Svědkové Jehovovi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Náboženská společnost Svědkové Jehovovi
Registrace v ČR
Datum1. 9. 1993
Statutární orgán
(neexistuje)
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Rejstřík církví a náboženských společností
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Náboženská společnost svědkové Jehovovi (nazývaná též jehovisté nebo jehovisti[1]) je ne-trojiční náboženská společnost, která vznikala původně z kroužku lidí společně studujicích Bibli podle témat, a to mezi léty 1870–1879 v Allegheny ve státě Pensylvánie v USA. Náboženská společnost se rozšířila do světa pod názvem Mezinárodní sdružení vážných badatelů Bible. Od roku 1931 začala působit pod současným názvem Svědkové Jehovovi.[2][3][4][5] Svou víru a činnost nepovažují za novou, ale za obnovení křesťanství 1. století.[6] Celosvětově mají asi 8,45 milionu členů.[7] K roku 2018 bylo v Česku okolo 15 tisíc svědků Jehovových. [8]

Svědkové Jehovovi jsou nejlépe známi pro svoje podomní kázání, šíření časopisů Probuďte se! a Strážná věž, neakceptování krevních transfúzí, neúčastí na politickém životě a odmítáním vojenské služby. Hlasité pochybování nad učením organizace pak bývá důvodem k vyloučení ze společenství.[9] S lidmi, kteří byli vyloučeni nebo z organizace odešli, se stávající členové nestýkají, ani je nezdraví.[10][11]. Svědkové používají jejich překlad Bible pod názvem Svaté Písmo – Překlad nového světa, který vyšel ve 130 jazycích a 208 milionech výtisků.

Svědkové Jehovovi již několikrát na základě svých výkladů Bible očekávali přesný letopočet konce světa, a to k letům 1914,[12] 1915,[13] 1925,[14] 1941[15] a naposledy na rok 1975.[16]

Celosvětová činnost svědků Jehovových

Celkový počet svědků Jehovových, schválených zvěstovatelů či návštěvníků z řad veřejnosti při výročním shromáždění, zvaném Památná slavnost k příležitosti připomínky oběti dané Ježíšem Kristem, bylo v roce 2014 na světě 19,95 milionů.[17] Pozvané hosty z řad veřejnosti ovšem nelze zahrnovat mezi členy organizace. Náboženská společnost Svědkové Jehovovi neeviduje počty všech členů ani sympatizantů. Eviduje pouze 'zvěstovatele', tj. misijně aktivní dobrovolníky, kteří se nějakým způsobem podílejí na veřejné kazatelské službě a vedou se zájemci biblická studia. V témže roce působilo celosvětově 8,2 milionů kazatelů, kteří vedli v průměrů 9,5 milionů biblických studií.

Misijně aktivní jsou obvykle všichni zdraví členové sboru včetně starších, což je jiný výraz pro duchovní neboli kněze. U svědků Jehovových není rozdělení na laiky a kněze. Všichni vykonávají veškeré činnosti ve sborech i mimo něj bez nároku na finanční odměnu. Výjimku tvoří Celosvětový řád svědků Jehovových ve zvláštní celodobé službě, což jsou ti, kteří vykonávají misijní a související činnost v množství hodin odpovídající plnému pracovnímu poměru, kdyby byli zaměstnáni. Ti dostávají pouze malé kapesné na pokrytí úhrad svých nutných nákladů.[18][19]

Svědkové Jehovovi jsou mimo své misijní činnosti známí též svou neziskovou publikační aktivitou (mj. časopisy Strážná věž a Probuďte se!). Vydali v češtině překlad Bible pod názvem Překlad nového světa. Společnost vydává Bibli a laické publikace na ní založené (časopisy, traktáty, brožury, knihy) mimo tištěné formy a internetu též v různých audio a video elektronických formátech, a to v několika stech jazycích a různých stylech psacího písma (cyrilice, latinka, čínské znakové písmo, arabské písmo aj.), včetně Znakového jazyka neslyšících a Braillova písma pro nevidomé.[20][21][22] Na celém světe je mezi svědky Jehovovými více než 16 tisíc neslyšících zvěstovatelů, kteří se sami aktivně podílejí na kazatelské činnosti.[23] Do několika znakových jazyků byla rovněž přeložena část Bible a jiné publikace této společnosti.[24]

Svědkové Jehovovi v Česku

Do roku 1938

J.F. Rutherford - Osvobozeni (1926)

V českých zemích došlo k prvním pokusům o prezentaci učení Badatelů Bible (od roku 1931 Svědků Jehovových) na přelomu 19. a 20. století. Jako organizovaná skupina zde začali působit zřejmě od roku 1907. Po celé období první republiky pak postupně zvyšovali svou misijní aktivitu. Výraznou evangelizační činností a také stoupajícím počtem odpíračů vojenské služby[25] si velice rychle vysloužili zájem policejních i vojenských úřadů republiky. V roce 1928 začali na území Československa působit jako úředně schválený spolek.[26]

Období nacismu

Stejně aktivně, jako v meziválečném období, působili svědkové Jehovovi i v období okupace a rovněž v ilegalitě během státního zákazu činnosti,[27] a v období snah totalitního režimu úplně tuto společnost vyhladit.


Pamětní deska svědků Jehovových v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen v Rakousku.

’Oběti v tomto táboře trpěly a umíraly a pohrdaly nadvládou teroru kvůli svému hlubokému křesťanskému přesvědčení.’

Filipanům 4:13 „Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává.“’

Jedním z důvodů perzekuce německých svědků Jehovových během druhé světové války byl fakt, že odmítali sloužit v armádě a brát do ruky zbraň.[28] Podle jiného stanoviska byli svědkové Jehovovi ve II. světové válce perzekvováni pro vyhrocený spor prezidenta společnosti J. F. Rutherforda s Adolfem Hitlerem kvůli znárodnění majetku organizace. Svědkové na výzvu prezidenta společnosti zaplavili německé úřady radikálními protestními telegramy jako odpor proti zabavení majetku, a na tomto základu začalo jejich pronásledování.[29]

Z obdobných důvodů byli svědkové Jehovovi tvrdě postihováni ve všech zemích okupovaných nacisty, včetně území Protektorátu Čechy a Morava. V době nacistického Německa bylo jejich pronásledování neobyčejně brutální.[30] V koncentračních táborech, kam byli zavíráni, byli nuceni nosit jako označení fialové trojúhelníky.[31][32][33]

Období komunismu

V komunistickém Československu byly desítky svědků vězněny za maření dozoru nad církvemi, kterého se dopouštěli výrobou a šířením své náboženské literatury.[34]. Je zdokumentován minimálně jeden případ, kdy uvězněný představitel svědků Jehovových zemřel za podivných okolností ve věznici Státní bezpečnosti.[35]

Je známo přinejmenším 243 svědků, kteří byli minimálně ve 304 soudních kauzách (mnozí opakovaně) odsouzeni a vězněni pro odpírání vojenské služby[36][37][38][39] (Část mužů z řad svědků se v souladu ze zákonem z roku 1958 stala na mnoho let profesionálními horníky, čímž byli od vojenské služby osvobozeni.[40][41])

V poválečném období překročil počet svědků Jehovových v ČSR dva tisíce osob. Po převratu v roce 1948 byl záměr hnutí zlikvidovat. Vedoucí představitelé byli vězněni, konaly se domovní prohlídky, literatura byla zabavována. Ani postupem let sice svědkové Jehovovi nezískali státní uznání a jejich činnost byla stále nelegální, byla však státem trpěna výměnou za spolupráci s komunistickým režimem, kterou navázali od roku 1960. V červnu tohoto roku se již 95 % svědků Jehovových účastnilo voleb, což jejich věrouka o politické neutralitě dříve nedovolovala. Svědkové tehdy (podle jimi proklamovaných principů křesťanské neutrality a důsledného stranění se politiky) většinou nevolili, nebo hlasovací lístky znehodnocovali, v některých výjimečných případech dokonce veřejně a se značnou okázalostí.[42] Vedení československých svědků se snažilo neprovokovat státní orgány, každý samizdatový článek pečlivě zvažovalo k dávalo je dokonce k dispozici pracovníkům ministerstva vnitra. Přes tyto snahy se však svědkům Jehovovým nikdy nepodařilo vyjednat legalizaci produkce jejich náboženské literatury. Veškerá literatura československých svědků byla v letech 1948–1989 vyráběna a distribuována ilegálně a desítky věřících, kteří byli přistiženi při její výrobě nebo distribuci, byli za svou náboženskou činnost vězněni.[43][44][45][46][47]

Řadoví věřící byli po roce 1960 nabádáni, aby při evangelizaci nepoužívali samizdaty vydávané před rokem 1958, protože nesplňovaly výše uvedená kritéria. Komunikace vedoucích činovníků církve se s komunistickými orgány způsobila mezi řadovými věřícími rozkol. Podobná situace vznikla i v několika dalších komunistických zemích. V Československu a Bulharsku tak vedle původní organizace spojené s americkým ústředím existovala a oddělená skupina, která se nazývala „Pravověrní svědkové Jehovovi“. Pronásledování svědků Jehovových ze strany Státní bezpečnosti ukončil až rok 1989. StB byla zrušena a svědkové nyní mohli v Československu působit svobodně. Světové vedení organizace vyzvalo oddělené svědky, aby se spojili s ostatními sbory.[48]

Po roce 1989

V novodobém Česku získala zákonnou registraci v roce 1993, přičemž předchozí registrace z demokratického Československa se nebrala v úvahu.[19][49][50] Vedení české organizace NSSJ odpovědělo Ministerstvu kultury ČR (slovy "Ne, NSSJ to nevyučuje."), na otázku "učí NSSJ, že rodič - člen NSSJ má bránit poskytnutí krevní transfúze svému nezletilému dítěti v případě, kdy neposkytnutí transfúze může podle vyjádření ošetřujícího lékaře způsobit dítěti poškození zdraví nebo smrt?" Vedení NSSJ ČR těmito stručnými slovy popřelo existenci nauky o křesťanské neutralitě a svatosti krve.[51][52] Náboženská společnost má nejvyšší státní uznání, které církve a náboženské společnosti mohou mít. NSSJ náleží všechna zvláštní práva,[53] jako jsou uzavírání církevních sňatků, duchovní služba ve věznicích, právo vyučovat náboženství ve státních školách, od roku 2011 též právo na zpovědní tajemství. Právo být financována podle zvláštního právního předpisu o finančním zabezpečení církví a náboženských společností má, ale státní dotace, stejně jako v jiných zemích, nečerpá.[54][55]

Náboženská společnost Svědkové Jehovovi dvakrát podala kasační stížnost proti Ministerstvu kultury ČR kvůli přiznání práva na zpovědní tajemství.[56][57] V roce 2010 následkem těchto sporů byl formálně změněn Základní dokument církve, aby obsahoval explicitní výrazy jako 'duchovní' a 'úřad', které zákon č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, k přiznání tohoto práva podle českého právního řádu vyžaduje a bylo tak zákonu plně vyhověno.[58][19]

Při sčítání lidu v roce 2011, kde byla otázka náboženské víry a vyznání dobrovolná, uvedlo název 'Náboženská společnost Svědkové Jehovovi' 13 069 obyvatel ČR, což je změna v absolutních číslech na 56 % stavu oproti Sčítání lidu 2001, a 90 % stavu oproti Sčítání lidu 1991. Dotklo se jí tak, podobně jako většinu církví, snižování lidí hlásících se při sčítání.[41] Interní statistiky společnosti vykazují v podstatě stabilní členskou základnu mezi 14 až 16 tisíci aktivními členy, a to v celém mezidobí, včetně let kdy se konalo Sčítání lidu 1991, 2001, 2011.[59] Religionista Zdeněk Vojtíšek v analýze výsledků SLDB11 označil interní statistiky [Svědků Jehovových v ČR] za „velmi spolehlivé“ a uvedl, že „udá­vají, že svědků je u nás v posledních dvaceti letech přibližně stejný počet: asi 14-16 tisíc. Tomuto internímu počtu, podle Vojtíška, také zhruba odpovídají i sčítání lidu v roce 1991 a 2011. (15 tisíc, respektive 13 tisíc). Naopak v roce 2001 počet podle sčítání lidu náhle vyskočil na 23 tisíc, zatímco podle vlastní statistiky bylo svědků v ČR přibližně stále stejně, konkrétně 15 558.“[60][61][62][63]Největší počet rodin svědků Jehovových, se dle Sčítání lidu 2011, i v současnosti nadále koncentruje v oblastech spojených s těžbou nerostných surovin, což z historického hlediska potvrzuje stěhování svědků Jehovových do havířských oblastí, neboť horníci byli v době komunistické totality od, tehdy povinné, vojenské služby osvobozeni. Muži hlásící se k Svědkům Jehovovým tak mohli místo automatického vězení za odpírání vojenské služby, z důvodu svědomí a náboženského přesvědčení, pracovat v dolech.[41] Významné počty Svědků jsou též v Praze a Středočeském kraji.

Dnes NSSJ v Česku eviduje zhruba 15 tisíc neplacených kazatelů, tzv. zvěstovatelů, a za poslední desetiletí pokřtila přes 3 tisíce osob, v průměru 290 ročně.[64] Zvěstovatelé u nás v roce 2014 vedli se zájemci 7 215 biblických studií a Památné slavnosti se účastnilo v Česku 26,4 tisíc lidí. Místní svědkové jsou organizováni do asi 234 sborů, které fungují jako samostatné právnické osoby.[65] Sbory badatelů Bible se scházejí v sálech Království. Celosvětově evidují přes 115 416 sborů.[66]

Sál Království svědků Jehovových v Teplicích

Status a kategorizace

Státní uznání a registrace se liší podle zemí. Ve Velké Británii a USA je např. tato společnost registrována jako 'charita', v jiných zemích, jako např. ČR, Řecko nebo Itálie jako standardní náboženská společnost. V nedemokratických, totalitních, či náboženských nesekulárních režimech, bývá registrace často zamítána a Svědkové bývají pronásledování, zavírání do vězení, mučeni, obviňováni, že 'propagují extremismus', či čelí potížím ze strany států a armád, především v ohledu bránění ve svobodě shromažďování a svobodě projevu.[67]

V některých demokratických a sekulárních státech bývají Svědkové Jehovovi označováni za sektu nebo kult.[68][69][70] Některé státy, jako například Singapur, zakazují svědkům propagaci svých materiálů.[71]

Z hlediska religionistiky se odborníci liší v názorech, zda jde o sektu, nové náboženské hnutí ovlivněné křesťanstvím, či o křesťanskou církev. Ohraničení těchto religionistických pojmů mezi odborníky a veřejností není jednotné, jejich kritéria jsou široká, a mění se i slovní význam v průběhu času. Jako 'nové náboženské hnutí' je tak například pokládána každá religiozita stará 400 let, tedy vzniklá v období následujícím po reformaci a protestantismu v 16. a 17. století, zatímco náboženské směry vzniklé a oddělené v průběhu reformace (katolictví, luteránství, kalvinismus, pravoslaví, atd.) jsou již pokládány za hlavní střední proud ('Mainstream Christianity').

Věrouka

Shromáždění svědků Jehovových v Sále Království v Portugalsku

Očekávání „konce světa“

Svědkové Jehovovi věří, že proroctví z Bible vztahující se k minulosti se splnila a ta ostatní vypovídají o současném a budoucím vývoji.[72][73] Svědkové Jehovovi učí o celosvětové Armagedonské bitvě, v níž má dojít k nahrazení současného světového systému Božím Královstvím, což je skutečná vláda 144 tisíc (malé stádo) duchem pomazaných křesťanů (vyvolené kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví) vedených Kristem Ježíšem jako duchovních osob v nebi. Výběr této počtem omezené skupiny začal o Letnicích roku 33 n.l. a pokračuje až dodnes. O povolání a pomazání rozhoduje pouze Bůh a nedá se nijak získat nebo zasloužit. Většina, tedy velký zástup (který nikdo nemohl sečíst) spravedlivých pod jejich vládou, má v budoucnu naději na věčný život v obnoveném pozemském ráji.[16] Ne pouze svědků samotných, ale milióny jiných lidí.[74] Samotný armagedon však přežijí pouze svědkové Jehovovi, všichni ostatní lidé na zemi (včetně křesťanů) v jeho průběhu zemřou.[75] Svědkové Jehovovi již vícekrát na základě svých výkladů Bible očekávali přesný letopočet konce světa, a to k letům 1914,[12] 1915,[13] 1925,[14] 1941[15] a naposledy na rok 1975.[16] Po tomto zklamání organizace rezignovala na předpovídání konkrétních dat a v současnosti již určuje pouze časová období, ve kterých konec současného světa nastane. Podle následujícího učení se měli konce dožít lidé, kteří žili v roce 1914 a zároveň byli ve věku, v němž byli schopni sledovat světové dění.[76] Jednalo se o generaci lidí, kteří byli v roce 1914 dospělí. Organizace však byla nucena pojem „tato generace“ dále pozměňovat. Publikace „Probuďte se!“ z 8. října 1968 uvedla, že konce současného světa se s jistotou dožije ještě minimálně patnáctiletá mládež. O deset let později publikace „Strážná věž“ z října 1978 (česky samizdat 8/1979) učila, že se armagedonu dožijí ti, kteří byli schopni události roku 1914 pouze pozorovat. O dva roky později časopis „Strážná věž“ z 15. října 1980 (česky 1. listopadu 1981 a samizdat 7/1981) sděluje, že trvale si zapamatovat události jsou schopny již děti ve věku okolo 10 let. Uplynulo dalších několik let a „Strážná věž“ z 15. května 1984 (česky 1. února 1985 a samizdat 21/1984) uvedla, že pojem „tato generace“ zahrnuje také děti, které se v té době (v roce 1914) narodily. Ty by měly dožít konce současného světa. Po nesplnění poslední úpravy proroctví proroctví o generaci roku 1914 musela organizace nauku změnit.[77] Nauka platná v současnosti stanovuje konec současného světa do období života generace, která na generaci pamatující rok 1914 navazuje a zároveň ji svým životem částečně překrývá.[78] Prostředí českých svědků neminulo žádné z významných apokalyptických očekávání, jaká toto hnutí drželo na své světové úrovni. Při srovnání domácího prostředí se světem však vyplývá, že se dějiny svědků Jehovových v oblasti jejich apokalyptických očekávání nevyvíjely v českém prostředí tak dramaticky jako ve světě. Vliv na ně měl začátek působení této náboženské skupiny u nás se zpožděním oproti světu, dvě války, a nakonec politický režim, který se snažil rozvoj v náboženské oblasti tlumit.[79]

Používání Božího jména Jehova

Preferují aktivní používání Božího jména v polatinštěném tvaru Jehova.[80][16]

Odmítají učení o Trojici

Poněvadž se jejich věrouka od hlavního proudu křesťanství podstatně liší, a to především v otázce trojjedinosti,[81][82] nejsou hlavním proudem křesťanských církví obvykle považováni za křesťany.[83]

Ježíš Kristus je Boží syn, nikoli Bůh

Svědkové nepovažují Ježíše Krista za Boha, ale za Božího Syna, prvního z andělů, a první Boží stvoření vůbec.[84][85][86]

Posmrtný život neexistuje

Svědkové nevyučují vrozenou nesmrtelnost lidské duše.[87][88]

Slavení svátků

Neslaví Vánoce a jiné svátky, které mají podle nich historický původ v pohanských zvycích a tradici, a nejsou v Písmu.[89][90][91] Svědkové Jehovovi nejsou proti dávání dárků ani proti rodinným setkáním, nemohou však souviset např. s oslavou životního jubilea, s obecně slavenými křesťanskými svátky nebo lidovými zvyky.[92] Jediným konkrétním svátkem, který by Svědkové Jehovovi během roku měli slavit, je tzv. „Památná slavnost“ neboli „Pánova večeře“ na připomínku Poslední večeře Ježíše Krista a jeho apoštolů.[93] (viz svátky Svědků Jehovových).

Náboženské symboly

Nepoužívají žádné symboly, ani kříž a jiné předměty k uctívání,[94][95] protože to považují za modlářství.[96][92] V současnosti svědkové Jehovovi učí, že Ježíš Kristus nezemřel na kříži, nýbrž byl umučen na mučednickém kůlu.[97]

Politická neutralita a odpírání vojenské služby

Svědkové Jehovovi se od začátku druhé světové války neúčastní politického života a mimo výjimek ani válečných konfliktů.[98]

Vztah k jiným církvím

Svědkové Jehovovi sdílejí některé rysy probuzeneckého protestantismu, jako je důraz na studium Bible.[99][16] Sami se za protestanty nepovažují, ačkoliv přiznávají mnoho společných ideálů s reformací.[100][101]

Svědkové Jehovovi věří, že křesťanství by mělo být způsobem života.[102][103][104]

Vztah k bývalým spoluvěřícím

S lidmi, kteří byli vyloučeni nebo z organizace odešli, se stávající členové nestýkají, nechovají k nim však žádnou zášť ani nenávist a naopak, pokud bývalý spolukřesťan potřebuje pomoc, ochotně mu pomohou.[10][11]

Transfuze a očkování

Svědkové Jehovovi odmítají transfúze plné krve, a 4 hlavních složek krve – bílých krvinek, červených krvinek, krevních destiček a krevní plazmy,[105] a to od roku 1945, tedy téměř 70 let. Přijímají ovšem frakce,[106] náhražky krve a moderní alternativní postupy na ředění krve, hormony podporující zrychlenou přirozenou krvetvorbu, hemodialýzu a jiné moderní lékařské postupy.[107][108][109]

Odmítání transfúze způsobuje potíže při léčení této skupiny pacientů. V některých případech byli svědkové ochotni riskovat svoje zdraví i zdraví svých dětí.[110][111] Několikrát lidé dokonce kvůli odmítnutí transfúze zemřeli.[112][113] Především kvůli nim se před řadou let začal vyvíjet nový obor lékařství, tzv. bezkrevní medicína.[114][115]

Stalo se, že soud nařídil léčbu dítěte krevními deriváty proti vůli rodičů, protože v daném případě to byla jediná známá možnost s šancí na záchranu života. Ústavní soud k tomu ve svém nálezu uvedl, že „ochrana zdraví a života dítěte [...] je zcela relevantním a více než dostatečným důvodem pro zásah do rodičovských práv, kdy jde o hodnotu, jejíž ochrana je v systému základních práv a svobod jednoznačně prioritní.“[116]

Evropský soud pro lidská práva, Evropská konvence lidských práv, naproti tomu v opačných verdiktech, než české soudy, nařizuje respektovat status autonomie dospělého člověka nad svým tělem a plně rozhodovat o způsobu podstoupené či odmítnuté léčby, společně s principy bioetiky.[117][118][119][120][121]

Před rokem 1952 někteří svědkové Jehovovi v USA nepřijímali očkovací látky do svého těla.[122] Od začátku 50. let je však očkování svědky Jehovovými po celém světě přijímáno zcela běžně. Pokud snad někdo určité očkování odmítá, je to věc jeho vlastního rozhodnutí, které nesouvisí s všeobecným vyznáním víry. Podobně jsou od roku 1980 jako výhradní věc svědomí jednotlivce vůči Bohu chápány transplantace orgánů. Případné zbytky krve v darovaném orgánu nadto nejsou v rozporu s biblickými zásadami o krvi.[123]

  • Věková struktura Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi v České republice roku 2011
    Věková struktura Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi v České republice roku 2011

Odkazy

Reference

  1. ↑ MALINA, Jaroslav, a kol. ANTROPOLOGICKÝ SLOVNÍK (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění) aneb co by mohl o člověku vědět každý člověk [online]. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2009 [cit. 2014-02-27]. Heslo jehovisté, s. 1759. Dostupné online. ISBN 978-80-7204-560-0. 
  2. ↑ VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice: náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-798-1. , dále Vojtíšek 2004, s. 98
  3. ↑ Strážná věž, 1. 2. 1989, Boží soudy musí být oznamovány. Citace: Jak plynul čas, badatelé Bible se ztotožnili s Jeremjášem ještě více, když bylo roku 1931 na sjezdu v Columbu, Ohio, oznámeno, že biblické jméno pro tuto odvážnou skupinu křesťanů by mělo být „svědkové Jehovovi“.
  4. ↑ Náboženské skupiny na okraji společnosti, oddíl Svědkové Jehovovi, str. 7-38, Ladislav Špaček, Univerzita Pardubice - Bakalářská práce, 2009
  5. ↑ Zrušené registrace církví komunistickými zákony po roce 1948 Mezi nimi také 'Spolek svědků Jehovových - Mezinárodní sdružení badatelů Bible, československá větev' - spolek zrušen a rozpuštěn zákonem č.j. 3111/25-31/12-1848-VB/3 MV ČSR, a 'Strážní věž, biblická a traktátní společnost, československá větev' - spolek zrušen a rozpuštěn zákonem č.j. 3111/6-2/3-1949-VB/3 MV ČSR
  6. ↑ Téma: Svědkové Jehovovi, odstavec 'Jak staré je náboženství svědků Jehovových?', odstavec 'Jak docházejí svědkové Jehovovi ke svému výkladu Bible?', rs str. 324-str. 334
  7. ↑ 2017 Grand Totals [online]. 2017 [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ Svědkové Jehovovi na celém světě: Česká republika [online]. 2018 [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  9. ↑ HODOUŠ, Stanislav. Český armagedon - Vývoj očekávání konce světa v prostředí českých svědků Jehovových. 1.. vyd. Prusinovice: Vlastním nákladem, 2016. 68 s. ISBN 978-80-260-9513-2. S. 18-19. 
  10. ↑ a b Proč je vyloučení láskyplné opatření, Strážná věž, 2015, w15 4/15 str. 29-31.
  11. ↑ a b FERFECKI, Stanislav. Byl jsem svědkem Jehovovým. 1.. vyd. Bratislava: Evangelická církev metodistická v ČSSR, 1990. 86 s. ISBN 80-85013-02-9. S. 14. 
  12. ↑ a b wol.jw.org [online]. wol.jw.org [cit. 2016-02-17]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b NOVOTNÝ, Tomáš; VOJTÍŠEK, Zdeněk. Základní orientace v nových náboženských směrech. 3.. vyd. Praha: Oliva, 1995. 47 s. ISBN 80-85942-00-3. S. 5. 
  14. ↑ a b RUTHERFORD, John. Miliony nyní žijících lidí nikdy nezemřou. 1. vyd. Praha: Nakladatelské právo, 1920. 92 s. S. 56-57, 62. 
  15. ↑ a b FRANZ, Raymond. Krize svědomí. 2. vyd. Praha: Návrat domů, 1998. 415 s. ISBN 80-85495-80-5. S. 179. 
  16. ↑ a b c d e Vojtíšek 2004, s. 98
  17. ↑ Celkový přehled o naší činnosti
  18. ↑ Ročenka svědků Jehovových 1992
  19. ↑ a b c Základní zásady činnosti (STATUT), Základní dokument, Prohlášení k zákonu, Dopis na MK, Seznam dokumentů na MK ČR
  20. ↑ Studium Bible je pro neslyšící přínosné, Probuďte se!, 1.7.2010
  21. ↑ Zvolte si svůj znakový jazyk
  22. ↑ Český znakový jazyk
  23. ↑ Ročenka svědků Jehovových 2011, str. 6-9
  24. ↑ Ročenka svědků Jehovových 2012, str. 26
  25. ↑ BLAŽEK, Petr. „A nepozdvihne meč…“ Odpírání vojenské služby v Československu 1948-1989. Praha: Academia, 2007. 339 s. ISBN 978-80-200-1558-7. 
  26. ↑ „Vojáku Vladimíre…“ : Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby z důvodu svědomí. Praha: NZB, 2009. 232 s. ISBN 978-80-904272-1-1. S. 39–40. 
  27. ↑ Komunistické právo v Československu, Kapitoly z dějin bezpráví, Svoboda vyznání a právní poměry církví a náboženských společností v letech 1948-989, Mgr. Petr Jäger, 2009
  28. ↑ GRÜN, Max von der. Dva dopisy Pospischielovi. Doslov. Praha: NZB, 2015. 274 s. ISBN 978-80-905864-3-7. 
  29. ↑ Svědkové Jehovovi a 2. světová válka. www.dingir.cz [online]. [cit. 2018-10-21]. Dostupné online. 
  30. ↑ (anglicky) Položka "Jehovah's Witnesses" na stránkách Holocaust Encyclopedia provozované muzejní společností "United States Holocaust Memorial Museum"
  31. ↑ Z historie koncentračních táborů: Značení vězňů
  32. ↑ Merkelová v Dachau: 'Nezapomeňte, jaké bezpráví z Německa vzešlo', ČT24, 20. 8. 2013
  33. ↑ HESSE, Hans. „Am mutigsten waren immer wieder die Zeugen Jehovas“. Verfolgung und Wiederstand der Zeugen Jehovas im Nationalsozialismus. Bremen: Edition Temmen, 2000. 464 s. ISBN 3-86108-724-3. 
  34. ↑ [Křesťanská civilizace a legitimita knižní evangelizace v českých zemích http://www.kolportaz.cz/evangelizace.html], Kolportaz.cz
  35. ↑ Přísně tajné vraždy. Smrt proti vlastní víře, Česká televize, 2010.
  36. ↑ „Vojáku Vladimíre…“ : Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby z důvodu svědomí. Praha: NZB, 2009. 232 s. ISBN 978-80-904272-1-1. S. 120. 
  37. ↑ BLAŽEK, Petr. A nepozdvihne meč-- : odpírání vojenské služby v Československu 1948-1989. Praha: Academia, 2007. 339 s. ISBN 978-80-200-1558-7. 
  38. ↑ Odpírání vojenské služby v Československu 1948–1989
  39. ↑ Ladislav Šmejkal (1933), PaměťNároda, 01. 4. 2007.
  40. ↑ http://www.usd.cas.cz/produkty?product_id=133
  41. ↑ a b c Definitivní výsledky Sčítání lidu 2011, Tab. 614c Obyvatelstvo podle věku, náboženské víry a pohlaví
  42. ↑ Náboženská společnost a Stát. Historie svědků Jehovových v Československu, Branislav Martinek, kapitola: Z ilegality do "ilegality" (vývoj v letech 1955 - 1960), brožura publikována na webu www.straznavez.cz, vedeném bývalými členy NSSJ
  43. ↑ ADAMY, Herbert. Byl jsem manažerem ilegální továrny. Praha: Ostrov, 1999. 77 s. ISBN 80-86289-03-6. 
  44. ↑ [Kolportáž náboženské literatury v letech 1948–1989 http://www.kolportaz.cz/evangelizace.html#6]
  45. ↑ Rychetský, L.: Vnitřně svobodný kus života. S Jiřím Gruntorádem o samizdatech. A2, 18/2012.
  46. ↑ Zdechovský, L.: Svědci Jehovovi slaví vítězství nad ministerstvem. Odvolací soud rozhodl, že resort spravedlnosti je musí odškodnit. ChristNet, 20. 6. 2001.
  47. ↑ Ladislav Šmejkal (1933), PaměťNároda, 01. 4. 2007.
  48. ↑ [Jednoho otce jsem ztratil, druhého jsem získal https://www.jw.org/cs/publikace/casopisy/w20140715/doslovny-otec-nebesky-otec/], JW.org, červenec 2014.
  49. ↑ [Ročenka svědků Jehovových, 1972, oddíl Československo]
  50. ↑ [Ročenka svědků Jehovových, 2000, oddíl Česká republika]
  51. ↑ REMEŠ, Prokop. Svědkové Jehovovi - Historický přehled. 1. vyd. Praha: Oliva, 1995. 32 s. ISBN 80-90003-3-6. S. 20. 
  52. ↑ S.R.O., Jyxo. starnouci | Galerie.cz. starnouci.galerie.cz [online]. [cit. 2016-08-06]. Dostupné online. 
  53. ↑ Zvláštní práva církví a náboženských společností církví
  54. ↑ Rejstřík registrovaných církví a náboženských společností, Ministerstvo kultury ČR
  55. ↑ Jednání s církvemi | Náboženská společnost Svědkové Jehovovi | Ministerstvo kultury | 2006
  56. ↑ Soudní spory vedené s Ministerstvem kultury od r. 1998
  57. ↑ Svědci Jehovovi nemají právo na zpovědní tajemství
  58. ↑ Výpis z Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností
  59. ↑ Ročenka svědků Jehovových 1990–2013 v češtině, před 1990 jen český samizdat a oficiální Ročenky společnosti v angličtině
  60. ↑ Sčítání lidu, domů a bytů v České republice 1991, 2001, 2011
  61. ↑ 2. část, Roste hlavně počet věřících mimo instituce, www.christnet.cz, Vojtíšek Zdeněk, 16. 1. 2012
  62. ↑ 1. část, Spiritualita, pragmatismus, lhostejnost, www.christnet.cz, Vojtíšek Zdeněk, 9. 1. 2012
  63. ↑ Východní Německo - nejateističtější země světa, ChristNet.cz, Matulík Rostislav, 2. 5. 2012
  64. ↑ [Ročenka 2003–2015]
  65. ↑ Církve a náboženské společnosti. www.mkcr.cz [online]. [cit. 2011-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-05. 
  66. ↑ Celkový přehled — O svědcích Jehovových
  67. ↑ Tiskové zprávy dle regionů a zemí, vydali Svědkové Jehovovi
  68. ↑ J. Gordon Melton, 1992, Encyclopedic Handbook of Cults in America, strana 81-89
  69. ↑ Svědkové Jehovovy: Kult izolace a strachu. www.medium.com [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. (Anglicky) 
  70. ↑ Ex-Jehovah's witness reveals secrets of religious group. independent.co.uk [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. (Anglicky) 
  71. ↑ Singapur zrušil zákaz komunismu nikoliv však svědků Jehovových. www.asianews.it [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. (Anglicky) 
  72. ↑ Je Bible opravdu Boží Slovo?, Strážná věž, 1.3.2010
  73. ↑ 'Svědkové Jehovovi věří, že celá Bible je inspirované Boží slovo; nedrží se nějakého vyznání založeného na lidské tradici, ale drží se Bible jako normy pro všechno, čemu věří.'], Rozmluvy z Písem, str. 324-334
  74. ↑ Čeho Boží království dosáhne? Co říká Bible
  75. ↑ HODOUŠ, Stanislav. Český armagedon - Vývoj očekávání konce světa v prostředí českých svědků Jehovových. 1.. vyd. Prusinovice: Vlastním nákladem, 2016. 68 s. ISBN 978-80-260-9513-2. S. 20. 
  76. ↑ Světaširá bezpečnost pod Knížetem pokoje. [s.l.]: Samizdatové vydání, 1985. 118 s. S. 12. 
  77. ↑ FRANZ, Raymond. Hledání křesťanské svobody. Davle: Kernberg Publishing, 2011. 606 s. ISBN 978-80-87168-03-. S. 402-403. 
  78. ↑ Boží království panuje!. Brooklyn: Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania, 2014. 240 s. S. 11-12. 
  79. ↑ HODOUŠ, Stanislav. Český armagedon - Vývoj očekávání konce světa v prostředí českých svědků Jehovových. 1.. vyd. Prusinovice: Vlastním nákladem, 2016. 68 s. ISBN 978-80-260-9513-2. S. 59. 
  80. ↑ HOLDEN, Andrew. Jehovah's Witnesses: Portrait of a Contemporary Religious Movement. [s.l.]: Routledge, 2002. ISBN 0415266092. S. 64. 
  81. ↑ Strážná věž 1.12.2006, Antikrist odhalen, str. 3-7 Dalším výplodem scestného lidského smýšlení, který se objevil o staletí později, je nauka o takzvané svaté Trojici. Ta vychází z tvrzení, že Ježíš je Všemohoucí Bůh a zároveň Boží Syn. V knize The Church of the First Three Centuries (Církev prvních tří století) její autor Dr. Alvan Lamson píše, že nauka o Trojici "pocházela ze zdrojů zcela cizích židovským a křesťanským Písmům; že vyrostla a byla naroubována na křesťanství rukama Otců ovlivněných Platónem." Kdo byli ti ´Otcové ovlivnění Platónem´? Nikdo jiný než odpadlí duchovní, kteří se slepě zamilovali do pohanských nauk řeckého filozofa Platóna.
  82. ↑ A Brief History of the Doctrine of the Trinity in the Early Church (Stručné dějiny nauky o Trojici v rané církvi), PhDr. George Tsakiridis, 2007
  83. ↑ Vojtíšek 2004, s. 87
  84. ↑ Kolasanům 1:15-17 v Překlad nového světa
  85. ↑ Kolosanům 1:15-17 v Český ekumenický překlad
  86. ↑ Věří svědkové Jehovovi v Ježíše? Pokud ano, proč se nejmenují svědkové Ježíšovi? Rozhovor, Strážná věž, 2014-05
  87. ↑ Co je duše? Co říká Bible
  88. ↑ "Duše“ a "duch“ — Co tyto pojmy doopravdy znamenají?
  89. ↑ Měli bychom slavit svátky?
  90. ↑ Postavte se na stranu pravého uctívání
  91. ↑ Ježíšovo narození — Jak a proč k němu došlo, Strážná věž z 15. prosince 2002
  92. ↑ a b Názory a zvyky, které se Bohu nelíbí
  93. ↑ KOZÁK, Ladislav; PROFANT, Vít. Svědkové Jehovovi [online]. [cit. 2008-06-03]. Dostupné online. 
  94. ↑ [History of the Cross, 2009]
  95. ↑ Jak se Bůh dívá na modlitební pomůcky?
  96. ↑ Lze pohanský svátek prohlásit za křesťanský? Strážná věž z 15. prosince 2007
  97. ↑ HODOUŠ, Stanislav. Český armagedon - Vývoj očekávání konce světa v prostředí českých svědků Jehovových. 1.. vyd. Prusinovice: Vlastním nákladem, 2016. 68 s. ISBN 978-80-260-9513-2. S. 19. 
  98. ↑ www.dingir.cz [online]. www.dingir.cz [cit. 2016-04-01]. Dostupné online. 
  99. ↑ K dobru přispívá přesné poznání
  100. ↑ Jsou svědkové Jehovovi protestantským náboženstvím?, w09 11/1 str. 19
  101. ↑ Vedou všechna náboženství ke stejnému Bohu?, w09 6/1 str. 12-15
  102. ↑ Co říká Bible: Co to znamená být křesťanem?
  103. ↑ Co Jehova od nás očekává?
  104. ↑ Duchovní oběti a obětní dary
  105. ↑ Jehovisté a krevní deriváty - Zdraví.Euro.cz. Zdraví.Euro.cz. 2009-11-10. Dostupné online [cit. 2018-11-28]. 
  106. ↑ Krevní frakce a chirurgické postupy
  107. ↑ Bezkrevní medicína v klinické praxi, 14.12.2009, zdravi.e15.cz
  108. ↑ Novinky: Bezkrevní léčba?, 6.5.2002, media.novinky.cz
  109. ↑ Svědkové Jehovovi a odmítání transfuze krve, Projekt Kolportáž.cz - mapování historie vývoje moderní komunikace a masmédií.
  110. ↑ Miminko s nádorem potřebovalo transfuzi, nastal boj. Rodiče jsou jehovisti. eurozpravy.cz [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  111. ↑ Oběť nehody odmítla kvůli vyznání transfuzi krve. Zemřela. irozhlas.cz [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  112. ↑ Je-li to nutné, lékaři dají dítěti transfuzi i přes odpor rodičů, říká právník. idnes.cz [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  113. ↑ Znakem sektářství je poslušnost, která jde za hranici smrti. katyd.cz [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  114. ↑ Seriál: Bezkrevní medicína, 24. srpna 2012, www.ordinace.cz
  115. ↑ Postupy při "bezkrevních" operacích, 30. srpna 2012, www.ordinace.cz
  116. ↑ Nález Ústavního soudu České republiky sp.zn. III.ÚS 459/03: Právo rodičů odmítajících léčbu nezletilého dítěte [online]. Ústavní soud České republiky, 2004-08-20 [cit. 2014-05-02]. Dostupné online. 
  117. ↑ [Caring Autonomy: European Human Rights Law and the Challenge of Individualism (Cambridge Bioethics and Law)], Katri Lõhmus, Evropský soud pro lidská práva, 2015
  118. ↑ Caring Autonomy: European Human Rights Law and the Challenge of Individualism, Cambridgská univerzita, 2015
  119. ↑ Evropská konvence lidských práv, Right to Private Life, Physical integrity
  120. ↑ CASE OF JEHOVAH'S WITNESSES OF MOSCOW AND OTHERS v. RUSSIA, paragraf č. 136
  121. ↑ Google Knihy, výňatek z knihy 'Caring Autonomy: European Human Rights Law and the Challenge of Individualism', paragraf č. 136, r. 2015„136. The freedom to accept or refuse specific medical treatment, or to select an alternative form of treatment, is vital to the principles of self-determination and personal autonomy. A competent adult patient is free to decide, for instance, whether or not to undergo surgery or treatment or, by the same token, to have a blood transfusion. However, for this freedom to be meaningful, patients must have the right to make choices that accord with their own views and values, regardless of how irrational, unwise or imprudent such choices may appear to others. Many established jurisdictions have examined the cases of Jehovah's Witnesses who had refused a blood transfusion and found that, although the public interest in preserving the life or health of a patient was undoubtedly legitimate and very strong, it had to yield to the patient's stronger interest in directing the course of his or her own life (see the judgments cited in paragraphs 85 to 88 above). It was emphasised that free choice and self-determination were themselves fundamental constituents of life and that, absent any indication of the need to protect third parties – for example, mandatory vaccination during an epidemic, the State must abstain from interfering with the individual freedom of choice in the sphere of health care, for such interference can only lessen and not enhance the value of life (see the Malette v. Shulman and Fosmire v. Nicoleau judgments, cited in paragraphs 85 and 87 above).“
  122. ↑ Očkování - problém vyznání, vaccineriskawareness.com
  123. ↑ Koordinační středisko transplantací - Náboženství a transplantace, str 1-7

Literatura

  • ADAMY, Herbert. Byl jsem manažerem ilegální továrny. Praha: Ostrov, 1999. 77 s. ISBN 80-86289-03-6. 
  • BLAŽEK, Petr. „A nepozdvihne meč…“ Odpírání vojenské služby v Československu 1948-1989. Praha: Academia, 2007. 339 s. ISBN 978-80-200-1558-7. 
  • FRANZ, Raymond. Krize svědomí. 2. vyd. [s.l.]: Návrat domů, 1998. 416 s. ISBN 80-85495-80-5. 
  • GRÜN, Max von der. Dva dopisy Pospischielovi. Doslov. Praha: NZB, 2015. 274 s. ISBN 978-80-905864-3-7. 
  • HESSE, Hans. „Am mutigsten waren immer wieder die Zeugen Jehovas“. Verfolgung und Wiederstand der Zeugen Jehovas im Nationalsozialismus. Bremen: Edition Temmen, 2000. 464 s. ISBN 3-86108-724-3. 

Externí odkazy

Ostatní

Opozice bývalých členů NSSJ

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svědkové_Jehovovi&oldid=17063485“