Antiferomagnetismus
U materiálů, které se vyznačují antiferomagnetismem, jsou atomy nebo molekuly uspořádány zpravidla do struktury, kde jsou spiny sousedících částic protisměrné. Jsou však možná i uspořádání s více směry spinů, navzájem se v magnetismu rušících (tzv. nekolineární antiferomagnety).[1]
Obvykle se antiferomagnetismus může vyskytovat za nízkých teplot. Po překročení Néelovy teploty (pojmenované podle Louise Néela, který tento typ magnetického uspořádání objevil) se stává materiál paramagnetickým.
Antiferomagnetické materiály[editovat | editovat zdroj]
Antiferromagnetické materiály se běžně vyskytují mezi sloučeninami přechodných kovů, zejména oxidy. Příklady jsou hematit, chrom, slitina feromangan (FeMn) nebo oxid nikelnatý (NiO). Za vzácných okolností se antiferomagnetický jev může objevit i u organických sloučenin (například u triradikálu 5-dehydro-m-xylylenu).
Další vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Antiferomagnetismus hraje hlavní roli v obří magnetorezistenci, která byla objevena roku 1988 nositeli Nobelovy ceny Albertem Fertem a Peterem Grünbergem.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Tohoku University. A new chapter in antiferromagnetic spintronics is unfolding. Phys.Org [online]. 2023-03-22 [cit. 2023-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu antiferomagnetismus na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo antiferomagnetismus ve Wikislovníku
