Dlouhokřídlí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxDlouhokřídlí
alternativní popis obrázku chybí
Příklady zástupců
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Huxley, 1867
Podřády

Viz text.

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dlouhokřídlí (Charadriiformes) je řád různě velkých, k rozmanitým podmínkám přizpůsobených ptáků, kteří jsou většinou spojováni s vodní prostředním. Vyskytují se na celém světě včetně Arktidy a Antarktidy. Osidlují rozmanitá prostředí – některé druhy žijí na otevřeném moři, u moře, některé v pouštích a pár druhů obývá husté lesy. Živí se bezobratlými nebo jinými drobnými živočichy.

Hnízdí na zemi a o nekrmivá mláďata pečují oba partneři, ve většině případů jsou monogamní. Po pěvcích jsou dlouhokřídlí nejrozmanitějším řádem ptáků. Řád čítá kolem 390 druhů.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Tradiční rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Charadriiformes, vědecký název pro dlouhokřídlé, dříve označoval řád bahňáků. Současný řád dlouhokřídlých vznikl sloučením původních dlouhokřídlých (Lariformes), alek (Alciformes) a bahňáků (Charadriiformes). Tedy nově vzniklá skupina používá vědecký název jednoho původního řádu a český druhého, čímž občas vznikají omyly.

Řád se tradičně rozděloval do následujících podřádů:

Moderní rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Poslední výzkumy fylogeneze dlouhokřídlých, založené na analýze mitochondriální a jaderné DNA, prokazují monofyletický původ této skupiny. V moderním pojetí se dlouhokřídlí dělí na tři výrazně geneticky odlišené klady. Rozdělení čeledí v takovém pojetí vypadá následovně:[1][2][3][4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GIBSON, Rosemary; BAKER, Allan. Multiple gene sequences resolve phylogenetic relationships in the shorebird suborder Scolopaci (Aves: Charadriiformes). S. 66–72. Molecular Phylogenetics and Evolution [online]. 2012-07-01 [cit. 2022-02-12]. Roč. 64, čís. 1, s. 66–72. DOI https://doi.org/10.1016/j.ympev.2012.03.008. (anglicky) 
  2. BAKER, Allan J; PEREIRA, Sérgio L; PATON, Tara A. Phylogenetic relationships and divergence times of Charadriiformes genera: multigene evidence for the Cretaceous origin of at least 14 clades of shorebirds. S. 205–210. Biology Letters [online]. 2007-04-22 [cit. 2022-02-12]. Roč. 3, čís. 2, s. 205–210. DOI 10.1098%2Frsbl.2006.0606. (anglicky) 
  3. a b ČERNÝ, David; NATALE, Rossy. Comprehensive taxon sampling and vetted fossils help clarify the time tree of shorebirds (Aves, Charadriiformes).Chybí název periodika! 2021-07-16 [cit. 2022-02-12]. DOI 10.1101/2021.07.15.452585. (anglicky) 
  4. a b ČESKÉ NÁZVOSLOVÍ PTÁKŮ SVĚTA [online]. Názvoslovná komise ČSO, 2022 [cit. 2022-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-02-07. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ELPHICK, Jonathan, 2019. The handbook of bird families. London: Natural History Museum. OCLC 1028614864 (anglicky) 
  • HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. (anglicky) 
  • PIERSMA, Theunis; ENS, Bruno; ZWARTS, Leo. Shorebirds: An illustrated Behavioural Ecology. Netherlands: KNNV Uitgeverij, 2004. ISBN 9050111920. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]