Cyklopřívěs

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stěhování skříně na cyklovozíku v Oregonu

Cyklopřívěs nebo cyklovozík je označení vozíku, který se připevňuje za jízdní kolo obvykle za účelem rozšíření možností převozu nákladu. Na větších cyklovozících je možné převážet náklad až o rozměrech třech metrů krychlových a váze půl tuny.

Druhy vozíků[editovat | editovat zdroj]

S ohledem nejen na typ nákladu, ale i povahu trasy, jsou navrhovány a vyráběny různorodé cyklovozíky.

Podle počtu kol[editovat | editovat zdroj]

Cyklovozíky mají pro tažení většinou jen jedno nebo dvě kola. Zvláště u dětských vozíků je ale časté, že je možné je použít i jako kočárek. V takovém režimu pak používají další jedno nebo dvě často snímatelná kolečka.

  • Cyklovozíky s jedním kolem mívají menší rozměry i nosnost. Jediné kolo je obvykle umístěna až na úplném konci soupravy a značná část hmotnosti nákladu je tedy nesena zadním kolem bicyklu. Výhodou je vyšší stabilita (do zatáček je možno vozík naklánět) a zachovaný jednostopý profil kola, díky kterému kolo s vozíkem projede i po úzkých cestách.
  • Cyklovozíky s dvěma koly jsou obvykle dvoustopé a kola jsou umístěna po stranách vozíku, takže z váhy vozíku dopadá jen malá část na zadní kolo jízdního kola. Takový vozík má obvykle výrazně větší kapacitu, ale bývá také širší a tedy je potřeba počítat s rizikem, že na trase souprava někde nebude moci projet.

Podle nákladu[editovat | editovat zdroj]

Rodina veze plyšového medvěda v sériově vyráběném vozíku pro děti
  • Dětský cyklovozík zamýšlený k převozu dítěte či dětí je obvykle tvořen zejména pevnou kovovou konstrukcí, která chrání pasažéra uchyceného bezpečnostními pásy na sedačce uprostřed vozíku. Bezpečnosti bývá podřízen i zbytek návrhu cyklovozíku. U dvoustopých vozíků bývá nízké těžiště a široký rozchod kol, aby se předešlo převržení, kovová konstrukce je pokryta látkou a průhlednými okénky či síťkami, aby bylo dítě chráněno před kameny odletujícími od zadního kola bicyklu i počasím. Také bývá vybaven vlaječkou na prutu, aby se snížila pravděpodobnost, že ho ostatní účastníci dopravního provozu přehlédnou. Pro větší komfort na nerovném povrchu bývá u některých vozíků také odpružení. Pro nejmenší děti je potřeba zvláštní sedačka.[1]
  • Vozíky na kánoi či kajak případně i na surfovací prkno bývají uzpůsobeny na převážení podlouhlých, nepříliš těžkých objektů[2]
  • Univerzální cyklovozíky jsou určeny pro běžnou přepravu nákladů.
Nákladní cyklovozík za skládacím kolem Brompton v průsmyku Furka
  • Vozíky pro psa či kočku bývají do jisté míry podobné vozíkům pro děti, ale nemají sedačku a zvíře je připoutáno přímo k vozíku

Cyklopřívěsy v legislativě[editovat | editovat zdroj]

§ 58 zákona 361/2000 Sb. říká: „Za jízdní kolo se smí připojit přívěsný vozík, který není širší než 900 mm, má na zádi dvě červené odrazky netrojúhelníkového tvaru umístěné co nejblíže k bočním obrysům vozíku a je spojen s jízdním kolem pevným spojovacím zařízením. Zakrývá-li přívěsný vozík nebo jeho náklad za snížené viditelnosti zadní obrysové červené světlo jízdního kola, musí být přívěsný vozík opatřen vlevo na zádi červeným neoslňujícím světlem.“

V roce 2011 vznikl výkladový spor o to, zda se zákaz přepravovat osoby v přívěsech (§ 48 odst. 5 zákona 361/2000 Sb.: „V jiném přípojném vozidle, než které je určeno pro přepravu osob, je přeprava osob, s výjimkou případů podle § 51, zakázána.“) vztahuje i na tyto přívěsy (použitý termín odkazuje k odstavci 2, který začíná: „V motorovém nebo jeho přípojném vozidle, které je určeno pro přepravu osob…“). Podle webu Nakole.cz bylo v Česku provozováno více než 12 000 těchto vozidel.

České ministerstvo dopravy navíc v roce 2011 tvrdilo, že žádné přívěsné vozíky za kolo nejsou v tuto chvíli v Česku homologovány pro provoz na pozemních komunikacích a tedy nesmí do provozu, ačkoliv prováděcí předpis v té době říkal, že technická způsobilost jízdních kol se neschvaluje.

Poslanci Václav Cempírek a Jana Kaslová v roce 2011 podali návrh novely zákona, která upravuje provoz přívěsných vozíků za kola na českých silnicích a cyklostezkách. Návrh připravili ve spoluprací s komisí ministerstva dopravy pro začlenění rozvoje cyklistické dopravy do silniční legislativy. Vláda 21. září 2011 s návrhem vyjádřila souhlas. Poslanec Jiří Petrů předložil pozměňovací návrh, který zakazuje provoz vozíků na silnicích I. a II. tříd.

V Německu jsou povoleny vozíky o maximálních rozměrech 1×2×1,4 m (š x d x v) a hmotnosti v případě vozíku bez brzdy 40 kg, u vozíku s brzdou 80 kg. Ve vozíku mohou jet maximálně 2 děti do 7 let, zdravotně postižené děti i starší. Cyklopřívěs může vézt pouze cyklista starší 16 let.

Rakouské předpisy požadují osvětlení nezávislé na kolu a také přední, zadní i postranní odrazky na kole. Děti musejí být ve vozíku připoutány a vybaveny přilbou a řidič musí zajistit, aby se dítě při jízdě nevyklánělo a nedosáhlo na dráty v kole. Věková omezení jsou shodná jako v Německu. Šířka vozíku není omezena, pouze u vozíku o šířce větší než 60 cm jsou požadována dodatečná světla.

Polská legislativa s přepravou dětí ve vozících v roce 2011 nepočítala. Slovenská legislativa používání přívěsných vozíků pro děti vysloveně nezakazuje, ale ani vozík pro přepravu osob speciálně nezmiňovala, což však později bylo řešeno novelou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HRONZA, Rudolf. Na kolo i s dětmi. Vybíráme vozík, sedačku, odrážedlo i tažnou tyč. iDnes.cz [online]. 2010-4-29 [cit. 2010-5-3]. Dostupné online. 
  2. Kayak Bicycle Trailers [online]. [cit. 2010-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-20. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]