Thajsko: Porovnání verzí

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m opačně
Mojmir13 (diskuse | příspěvky)
636 editací
mBez shrnutí editace
značky: revertováno editace z Vizuálního editoru
Řádek 244: Řádek 244:
Důležitou součástí ekonomiky je turismus. Podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP činí přibližně 10 % (zhruba dvakrát tolik co v České republice), pokud se ovšem zohlední nepřímé efekty turismu, dá se hovořit o tom, že je na cestovní ruch navázáno až 20 % HDP. V roce 2016 Thajsko navštívilo 32,6 milionu zahraničních turistů.<ref>"[http://www.denik.cz/cestovani/thajsko-loni-navstivil-rekordni-pocet-turistu-20170201.html Thajsko loni navštívil rekordní počet turistů]". Deník.cz. 1. února 2017.</ref>
Důležitou součástí ekonomiky je turismus. Podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP činí přibližně 10 % (zhruba dvakrát tolik co v České republice), pokud se ovšem zohlední nepřímé efekty turismu, dá se hovořit o tom, že je na cestovní ruch navázáno až 20 % HDP. V roce 2016 Thajsko navštívilo 32,6 milionu zahraničních turistů.<ref>"[http://www.denik.cz/cestovani/thajsko-loni-navstivil-rekordni-pocet-turistu-20170201.html Thajsko loni navštívil rekordní počet turistů]". Deník.cz. 1. února 2017.</ref>


Mezi hlavní turistické lokality patří hlavní město [[Bangkok]], přímořské město [[Pattaya]], [[Čiang Mai]], [[Phuket]] (ostrov), [[Ko Čang]] (ostrov) a provincie [[Krabi (provincie)|Krabi]].<gallery mode="packed-overlay" heights="110">
Mezi hlavní turistické lokality patří hlavní město [[Bangkok]], přímořské město [[Pattaya]], [[Čiang Mai]], [[Phuket]] (ostrov), [[Ko Čang]] (ostrov) a provincie [[Krabi (provincie)|Krabi]]. Pokud někdo hledá levnější ubytování, může ho najít např. v Khao Laku.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Thajsko (téměř) bez turistů: V oblasti Khao Lak nesmí být hotel vyšší než palma - Novinky.cz
| periodikum = www.novinky.cz
| url = https://www.novinky.cz/cestovani/exotika-a-amerika/clanek/thajsko-temer-bez-turistu-v-oblasti-khao-lak-nesmi-byt-hotel-vyssi-nez-palma-212625
| datum přístupu = 2021-03-18
}}</ref> Tato oblast je klidnější, není přeplněna turisty. Pláže tam nyní mají 10 metrů vysoké opěrné zdi, určené k zachycení vln.<gallery mode="packed-overlay" heights="110">
Soubor:วัดอรุณราชวราราม-2.jpg|Wat Arun, [[Bangkok]]
Soubor:วัดอรุณราชวราราม-2.jpg|Wat Arun, [[Bangkok]]
Soubor:วัดพระศรีรัตนศาสดาราม-5.jpg|[[Wat Phra Kaeo]], Bangkok
Soubor:วัดพระศรีรัตนศาสดาราม-5.jpg|[[Wat Phra Kaeo]], Bangkok

Verze z 18. 3. 2021, 09:14

Thajské království
ราชอาณาจักรไทย
Ratcha Anachak Thai
vlajka Thajska
vlajka		 znak Thajska
znak
Hymna
Thajská hymna
Geografie

Poloha Thajska
Poloha Thajska

Hlavní městoBangkok
Rozloha513 115 km² (49. na světě)
z toho 0,4 % vodní plochy
Nejvyšší bodDoi Inthanon (2 576 m n. m.)
Časové pásmo+7
Poloha14° s. š., 101° v. d.
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel68 414 135 (20. na světě, 2017)
Hustota zalidnění135 ob. / km² (80. na světě)
HDI▲ 0,722 (vysoký) (89. na světě, 2014)
Jazykthajština (úř. j.), angličtina a místní jazyky
Náboženstvíbuddhismus 94 %, islám 5 %, křesťanství 1 %
Státní útvar
Státní zřízeníkonstituční monarchie spravovaná vojenskou juntou
Vznik1238 (vyčlenění z Khmerské říše)
KrálMahá Vatčirálongkón (Ráma X.)
Premiérgen. Prajutch Čan-Oča
Měnabaht [Bát] (THB)
HDP/obyv. (PPP)16 340[1] USD (72. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1764 THA TH
MPZT
Telefonní předvolba+66
Národní TLD.th
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Thajsko, plným názvem Thajské království, je stát v jihovýchodní Asii. Jeho sousedy jsou Myanmar, Laos, Kambodža a Malajsie. Hlavním městem je Bangkok, thajsky nazývaný Krung Thep (กรุงเทพมหานคร). Země leží na poloostrově Zadní Indie. S rozlohou 513 120 kilometrů čtverečních je Thajsko 50. největší zemí světa, s počtem 68,4 milionu obyvatel však 21. nejlidnatější zemí.[2]

Thajsko bylo v minulosti známo pod jménem Siam (สยาม), které bylo oficiálním názvem státu do 11. května 1939 a znovu v letech 1945 až 1949. Etnonymum Thai (ไทย) v thajštině původně znamenalo „svobodný“.[3]

Thajsko je jedinou zemí jihovýchodní Asie, která se vyhnula přímé koloniální vládě evropských mocností. Ačkoli je Thajsko formálně konstituční monarchií a parlamentní demokracií, převrat z roku 2014 nastolil de facto vojenskou diktaturu. V roce 2020 probíhají v zemi, hlavně v hlavním městě Bangkoku, velké protivládní demonstrace.

Thajsko je zakládajícím členem Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) a je tradičním spojencem Spojených států v oblasti. Má druhou největší ekonomiku v jihovýchodní Asii a 20. největší na světě (HDP v paritě kupní síly).[4] Velkou část jeho ekonomiky tvoří cestovní ruch.

Dějiny

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Thajska.

Nejstarší státy na území dnešního Thajska vznikly v jeho jižní části kolem přelomu letopočtu. Na ústřední rovině se kolem 3. století zformovala civilizace Dváravatí, jejíž městské státy obývali převážně Monové, vyznávající théravádový buddhismus. Později sem střídavě zasahovala moc angkorské říše s významným střediskem v Lopburi. Zároveň se od severovýchodu začalo na dnešní thajské území šířit thajské osídlení.

Suchothajské království

Buddha v chrámu Wat Mahathat v historickém parku Sukhóthaj

Ve 13. století oslabila Khmerská říše. Tajové na khmerském území toho využili a roku 1238 založili nezávislý stát, Suchothajské království. Hlavním městem byl Sukhotaj. Zpočátku šlo o jeden z mnoha menších států v oblasti, ale za krále Ramy Khamhaenga (vládl 1279–1298) zahájil mohutnou územní expanzi, která vedla k ovládnutí takřka celého území současného Thajska (pouze východní provincie zůstaly pod kontrolou Khmerů). Proto je Suchothajská říše velmi důležitá pro thajskou identitu a thajský nacionalismus. Nacionální historiografie 19. století hovořila o „zlatém věku thajských dějin“ nebo o „prvním thajském státě“. Na vrcholu své moci Suchothajci ovládali i část Barmy a Laosu. Lan Na na severu byl tradiční a dlouhodobý spojenec. Za Ramy Khamhaenga se rozšířil v Suchothajském království théravádový buddhismus (díky mnichům pozvaným ze Srí Lanky) a stal se státním náboženstvím. Říše se stala jakýmsi jeho centrem, z něhož se šířil i do jiných oblastí (misie do Lan Na). Král Rama Khamhaeng je též považován za tvůrce thajského písma (měl ho vytvořit roku 1283, přičemž důkazem má být stéla objevená roku 1833, o jejímž stáří a původu se nicméně odborníci přou). Pozval do země rovněž čínské hrnčíře a Suchothajské království se stalo načas centrem výroby keramiky v čínském stylu (tradice se ovšem neudržela). Ram Khamhaeng nechal též stavět stúpy, typicky s kopulí ve tvaru poupěte lotosu. Přestože Rama Khamhaeng vytvořil všechny předpoklady pro to, aby se Suchothaj stal hegemonem v oblasti, jeho nástupci nedokázali toto očekávání naplnit. V roce 1349 začaly války s Ajutthajským královstvím, roku 1378 se Suchothajské království stalo jeho vazalem a v roce 1438 s ním zcela splynulo.

Ajutthajské království

Ayutthaya (Siam), cca 1686 CE

Ajutthajské království, existující 400 let, V roce 1350 byl na ústřední rovině založen nový stát Ajutthajské království. Během několika desetiletí se ajutthajským panovníkům podařilo vojenskou silou i sňatkovou politikou ovládnout Sukhothaj. kdy bylo založeno hlavní město Ayutthaya (poté co centrum Lopburi zdevastovala epidemie neštovic). Zakladatelem města i prvním králem byl U Thong. Již roku 1378 ovládl Suchothajské království, a tak i celý region.

Zároveň úspěšně vedli opakovaná tažení proti Angkoru. To po roce 1431 přispělo k přenesení střediska kambodžské státní moci do Phnom Penhu. Vedle Ajutthaje vznikl v polovině 14. století také stát Lan Sang v dnešním Laosu a severovýchodním Thajsku. Na severu nadále existoval stát Lanna.

Roku 1569 dobyla Ajutthaju barmská vojska a vnutila jí vazalské postavení. Za vlády krále Naresuana však Ajutthaja svou nezávislost na Barmě obnovila.

V 17. století byla dominantní mocností ve střední části Zadní Indie a zejména za vlády krále Naraje udržovala bohaté mezinárodní styky.[5]

Ruiny chrámu Wat Chaiwatthanaram v bývalém hlavním městě Ayutthaya, které bylo roku 1767 zničeno nájezdníky z Barmy

V roce 1767 však podlehla nové barmské invazi a tentokrát byla zcela zničena. kdy Barmánci centrum říše, tehdy již milionovou metropoli, dobyli a zcela vyvrátili. Asi 30 000 lidí bylo odvlečeno do zajetí, včetně královské rodiny. Za půl roku sice generál Taksin zorganizoval proti Barmáncům úspěšnou vzpouru a nechal se korunovat králem, ovšem hlavní město bylo natolik zdevastované, že své sídlo přesunul do Thonburi (dnes součást Bangkoku). Proto je rok 1767 považován za datum konce Ajutthajského království.

Rattanakósin království

Wat Phra Kaew, architektura doby Rattanakosin

Taksin byl roku 1782 svými dvořany prohlášen za nepříčetného a zabit. Vlády se ujal vojenský velitel Phra Phutthayotfa Chulalok a nastoupil na trůn jakožto Ráma I. Nová dynastie Rattanakosin neboli Čakrí přesunula hlavní město na opačný břeh řeky Čaophraja, do Bangkoku. Pokračovala v mocenské expanzi, zahájené už Tak Sinem, a vynutila si hegemonii na celém území mezi Barmou a Vietnamem. Koloniální pronikání Británie a Francie do regionu však představovalo vážnou hrozbu také pro Siam.

Napoleon III přijímá siamského velvyslance v paláci Fontainebleau v roce 1864.

Králové Mongkut (Ráma IV., 1851–1868) a Čulalongkorn (Ráma V., 1868–1910) reagovali vstřícnou diplomacií, územními ústupky a reformami, které měly jednak zvýšit prestiž Siamu v očích mocností, jednak upevnit centralizovanou státní moc na územích, která byla dosud vůči Bangkoku ve volném vazalském poměru. Tak vznikl moderní thajský stát v nynějších hranicích.

Konstituční monarchie

Za vlády krále Rámy VI., 24. června 1932, byla státním převratem zavedena konstituční monarchie. V době 2. světové války podpořila vláda Plaeka Phibunsongkhrama Japonsko, jiní politici ale udržovali styky se Spojenci a vytvořili odbojovou organizaci Seri Thaj. Po válce se tato frakce, v jejímž čele stál Pridi Phanomjong, chopila státní moci a následovalo období demokratičtější politiky. Dvojice státních převratů v letech 1947 a 1948 přivedla k moci opět Plaeka Phibunsongkhrama a Thajsko se zapojilo do studené války na straně USA. Sarit Thanarat, který se postavil do čela vlády po dalších dvou převratech na konci 50. let, začal znovu zdůrazňovat úlohu monarchie v thajské společnosti.

V říjnu 1973, za rozsáhlých demonstrací v hlavním městě, tehdejší předseda vlády Thanom Kittikačorn uprchl ze země a král jmenoval úřednickou vládu. Po třech letech reforem a volených vlád však byl obnoven vojenský režim. Od konce 70. let se další vojenské vlády snažily o soužití s voleným parlamentem a po volbách v roce 1988 vznikla civilní vláda. Ta byla svržena vojenským převratem roku 1991, ale v roce 1992, během nové vlny demonstrací, byl vojenský režim donucen odstoupit. Po těchto událostech byla za účasti široké veřejnosti sepsána nová ústava a parlament ji v roce 1997 přijal.

21. století

Protesty hnutí „červených košil“ v roce 2010.[6]

Roku 2001 byl ministerským předsedou zvolen telekomunikační magnát Tchaksin Šinavatra. Díky většině, kterou jeho strana Thaj rak Thaj (TRT) získala v parlamentu, mohl zahájit program reforem ekonomické i sociální politiky. Po volbách roku 2005 se parlamentní převaha TRT ještě zvýšila, vyvstala jí však silná opozice v hlavním městě. 19. září 2006 došlo k vojenskému převratu. Vojenskou juntu vedl generál Sonthi Boonyaratkalin, ústava z roku 1997 byla zrušena. Juntou jmenovaná vláda prosadila 10. srpna 2007 ve veřejném referendu novou ústavu a

Jinglak Šinavatrová je první ženou, která se stala premiérkou v Thajsku.

23. prosince 2007 se konaly nové volby, ve kterých zvítězila strana Pchak pchalang pračcháčchon (PPP), kterou vedl Samak Sundaravej. V této straně působila řada bývalých členů TRT, která byla za vojenského režimu soudně zakázána. PPP zformovala koalici s dalšími pěti stranami. Lidové sdružení pro demokracii, které organizovalo protivládní aktivity před převratem, ihned obnovilo svou činnost. Demonstrace v hlavním městě vyvrcholily v listopadu 2008 obsazením vládních budov a obou mezinárodních letišť. Za této situace vydal ústavní soud rozhodnutí, kterým rozpustil vládnoucí stranu a zakázal některým členům na pět let politickou činnost. Tím se změnilo složení parlamentu a opoziční Demokratická strana byla schopna sestavit novou vládu premiéra Apchisita Vedžadžívy v koalici s několika menšími stranami a s jednou z frakcí bývalé PPP. Stoupenci opozice opakovaně demonstrovali za uspořádání nových voleb. Rozsáhlé protesty na jaře 2010 vedené hnutím Jednotná fronta za demokracii proti diktatuře armáda potlačila, přičemž bylo 90 demonstrantů zastřeleno a přes 1900 zraněno.[7]

Po mnohaměsíčních protivládních protestech provedla thajská armáda 22. května 2014 státní převrat a vládu v zemi převzala vojenská junta.[8]

Geografie

Thajsko se nachází ve střední části poloostrova Zadní Indie a zasahuje též na Malajský poloostrov. Severní část thajského území je hornatá, s nejvyšším vrcholem Doi Inthanon o 2 576 m n. m. Směrem k jihu z této oblasti vybíhají dvě horská pásma, vyšší podél hranice s Myanmarem a dále na Malajský poloostrov, nižší jako pohoří Phetchabun ve střední části země. Mezi oběma pásmy se nachází ústřední rovina s dolní částí povodí řeky Čao Phraja, hospodářsky nejrozvinutější oblast Thajska. Zde leží i hlavní město Bangkok. Na východ od pohoří Phetchabun se táhne Khoratská plošina až po laoskou hranici, tvořenou převážně veletokem Mekong, na jihu je oddělena pohořím Dangrek od kambodžského území. V jižní části Thajska, na Malajském poloostrově, se těží cín, jehož je Thajsko významným vývozcem.

  • Severně od Thajska
    Severně od Thajska
  • Západní Thajsko
    Západní Thajsko
  • Jižní Thajsko
    Jižní Thajsko
  • Severovýchod Thajska
    Severovýchod Thajska

Podnebí

Thajské podnebí je tropické, s vysokými teplotami i vlhkostí a vlivem monzunů. Duben a květen jsou měsíce s nejvyššími teplotami v roce, dosahující v průměru 35–36 °C. V červnu začíná jihozápadní monzun, který ovlivňuje východní Thajsko a západní pobřeží. Přináší deštnou sezónu přibližně do konce října. Zimní, severovýchodní, monzun naopak přináší suché počasí.

V jižním Thajsku (včetně Ko Samui a dalších ostrovů) přináší srážky i zimní monzun, který vrcholí od prosince do února. Počasí na Ko Samui dokáže být velmi deštivé. I během dešťové sezóny je občas podnebí vhodné pro turismus. Po většinu období dešťů ke srážkám dochází jen na krátký čas (hodinu) nebo přes noc. Velké množství srážek zvyšuje vlhkost (pocit prádelny, neschne prádlo, textil má tendenci plesnivět).

V období zimního monzunu, od listopadu do konce února i déle, jsou v kontinentální části Thajska teploty nižší a srážky minimální.

Tsunami

Na Vánoce roku 2004 po zemětřesení v Indickém oceánu bylo západní pobřeží Thajska podobně jako okolní státy zasaženo ničivou vlnou tsunami.[9] Nejpostiženějším místem se stalo letovisko Phuket, které je již ale obnoveno.

Politický systém

Thajský parlament

Thajsko je konstituční monarchií a v jejím čele stojí král Mahá Vatčirálongkón. Jedná se o podobný systém jako ve Spojeném království, i když v Thajsku má monarchie větší vliv. Má daleko větší dozorčí úlohu ve státě a předkládá řadu projektů na rozvoj země. Král a jeho rodina jsou chráněni zákonem o urážce majestátu.

Krematorium krále Rámy IX. v noci

Král Pchúmipchon Adunjadét, který nastoupil na trůn v roce 1946 a vládl až do roku 2016, byl nejdéle vládnoucím panovníkem. Královská moc je regulovaná ústavou a je také podřízena jejím ustanovením. Král zahajuje zasedání parlamentu a jmenuje premiéra a také členy kabinetu. Monarchie má tři správní články. Jedná se o Kabinetní (tajnou) radu, Úřad královského domu a Sekretariát krále. Kabinetní rada vystupuje jako poradce krále a někdy ho i zastupuje, Úřad královského domu spravuje nemovitosti a administrativu, organizuje ceremonie a Sekretariát vykonává administrativní a sekretářské práce. Výkonná moc vlády je podřízena premiérovi, který je volen parlamentem, jenž se skládá z dolní (360 křesel) a horní (270 křesel) sněmovny. Ústava zřizuje dvoukomorové Národní shromáždění, které je složeno ze Senátu a Parlamentu. Členové jsou voleni lidovým hlasováním na 4 roky. Soudní moc je vykonávána ve jménu krále. Soudci jsou voleni a odvoláváni králem. Soudní systém existuje ve třech úrovních. Nejnižší jsou soudy první instance, střední úroveň plní odvolací soudy a na nejvyšším stupni stojí Vrchní soud. Soudy první instance se dělí na 20 smírčích soudů a 85 provinčních soudů. Existuje také Ústřední soud pro nezletilé. Nejvyšší soud se skládá z prezidenta a 21 soudců. Armáda se skládá z Královské thajské armády, Královského letectva a Královského námořnictva a konečně z policie.

V Thajsku existují dva nesmiřitelné politické tábory a to takzvané „Žluté košile“ mající podporu royalistů, nacionalistů a městské střední vrstvy a „Červené košile“ mající podporu chudších lidí z venkova, studentů a levicových aktivistů.[10]

Administrativní členění

Thajsko je rozděleno na město Bangkok a 76 provincií. V čele každé provincie stojí guvernér, jmenovaný ministerstvem vnitra, kdežto guvernér Bangkoku je volen občany na čtyřleté funkční období. Provincie se dělí na okresy (amphoe), podokresy (king-amphoe), dále na újezdy (tambon) a vesnice (muban), ve významnějších sídlech existují paralelně s těmito správními jednotkami municipality (thetsabaan) různých úrovní. Hlavní město provincie mívá stejný název jako samotná provincie. Bangkok se dělí na 50 městských obvodů (khet).[11]

Lidská práva

V květnu 2014 se po ozbrojeném převratu dostala k moci vojenská junta.[8] Podle článku v Reflexu z července 2016 „Junta cenzuruje média, mění ústavu a zatýká své odpůrce, občanské aktivisty i politiky různých stran. Ti pak stojí ne před civilními, ale vojenskými soudy, které je často bez pardonu a velmi rychle posílají do vězení.“[12]

Urážka krále nebo jeho kritizování se v Thajsku trestá vězením a tresty se sčítají podle počtu urážek.[13] V roce 2015 byli Thajci souzeni například za urážku králova psa nebo za olajkovaní upravené královy fotografie na sociální síti.[14] V roce 2017 byl muž za urážku monarchie na svém facebookovém účtu odsouzen k 35 letům vězení.[15]

Obyvatelstvo

Náboženství v Thajsku[16]
Náboženství Procent
Buddhadása
 
 94,50 %
Islám
 
 4,29 %
Křesťanství
 
 1,17 %
Hinduismus
 
 0,03 %
Nepřipojeno/others
 
 0,01 %

K roku 2018 mělo Thajsko 69,2 milionů obyvatel.[17]

Z celkového počtu obyvatel země představují etničtí Thajci asi 75 %, etničtí Číňané 14 %, ostatní 11 % (Lao, Malajci, Khmerové, Hmongové, Karenové, Šanové, Akhové, Rohingyové, Mořští lidé a další etnické skupiny). Thajská vláda uznává celkem 62 etnických skupin žijících v Thajsku.

V metropolitní oblasti Bangkoku žije více než 14 milionů obyvatel, což je 22,2 % všech obyvatel země.

Thajci věnují mnichům almužní jídlo

93,6 % se hlásí k buddhismu. Theravádový buddhismus je rovněž jádrem thajského nacionálního sebeuvědomění. Muslimové tvoří asi 5% obyvatel.[18] V nejjižnějších oblastech Thajska islám převažuje. Od roku 2004 sužuje jih země ozbrojený konflikt mezi muslimskými separatisty a thajskou vládou.[19] Křesťané v zemi představují menšinu čítající 1,2 % populace.[17]

Jako ve většině asijských kultur, je klíčová v thajském spirituálním učení úcta k předkům. Jedním z významných představitelů moderního buddhismu byl Buddhadása. V Thajsku je přes 300 000 buddhistických mnichů. Od thajských mužů, včetně členů královské rodiny, se očekává, že přinejmenším jednou ve svém životě dočasně vstoupí do mnišského řádu, většinou na tři měsíce. V zemi je 40 000 tzv. watů, jež jsou něco mezi chrámem a klášterem, kde buddhistický výcvik probíhá.[20] Typické je, že mniši putují zemí a lidé je obdarovávají jídlem, neboť věří, že jim to přinese štěstí.[21]

Ekonomika

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Thajska.
Bangkok, největší město v zemi, centrum obchodu a průmyslu

Ekonomika je postindustriální – služby tvoří 55,6 % HDP, průmysl: 36,2 %, zemědělství: 8,2 %.[17]

Ekonomika Thajska patří k nejsilnějším v regionu a pro okolní země působí jako ekonomická opora. Mezi lety 1985 a 1996 zažívalo rychlý ekonomický růst a dnes patří mezi nově industrializované země. Hospodářství je založeno převážně na exportu – Thajsko je přední světový vývozce rýže, mořských plodů, automobilů typu pick-up, počítačů i spotřební elektroniky. Nejvíce Thajci vyváží do Číny a Spojených států. Dovozy jsou nejvyšší z Číny a Japonska.[22]

Hrubý domácí produkt v roce 2017 byl 18 060 amerických dolarů na hlavu a růst činil 6,5%. V zemi žije více než 2,2 milionu legálních a ilegálních migrantů.

Thajsko je druhým největším vývozcem rýže na světě.

K úspěchům země patří boj s chudobou.[23] Přes nízký hrubý národní příjem na osobu se podařilo snížit podíl lidí žijících pod národním prahem chudoby z 65,26 % v roce 1988 na 13,15 % v roce 2011. Podíl lidí žijících v extrémní chudobě je pouze zlomek procenta. Nezaměstnanost je velmi nízká – v první čtvrtině roku 2014 činila pouze 0,9 %. To je způsobeno velkým počtem lidí živících se samozásobitelským hospodařením, majících živnost nebo zaměstnaných v rodině bez nároku na mzdu.[24] Relativně vysoká je ovšem zadluženost domácností – na úrovni 80 % HDP. Státní dluh je ovšem velmi nízký – 41,24 procent HDP (tedy zhruba na úrovni Česka).[17]

Na indexu bídy byla thajská ekonomika v r. 2018 vyhodnocena jako nejlepší na světě.[25]

Turismus

Důležitou součástí ekonomiky je turismus. Podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP činí přibližně 10 % (zhruba dvakrát tolik co v České republice), pokud se ovšem zohlední nepřímé efekty turismu, dá se hovořit o tom, že je na cestovní ruch navázáno až 20 % HDP. V roce 2016 Thajsko navštívilo 32,6 milionu zahraničních turistů.[26]

Mezi hlavní turistické lokality patří hlavní město Bangkok, přímořské město Pattaya, Čiang Mai, Phuket (ostrov), Ko Čang (ostrov) a provincie Krabi. Pokud někdo hledá levnější ubytování, může ho najít např. v Khao Laku.[27] Tato oblast je klidnější, není přeplněna turisty. Pláže tam nyní mají 10 metrů vysoké opěrné zdi, určené k zachycení vln.

Součástí turismu v Thajsku byla tradičně také sexuální turistika. Ta se soustřeďovala do Bangkoku a zejména města Pattaya, jemuž se kvůli tomu přezdívalo „město hříchu“. Opakující se zprávy o nezletilých prostitutkách a rozmachu mafie nakonec, v roce 2017, přiměly vládu k zásahu proti tomuto druhu turismu.[28]

Doprava

Podrobnější informace naleznete v článku Doprava v Thajsku.

Autobusová doprava převažuje při přepravě na dlouhé vzdálenosti, zatímco na venkově je dlouhodobě užívána železnice. Thajská vláda v budoucnu plánuje dopravní infrastrukturu rozšířit vybudováním vysokorychlostní železnice. Železniční dopravu v Thajsku zabezpečuje státní dopravce State Railway of Thailand (SRT). Vlaky z Bangkoku odjíždí z Bangkok Railway Station (neoficiálně stanice Hua Lamphong). Infrastrukturu představuje okolo 4500 kilometrů kolejí, přičemž kromě Airport Link jsou všechny úzkorozchodné (1000 mm).[29]

Trasa divergence BTS před Central world.

Podle údajů BBC z roku 2017 je v Thajsku 462 133 silnic, většinou zpevněných. Je zde registrováno 37 milionů vozidel, z nichž 20 milionů jsou motocykly.[30] Pro dopravu osob na krátké vzdálenosti jsou motocykly využívány především. V Bangkoku, Pattaye a jiných velkých městech jsou provozovány motocyklové taxislužby (tzv. „moto-taxi“).[31] Ve městech je hojně využívána přeprava tuk-tuky – motorovými tříkolkami se sedátkem za řidičem. Jejich výhodou je nízká cena.[32] První linka nadzemního metra v Bangkoku byla otevřena v roce 1999 a denně tento systému v roce 2018 přepravil kolem 650 000 cestujících.[33] Přeprava soukromými automobily v 21. století prudce vzrostla. V roce 2015 bylo v Bangkoku registrováno 9 milionů automobilů, přičemž zdejší silnice dokáží zvládnout provoz maximálně 1,5 milionu vozidel.[34] Dopravní zácpy jsou ve městě velmi častým jevem.

Letiště Bangkok-Suvarnabhumi

Thajsko má 101 letišť, z nichž 63 má zpevněné vzletové a přistávací dráhy. Heliportů je v zemi 7.[35] Největším je Letiště Bangkok-Suvarnabhumi. Letiště proslavilo německého architekta Helmuta Jahna, který jej navrhl v impozantních tvarech, barvách a rozměrech. Je jedno z největších na světě. Vnitrostátní letecká doprava zaznamenala od roku 2010 nárůst popularity, většinou díky rozšiřování nabídky nízkonákladových dopravců, jakými jsou například Thai Air Asia a Nok Air. Lodní doprava je provozována v oblastech splavných vodními kanály. Ve venkovských oblastech se používají různé domácí dopravní prostředky, někdy i sloni.

Thajsko-české vztahy

Thajsko uznalo ČR hned po jejím vzniku 1. ledna 1993 a navázalo s ní diplomatické vztahy. Diplomatické vztahy mezi Thajskem a bývalým Československem na úrovni velvyslanců byly navázány 15. března 1974. Efektivní zastupitelské úřady v Praze a Bangkoku na úrovni velvyslanců byly otevřeny v roce 1990[36].

Ke vstupu na území Thajska není pro občany České republiky vyžadováno vstupní vízum. V roce 2015 do Thajska přicestovalo 40 784 Čechů.

Kultura

Umění

Velký Palác v Bangkoku

K významným básníkům patřil i jeden z thajských vládců Buddha Loetla Nabhalai neboli Rama II. Byl i velkým podporovatelem umění a jeho vláda je zvána zlatou érou thajské literatury.

Režisér Apichatpong Weerasethakul vyhrál se svým filmem Strýček Búnmí Zlatou palmu na festivalu v Cannes roku 2010.[37]

Na seznam světového kulturního dědictví UNESCO byly zapsány zbytky historického města Ayutthaya, město Sukhothaj a Ban Chiang, nejvýznamnější naleziště předhistorického osídlení v jihovýchodní Asii.[38] K významným památkám patří Velký palác v Bangkoku.[39]

Kuchyně

Podrobnější informace naleznete v článku Thajská kuchyně.

Thajský způsob přípravy pokrmů je mezinárodně velmi úspěšný. V roce 2017 americká televize CNN vydala seznam padesáti nejlepších pokrmů světa, který byl vydán na základě průzkumu, jehož se účastnilo 35 000 lidí. Z těchto padesáti jídel bylo sedm jídel z thajské kuchyně. Konkrétně to byly tom yam, pad thai, som tam, kari massaman, zelené kari, smažená rýže po thajsku a mu nam tok.[40]

Thajská kuchyně patří k pikantním způsobům přípravy jídel. Používá mnoho různých koření, která se častěji používají v čerstvé formě než sušená. Populárními kořeními v Thajsku jsouː galangal, koriandr, citrónová tráva, šalotka, pepř a především chilli. Základem většiny jídel je rýže, slovní spojení „jíst rýži“ má v thajštině dokonce stejný význam jako „jíst jídlo“. Používají se ale i nudle. V Thajsku se konzumuje i hmyz či krysy, v thajských restauracích po světě samozřejmě nikoli.[41] Jako dochucovadlo se používají různé pasty (krevetová pasta) a rybí omáčka. Jako sladidlo se používá palmový cukr. Jako základ omáček se často užívá kokosové mléko.

  • Phad thai
    Phad thai
  • Pad grapow kai (Kuřecí míchačka s bazalkou)
    Pad grapow kai (Kuřecí míchačka s bazalkou)
  • Khao niao mamuang
    Khao niao mamuang
  • Tom yam kung
    Tom yam kung
  • Keow teow tom yam
    Keow teow tom yam
  • Phanaeng
    Phanaeng
  • Som tam
    Som tam

Zábava

Tony Jaa

Bojové scény v akčních filmech proslavili Tony Jaa jako Ong-bak, Tom-Yum-Goong, Ong-Bak 2, Ong Bak 3. Dva filmy, Ong-bak a Tom-Yum-Goong, vydělali na celém světě přes 47 milionů dolarů.[42][43][44]

Kromě filmů, které jsou mezinárodně uznávaným bojovým uměním. Hororové filmy jsou také populární v Asii. Shutter (2004), upravený a reprodukovaný 20th Century Fox se stejným názvem.[45] The Uneeable (2006), Alone (2007), Body (2007), Coming Soon (2008), 4bia (2008), Phobia 2 (2009), Ladda Land (2011), The Swimmer (2013), The Promise (2017). Thajské filmy jsou také velmi úspěšné v jihovýchodní Asii a dalších asijských zemích, Pee Mak (2013)[46] Ve kterém tento film vytvořil novinku pro thajský filmový průmysl Kombinací romantické komedie s hororovými filmy, jako je Pee Mak prodal po celém světě více než 33 milionů dolarů. (Zejména v Asie).[47] Kromě toho je v Asii oblíbený Bad Genius (2017). a přesáhl 42 milionů dolarů. Je to nejúspěšnější thajský film všech dob.[48][49]

Lalisa Manoban

Film v Thajsku zábavní průmysl v zemi rostl docela dobře. Populární jsou také taneční umělci, jako je taneční umělec Luk Thung Pumpuang Duangjan (1961–1992).[50] Dnes jsou tanečníci v Thajsku stále populární. A Tata Young, která má více mezinárodní pověst, je známá pro tanečního popového umělce 2004–2007. a Lalisa Manoban získala celosvětovou slávu jako taneční popová umělkyně.[51][52]

Lakhon (thajská televizní mýdlová opera) se stala populární mimo Thajsko a Thajsko[53][54], Ugly Duckling (2015), U-Prince (2016), Khluen Chiwit (2017), The Crown Princess (2018), My Husband in Law (2020). nebo Teen-Lakhon, The Gifted (2018), 2gether: The Series (2020).[55]

Sport

Thajsko se zúčastňuje olympijských her od roku 1952. Od té doby (k roku 2018) získalo devět zlatých olympijských medailí, a to ve dvou sportech, ve vzpírání a v boxu. Tu vůbec první získal boxer Somluck Kamsing na olympiádě v Atlantě roku 1996. Nejúspěšnějším olympionikem je další boxer Manus Boonjumnong, jenž má jedno zlato (2004) a jedno stříbro (2008).[56] Zajímavostí je, že všech pět zlatých ze vzpírání získaly ženy. Jediným dalším sportem, v němž se Thajci postavili na olympijské stupně vítězů, je taekwondo.

Buakaw, slavní mezinárodní muay thai praktici

Úspěchy v boxu nejsou nikterak náhodné. Jsou důsledkem velké tradice bojových umění v Thajsku. Nejznámější z nich, muay thai, je také zvané thajský box. Vyvinulo se z bojového umění muay boran a má více než tisíciletou tradici.[57] Jedná se o jeden z nejtvrdších bojových sportů. Jsou povoleny údery lokty a koleny. Ke známým thajboxerům patří Buakaw Por. Pramuk. Dalšími tradičními bojovými uměními jsou krabi–krabong či lerdrit.

Nejpopulárnějším sportem je fotbal. Thajský podnikatel Vičaj Srivadtanaprapcha velmi ovlivnil anglickou Premier League, když roku 2010 zakoupil klub Leicester City a dosáhl s ním nevídaných úspěchů. V roce 2018 zemřel při leteckém neštěstí.[58]

Thajské volejbalistky už dvakrát vyhrály mistrovství Asie. Tradici má sepak takraw. Úspěšným hráčem kulečníku byl James Wattana. Všestranným sportovcem byl i člen královské rodiny Princ Bira.

Reference

  1. ↑ Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ The most populous countries in the world. www.countries-ofthe-world.com [online]. [cit. 2018-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ NOSEK, Jiří. Thai znamená svobodný. Týdeník Rozhlas [online]. [cit. 2018-12-04]. Dostupné online. 
  4. ↑ Countries by GDP (PPP) 2017 - StatisticsTimes.com. statisticstimes.com [online]. [cit. 2018-12-04]. Dostupné online. 
  5. ↑ Podrobněji viz WANNER, Michal. Siam a evropské mocnosti 1511-1688. Historický obzor, 2004, 15 (5/6), s. 105-116. ISSN 1210-6097.
  6. ↑ Profile: Thailand's reds and yellows. BBC News. 13. července 2012.
  7. ↑ Otázky a odpovědi: Thajsko spadlo do propasti, která dělí chudé a bohaté - iDNES.cz. iDNES.cz. 2010-05-20. Dostupné online [cit. 2018-12-04]. 
  8. ↑ a b "Thajská armáda přitvrzuje. Expremiérku zajala a odvezla neznámo kam". iDNES.cz. 23. května 2014.
  9. ↑ December 2004: Cunami zabili štvrť milióna ľudí. dennik.hnonline.sk. Dostupné online [cit. 2018-12-04]. (slovensky) 
  10. ↑ "Profile: Thailand's reds and yellows". BBC News. 13. července 2012.
  11. ↑ Bangkok Metropolitan Administration: Geography of Bangkok. city.bangkok.go.th [online]. [cit. 2008-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-13. 
  12. ↑ "Neuvěřitelné: Thajská junta zatkla dvě osmileté holčičky, líbily se jim růžové lístky na referendum". Reflex. 28. července 2016.
  13. ↑ "Thajci na Facebooku uráželi krále, za mřížemi stráví 30 let". iDNES.cz. 7. srpna 2015.
  14. ↑ "Thajští generálové přitvrzují. Muži hrozí 32 roků vězení za olajkování příspěvku o králi". Aktuálně.cz. 20. prosince 2015.
  15. ↑ "V Thajsku odsoudili na 35 let muže za urážku krále na Facebooku". Novinky. 9. června 2017.
  16. ↑ Population by religion, region and area, 2015 [online]. NSO [cit. 2017-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 December 2017. 
  17. ↑ a b c d Thajsko: Základní charakteristika teritoria. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-12-04]. Dostupné online. 
  18. ↑ US Department of State, Thailand [online]. State.gov. Dostupné online. 
  19. ↑ "Kdo stojí za útoky v Thajsku? Vojenská junta má nepřátele všude". Aktuálně.cz. 16. srpna 2016.
  20. ↑ Thajsko - Náboženství - Buddhismus. www.thajsko.com [online]. [cit. 2018-12-04T17:52:03Z]. Dostupné online. 
  21. ↑ Thajští mniši nezdravě tloustnou. Věřící je příliš krmí sladkostmi. Novinky.cz [online]. [cit. 2018-12-04T17:43:32Z]. Dostupné online. 
  22. ↑ Thajsko: Zahraniční obchod a investice. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-12-04]. Dostupné online. 
  23. ↑ Thailand [online]. World Bank [cit. 2012-07-17]. Dostupné online. 
  24. ↑ [1] Archivováno 12. 11. 2015 na Wayback Machine. TNSO The National Statistical Office of Thailand. "over half of all Thailand’s workers are in vulnerable employment (defined as the sum of own-account work and unpaid family work) and more than 60 per cent are informally employed, with no access to any social security mechanisms." Thailand. A labour market profile, International Labour Organization, 2013.
  25. ↑ Bez práce a vyhlídky žádné. Bída je nejvíce cítit ve Venezuele. iDNES.cz [online]. 2018-02-16 [cit. 2019-06-08]. Dostupné online. 
  26. ↑ "Thajsko loni navštívil rekordní počet turistů". Deník.cz. 1. února 2017.
  27. ↑ Thajsko (téměř) bez turistů: V oblasti Khao Lak nesmí být hotel vyšší než palma - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2021-03-18]. Dostupné online. 
  28. ↑ Thajské juntě došla trpělivost se sexuální turistikou ve „městě hříchu“. iDNES.cz. 2017-04-18. Dostupné online [cit. 2018-12-04]. 
  29. ↑ Getting around Thailand by train - Lonely Planet. Lonely Planet [online]. [cit. 2018-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ HEAD, Jonathan. Life and death on Thailand's lethal roads. BBC News. 2017. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. (anglicky) 
  31. ↑ Doprava v Thajsku. MAHALO.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-17]. 
  32. ↑ Thajsko | Doprava | ATLAS INVIA.SK [online]. www.invia.sk [cit. 2018-11-17]. Dostupné online. (slovensky) 
  33. ↑ BTS Rail Mass Transit Growth Infrastructure Fund [online]. btsgif.listedcompany.com [cit. 2018-11-17]. Dostupné online. 
  34. ↑ LIMITED, Bangkok Post Public Company. City traffic jams burn up B97m of fuel a day. https://www.bangkokpost.com. Dostupné online [cit. 2018-11-17]. 
  35. ↑ Thailand Transport Facts & Stats. www.nationmaster.com [online]. [cit. 2018-12-03]. Dostupné online. 
  36. ↑ Ministerstvo zahraničních věcí
  37. ↑ Zlatou palmu si z Cannes odváží thajský film. TÝDEN.cz. 2010-05-23. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. 
  38. ↑ Thajsko - dědictví UNESCO: Můj průvodce. mujpruvodce.cz [online]. [cit. 2018-12-03]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  39. ↑ AsianStyle.cz - Královský palác v Bangkoku – poznejte skvost Thajska. www.asianstyle.cz. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. 
  40. ↑ CNN, Tim Cheung. Your pick: World's 50 best foods. CNN Travel [online]. 2017-07-12 [cit. 2019-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ Thajská jídla: Patří mezi ně grilované krysy i smažený hmyz [online]. Magazin.TravelPortal.cz, 2014-09-30 [cit. 2019-11-03]. Dostupné online. 
  42. ↑ HENDRIX, Grady. Bow down before the awesomeness of Tony Jaa in Ong Bak 2.. Slate Magazine [online]. 2009-10-22 [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ Men's Journal [online]. 2015-05-04 [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ Fightland [online]. [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ "Shutter" a bland horror remake. Reuters. 2008-03-24. Dostupné online [cit. 2020-06-14]. (anglicky) 
  46. ↑ LIMITED, Bangkok Post Public Company. New 'Mae Nak' packs cinemas. https://www.bangkokpost.com [online]. [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. 
  47. ↑ The Malaysian Times [online]. 2013-06-07 [cit. 2020-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-04. (anglicky) 
  48. ↑ LIMITED, Bangkok Post Public Company. Journey to the top. https://www.bangkokpost.com [online]. [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. 
  49. ↑ The true genius of ‘Bad Genius’ | The Malaysian Insight. www.themalaysianinsight.com [online]. [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ THAITRAKULPANICH, Asaree; REPORTER, Staff. Khaosod English [online]. 2018-06-14 [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ OKWODU, Janelle. 7 Rising Style Stars to Watch in 2020. Vogue [online]. [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ Week In China [online]. 2020-04-03 [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. 
  53. ↑ POLICARPIO, Allan. Thailand’s ‘lakorn’ soap operas come to PH. INQUIRER.net [online]. 2018-07-03 [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ Young Chinese increasingly drawn to Thai pop culture and traditions - Global Times. www.globaltimes.cn [online]. [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. 
  55. ↑ How Thai LGBT show, 2gether: The Series, became an instant hit. South China Morning Post [online]. 2020-05-28 [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ Manus BOONJUMNONG - Olympic Boxing | Thailand. International Olympic Committee. 2017-01-13. Dostupné online [cit. 2018-12-04]. (anglicky) 
  57. ↑ Muay Thai - Thajský box: Od vzniku po současnost. Aktin. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. 
  58. ↑ Král bezcelních obchodů, jenž plnil fotbalové sny. Kdo byl majitel Leicesteru Vičaj Srivadtanaprapcha?. iROZHLAS. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. 

Literatura

  • VAVROUŠKOVÁ, Stanislava; BEČKA, Jan. Thajsko. Praha: Libri, 2010. ISBN 978-80-7277-470-8. 
  • WYATT, David A. Dějiny Thajska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-492-0. 
  • SLAVICKÝ, Stanislav. Scénické tradice jihovýchodní Asie. Praha: KANT, 2015. ISBN 978-80-7437-175-2. 
  • Ottův slovník naučný, heslo Siam, Sv. 23, str. 104
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Siam, Sv. 10, str. 1207

Externí odkazy

Členství v mezinárodních organizacích
Státy a území s členstvím v ASEAN
Státy a území s členstvím v APEC
Organizace islámské spolupráce
Členové
Pozastavené členství
Pozorovatelé
Státy a území v Asii
Nezávislé státy
Teritoria, kolonie a
závislá území
Územní celky se sporným
mezinárodním postavením
Monarchie
Afrika
Evropa
Asie
Oceánie
Commonwealth
realm
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Thajsko&oldid=19623050“