Access Control List
ACL (anglicky access control list, česky doslova seznam pro řízení přístupu) je v oblasti počítačové bezpečnosti seznam oprávnění připojený k nějakému objektu (např. souboru). Seznam určuje, kdo nebo co má povolení přistupovat k objektu a jaké operace s ním může provádět. V typickém ACL specifikuje každý záznam v seznamu uživatele a operaci. Například: Záznam v ACL [Pepa, smazat] pro soubor XYZ dává uživateli Pepa právo smazat soubor XYZ.
U bezpečnostního modelu používajícího ACL systém před provedením každé operace prohledá ACL a nalezne v něm odpovídající záznam, podle kterého rozhodne, zda operace smí být provedena.
Bezpečnostní modely založené na ACL[editovat | editovat zdroj]
Jednou ze základních otázek při tvorbě bezpečnostního modelu založeného na ACL je otázka, jak bude možno editovat samotné ACL. Systémy, které používají ACL, se dají klasifikovat do dvou kategorií: volitelné (anglicky discretionary) a povinné (anglicky mandatory).
Systémy s volitelným řízením přístupu umožňují tvůrci či vlastníkovi objektu plně řídit přístup k objektu, včetně například úpravy ACL tak, aby přístup získal kdokoli jiný. U povinného řízení přístupu (též „nevolitelné řízení přístupu“) jsou všechny operace podmíněny i omezeními stanovenými operačním systémem ještě nad rámec omezení definovaných v ACL.
Tradiční systémy ACL stanovují oprávnění uživatelům jednotlivě, takže systém s velikým počtem uživatelů se poněkud obtížně spravuje. Modernějším přístupem pak jsou bezpečnostní modely založené na tzv. rolích, kdy jsou oprávnění přidělována rolím (např. „správce“, „sekretářka“) a uživatelům jsou přidělovány jednotlivé role. Tato alternativa k ACL modelu se označuje jako role-based access control (RBAC).
Systém souborů založený na ACL[editovat | editovat zdroj]
Seznam je datová struktura, obvykle tabulka obsahující položky specifikující práva uživatele nebo skupiny k určitým objektům, jako jsou programy, procesy, nebo soubory. Tyto položky známé jako položky pro řízení přístupu (ACE) ve Windows, OpenVMS a Mac OS X operačních systémech. Každý dostupný objekt obsahuje identifikátor v ACL. Specifická přístupová práva rozhodují o povolení nebo oprávnění, jako který uživatel ma právo čtení, zápisu, nebo provedení objektu. V některých provedeních může ACL řídit, zdali může uživatel nebo skupina uživatelů měnit ACL na nějaký objekt. Přestože ACL je standardem POSIX, jeho implementace v různých operačních systémech se výrazně liší. Ochranné koncepty POSIX .1e a .2c byly staženy, když se stal jejich rozsah příliš široký, a práce by nebyla kompletní, ale dobře propracované části definující ACL se široce implementovaly a známe je jako „POSIX ACL“.
Počítačové sítě[editovat | editovat zdroj]
U počítačových sítí se jako ACL označuje seznam pravidel popisující porty nebo (síťové) démony, které jsou dostupné na počítači (či jiném zařízení na síťové vrstvě), a u každé seznam zařízení a sítí, které mohou tuto službu používat. ACL mohou být jak na konkrétních serverech, tak i na routerech. Zpravidla existují oddělená ACL pro příchozí a odchozí data. Viz též firewall.
