Artur Maximilian von Bylandt-Rheidt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Artur Maximilian von Bylandt-Rheidt
Artur Maximilian hrabě Bylandt-Rheidt
Artur Maximilian hrabě Bylandt-Rheidt
ministr války Rakouska-Uherska
Ve funkci:
21. června 1876 – 16. března 1888
PředchůdceAlexander von Koller
NástupceFerdinand von Bauer
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní zbrojmistr (1882), polní podmaršál (1875), generálmajor (1869)

Narození3. května 1821
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí21. února 1891 (ve věku 69 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníHietzingský hřbitov (48°10′39″ s. š., 16°17′57″ v. d.)
Titulříšský hrabě
ChoťMarie Anna Harbuval-Chamaré
RodičeFerdinand von Bylandt-Rheidt a Adelheid von Mikusch und Buchberg
DětiArtur Bylandt-Rheidt
Profesepolitik
OceněníŘád zlatého rouna (1887)
CommonsArtur Maximilian von Bylandt-Rheidt
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Artur Maximilian von Bylandt-Rheidt (německy Arthur Maximilian Adrian Reichsgraf von Bylandt-Rheidt) (3. května 1821 Vídeň21. února 1891 Vídeň) byl rakousko-uherský generál a politik. V c. k. armádě sloužil od roku 1837 a zúčastnil se několika válečných tažení. Jako důstojník dělostřelectva se zasloužil o prosazování novinek u technických složek vojska a zastával vysoké funkce ve vojenské správě. V letech 1876–1888 byl ministrem války Rakouska-Uherska a v armádě inicioval četné reformy. Dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1882) a byl rytířem Řádu zlatého rouna (1887).

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vrchní velení rakousko-uherské armády 1887, zleva náčelník generálního štábu Friedrich von Beck-Rzikowsky, generální inspektor jízdy Leopold von Croÿ-Dülmen, arcivévoda Vilém, arcivévoda Albrecht, arcivévoda Rainer a ministr války Arthur Maximilian von Bylandt-Rheidt

Pocházel ze starého šlechtického rodu z Porýní, narodil se jako jediný syn hraběte Ferdinanda Karla Bylandt-Rheidta (1796–1862).[1][2] Do armády vstoupil jako kadet v roce 1837 k 26. pěšímu pluku,[3] poté byl poručíkem u 2. dělostřeleckého pluku ve Vídni. V revolučních letech 1848–1849 bojoval v Uhrách Jako štábní důstojník v hodnosti majora 1. dělostřeleckého pluku se později zúčastnil války se Sardinií.[4] V hodnosti plukovníka byl od roku 1864 šéfem dělostřeleckého výboru na ministerstvu války. Za prusko-rakouské války byl přidělen k vrchnímu velení dělostřelectva (1866). Po válce se mu podařilo v rakouské armádě prosadit zavedení zadovek, které podporoval již dříve v dánsko-německé válce. V roce 1869 byl povýšen do hodnosti generálmajora a poté několik let zastával funkci prezidenta Technicko-správního vojenského výboru na ministerstvu války (1869–1876).[5] V roce 1875 dosáhl hodnosti polního podmaršála (Feldmarschalleutnant).[6][7][8]

Hrob Artura Bylandt-Rheidta na hřbitově v Hietzingu

Od 21. června 1876 do 16. března 1888 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání).[9] Zasloužil se o reformy armády.[7] Zvýšil armádní rozpočet ze 100 na 117 milionů zlatých. Zvýšil rozsah branné povinnosti o 10 let, zjednodušil správu armády. Byl stoupencem zachování němčiny jako jediného jazyka rakousko-uherské armády a odmítal decentralizaci kompetencí v oblasti železniční dopravy. Zároveň odmítal etnický šovinismus.[6] V roce 1879 zorganizoval dobrovolnou zdravotní službu v armádě a realizoval také reformu vojenského školství. V roce 1882 byl počet pluků pěchoty zvýšen z 80 na 102 a ve stejné době došlo k reorganizaci armády, kdy byla dosavadní zemská velitelství rozdělena pod patnáct armádních sborů a tato struktura přetrvala až do začátku první světové války. V roce 1884 byl zřízen telegrafní a železniční pluk a o rok později byla zavedena kavalerie v c. k. zeměbraně.[10] V roce 1882 dosáhl v armádě druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra.[11] Na funkci ministra války rezignoval 16. března 1888 a ke stejnému datu byl penzionován i u vojska.[12] Uplatnil se mimo jiné jako spisovatel a byl autorem několika odborných publikací v oboru dělostřelectva.

Poslední roky života strávil střídavými pobyty ve Vídni, Badenu a Bad Vöslau. Zemřel ve Vídni 21. února 1891 ve věku nedožitých sedmdesáti let a je pohřben na hřbitově v Hietzingu.

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Palác Bylandt-Rheidtů v Praze

Od narození užíval titul hraběte, který jeho rodina získala již v roce 1678. S funkcí ministra války obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[13] Od roku 1870 byl čestným majitelem dělostřeleckého pluku č. 11 dislokovaného ve Lvově.[14] Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí. Nejvyššího ocenění dosáhl v roce 1887 jako rytíř Řádu zlatého rouna,[15] po odchodu do výslužby získal ještě velkokříž uherského Řádu sv. Štěpána (1888). Mimo jiné byl čestným členem Královské švédské akademie vojenských věd.[16]

Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1852 se v Praze oženil s hraběnkou Marií Harbuval-Chamaré (1832–1912), tímto sňatkem získal rodový palác na Malé Straně (Sněmovní č. p.16). Marie byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[17] Z jejich manželství pocházely čtyři děti.[18] Ze synů vynikl prostřední Artur (1854–1915), který byl členem několika vlád jako ministr zemědělství, školství a vnitra.


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1857; Gotha, 1857; s. 141–143 dostupné online
  2. Rodina Ferdinanda Karla Bylandt-Rheidta na webu geni.com dostupné online
  3. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1838; Vídeň, 1838; s. 711 dostupné online
  4. Militär Schematismus für 1859; Vídeň, 1859; s. 303 dostupné online
  5. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 92, 141 dostupné online
  6. a b Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Bylandt-Rheidt, Artur Maximilian Gf. (1821-1891), Feldzeugmeister, s. 131. (německy) 
  7. a b Meyers Großes Konversations-Lexikon [online]. zeno.org [cit. 2013-05-27]. Dostupné online. (německy) 
  8. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1876; Vídeň, 1876; s. 215, 222 dostupné online
  9. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 583–584. 
  10. Ottův slovník naučný, díl IV.; Praha, 1891 (reprint 1997); s. 1002–1003 (heslo Bylandt-Rheidt Arthur Maxmilian) ISBN 80-7185-089-6
  11. Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
  12. Služební postup Artura Maximiliana Bylandt-Rheidta in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 25 dostupné online
  13. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 189 dostupné online
  14. Přehled majitelů dělostřeleckého pluku č. 11 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 844 dostupné online
  15. Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
  16. Přehled řádů a vyznamenání Artura Bylandt-Rheidta in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1888; Vídeň, 1888; s. 277 dostupné online
  17. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 191–192 dostupné online
  18. Rodina Arthura Maximiliana Bylandt-Rheidta na webu geni.com dostupné online