1961 ve filmu

Roky ve filmu
	1870–1879;
	1870 • 1871 • 1872 • 1873 • 1874 • 1875 • 1876 • 1877 • 1878 • 1879;
	1880–1889;
	1880 • 1881 • 1882 • 1883 • 1884 • 1885 • 1886 • 1887 • 1888 • 1889;
	1890–1899;
	1890 • 1891 • 1892 • 1893 • 1894 • 1895 • 1896 • 1897 • 1898 • 1899;
	1900–1909;
	1900 • 1901 • 1902 • 1903 • 1904 • 1905 • 1906 • 1907 • 1908 • 1909;
	1910–1919;
	1910 • 1911 • 1912 • 1913 • 1914 • 1915 • 1916 • 1917 • 1918 • 1919;
	1920–1929;
	1920 • 1921 • 1922 • 1923 • 1924 • 1925 • 1926 • 1927 • 1928 • 1929;
	1930–1939;
	1930 • 1931 • 1932 • 1933 • 1934 • 1935 • 1936 • 1937 • 1938 • 1939;
	1940–1949;
	1940 • 1941 • 1942 • 1943 • 1944 • 1945 • 1946 • 1947 • 1948 • 1949;
	1950–1959;
	1950 • 1951 • 1952 • 1953 • 1954 • 1955 • 1956 • 1957 • 1958 • 1959;
	1960–1969;
	1960 • 1961 • 1962 • 1963 • 1964 • 1965 • 1966 • 1967 • 1968 • 1969;
	1970–1979;
	1970 • 1971 • 1972 • 1973 • 1974 • 1975 • 1976 • 1977 • 1978 • 1979;
	1980–1989;
	1980 • 1981 • 1982 • 1983 • 1984 • 1985 • 1986 • 1987 • 1988 • 1989;
	1990–1999;
	1990 • 1991 • 1992 • 1993 • 1994 • 1995 • 1996 • 1997 • 1998 • 1999;
	2000–2009;
	2000 • 2001 • 2002 • 2003 • 2004 • 2005 • 2006 • 2007 • 2008 • 2009;
	2010–2019;
	2010 • 2011 • 2012 • 2013 • 2014 • 2015 • 2016 • 2017 • 2018 • 2019;
	2020–2029;
	2020 • 2021 • 2022 • 2023 • 2024 • 2025 • 2026 • 2027 • 2028 • 2029;

1961
	Doprava;
	1961 v loďstvech; 1961 v dopravě; 1961 v letectví;
	Kultura;
	1961 ve filmu; 1961 v hudbě; 1961 ve fotografii;
	Sport;
	Společnost;
	← 1960 \| 1962 →

Události[editovat | editovat zdroj]

Arthur Miller a Marilyn Monroe se rozvedli.
Odpůrci filmové cenzury v USA zažili šok, když vrchní soud rozhodl, že právu na svobodu projevu neodporuje, budou-li filmy předkládány cenzurnímu úřadu
Prudce klesal počet cenzurovaných filmů, především proto, že veřejné diskuse o dřívějších tabu nabývají na intenzitě.
Wall Street Journal uveřejnil seznam zemí s nejobjemnější produkcí v 60. letech. V čele jstálo Japonsko (400 snímků za rok) a Indie (360 snímků za rok). Za nimi následovaly Turecko, Řecko a Egypt, jež stejně jako Indie vyráběly filmy téměř výhradně pro svůj domácí trh. V klasický filmových zemích, USA, Itálii a Francii, bylo natočeno přibližně 150 snímků ročně.
Kongres katolických biskupů ve Washingtonu se zabýval amorálností ve filmu. V oficiálních prohlášeních si účastníci stěžovali, že ve filmu se stále častěji objevují scény násilí a sexu, ač se jedná o tabuizovaná témata, a systém dobrovolné autocenzury pozbývá na významu pro rostoucí počet zahraničních a nezávislých produkcí.
Neofašisté zničili v Římě kino, kde se konala premiéra prvního hraného filmu Piera Paola Pasoliniho Accattone.
Francouzští filmoví tvůrci Jean Rouch, Edgar Morin, Francois Reichenbach, Mario Ruspoli a Jean Herman pořídili pomocí ručních kamer neobvyklé reportáže a nazvali svůj styl „cinema verité“. Tato nová škola propagovala stejně jako americké „direct cinema“ angažované zaměření dokumentu na všednodennost a silně ovlivnila takové režiséry, jako byli Jean-Luc Godard a Chris Marker.^[1]