčkem nemluvil, na funkci nelpím,‘ říká ministr. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-04-10 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  92. ↑ MACHOVÁ, Martina; KOUTNÍK, Ondřej. Petříček prohrál. Chystá se jeho konec na zahraničí a návrat Zaorálka. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2021-04-09 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  93. ↑ opa. Petříček skončí ve vládě, jeho místo by měl zaujmout Zaorálek. ČT24 [online]. Česká televize, 2021-04-11 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  94. ↑ ČTK. Ministr zahraničí Petříček: Na schůzce s Hamáčkem jsem se dozvěděl o svém odvolání. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-04-11 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  95. ↑ ČTK. Birke má být ministrem kultury. Než se Zaorálek rozhodne, nahradí Petříčka Hamáček. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-04-12 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  96. ↑ dan. Komunisté už nepodporují Babišovu vládu a jsou připraveni ji potopit. Novinky.cz [online]. Borgis, 2021-04-13 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  97. ↑ Babišova vláda nepadla. Lidé proti premiérovi protestovali v ulicích. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-11-23 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  98. ↑ jh; mas; mld. Sedmnáctihodinová debata nic nezměnila. Opozice nenašla hlasy ke svržení vlády. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-06-27 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  99. ↑ KSČM vypověděla dohodu o toleranci menšinové vlády ANO a ČSSD. České noviny [online]. Česká tisková kancelář, 2021-04-13 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. ISSN 1213-5003. 
  100. ↑ Arenberger rezignuje, nahradí ho Vojtěch. ČT24 [online]. Česká televize, 2021-05-25 [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. 
  101. ↑ Prezident Zeman jmenoval Vojtěcha ministrem v tichosti, bez médií. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2021-05-26 [cit. 2021-05-26]. Dostupné online. 
  102. ↑ ŠTEFAN, Václav. Rekordních 463 milionů na odměnách za půl roku. Babišův kabinet překonal i Sobotkovu vládu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-01-30 [cit. 2019-09-08]. Dostupné online. 
  103. ↑ Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2021-03-22]. Dostupné online. 
  104. ↑ CNN: Česko se v boji s pandemií stalo ostrůvkem zkázy a beznaděje. České noviny [online]. Česká tisková kancelář, 2021-02-28 [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. ISSN 1213-5003. 
  105. ↑ Průzkum: Češi dodržují opatření příkladně, důvěra vládě ale podstatně klesla. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2021-03-11 [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. 
  106. ↑ Kantar: Takové zhoršení jsme neviděli. S politikou je spokojeno 11 procent Čechů. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-03-14 [cit. 2021-03-27]. Dostupné online. 
  107. ↑ PŘEHLEDNĚ: 13 verdiktů proti opatřením. Nejčastěji soudy ruší omezení služeb, uspěly i stížnosti na testy. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-06-20 [cit. 2021-07-30]. Dostupné online. 
  108. ↑ HORÁČEK, Filip. Menší potravináři si neškrtli. Za Babiše si miliardy z dotací dělili ti větší. Seznam Zprávy [online]. 2023-04-13 [cit. 2023-04-13]. Dostupné online. 
  109. ↑ HORÁK, Jan. Proč Česku hrozí pokuta. Metnar podepsal nákup amerických vrtulníků za 15 miliard, i když nesměl. Aktuálně.cz [online]. 2024-02-08 [cit. 2024-02-08]. Dostupné online. 
  110. ↑ PÁNIK, Jan. Zkrachovalý kšeftař s kmenovými buňkami, který stěží rozezná pravou botu od levé. Ministr Síkela se vysmál Havlíčkovi. FORUM 24 [online]. 2024-01-26 [cit. 2024-02-10]. Dostupné online. 
  111. ↑ Rusko se podílelo na výbuchu ve Vrběticích, Česko vyhostí 18 diplomatů. iDNES.cz [online]. 2021-04-17 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  112. ↑ JUNA, Petr; NOVOTNÁ, Barbora. Ověřeno: Green Deal dojednala Babišova vláda, Pavel je proti nelegální migraci. Seznam Zprávy [online]. 2023-01-18 [cit. 2024-02-14]. Dostupné online. 
  113. ↑ a b ŠUSTR, Ladislav. Babiš tepe vládu za spalovací motory. Green Deal přitom v EU potichu odkýval. Echo24.cz [online]. 2022-06-30 [cit. 2024-02-14]. Dostupné online. 
  114. ↑ Šéf Zemědělského svazu popisuje, kde udělal Brusel s Green Dealem chybu. Seznam Zprávy [online]. 2024-02-14 [cit. 2024-02-14]. Dostupné online. 
  115. ↑ ŠÍDLOVÁ, Tereza. Se „sekerou“ 65 milionů. Českou ambasádu v Austrálii postavil sponzor zemanovců. Seznam Zprávy [online]. 2024-02-26 [cit. 2024-02-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Koaliční smlouva mezi hnutím ANO 2011 a ČSSD na 8. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky [PDF]. Český rozhlas [cit. 2019-08-01]. Dostupné online. 
Druhá vláda Andreje Babiše
Předseda vlády
Andrej Babiš (jmenován 6. června 2018, ANO)
Členové v den jmenování vlády
27. června 2018
Jan Hamáček (1. místopředseda vlády, vnitro, do 15. října 2018 a mezi 12. až 21. dubnem 2021 pověřen vedením zahraničních věcí, ČSSD) • Richard Brabec (životní prostředí, do 30. dubna 2019 místopředseda vlády, ANO) • Lubomír Metnar (obrana, nestr. za ANO) • Alena Schillerová (finance, nestr. za ANO) • Marta Nováková (průmysl a obchod, nestr. za ANO – odvolána 30. dubna 2019) • Taťána Malá (spravedlnost, ANO – demise 10. července 2018) • Petr Krčál (práce a sociální věci, ČSSD – demise 18. července 2018) • Dan Ťok (doprava, nestr. za ANO – demise 30. dubna 2019) • Miroslav Toman (zemědělství, nestr. za ČSSD) • Adam Vojtěch (zdravotnictví, nestr. za ANO – demise 21. září 2020, znovu jmenován 26. května 2021) • Robert Plaga (školství, mládež a tělovýchova, ANO) • Klára Dostálová (místní rozvoj, nestr. za ANO) • Antonín Staněk (kultura, ČSSD – odvolán 31. července 2019)
Členové jmenovaní později
10. července 2018
Jan Kněžínek (spravedlnost, nestr. za ANO – demise 30. dubna 2019)
30. července 2018
Jana Maláčová (práce a sociální věci, ČSSD)
16. října 2018
Tomáš Petříček (zahraniční věci, ČSSD – odvolán 12. dubna 2021)
30. dubna 2019
Alena Schillerová (místopředsedkyně vlády, nestr. za ANO) • Karel Havlíček (místopředseda vlády, průmysl a obchod, nestr. za ANO) • Marie Benešová (spravedlnost, nestr. za ANO) • Vladimír Kremlík (doprava, nestr. za ANO – odvolán 23. ledna 2020)
27. srpna 2019
24. ledna 2020
Karel Havlíček (doprava, nestr. za ANO)
21. září 2020
Roman Prymula (zdravotnictví, nestr. za ANO – odvolán 29. října 2020)
29. října 2020
Jan Blatný (zdravotnictví, nestr. za ANO – odvolán 7. dubna 2021)
7. dubna 2021
Petr Arenberger (zdravotnictví, nestr. za ANO – odvolán 26. května 2021)
21. dubna 2021
Jakub Kulhánek (zahraniční věci, ČSSD)
26. května 2021
Adam Vojtěch (zdravotnictví, nestr. za ANO)
Vlády České republiky
Česká socialistická republika (1969–90)
Rázl (NF) (1969) • Kempný a Korčák (NF) (1969–1971) • Korčák II (NF) (1971–1976) • Korčák III (NF) (1976–1981) • Korčák IV (NF) (1981–1986) • Korčák, Adamec, Pitra a Pithart (NF/OF) (1986–1990)
v rámci ČSFR (1990–92)
Česká republika (od 1993)
(členové vlád)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Druhá_vláda_Andreje_Babiše&oldid=23692494“