Bakovský potok

Bakovský potok
	kamenný obloukový most přes potok v Královicích
Základní informace
Délka toku	44,6 km
Plocha povodí	417,7 km²
Průměrný průtok	u ústí 1,15 m³/s
Světadíl	Evropa
Hydrologické pořadí	1-12-02-049
Pramen
	v lese západně nad Kalivody; 50°12′18,73″ s. š., 13°48′9,62″ v. d.; 490 m n. m.
Ústí
	do Vltavy ve Vepřku; 50°18′30,68″ s. š., 14°19′35,15″ v. d.; 164 m n. m.
Protéká
	Česko (Středočeský kraj - Kalivody, Bdín, Srbeč, Hřešice, Pozdeň, Plchov, Kvílice, Kutrovice, Neprobylice, Královice, Drchkov, Bakov, Beřovice, Hobšovice, Nabdín Velvary, Chržín, Sazená, Vepřek)
Úmoří, povodí
	Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava
Geodata
OpenStreetMap	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bakovský potok je vodní tok (potok) ve středních Čechách. Odvodňuje zejména Slánsko (tedy téměř celou severní část okresu Kladno) a severovýchodní okraj geomorfologického celku Džbán. Je posledním větším levostranným přítokem Vltavy před jejím ústím do Labe. (vlévá se na jejím 13,8 říčním kilometru)^[1] Délka Bakovského potoka činí 44,6 km.^[1] Plocha povodí měří 417,7 km².^[2]

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Bakovský potok pramení v lesích na severovýchodním úbočí Džbánu asi 1 km východně od Kroučové v k.ú. Kalivody u Řevničova. Je to velmi blízko rozvodí Ohře, Berounky a Vltavy. Jeho tok je vcelku rovný, po celou dobu svého běhu míří na východ až severovýchod, Od Kalivod a Srbče protéká širokým (ale zprvu hlubokým) údolím, kterému se dříve říkalo Podlesí. Na středním toku plyne téměř bez přítoků, teprve za malou vsí Bakov, ležící mezi Slaným a Zlonicemi, začíná z obou stran nabírat vějířovitě se sbíhající potoky ze souběžných mělkých údolí. V této části toku je vyhlášena přírodní památka Mokřiny u Beřovic, chránící okolí Hobšovického rybníka, významné hnízdiště ptactva. Dále Bakovský potok protéká městem Velvary a u Nové Vsi hlubokým zářezem stéká ke svému ústí do Vltavy.

Významnější přítoky[editovat | editovat zdroj]

Vodní plochy[editovat | editovat zdroj]

Bakovský potok napájí několik rybníků. S rozlohou sedm hektarů je největším z nich Plchovský rybník mezi Pozdní a Plchovem. Po rekonstrukci v letech 1977–1980 sloužil jako zásobárna vody pro zavlažování.^[3]

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Navzdory poměrně velké ploše povodí je Bakovský potok málo vodný, neboť většinu této oblasti představuje téměř bezlesá zemědělská krajina, která patří množstvím srážek k nejsušším v Česku.

Hlásný profil:^[4]

místo	říční km	plocha povodí	průměrný průtok (Q_a)	stoletá voda (Q₁₀₀)
Velvary	9,50	292,46 km²	0,49 m³/s	70,0 m³/s

Mlýny[editovat | editovat zdroj]

Mlýny jsou seřazeny po směru toku potoka.

Sazenský mlýn – Sazená čp. 38, okres Kladno, kulturní památka
Satranův mlýn – Vepřek u Nové Vsi, okres Mělník, kulturní památka

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 613) [online]. [cit. 2015-01-24]. Dostupné online.
↑ Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2015-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05.
↑ MAJER, Martin; SOMOL, Václav; ŽÁK, Karel. Džbán. Krajina opukových plošin. Vrchlabí: Green Mango, 2020. 232 s. ISBN 978-80-270-7006-0. S. 136.
↑ Evidenční list hlásného profilu stanice Velvary [online]. [cit. 2015-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-28.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

BERANOVÁ, Hana. Floristický průzkum povodí Pozdeňského a Bílichovského potoka na Slánsku : 2.3.1.2. Povodí Bakovského potoka. České Budějovice, 2008 [cit. 2014-11-23]. 61 s. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta – katedra biologie. Vedoucí práce Rostislav Černý. s. 22. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bakovský potok na Wikimedia Commons
Velvary – aktuální vodní stav Archivováno 28. 1. 2015 na Wayback Machine.

[VÚVstr613-1] HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 613) [online]. [cit. 2015-01-24]. Dostupné online.

[voda.chmi.cz-2] Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2015-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05.

[dzban-3] MAJER, Martin; SOMOL, Václav; ŽÁK, Karel. Džbán. Krajina opukových plošin. Vrchlabí: Green Mango, 2020. 232 s. ISBN 978-80-270-7006-0. S. 136.

[profil-4] Evidenční list hlásného profilu stanice Velvary [online]. [cit. 2015-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-28.

[1]

[2]

[3]

[4]