Béla Uherský
| Béla Uherský | |
|---|---|
| vévoda Slavonie, Chorvatska a Dalmácie | |
 | |
| Narození | 1245? |
| Úmrtí | 1269 |
| Pohřben | Kostel minoritů v Ostřihomi |
| Manželka | Kunhuta Braniborská |
| Dynastie | Arpádovci |
| Otec | Béla IV. Uherský |
| Matka | Marie Laskarina |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Béla Uherský (mad. Béla magyar királyi herceg zvaný Dobrý,[1] 1245?–1269)[2] byl vévoda Slavonie, Chorvatska a Dalmácie z dynastie Arpádovců.
Život[editovat | editovat zdroj]
Béla se narodil zřejmě krátce po skončení tatarské invaze jako mladší syn a nejmladší potomek[3] uherského krále Bély IV. a jeho manželky Marie z rodu byzantských Laskaridů. Roku 1264 od otce obdržel vévodský titul a v říjnu téhož roku se oženil s Kunhutou, dcerou Oty III. Braniborského.
| „ | Béla, vynikající krásy nad syny mnohých, byv přítomen slavné mši, vložil dívce na hlavu zlatou korunu... Potom ji na lodi odvezl... | “ |
| — Pokračovatelé Kosmovi[4] | ||
Nevěstin strýc, český král Přemysl Otakar II. uspořádal na rakouském pomezí velké oslavy dynastického sňatku, který měl mimo jiné oslabit silnou pozici prvorozeného uherského prince Štěpána,[4] který byl již od roku 1262 mladším králem, provozoval svou vlastní politiku a fakticky si oddělil východní část Uherska.[5] Béla stál v rodinném sporu o moc při otci. Na jaře 1266 byl na mírové smlouvě uzavřené mezi otcem a bratrem Štěpánem jmenován na straně otce společně se synovcem Bélou Mačevským.[6] I přes pozdější váhání vytrval na otcově straně[7] až do své smrti roku 1269.
Zemřel bezdětný a byl pohřben v kostele minoritů v Ostřihomi společně se svými rodiči,[8] kteří jej krátce poté následovali.
Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice: Vydavateľstvo Rak, 2004. 239 s. ISBN 80-85501-13-9. S. 91.
- ↑ www.fmg.ac
- ↑ www.fmg.ac
- ↑ a b VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-433-6. S. 102.
- ↑ Velké dějiny, str. 95
- ↑ Velké dějiny, str. 110
- ↑ NOVOTNÝ, Václav. České dějiny. Rozmach české moci za Přemysla II. Otakara. Praha: Jan Laichter S. 209.
- ↑ Kronika uhorských kráľov, str. 92