Oxid železnato-železitý: Porovnání verzí
m verze 19377185 uživatele 2001:1AE9:35F:CB00:E83F:6852:8583:7534 (diskuse) zrušena - Oxid železnato-železitý značka: vrácení zpět |
Bez shrnutí editace značky: revertováno první editace editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - chemická sloučenina |
{{Infobox - chemická sloučenina |
||
| název = Oxid železnato-železitý |
|||
| obrázek = Iron oxide black.jpg |
|||
| velikost obrázku = 250px |
|||
| systematický název = Oxid železnato-diželezitý |
|||
| anglický název = Iron(II,III) oxide |
|||
| německý název = Eisen(II,III)-oxid |
|||
| sumární vzorec = Fe<sub>3</sub>O<sub>4</sub> |
|||
| vzhled = černý [[feromagnetismus|feromagnetický]] prášek |
|||
| číslo CAS = 1317-61-9 |
|||
| PubChem = 16211978 |
|||
| ChEBI = 50821 |
|||
| molární hmotnost = 231,539 g/mol |
|||
| teplota tání = 1 595 °C (''rozklad'') |
|||
| teplota změny modifikace = 625 °C (''α → β'') |
|||
| hustota = 5,195 g/cm³ (''20 °C'') |
|||
| součinitel tepelné vodivosti = 1,2 - 2,5 W m<sup>-1</sup> K<sup>-1</sup> |
|||
| tvrdost = 6 |
|||
| index lomu = ''n''<sub>D</sub>= 2,42 |
|||
| rozpustnost = nerozpustný |
|||
| rozpustnost polární = [[kyseliny]] (''reaguje'') |
|||
| krystalová struktura = [[Krystalografická soustava#Krychlová (kubická)|krychlová]] |
|||
| hrana mřížky = a=840 pm |
|||
| standardní slučovací entalpie = -1 118 kJ/mol |
|||
| entalpie tání = 576 J/g |
|||
| entalpie změny modifikace = 0 J/g |
|||
| standardní molární entropie = 146 J K<sup>-1</sup> mol<sup>-1</sup> |
|||
| standardní slučovací Gibbsova energie = -1 015 kJ/mol |
|||
| izobarické měrné teplo = 0,619 J K<sup>-1</sup> g<sup>-1</sup> |
|||
| R-věty = ''žádné nejsou'' |
|||
| S-věty = ''žádné nejsou'' |
|||
}} |
}} |
||
'''Oxid železnato-železitý''', chemickým vzorcem Fe<sub>3</sub>O<sub>4</sub> (Fe<sup>II</sup>O<sup>-II</sup>.Fe<sub>2</sub><sup>III</sup>O<sub>3</sub><sup>-II</sup>), je sloučenina [[Železo|železa]] a [[kyslík]]u. V přírodě se vyskytuje jako minerál [[magnetit]]. Je [[Ferrimagnetismus|ferimagnetický]] do teploty 570 °C, nad touto teplotou se stává [[paramagnetismus|paramagnetickým]]. |
'''Oxid železnato-železitý''', chemickým vzorcem Fe<sub>3</sub>O<sub>4</sub> (Fe<sup>II</sup>O<sup>-II</sup>.Fe<sub>2</sub><sup>III</sup>O<sub>3</sub><sup>-II</sup>), je sloučenina [[Železo|železa]] a [[kyslík]]u. V přírodě se vyskytuje jako minerál [[magnetit]]. Je [[Ferrimagnetismus|ferimagnetický]] do teploty 570 °C, nad touto teplotou se stává [[paramagnetismus|paramagnetickým]]. |
Verze z 20. 1. 2021, 09:22
Oxid železnato-železitý | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Oxid železnato-diželezitý |
Anglický název | Iron(II,III) oxide |
Německý název | Eisen(II,III)-oxid |
Sumární vzorec | Fe3O4 |
Vzhled | černý feromagnetický prášek |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 1317-61-9 |
PubChem | 16211978 |
ChEBI | 50821 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 231,539 g/mol |
Teplota tání | 1 595 °C (rozklad) |
Teplota změny krystalové modifikace | 625 °C (α → β) |
Hustota | 5,195 g/cm³ (20 °C) |
Index lomu | nD= 2,42 |
Tvrdost | 6 |
Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | kyseliny (reaguje) |
Součinitel tepelné vodivosti | 1,2 - 2,5 W m-1 K-1 |
Struktura | |
Krystalová struktura | krychlová |
Hrana krystalové mřížky | a=840 pm |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | -1 118 kJ/mol |
Entalpie tání ΔHt | 576 J/g |
Entalpie změny modifikace ΔHα→β | 0 J/g |
Standardní molární entropie S° | 146 J K-1 mol-1 |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | -1 015 kJ/mol |
Izobarické měrné teplo cp | 0,619 J K-1 g-1 |
Bezpečnost | |
R-věty | žádné nejsou |
S-věty | žádné nejsou |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Oxid železnato-železitý, chemickým vzorcem Fe3O4 (FeIIO-II.Fe2IIIO3-II), je sloučenina železa a kyslíku. V přírodě se vyskytuje jako minerál magnetit. Je ferimagnetický do teploty 570 °C, nad touto teplotou se stává paramagnetickým.
Používá se při výrobě železa ve vysoké peci. Do horní části pece se přidají rudy železa (např. magnetit a hematit) společně s vápencem a koksem. Reakcí koksu se vzdušným kyslíkem, který je do pece přiháněn spodní částí, vznikne oxid uhelnatý, pomocí kterého probíhá nepřímá redukce rud. Dochází k reakci Fe3O4 + CO → 3 FeO + CO2. Vznikající oxid železnatý sestupuje do nižší části vysoké pece, kde je redukován pomocí koksu na železo. Vznikající oxid uhličitý reaguje s koksem za vzniku 2 molekul oxidu uhelnatého, které dále redukují rudy železa.
Literatura
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.