Antonín Pikhart

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonín Pikhart
Antonín Pikhart ze sbírek Národního muzea v Praze
Antonín Pikhart ze sbírek Národního muzea v Praze
Rodné jménoAnton Method Pikhart
Narození7. dubna 1861
Třebíč
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí13. prosince 1909 (ve věku 48 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtínefritida
PseudonymAl Fred
Povolánísoudce, překladatel
Alma materněmecká univerzita Karlo-Ferdinandova
Tématašpanělská literatura
Manžel(ka)Olga Theofila Pikhartová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Pikhart (7. dubna 1861 v Třebíči[1]13. prosince 1909 Praha[2])[3] byl moravský překladatel ze španělštiny a němčiny. Jeho manželkou byla Olga Theofila Pikhartová.

Život[editovat | editovat zdroj]

Antonín Pikhart pocházel ze smíšené česko-německé rodiny hostinského Antona Pikharta a Amalie rozené Vorlické.

V Praze vystudoval Právnickou fakultu německé univerzity Karlo-Ferdinandovy.[4] Po studiích pracoval jako soudce městského soudu v Praze. Literárně vystupoval jako A. Pikhart. V roce 1891 se oženil[5] s Olgou Hausmannovou.

Patřil mezi průkopníky překladu autorů Latinské Ameriky ze španělštiny, ke znalcům katalánské literatury – do češtiny převedl mimo jiné dvě divadelní hry katalánského dramatika Àngela Guimerà[6], pořídil první novodobý překlad Dona Quijota přímo ze španělštiny. Taktéž jako první pořídil český překlad nějakého díla latinskoamerické literatury, konkrétně románu María kolumbijského spisovatele Jorge Isaacse.[6]

Zemřel předčasně na otravu krve po návratu z italské dovolené.[7]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Vybrané novelly španělské – přeložili A. Pikhart: Osud; SlibManuel Martinez Barrionuevo. Karel Funk: Remogue; Ditě pluku; Povýšení Reggovo; Poslední noc; Neřesti kapitánovyFederico Urrecha. [Přívazek: Útěk; Přednosta StanicePaul Bonnetain.] Praha: J. Otto, 1897
  • Lazarillo z TormesDiego Hurtado de Mendoza. Praha: J. Otto, 1898
  • Spravedlnost: španělská povídka – Manuel Martinez Barrionuevo. Praha: J. Otto, 1898
  • Idyla nemocného – Armando Palacio Valdés. Praha: J. Otto, 1898
  • Důmyslný rytíř Don Quijote de la ManchaMiguel de Cervántes Saavedra. Praha: J. Ottto, 1899
  • Don Juan Tenorio: nábožensko fantastické drama o dvou dílech – Don José Zorrilla. Praha: J. Otto 1902
  • ChalupaVicente Blasco Ibáňez. Praha: Máj, 1903
  • Paní Cornelia; Podvodný sňatek – Miguel de Cervantes Saavedra. [Obsahuje přívazky: Lazarillo z Tormes – Diego Hurtado de Mendoza; Poučné povídky; Cervantesovy novely – Miguel de Cervantes Saavedra.] Praha: J. Otto, 1903
  • Třírohý klobouk – Pedro Antonio de Alarcón. [Obsahuje přívazek: Marianela – B. Perez Galdós.] Praha: J. Otto, 1904
  • Marná chlouba – Vicente Blasco Ibanez. Praha: Máj, 1907
  • V nížině: drama o třech jednáních – Àngel Guimerà; z katalánštiny. Praha: Máj, 1907
  • Tajemství: román – Emilie Pardo Bazánová. [Obsahuje přívazek: Beznadějní – H. J. Bang.] Praha: Politika, 1907
  • Básněsvaté Teresy de Jezus, sv. Juana de la Cruz, Rodrigueza del Padron, dona José Zorilly a Ricarda Gila. Jindřichův Hradec: V. Dobr., 1907
  • María: jihoamerický román – Jorge Isaacs; illustrovali K. V. Muttich a Karel Vavřina. Praha: J. Otto, 1908
  • Moře a nebe: tragedie o třech dějstvích – Àngel Guimerà; z katalánštiny. Praha: J. Otto, 1909
  • Don Juan Manuel – Ramón del Valle-Inclán; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 41. Praha: J. R. Vilímek, 1913
  • LéčitelManuel Ugarte; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 42. Praha: J. R. Vilímek, 1913
  • Slib – Martinez Barrionuovo; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 45. Praha: J. R. Vilímek, 1913
  • Na ullojském zámku – Emilie Pardo Bazánová. Praha: J. Otto, 1916
  • José – Armando Palacio Valdés. Praha: J. Otto, 1920

Jiné[editovat | editovat zdroj]

  • Starošpanělský zpěvník: anthologie lyrických básní španělských ze století XV.–XVII. – sestavil ze svých překladů. Praha: J. Otto 1905
  • Španělský sborník. Díl I – sestavil a přeložil. Praha: Dědictví Komenského, 1908

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriky – ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2023-02-15]. Dostupné online. 
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele Nejsvětější Trojice v Podskalí na Novém Městě pražském
  3. Antonín Pikhart. www.databaze-prekladu.cz [online]. [cit. 2016-07-17]. Dostupné online. 
  4. Pikhart Antonín. is.cuni.cz [online]. [cit. 2023-02-16]. Dostupné online. 
  5. Matriční záznam o sňatku Antonína Pikharta s Olgou Hausmannovou farnost při kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském
  6. a b PHOENICKS. Catalunya 2011 [online]. 30. 6. 2018 [cit. 2018-07-10]. Dostupné online. 
  7. ULIČNÝ, Miloslav. Překladatel Antonín Pikhart: Sto let od prvních českých převodů hispanoamerické poezie [online]. Plav, 2008 [cit. 2015-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]