Bitva v Jávském moři
| Bitva v Jávském moři | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Boje o Nizozemskou východní Indii (1941–1942), Válka v Tichomoří | |||
 Vlajková loď kontradmirála Doormana – lehký křižník Hr. Ms. De Ruyter – krátce před bitvou | |||
| Trvání | 27.-28. února 1942 | ||
| Místo | Jávské moře, Tichý oceán | ||
| Souřadnice | 5° j. š., 111° v. d. | ||
| Výsledek | Japonské vítězství | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
.svg){kind=small}
Bitva v Jávském moři byla námořní bitvou v rámci první fáze pacifické kampaně druhé světové války. Námořní síly USA, Velké Británie, Nizozemského království a Austrálie pod společným velením ABDACOM se v ní střetly s japonským císařským námořnictvem ve snaze zastavit japonskou invazi do Nizozemské východní Indie. Během denní fáze bitvy 27. února 1942 přišli Spojenci o dva torpédoborce, zatímco těžký křižník HMS Exeter byl těžce poškozen a ustoupil z boje. Zbývající čtyři spojenecké křižníky se pokusily o noční útok na japonský invazní konvoj, ale ani tentokrát se jim nepodařilo proniknout skrz japonský doprovod: po zásazích torpédy se potopily oba nizozemské křižníky (vlajkový De Ruyter a Java) a zbytek spojeneckého svazu ustoupil. Nizozemský admirál Doorman zahynul při potopení své vlajkové lodě. Spojenecký útok znamenal odložení invaze japonských sil na východní Jávu o jeden den, zastavit ji však nedokázal.
Po bitvě v Jávském moři se Spojenci pokusili evakuovat zbývající námořní síly z Jávy na Cejlon a do Austrálie, což se ale povedlo pouze menším jednotkám, zatímco všechny tři zbývající spojenecké křižníky byly potopeny v následujících bitvách v Sundském průlivu a u Baweanu.
Předehra[editovat | editovat zdroj]
Po bitvě v Badungském průlivu byla Jáva ze tří stran obklíčena. Japonci dokončili většinu akcí v jihovýchodní Asii a mohli tak většinu svých sil soustředit na invazi na Jávu. Naproti tomu Spojenci otřesení řadou porážek i mimo tento prostor neměli prakticky žádnou možnost, jak posílit nedostatečnou obranu v oblasti Indonésie.
Poměr sil a plány stran[editovat | editovat zdroj]
Invazní loďstvo tvořilo 41 transportních lodí. Blízkou ochranu jim zajišťovala skupina lodí pod vedením kontradmirála Šódži Nišimury ve složení: lehký křižník Naka a torpédoborce Murasame, Samidare, Harusame, Júdači, Asagumo a Minegumo. Další blízkou ochranu poskytovala skupina lodí pod velením kontradmirála Raizó Tanaki ve složení: lehký křižník Džincú a torpédoborce Jukikaze, Amacukaze, Tokicukaze, Hacukaze, Ušio, Sazanami, Jamakaze a Kawakaze. Vzdálenou podporu prováděla skupina pod velením kontradmirála Takea Takagiho ve složení těžký křižník Nači a Haguro.
Snahou kontradmirála Karla Doormana který velel spojeným silám USA, Velké Británie, Nizozemska a Austrálie (ABDA) bylo napadnout japonské transportní lodě a zabránit vylodění na Jávě. Doorman měl k dispozici těžké křižníky HMS Exeter a USS Houston, lehké křižníky Hr. Ms. De Ruyter, Hr. Ms. Java a HMAS Perth a torpédoborce Hr. Ms. Witte de With, Hr. Ms. Kortenaer, HMS Electra, HMS Jupiter, HMS Encounter, USS John D. Edwards, USS Paul Jones, USS John D. Ford a USS Alden.
Na první pohled by se mohlo zdát, že poměr sil byl přibližně vyrovnaný, ovšem šlo pouze o zdání. I když pomineme zastaralost některých spojeneckých lodí, je třeba si uvědomit, že spojenecké síly tvořily nesourodou směs čtyř námořnictev - nikdy dříve společně nebojovaly a kombinovaly 3 různé tradice námořního boje. Navíc japonská strana disponovala vzdušnou převahou. Údery japonských letadel a dokonalý přehled o situaci, který letecký průzkum dodával japonským velitelům, poskytoval japonské straně výhodu, která by sama o sobě stačila k rozhodnutí střetnutí.
Průběh bitvy[editovat | editovat zdroj]
V denní části bitvy byly potopeny torpédoborce Kortenaer a Electra. Vyřazeny z boje byly torpédoborec Asagumo (druhý den doplul vlastní pomocí za doprovodu torpédoborce Minegumo do Balikpapanu) a těžký křižník Exeter, který doplul za doprovodu torpédoborce Witte de With o půlnoci do Surabaye.
V noční části bitvy byly potopeny lehké křižníky De Ruyter a Java a torpédoborec Jupiter. Kontradmirál Karel Doorman se potopil spolu se svou vlajkovou lodí De Ruyter.
Po bitvě[editovat | editovat zdroj]
Doormanův neúspěch umožnil japonské vylodění v Kraganu, které se uskutečnilo 28. února. Toto vylodění kryly těžké křižníky Mikuma a Mogami, lehký křižník Natori a 10 torpédoborců. Při pokusech o zabránění vylodění byla potopena v dílčích bitvách většina zbývajících lodí. V Sundském průlivu těžký křižník Houston a lehký křižník Perth a u Baweanu těžký křižník Exeter a torpédoborce Encounter a USS Pope. Zbytek lodí, které se zachránily, odplul na Cejlon nebo do Austrálie. Japonci ztratili druhý den bitvy minolovku W-2 a transportní lodě Sakura Maru a Horai, převážně v důsledku vlastní palby. Generál Hein Ter Poorten, velitel spojeneckých pozemních jednotek na Jávě, kapituloval 9. března 1942.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BOER, P.C. The Loss of Java: The Final Battles for the Possession of Java Fought by Allied Air, Naval and Land Forces in the Period of 18 February-7 March 1942. Singapore: NUS Press, 2011. ISBN 978-9971-69-513-2. (anglicky)
- COX, Jeffrey R. Rising Sun, Falling Skies: The Disastrous Java Sea Campaign of World War II. Oxford: Osprey Publishing, 2014. Dostupné online. ISBN 978-1-78096-726-4. (anglicky)
- DULL, Paul S. A Battle History of the Imperial Japanese Navy (1941-1945). Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 1591142199. (anglicky)
- HARA, Tameichi. Japanese Destroyer Captain (Pearl Harbor, Guadalcanal, Midway – The Great Naval battles as Seen Through Japanese Eyes). Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1591143543. (anglicky)
- HORNFISCHER, James D. Ship of Ghosts: The Story of the USS Houston, FDR's Legendary Lost Cruiser, and the Epic Saga of Her Survivors. New York: Bantam Books, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-553-38450-5. (anglicky)
- HRBEK, Ivan; HRBEK, Jaroslav. Krvavé oceány. Od plánu „Barbarossa“ k bitvě u Midway. Praha: Naše vojsko, 1994. 289 s. ISBN 80-206-0391-3.
- HUBÁČEK, Miloš. Pacifik v plamenech. 3. vyd. Praha: Mladá fronta, 1997. 436 s. ISBN 80-204-0642-5.
- WOMACK, Tom. The Allied Defense of the Malay Barrier, 1941-1942. Jefferson: McFarland & Company, 2015. ISBN 978-1-4766-6293-0. (anglicky)
- Combat Narrative: The Java Sea Campaign. [s.l.]: Publication Branch, Office of Naval Intelligence, United States Navy, 1943. Dostupné online. (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Galerie Bitva v Jávském moři na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva v Jávském moři na Wikimedia Commons
- COX, Jeffrey R. A Turn Too Far: Reconstructing the End of the Battle of the Java Sea [online]. militaryhistoryonline.com, 2011-04-03 [cit. 2014-06-23]. Dostupné online. (anglicky)
- TULLY, Anthony P. Naval Alamo: The Heroic Last Months of the Asiatic Fleet, Dec 1941-March 1942 [online]. asiaticfleet.com, rev. 2002-03-15 [cit. 2014-06-23]. Dostupné online. (anglicky)
- House of History: The Allied Last Stand in the Dutch East Indies: The Battle of the Java Sea, 1942 (Documentary) na YouTube (anglicky) – noční část bitvy je (co se pohybů lodí týká) značně nepřesná
