Chinoiserie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Čínská zahrada, (detail), François Boucher, 1742
Čajový dům, Sanssouci, Postupim

Chinoiserie (francouzsky, výslovnost: šinoazérie) označuje typ evropského výtvarného, dramatického nebo hudebního umění, napodobující čínské originály, analogicky se napodobeniny japonských originálů nazývají japonérie. Nejčastější se objevuje v uměleckých řemeslech (nábytek, keramika a porcelán, textilie a galanterie), zřídka již od počátku 17. století, často v období rokoka od 2. čtvrtiny 18. století až do raného 19. století.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Čínské zboží bylo v Evropě známé od dob provozu Hedvábné stezky a jeho líčení v cestopisech Marca Pola a takzvaného Johna Mandeville. Vzhledem k obtížnosti dopravy se rozměrné a těžké předměty jako nábytek vozily minimálně a patřily k raritám ve sbírkách panovníků.

Výtvarné umění[editovat | editovat zdroj]

Módní vlnu vyvolal až dovoz originálních předmětů z Dálného Východu na přelomu 16. až 17. století, především prostřednictvím nizozemské Východoindické společnosti. Brzy následovaly snahy o napodobení celých architektur (pavilóny, pagody), předmětů, jejich typů, materiálů, technik nebo dekoru. Patří k nim například keramika z Delftu, míšeňský porcelán, francouzský rokokový nábytek, také malba a jiné obory. Další období módy chinoiserií nastalo ve 20. století.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J. Guérin: La Chinoiserie en Europe au XVIIIe siècle. Paris, 1911
  • František Cimburek-Jan Halák-Jan Herain-Zdeněk Wirth: Dějiny nábytkového umění. Svazek III. Vydavatelství Rovnost Brno 1950, kapitola Orient, s. 946-956
  • Monique Riccardi-Cubitt: Chinoiserie. Oxford Grove art 2013; online [1]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]