Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Nepořádek v japonském obydlí
Diogenův syndrom je porucha charakterizovaná extrémním sebezanedbáváním, patologickou nepořádností (špinavou domácností, „bordelářstvím“), sociální izolovaností, apatií, nutkavým kompulzivním hromaděním (věcí či zvířat) a nedostatkem ohledu k postoji druhých. Postižení může také zahrnovat příznaky katatonie. Podstatou syndromu je většinou obsedantně kompulzivní porucha.
Ergonomie odlišuje v kancelářské a manažerské práci přístup „messy“ a „pořádkumilovný” („filers” a „pilers“, plniči/hromadiči a třídiči) a tvrdí, že „messy“ přístup je do určité míry nejen přijatelný, ale i efektivní.[1]
V roce 2017 začali vědci veřejně upozorňovat, že minimálně v některých případech jde u chorobného hromadění zvířat o odlišnou diagnózu.[2]
Původ názvu
Úchylka byla poprvé uznána a nazvána jako Diogenův syndrom Clarkem a kol. v roce 1966. Termín byl zaveden v roce 1975 anglickými lékaři a později doporučen i autory německými. Název je odvozen od starořeckéhofilosofa a radikálního zastánce kynismu jménem Díogenés ze Sinópé, který údajně žil v důsledné skromnosti (která vyplývala z jeho filozofického přesvědčení) v sudu v oblasti Atén. On předměty nehromadil a nežil v izolaci, ale naopak denně vyhledával diskuzi a lidskou společnost, nejčastěji na agoře. Proto je tento eponym považován za chybný.
Diogenův syndrom je od 70. let 20. století uznáván ve větší míře jako mediální fenomén populárních médií než pojem lékařské literatury. Primární popis tohoto syndromu se teprve koncem 20. století objevuje v geriatrii a psychiatrii.
Další názvy
Na počátku 21. století jsou v zahraničí užívány jako synonymum i termíny jiné: Syndrom zaneřáděného domu, syndrom stařecké zanedbanosti, stařecké zhroucení, Pljuškinův syndrom (po postavě z Gogolova románu Mrtvé duše), zavalení smetím, kompulzivní hromadění, syndrom křečkování[3] odpadků aj.[4] (syllogomanie, anglicky Diogenes syndrome, Messie-Syndrome, Compulsive hoarding, Hoarding of Possessions and Animals,[5] obsessive-compulsive disorder, senior self-neglect, senile breakdown, Plyushkin's Syndrome, social breakdown and senile squalor syndrome; člověka s touto poruchou nazýváme v angličtině Messies Person, zkráceně „messi“, „messies“ či "messy" /nepořádný, patologicky nepořádný/, v odborném slangu „archivář“).
Příznaky diagnostické
Hromaděné věci mohou znemožnit normální užívaní obydlí.Podle psychologů je základním problémem (a příznakem) hromadění a následná neschopnost vyhodit cokoliv, co si jednou přinese domů – patologické hromadění odpadků, resp. patologické sběratelství („archivářství“, „křečkování“). „Obyčejné bordelářství vzniká na základě postupného odkládání používaných věcí a jejich neuklízení. Hromadič zanáší své obydlí a pozemky nepotřebnými věcmi a odpadky pod heslem, že by se to někdy mohlo hodit. Nikdy se však o nahromaděné věci nestará, jen se jimi obklopuje. Vše, včetně majitele, chátrá.“
osamělost
negativismus (např. odmítání pomoci, přátelství, komunikace...)
absence studu (např. i za způsobený nepořádek)
patologická nepořádnost
patologický nedostatek hygieny či schopnosti pečovat o svůj zevnějšek
patologická neschopnost pečovat o svou životosprávu, výživu či léčbu
Postižený nebere ohledy na své okolí, do určitého momentu ignoruje kritiku
dílčí nebo celková sociální izolovanost (sociální stažení a osamělá existence; např. osamělé bydlení, nedostatek přátel, nezaměstnanost), sociální odcizení se
odmítání pomoci
neschopnost věci ukládat organizovaně (ne vždy)
ukládání věcí postupně brání v užívání jednotlivých funkcí bytu
nakonec brání i pohybu (zůstávají jen volné cestičky; ne vždy)
podrážděnost až agresivita (zejména při silném nátlaku; ne vždy)
syndrom senilní demence nebo Alzheimerovy nemoci (ne vždy)
nutkavost, obsedantně-kompulsivní porucha
katatonie (ne vždy)
různé tělesné problémy, zejména z malnutrice (ne vždy)
nedostatek ohledu postiženého k přáním druhých, včetně toho, aby problém nebo jeho důsledky řešil
V případě nátlaku postižený reaguje neadekvátně a propadá zoufalství. Tehdy už pochopitelně nejde jen o neškodnou výstřednost, ale o mentální poruchu, která se řeší léky i psychoterapií.
Příznaky přidružené (ne zcela typické)
Krom hromadění věci alespoň nějaké byť často sporné hodnoty, se často projevuje syndrom i vznikem hromad naprosto bezcenného odpadu.
nadměrné nebo nedostatečné sebeprosazování
snílkovství, sklon k neplodnému fantazírování, zanedbaní filozofové
Diogenův syndrom vzniká jako reakce na zoufalství a nemožnost najít své místo v cizím světě. Tehdy si člověk kolem sebe začíná vytvářet svůj vlastní svět z dostupného harampádí a odpadů životní činnosti jiných, úspěšnějších lidí, resp. vlastních lepších chvilek.[6]
Dlouhodobý stres (stresová reakce při specifických osobnostních rysech)
„Velmi často se jedná o následek duševního traumatu, po němž člověk nedokáže vést spořádaný život. Viditelným odrazem je pak nepořádek v jeho obydlí, umocněný hromaděním haraburdí. To má nezřídka představovat jakýsi ochranný val před okolním nepřátelským světem.“[7]
Příčinou mohou být raná rodičovská zavržení, zejména neschopnost matky uspokojit citové potřeby dítěte; nedostatek projevené lásky a povzbuzování v dětství („studený odchov“), nedostatečná haptická komunikace, výchova pomocí bití, křiku, ponižování apod.
Diogenův syndrom někdy vzniká jako doprovodný syndrom stařecké demence nebo Alzheimerovy nemoci a může být doprovázen dalšími nutkavými projevy. [8]
„Spouštěčem velmi často bývá osamělost, úzkost, stárnutí nebo pocit ohrožení. Věci jsou jim náhradou za nedostatečný pocit bezpečí a lásky. Jejich chátrání postihuje tělesnou i duševní schránku, nestarají se o hygienu, vzhled ani o své obydlí. Tito lidé potřebují odbornou pomoc, protože sami se z této bezvýchodné situace dostat nedokážou.“[9][7]
Spouštěčem může být u chlapců puberta – zvýšená tvorba mužského pohlavního hormonu testosteronu, resp. neschopnost se s touto změnou vyrovnat
Vysoká hladina testosteronu může příznaky zhoršovat
„Za rizikové faktory objevení se Diogenova syndromu ve stáří se považuje deprese, organicita a osobnostní abnormita zahrnující sociální stažení a osamělou existenci."
Vědci jsou přesvědčeni, že základem této poruchy je úzkost nebo deprese, při níž každá činnost je problémem, vyžadujícím úsilí, jež je nad síly postiženého.[10]
Manický charakter, neschopnost ukládat věci uspořádaně a nerozhodnost (porucha v rozhodování) – tyto příznaky by mohly hovořit o škodách (především vývojových poruchách) na prefrontální oblasti mozku. (Zatímco organizované ukládání při chorobném sběratelství může svědčit o jiných příčinách.)
Problém může být zesilován i poruchou různých vnitřních orgánů (nemoci jater, sleziny, ledvin), dlouhodobými infekcemi (borelióza), zácpou, poruchami metabolismu, poklesem životní energie, stářím aj.
Syndrom může mít souvislost např. i s grafomanií či sexuálními úchylkami (nutkavé seznamování se aj.)
Přítomnost syndromu nemusí nutně znamenat nízkou inteligenci, tu mají postižení naopak nezřídka vysokou.
Přítomnost syndromu nemusí nutně znamenat bídu nebo že člověk pochází z chudých poměrů a sociálně problémového prostředí.
Extrémní hromadění málo cenných věcí a zvířat v domácnostech je u nás vnímáno především jako problém hygienický, požární nebo ochrany zvířat. Hromadění má však vztah k řadě duševních poruch a k řešení podobných situací by odborníci mohli pomoci.[11]
Léčba
Tato mentální porucha se řeší léky i psychoterapií, pokud možno ve spolupráci s rodinou postiženého. Léčba v nemocnici či ústavu dává kontroverzní nebo často i neuspokojivé výsledky.
Jestliže je Diogenův syndrom cestou od společnosti k sobě samému, pak tím nejlepším způsobem prevence je podpora procesu opačného. «Muzeum neužitečných výrobků a smetí», ve kterém žijí osoby postižené Diogenovým syndromem, vytváří však kolem nich neproniknutelnou bariéru, za kterou žádný život nemůže proniknout. Abychom jim pomohli, musíme se pokusit změnit jejich orientaci od znevažování vztahů s lidmi směrem k uznání jejich důležitosti, od zklamání z možností, které jim svět nabídl, k hodnotě vlastního bytí, od nekončící revize minulosti a chystání se na budoucnost (co kdyby se tohle jeho smetí najednou hodilo k záchraně celého světa?) k přítomnosti a současnému bytí.[6]
Historické příklady
Co se týká nepořádku na pracovním stole, byl známým hříšníkem americký vynálezce Benjamin Franklin, který si ovšem cenil systematičnosti a pořádku a jeho mottem bylo: "Ať má každá věc své místo"[12]
Zastáncem teorie "organizovaného nepořádku" je i český vynálezce a akademik Armin Delong
Obrázky, zvuky či videa k tématu Diogenův syndrom na Wikimedia Commons 
