Vietnam: Porovnání verzí

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
revert - chaotické editace měnící nezajatý úhel pohledu, hrubky
značka: ruční vrácení zpět
Pekokh (diskuse | příspěvky)
449 editací
m oprava údaje - katolíci
Řádek 365: Řádek 365:
V roce 1979 žilo ve Vietnamu necelých 53 milionů lidí a od té doby se počet obyvatel téměř zdvojnásobil na 90,5 milionu obyvatel.<ref>{{Citace elektronické monografie|url=http://countrystudies.us/vietnam/34.htm |titul=Vietnam – population |vydavatel=Countrystudies.us}}</ref>
V roce 1979 žilo ve Vietnamu necelých 53 milionů lidí a od té doby se počet obyvatel téměř zdvojnásobil na 90,5 milionu obyvatel.<ref>{{Citace elektronické monografie|url=http://countrystudies.us/vietnam/34.htm |titul=Vietnam – population |vydavatel=Countrystudies.us}}</ref>
=== Náboženství ===
=== Náboženství ===
Podle oficiálních statistik má Vietnam jednu z [[Ateismus|nejateističtějších]] populací světa, bez vyznání je 81,8 procenta obyvatel. Nejrozšířenějším náboženstvím je [[buddhismus]], k němuž se hlásí 7,9 procenta obyvatel Vietnamu, přičemž převládá buddhismus [[Mahájána|mahájánový]]. 6,6 procenta je v zemi [[Katolicismus|katolíků]], což je po [[Filipíny|Filipínách]] nejvyšší poměr v Asii. Významnější roli sehrávají ještě dvě sekty, v zásadě buddhistická [[Hoa Hao]] (1,7%) a [[Kaodaismus|Cao Dai]] (0,9%). Okrajové zastoupení má [[protestantismus]] (asi 200 000 lidí v Centrální vrchovině) a [[islám]], k němuž se hlásí převážně [[Khmerové]] a [[Čamové]].<ref>{{Citace elektronického periodika
Podle oficiálních statistik má Vietnam jednu z [[Ateismus|nejateističtějších]] populací světa, bez vyznání je 81,8 procenta obyvatel. Nejrozšířenějším náboženstvím je [[buddhismus]], k němuž se hlásí 7,9 procenta obyvatel Vietnamu, přičemž převládá buddhismus [[Mahájána|mahájánový]]. 6,6 procenta je v zemi [[Katolicismus|katolíků]], což je po [[Filipíny|Filipínách]] a [[Jižní Korea|Jižní Koreji]] nejvyšší poměr v Asii. Významnější roli sehrávají ještě dvě sekty, v zásadě buddhistická [[Hoa Hao]] (1,7%) a [[Kaodaismus|Cao Dai]] (0,9%). Okrajové zastoupení má [[protestantismus]] (asi 200 000 lidí v Centrální vrchovině) a [[islám]], k němuž se hlásí převážně [[Khmerové]] a [[Čamové]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| příjmení =
| jméno =
| jméno =

Verze z 18. 1. 2021, 01:30

Vietnamská socialistická republika
Nước Cộng hòa Xã hội chủ nghĩa Việt Nam
République socialiste du Vietnam
The Socialist Republic of Vietnam
vlajka Vietnamu
vlajka		 znak Vietnamu
znak
Hymna
Tiến Quân Ca (Pochod na frontu)
Motto
Độc lập - Tự do - Hạnh phúc
(Nezávislost - Svoboda - Štěstí)
Geografie

Poloha Vietnamu
Poloha Vietnamu

Hlavní městoHanoj
Rozloha331 212 km² (65. na světě)
z toho 1,3 % vodní plochy
Nejvyšší bodFan Si Pan (3 144 m n. m.)
Časové pásmo+7
Poloha16° s. š., 108° v. d.
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel97 338 579 (15. na světě, 2020)
Hustota zalidnění253 ob. / km² (47. na světě)
HDI▲ 0,666 (střední) (114. na světě, 2014)
Jazykvietnamština (úřední), čínština (velmi velká komunita mluvčích), francouzština (druhá řeč), angličtina, khmerština, mon-khmerština a malajština
Národnostní
složení		Vietnamci
Náboženstvíbuddhisté (9,3 %), katolíci (6,7 %), Hoa Hao (1,5 %), Cao da (1,1 %), protestanti (0,5 %), muslimové (0,1 %), bez vyznání (80,8 %)[1]
Státní útvar
Státní zřízenísocialistická republika
Vznik2. září 1945 (nezávislost na Francii)
PrezidentNguyễn Phú Trọng
Předseda vládyNguyễn Xuân Phúc
Měnavietnamský dong (VND)
HDP/obyv. (PPP)6 035[2] USD (125. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1704 VNM VN
MPZVN
Telefonní předvolba+84
Národní TLD.vn
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Vietnam (správná výslovnost je v češtině dvojslabičně [vjetnam], nikoli trojslabičně [vyjetnam][3]; vietnamsky Việt Nam), celým oficiálním názvem Vietnamská socialistická republika (vietnamsky Cộng hòa Xã hội chủ nghĩa Việt Nam, česky též zkratka VSR), je stát v jihovýchodní Asii, na východě poloostrova Zadní Indie při pobřeží Jihočínského moře. Jeho sousedé jsou Kambodža, Čína a Laos. Počet obyvatel přesahuje 90 milionů a Vietnam je tudíž patnáctou nejlidnatější zemí světa a devátá nejlidnatější v Asii. Hlavním městem je Hanoj. Oficiálním jazykem je vietnamština. V letech 111 př. n. l. až do roku 939 bylo území Vietnamu součástí Čínského impéria. První nezávislý vietnamský stát vznikl v roce 939, po vietnamském vítězství v bitvě u řeky Bạch Ťằng. Vietnamské císařství si poté udrželo suverenitu až do francouzské kolonizace v polovině 19. století, následované japonskou okupací ve 40. letech 20. století. Po jejím konci, 2. září 1945, prezident Ho Či Min vyhlásil vietnamskou nezávislost. S tím se koloniální Francie odmítla smířit a došlo k indočínské válce, v níž byli Francouzi poraženi (rozhodná bitva u Điện Biên Phủ proběhla v roce 1954). Poté byl Vietnam rozdělen na dva státy, severní, komunistický (Vietnamská demokratická republika) a jižní, protikomunistický (Vietnamská republika). Jejich konflikt vedl k vietnamské válce, s přímou účastí Spojených států na straně jižního Vietnamu v letech 1965 až 1973. Válka skončila vítězstvím severního Vietnamu v roce 1975. Vietnam byl poté sjednocen pod komunistickou vládou. V roce 1986 zahájila Komunistická strana Vietnamu řadu ekonomických a politických reforem, které umožnily rozvoj soukromého podnikání a integraci do světové ekonomiky. Od roku 2000 je vietnamská míra ekonomického růstu jednou z nejvyšších na světě.[4] V roce 2007 se Vietnam stal členem Světové obchodní organizace. Je též členem Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) a Asijsko-pacifického hospodářského společenství (APEC).

Dějiny

Související informace naleznete také v článku Dějiny Vietnamu.

Předdynastická éra

Bronzový buben, circa 800 př. n. l. (Kultura Dong Son)

Oblast známá jako Vietnam byla osidlována již od paleolitu (kultura Hòa Bình, kultura Bắc Sơn) a některá archeologická naleziště v provincii Thanh Hoa mohou být údajně stará až několik tisíc let. Archeologové spojují začátky vietnamské civilizace s pozdním neolitem, ranou dobou bronzovou a s kulturou Phung-nguyen, která sídlila v oblasti provincie Vinh Phu současného Vietnamu někdy mezi lety 2000 a 1400 př. n. l.

Někdy kolem roku 1200 př. n. l. pak došlo k vytvoření kultury Dong Son, která je pozoruhodná především díky svým propracovaným kotlům. Právě bronzové zbraně, nářadí a bubínky nám ukazují na vliv, který signalizuje původní zdroj technologie bronzových odlitků. Bylo také nalezeno mnoho malých starověkých měděných dolů v jižním Vietnamu. Známá je také jistá podobnost mezi místy v provincii Don Son a jižní Asii. Mezi podobné znaky můžeme zahrnout např. výskyt rakví ve tvaru lodě, podobné pohřební nádoby, dále také např. černání zubů nebo žvýkání arakových ořechů.

Legendární dynastie Hồng Bàng je považována mnoha Vietnamci za zakladatele prvního vietnamského státu, známého jako Văn Lang. V roce 257 př. n. l. Thục Phán porazil posledního krále této dynastie, sjednotil původní kmeny Lạc Việt se svými kmeny Âu Việt, čímž vytvořil nový kmen Âu Lạc, a prohlásil sám sebe novým panovníkem jménem An Dương Vương. Roku 207 př. n. l. pak čínský generál jménem Čao Tchuo tohoto panovníka porazil a původní kmen Âu Lạc přetransformoval v kmen Nanyue. Roku 111 př. n. l. byl tento kmen spojen s čínskou říší pod nadvládou dynastie Chan.

Čínská nadvláda

Expanze Vietnamu směrem na jih na území ovládaná Čampou a Khméry (Nam tiến - postup na jih), 1069–1757

Číňané vládli poměrně tvrdě a pokoušeli se o sinizaci obyvatelstva, proto docházelo ke vzpourám. Během jedné z nich se v 6. století Vietnam na přechodnou dobu osamostatnil. Tisícileté období čínské nadvlády nad územím Vietnamu trvalo do roku 938, kdy Ngô Quyền taktickým bojem porazil čínskou armádu v bitvě na řece Bach Dang.

Ve 13. století musel Vietnam čelit třem mongolským vpádům, ale všechny se podařilo odrazit. V letech 1406–1407 proběhla úspěšná čínská invaze do Vietnamu a z dobytého Vietnamu byla vytvořena provincie Ťiao-č’. Nadvládu čínské dynastie Ming ukončil roku 1428 vůdce povstání Lé Loi, a založil vietnamskou dynastii Lé, která formálně vládla zemi až do roku 1788. V důsledku čínské okupace Vietnamu byl obnovený vietnamský stát mnohem pokročilejší ve vojenské oblasti, zvláště co se týče kvality střelných zbraní, což mu umožnilo během 15. a 16. století rozhodnout staletí trvající války s Čampou ve svůj prospěch.

Francouzská kolonizace

Francouzští misionáři do Vietnamu přijížděli od 17. století. Panovníci dynastie Nguyen, vládnoucí na území jižního Vietnamu, začali s Francouzi spolupracovat. V letech 1854 – 84 ovládla Francie Vietnam vojenskou silou a učinila z něj svou kolonii Francouzská Indočína rozdělenou do tří oblastí: Tonkin, Annam, Kočinčína. Od konce 19. století sílil protifrancouzský odboj (povstání, které vedl Phan Đình Phùng). Během 2. světové války Vietnam obsadilo Japonsko, po jehož kapitulaci vyhlásil Ho Či Min nezávislou republiku. Následná osmiletá Indočínská válka s Francií skončila v roce 1954 bitvou u Dien Bien Phu a rozdělením Vietnamu na základě Ženevských dohod s demilitarizovanou zónou podél 17. rovnoběžky. Po vietnamské válce byly obě části opět spojeny 2. července 1976 do společného státu.

Rozdělený Vietnam

Vietnam byl podle Ženevských dohod rozdělen na Ho Či Minovu komunistickou severní Vietnamskou demokratickou republiku a profrancouzskou jižní Vietnamskou republiku císaře Bao Daie a pozdějšího problematicky zvoleného prezidenta Ngô Ðình Diệma. Během nadcházejícího 300 denního období otevřených hranic téměř 1 milion většinou katolických obyvatel uprchl do Jižního Vietnamu. Zatímco na severu probíhalo rozsáhlé vraždění majitelů půdy, na jihu komunistické jednotky Vietcongu zahájily v 50. letech partyzánské operace s cílem svrhnout režim prezidenta Diệma. Vojenské operace partyzánského komunistického Vietcongu a jednotek Viet Minhu probíhaly i na území sousedního Laosu a Kambodži. Nyní je ale Vietnam již spojený, došlo k tomu 2. července 1976 po konci Vietnamské války, více zde.

Vietnamská válka

Související informace naleznete také v článku Válka ve Vietnamu.
Vrtulník rozprašující Agent Orange v deltě Mekongu

Na začátku 60. let vypukl mezi Jižním a Severním Vietnamem konflikt, v němž se od roku 1964 na straně Jižního Vietnamu silně angažovaly USA. Válkou ve Vietnamu prošlo více než 2,6 milionů Američanů.[5] Válka byla vedena se značnou krutostí; během bojů bylo zabito přes 2 miliony lidí, převážně civilistů, a bylo ničeno životní prostředí.[6] Docházelo k páchání válečných zločinů jako byl masakr v My Lai.[7] Severní Vietnam byl dlouhodobě bombardován americkým letectvem v rámci operace Rolling Thunder. USA v boji s partyzány z Vietcongu použily proti rostlinným porostům jedovatou chemikálii Agent Orange, která kontaminovala půdu a zmrzačila miliony Vietnamců.[8] USA se stáhly v roce 1973, ale válka skončila až v roce 1975, kdy padl Saigon a Severní Vietnam ovládl zbytek země.

V důsledku vietnamské invaze do Kambodže proti režimu Rudých Khmerů došlo ke zhoršení čínsko-vietnamských vztahů a v roce 1979 vypukla čínsko-vietnamská válka.

Od roku 1975 vládne v celé zemi Komunistická strana Vietnamu, která omezuje lidská práva, ale povoluje soukromé podnikání.[9]

Geografie

Související informace naleznete také v článku Geografie Vietnamu.
Zátoka Ha Long

Vietnam se rozkládá na ploše 331 212 km čtverečních. Délka vnitrozemských hranic je 4639 km a pobřežní čára je dlouhá 3444 km.

Při pobřeží se rozkládají úzké nížiny, ve vnitrozemí se pak vypínají hory (zejm. Annamské pohoří), které dosahují výšky přes 3000 m n. m. (nejvyšší hora Vietnamu Fan Si Pan měří 3143 metrů). Hory zabírají 40% plochy země, tropické lesy pokrývají přibližně 42%.

Pro Vietnam jsou důležité dvě delty dvou největších řek, kde se odjakživa soustřeďovala populace. Delta Rudé řeky na severu zaujímá asi 15 000 km čtverečních. Je menší, ale hustěji osídlená než delta řeky Mekong na jihu. Ta pokrývá přibližně 40 000 km čtverečních. Rudá řeka je zároveň nejdelší řeka země – protéká jí v délce 450 km. Typická pro tyto oblasti jsou nekonečná rýžová pole a stále zelené tropické lesy.

V průběhu monzunové sezóny dochází ve Vietnamu k vysokým dešťovým srážkám, v průměru od 1 500 do 2 000 milimetrů, což často způsobuje záplavy.[10] Zemi rovněž často ohrožují tajfuny.

Vietnam má vysokou biodiverzitu, 16. nejvyšší na světě. Lze v něm nalézt přibližně 16% všech žijících druhů zvířat a rostlin na planetě. V zemi je identifikováno 15 986 druhů rostlin, z nichž 10% je endemických. Také je možno zde nalézt 260 druhů plazů, 120 obojživelníků, 840 ptáků a 310 savců, z toho 100 druhů ptáků a 78 druhů savců je endemických. Vietnam má dvě místa zapsaná na seznam světového přírodního dědictví UNESCO, zátoku Hạ Long a národní park Phong Nha-Ke Bang. Vietnamská vláda vyhlásila již 126 chráněných přírodních oblastí, včetně 30 národních parků. Tato málo prozkoumaná příroda nabízí biologům stále ještě velký prostor k objevování, v posledních letech zde bylo objeveno šest nových druhů savců – saola[11], muntžak obrovský[12] či langur indočínský.[13] V roce 2010 byl ve Vietnamu objeven mimořádně ohrožený nosorožec jávský, ale jeho poslední kus na vietnamském území byl patrně zastřelen pytláky v roce 2010.[14]

Politika

Budova Národního shromáždění v Hanoji

Vietnam je republika, dle ústavy socialistická a s diktaturou jedné strany – Komunistické strany Vietnamu. Jiné politické strany než vládnoucí nejsou povoleny.[15] Vietnam je jedním ze dvou komunistických států v jihovýchodní Asii (druhým je Laos) . Ačkoli Vietnam zůstává oficiálně věrný socialismu, jeho ekonomika je kapitalistická a nese dokonce jisté liberální rysy – daně jsou např. zhruba na úrovni Thajska, tedy mnohem nižší než v Evropě. Proto také The Economist nazval politické vedení Vietnamu "horlivě kapitalistickými komunisty".[16] Systém vlády se nicméně podobá československému systému Národní fronty před rokem 1989 – volby se konají, ale zúčastnit se jich mohou jen povolené politické organizace sdružené ve Vlastenecké frontě či odboráři ze státem kontrolovaných odborů.

Billboard ve městě Hue s portrétem Ho Či Mina, který vyhlásil nezávislost Vietnamu

Klíčovou mocenskou pozicí je předseda komunistické strany, následuje prezident, jež je vrchním velitelem armády a předsedou Rady nejvyšší obrany a bezpečnosti, poté předseda vlády. Národní shromáždění je jednokomorovým zákonodárcem, složeným ze 498 členů.[17] Všichni ministři vlády musejí být před svým jmenováním zvolenými členy Národního shromáždění.

Nejvyšší lidový soud, hlavní odvolací orgán v soudním systému, je odpovědný parlamentu. Vietnam si zachovává trest smrti.

Specifickým je vztah Vietnamu a Čínské lidové republiky. Ačkoli obě země v současnosti spojuje podobný společensko-hospodářský model, nedá se říci, že by Vietnam k Číně geopoliticky přiléhal, což je dáno historicky, tradiční snahou Vietnamu uchovat si na velkém sousedovi nezávislost. Ačkoli Čína a Vietnam žijí formálně v míru, v Jihočínském moři existují třecí plochy a mezi oběma zeměmi existuje napětí.[18]

Vztahy se Západem byly po vietnamské válce špatné. První zlepšení reputace Vietnamu u západních politiků přišlo poté, co vietnamská armáda rozdrtila děsivý režim Rudých Khmerů v Kambodži. Druhé oteplení vztahů přišlo po reformách v roce 1986. Vztahy se Spojenými státy se začaly zlepšovat v srpnu 1995, kdy oba státy povýšily své styčné úřady na velvyslanectví. V květnu 2016 americký prezident Barack Obama dále normalizoval vztahy s Vietnamem poté, co oznámil zrušení zbrojního embarga.[19]

Ozbrojené síly

Vietnamské ozbrojené síly se skládají z Vietnamské lidové armády, z lidové veřejné bezpečnosti a civilních obranných sil.

Vietnamská lidová armáda (VPA) je oficiální jméno pro aktivní vojenskou službu a je rozdělen do vietnamských pozemních sil, lidového námořnictva, lidového letectva, obranných sil a pobřežní stráže.

VPA má v aktivní službě asi 450 000 vojáků, ale jeho celková síla, včetně polovojenských sil, může dosáhnout až 5 000 000 lidí. V roce 2015 vojenské výdaje činily přibližně 4,4 miliardy USD, což odpovídá přibližně 8% jejich celkových vládních výdajů. Vietnamské ozbrojené síly se pravidelně zúčastní společných vojenských cvičení a válečných her, které se konají také s Brunejí, Indií, Japonskem, Laosem, Ruskem, Singapurem a Spojenými státy americkými.

Správní členění

Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Vietnamu.
Mapa správního členění Vietnamu
Thầy pagoda
Ženy z etnické menšiny Hmongů
Ho Či Minovo Město
Mrakodrap Landmark 81 v Ho Či Minově Městě

Vietnam se člení na 63 administrativních oblastí; jde o 58 provincií (vietnamsky tỉnh) a 5 měst „pod ústřední správou“ (viet. thành phố trực thuộc trung ương), jež jsou na úrovni provincií.

Jednotlivé provincie se dále dělí na okresy (viet. huyện), střediskové obce (viet. thị xã) a města „pod provinční správou“ (viet. thành phố trực thuộc tỉnh); na téže úrovni jsou pak také (ve zmíněných 5 městech) městské obvody (viet. quận).

Ekonomika

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Vietnamu.
Venkované pracující na rýžovém poli

Významnou roli v národním hospodářství hraje zemědělství – zaměstnává 48 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Mezi hlavní produkty patří rýže (4. místo na světě v produkci, 2. místo ve vývozu), káva (2. místo na světě v produkci), pepř (1. místo na světě v produkci), ořechy kešu (3. místo na světě v produkci), čaj (6. místo na světě v produkci), krevety. Zvolna se rozvíjí cestovní ruch – země je bohatá jak na kulturní, tak na přírodní bohatství, na své si přijdou i milovníci sportu.

Vietnam patří mezi prioritní země české zahraniční rozvojové spolupráce. České projekty se soustředí na čtyři hlavní sektory: ochrana životního prostředí, sociální ochrana obyvatelstva, rozvoj venkova a zemědělství, boj proti kriminalitě (zejména obchodu s lidmi), ekonomicko průmyslový rozvoj.[20]

Doprava

Podrobnější informace naleznete v článku Doprava ve Vietnamu.

Silniční infrastruktura ve Vietnamu má délku okolo 260 000 km,[21] z toho je jen 19 %[22] zpevněných silnic. 40 % sítě je ve špatném stavu. Infrastruktura se skládá z různých typů cest, přičemž 20 000 km tvoří dálnice a 24 000 provinční silnice. Do roku 2015 bylo postaveno více než 700 km dálnic a rychlostních silnic, 500 km je stále ve výstavbě.[21] Rychlostní silnice jsou ve Vietnamu poměrné novinkou. Silniční provoz se rozrůstá, ale většina silnic je nebezpečných kvůli zastaralosti. Rychlostní silnice řeší problém na hlavních tazích tím, že oddělují rychlý silniční provoz od pomalého. Ve Vietnamu jsou definovány 2 typy rychlostních silnic. Rychlostní kategorie jsou čtyři: 60, 80, 100 a 120 km/h. Obecně mají na rychlostní silnici přístup auta, autobusy, nákladní auta a công nông (zemědělská vozidla) a všechny typy motocyklů jsou zakázány.

Vodní doprava je především trajektová. Většina trajektových spojů byla nahrazená mosty, ale trajekty stále fungují pro vozidla, které nemají povolený přístup na rychlostní silnice.

Roste důležitost letecké dopravy. Linka mezi Hanojí a Ho Či Minovým Městem je od roku 2016 7. nejvytíženější linkou na světě.[23][24][25] V roce 2017 se na ní přepravilo 6 769 823 pasažérů.[26] Vietnam má 37 civilních letišť, včetně 3 mezinárodních. Mezi mezinárodní letiště patří: Noi Bai International Airport v Hanoji, Da Nang v Da Nangu a letiště Tan Son Nhat v Ho Či Minově Městě. Tan Son Nhat je největší Vietnamské letiště. V roce 2017 odbavilo 62 milionů pasažérů, což bylo 19% zvýšení oproti roku 2016. Vietnamské aerolinie (Vietnam Airlines) létají na 79 mezinárodních letišť a vlastní 83 letadel. Druhým největším domácím dopravcem je VietJet Air, kteří mají 47 letadel.

Metro je v procesu výstavby ve dvou metropolích Vietnamu, v Hanoji a Ho Či Minově Městě.

Obyvatelstvo

Populace Vietnamu[27]
Rok Miliony
1950 27,4
2000 78,1
2015 94,4

Mezi velká města patří Hanoj (Hà Nội), Ho Či Minovo Město (Thành phố Hồ Chí Minh, též Sài Gòn), Haiphong (Hải Phòng), Hue, Danang (Đà Nãng), a další.

Vietové tvoří přibližně 85 % Vietnamců, tj. obyvatel celého státu. Ve Vietnamu žije celkem přes 50 menšinových skupin, například Khmerové, Hmongové, etničtí Číňané nebo Jaové. Horské kmeny obývající převážně hraniční oblasti žijí v chudobě a dodnes čelí diskriminaci ze strany většinové vietnamské společnosti.[28] V období vietnamsko-čínského konfliktu Vietnam opustilo téměř půl milionu etnických Číňanů.[29]

V roce 1979 žilo ve Vietnamu necelých 53 milionů lidí a od té doby se počet obyvatel téměř zdvojnásobil na 90,5 milionu obyvatel.[30]

Náboženství

Podle oficiálních statistik má Vietnam jednu z nejateističtějších populací světa, bez vyznání je 81,8 procenta obyvatel. Nejrozšířenějším náboženstvím je buddhismus, k němuž se hlásí 7,9 procenta obyvatel Vietnamu, přičemž převládá buddhismus mahájánový. 6,6 procenta je v zemi katolíků, což je po Filipínách a Jižní Koreji nejvyšší poměr v Asii. Významnější roli sehrávají ještě dvě sekty, v zásadě buddhistická Hoa Hao (1,7%) a Cao Dai (0,9%). Okrajové zastoupení má protestantismus (asi 200 000 lidí v Centrální vrchovině) a islám, k němuž se hlásí převážně Khmerové a Čamové.[31]

Mezinárodní věhlas má buddhistický aktivista působící v USA Thich Nhat Hanh.[32] Svým protestním upálením v roce 1963 proslul mnich Thích Quảng Đức.[33]

Urbanizace

V roce 2017 se počet lidí žijících v městské oblasti odhaduje na 32 milionů lidí (s mírou urbanizace 35,7%). Od liberalizace ekonomiky a uvolnění systému vlastnických práv zavedený hospodářským programem Đổi Moi započatý v roce 1986 prudce vzrostla míra urbanizace.

Výsledkem je, že Hanoj a Ho Či Minovo Město (respektive dvě hlavní města v deltě Rudé řeky a jihovýchodních regionů) zvýšily svůj podíl na celkovém městském obyvatelstvu z 8,5% na 24,9% a na 15,9% na 31%.

Vietnamská vláda předpodvídá, že země bude mít do roku 2020 míru urbanizace 45%, který by měl mít pozitivní vliv na vyšší tempo růstu hrubého domácího produktu. Urbanizace probíhá také mezi venkovskými oblastmi a na jihu země kolem Ho Či Minova Města, který má velkou populaci vnitřních přistěhovalců hlavně kvůli lepšímu počasí a pracovním příležitostem.

Jazyky

Etnolingvistická mapa Vietnamu, Laosu a Kambodži

Vietnamština je mateřským jazykem mluvený většinovou populací (86%). V rané historii vietnamština používala k psaní čínské znaky, které se vyvíjely mezi 7. – 13. stoletím. Od 17. století začala používat latinka, jejíž vzorem byla portugalská abeceda zavedená jezuitou Alexandre de Rhodes a vyučující misionáři v katolických školách. Kromě vietnamštiny se hovoří 54 různými jazyky např. jazykem Tày, Mường, Cham, Khmer, Nùng nebo Hmong užívané obvykle etnickými skupinami žijící v pohraničních horských oblastech.

Francouzština se stále používá mezi starší generací a vzdělanci, který byl hlavním jazykem veřejné správy, vzdělání a obchodu během francouzské kolonizace. Vietnam mimo jiné zůstává plnoprávným členem Mezinárodní organizace frankofonie (La Francophonie) a současný vzdělávací systém postupně oživuje opětný zájem o francouzský jazyk.

Ruština a v mnohem menší míře němčina, čeština a polština jsou známé mezi některými severními Vietnamci, jejichž rodiny měly během studené války vazby s východním blokem. Díky zlepšeným vztahům se západními zeměmi a ekonomickým reformám je angličtina stále více používána jako druhý jazyk. Studium angličtiny je nyní povinné ve většině škol buď po boku francouzštiny, nebo místo ní. Zahraniční obchod a zábavní průmysl také pomáhá vzrůstu popularity japonštiny a korejštiny.

Kultura

Císařský palác v Hue

Klasikem vietnamské literatury je básník 18. století Nguyen Zu, autor veršovaného románu Kieu. Ve Vietnamu se narodila i francouzská spisovatelka Marguerite Durasová, která se k mládí strávenému zde často ve svých knihách vracela. Držitelem Pulitzerovy ceny a ceny World Press Photo je dokumentární fotograf Nick Ut, jeho nejznámější fotografií je Dívka z Trang Bang, snímek devítileté dívky popálené napalmem běžící po silnici v průběhu vietnamské války. Fotografie se stala jedním ze symbolů války a silně ovlivnila americké veřejné mínění. Ve Francii působí režisér Tran Anh Hung, v Číně Tsui Hark.

Na seznam světového kulturního dědictví UNESCO byly zapsány Památky v Hue, Staré město Hoi An, Svatyně My Son, Thanglongské královské město v Hanoji, kulturní krajina Trang An či Královská pevnost dynastie Ho.[34] Z moderní výstavby lze zmínit nejvyšší mrakodrap v zemi, Landmark 81 v Ho Či Minově Městě.

Ve Spojených státech působící matematik Ngô Bảo Châu získal v roce 2010 prestižní Fieldsovu medaili. Phạm Tuân se stal prvním vietnamským a asijským kosmonautem, do vesmíru se podíval v roce 1980 v rámci sovětského programu Interkosmos.

Sportovním hrdinou Vietnamu je střelec Hoàng Xuân Vinh, který na olympiádě v Riu roku 2016 získal historicky první olympijskou zlatou medaili pro Vietnam. Na stejných hrách přidal ještě stříbro a má tak na kontě plnou polovinu vietnamských olympijských medailí (k roku 2018). Vůbec první olympijský kov, stříbro, do Vietnamu přivezla v roce 2000 žena, taekwondistka Trần Hiếu Ngân. V Pekingu roku 2008 ji napodobil vzpěrač Hoàng Anh Tuấn.

Kuchyně

Související informace naleznete také v článku Vietnamská kuchyně.
Polévka phở bò

Vietnamská kuchyně je považována za jednu z nejzdravějších na světě.[35] Jejím cílem je ve většině zachování co nejčerstvější a přírodní chuti jídel. Oproti jiným asijským kuchyním je jemnější (zejména oproti například thajské). Zajímavé je, že zcela neznámé jsou ve Vietnamu mléko a sýry.[36]

Základní přílohou je rýže, nejoblíbenější maso je hovězí, používá se hodně zeleniny, nejtypičtějším kořením je koriandr a vietnamský koriandr (rdesno vonné).[37] Spolu s vietnamskou diasporou se do celého světa rozšířila sláva polévky Phở se širokými rýžovými nudlemi (phở) podávanými s kousky masa – obvykle hovězího (phở bò). Oblíbené jsou rovněž rolky, například nem cuốn, nazývané též gỏi cuốn či jarní závitky, tedy rolky z vepřového masa či krevet, zeleniny a bylinek, které se balí do rýžového papíru. Francouzi vnesli do Vietnamu oblibu baget, vietnamská verze je nazývána bánh mì. Oblíbeným dezertem je bánh rán, fritované bochánky z mouky z lepkavé rýže plněné sladkou pastou z fazolí mungo s jasmínovou esencí a obalované v sezamových semínkách. Tradičním nápojem je zelený čaj (trà Việt) a specifická verze kávy, která je podávána se silnou vrstvou sladkého kondenzovaného mléka na dně (cà phê sữa đá). Alkoholickou raritou je hadí víno (rượu rắn), což je buď rýžová pálenka, v níž je naložený mrtvý had, anebo pálenka s hadími tekutinami (krev, žluč a jed).

Vietnamská kuchyně má i regionální odstíny, severní Vietnam byl více ovlivněn kuchyní čínskou, ve středním Vietnamu bylo císařské město Hue, takže místní jídla odrážejí vliv pestré palácové kuchyně, často založené na mořských plodech, jižní Vietnam byl nejvíce ovlivněn Francouzi, Thajci a Khmery, oblíbené je tedy např. kari.

Specifická jsou sváteční jídla. K nejdůležitějším vietnamským svátkům patří Nový rok (Tết Nguyên Đán). Jedná se o pohyblivý svátek připadající na termín od 21. ledna do 21. února. V rámci oslav se připravené pokrmy obvykle nejdříve umístí na oltář, kde jsou symbolicky věnovány zemřelým předkům, a až po tomto ceremoniálu jsou zkonzumovány. K nejtradičnějším jídlům podávaným během oslav Nového roku patří bánh chưng, což je čtvercový koláč z lepkavé rýže plněný tučným vepřovým, pastou z mungo fazolí a dalšími ingrediencemi. Všechny potřebné suroviny se balí do banánových listů, ve kterých se několik hodin vaří. Dále je to xôi, pokrm připravený z lepkavé rýže vařený s nejrůznějšími ingrediencemi, například arašídy (xôi lạc), výhonky fazolí mungo (xôi đậu xanh) či s ovocem momordikou indočínskou (xôi gấc), což je verze oblíbená kvůli své červené barvě, která je symbolem štěstí a budoucích úspěchů v dalším roce. Svátečním jídlem je též giò, druh uzeniny připravené z najemno namletého vepřového (giò lụa) či z nasekaného vepřového kolena, hlavy, jazyka a jidášova ucha (giò xào). Roli našeho cukroví plní mứt, tedy kandované ovoce, oříšky, semínka, jako například kokos, ananas, zázvor, mrkev, dýně a dýňová semínka, lotosová semínka, karambola, sladké brambory, slunečnicová nebo melounová semínka. Mứt nejsou součástí slavnostní večeře, ale podávají se hlavně jako drobné občerstvení, když přijde návštěva, či k čaji.[38]

Jídlo se ve Vietnamu jí jídelními hůlkami a širokou lžicí, která se používá k jedení polévek a drží se levou rukou, zatímco v pravé se drží hůlky. Během jídla se podávají všechny chody současně a každý si nabírá hůlkami do své misky, přičemž se používá silnější konec hůlek, který se neklade do úst. Misky se při konzumaci drží blíže k ústům. Za faux pas se považuje, když se hůlky kolmo zapíchnou do jídla.[39]

Vietnamská kuchyně tradičně představuje kombinaci pěti základních chutí "prvků" (vietnamsky: ngũ vị): kořeněná (kov), kyselá (dřevo), hořká (oheň), slaná (voda) a sladká (země). Mezi běžné přísady patří rybí omáčka, krevetová pasta, sójová omáčka, rýže, čerstvé bylinky, ovoce a zelenina.

Vietnamské recepty používají citrón, zázvor, mátu, koriandr, chilli papriku, limetku a listy bazalky. Tradiční vietnamská kuchyně je považována za jednu z nejzdravějších kuchyní na světě a je známá svými čerstvými ingrediencemi, minimálním používáním oleje, bylinkami a zeleninou. V minulosti byla konzumace vepřového, hovězího a kuřecího masa poměrně omezené a v důsledku toho se široce využívaly sladkovodní ryby, korýši, krabi a měkkýši.

Rybí omáčka, sójová omáčka, krevetová omáčka a limety patří mezi hlavní aromatické přísady. Mnoho pozoruhodných vietnamských jídel, jako je bánh cuốn (rýžové rolky), bún riêu (polévka z rýžových nudlí) a nudle phở, který pochází ze severu a byly přeneseny do středního a jižního Vietnamu severními migranty.

Místní potraviny na severu jsou často méně pikantní než jižní jídla, protože chladnější severní klima omezuje produkci a dostupnost koření, např. černý pepř se používá místo čili papriček.

Na jihu jsou vietnamské nápoje obvykle podávány studené s kostkou ledu zejména v horkých ročních obdobích ve srovnání se severem, kde jsou horké nápoje mnohem výhodnější v chladnějším klimatu.

Některé příklady základních vietnamských nápojů zahrnují cà phê đá (ledová káva), cà phê trứng (vaječná káva), chanh muối (solená limetková limonáda), cơm rượu (víno z rýže), nước mía (džus z cukrové třtiny) a trà sen (lotosový čaj).

Odkazy

Reference

  1. ↑ CIA - The World Factbook
  2. ↑ Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=Vietnam&sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=no
  4. ↑ Vietnam's new-look economy. news.bbc.co.uk. 2004-10-18. Dostupné online [cit. 2018-11-30]. (anglicky) 
  5. ↑ "Před 40 lety padl Saigon a skončila vietnamská válka". Reflex. 28. dubna 2015.
  6. ↑ "Vietnamská válka". Novinky. 30. prosince 2010.
  7. ↑ Agent Orange a napalm: symboly války ve Vietnamu zabíjejí dodnes. Česká televize [online]. 17. srpna 2013. Dostupné online. 
  8. ↑ "Mutace a zamořené oblasti. Válečná chemikálie Agent Orange mučí Vietnam dodnes". Lidovky. 28. srpna 2015.
  9. ↑ "Internet v komunistickém Vietnamu táhne. Nezávislí autoři ale trpí". Česká televize. 16. května 2015.
  10. ↑ ADPC: Flood in Vietnam. www.adpc.net [online]. 2018-10-10 [cit. 2018-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  11. ↑ Saola – tajemná antilopa zůstává neznámá i 20 let po svém objevení - Ekolist.cz. Ekolist.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-30]. 
  12. ↑ Muntžak obrovský žije. akademon.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-30]. 
  13. ↑ Nová populace velevzácné opičky byla objevena v severním Vietnamu. 21stoleti.cz [online]. [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. 
  14. ↑ KINVER, Mark. Javan rhino 'extinct in Vietnam'. BBC News. 2011-10-25. Dostupné online [cit. 2018-11-30]. (anglicky) 
  15. ↑ Vietnam: Základní charakteristika teritoria. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. 
  16. ↑ A bit of everything | The Economist. www.economist.com [online]. 2012-10-21 [cit. 2018-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  17. ↑ Government Structure | Embassy of the Socialist Republic of Vietnam in the United States. vietnamembassy-usa.org [online]. [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ HORNÁT, Jan. Čína a Vietnam: Napětí mezi komunistickými sousedy. Mezinárodní politika 5, 2014 - konflikty v Jihovýchodní Asii [online]. Ústav mezinárodních vztahů [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. 
  19. ↑ Lifting Embargo Allows Closer U.S., Vietnam Cooperation, Obama, Carter. U.S. DEPARTMENT OF DEFENSE. Dostupné online [cit. 2018-11-30]. (anglicky) 
  20. ↑ www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2008-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-14. 
  21. ↑ a b PRESENTATION TO FOREIGN INVESTORS. http://www.mt.gov.vn/Images/editor/files/T%20BICH/T11/Presentation%20to%20foreign%20investors.doc. 
  22. ↑ ZAKEN, Ministerie van Buitenlandse. Transport and logistics in Vietnam. www.netherlandsworldwide.nl [online]. [cit. 2018-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ VNEXPRESS. Hanoi-Saigon is world’s seventh busiest air route - VnExpress International. VnExpress International – Latest news, business, travel and analysis from Vietnam. Dostupné online [cit. 2018-11-13]. (anglicky) 
  24. ↑ VNEXPRESS. Saigon-Hanoi ranks 7th among world's busiest air routes - VnExpress International. VnExpress International – Latest news, business, travel and analysis from Vietnam. Dostupné online [cit. 2018-11-13]. (anglicky) 
  25. ↑ World's most popular air journey revealed. CNN Travel. 2018-09-13. Dostupné online [cit. 2018-11-13]. (anglicky) 
  26. ↑ World's most popular air journey revealed. CNN Travel. 2018-09-13. Dostupné online [cit. 2018-11-13]. (anglicky) 
  27. ↑ "Table 2. Total population by country, 1950, 2000, 2015, 2025 and 2050 (medium-variant)". (PDF). United Nations Department of Economic and Social Affairs/Population Division. s.27.
  28. ↑ "Dvojí hrozba pro Hmongy". Lidé a Země. 23. srpna 2012.
  29. ↑ "Vietnam (01/05/12) Archivováno 15. 10. 2015 na Wayback Machine.". United States Department of State. 5. ledna 2012.
  30. ↑ Vietnam – population [online]. Countrystudies.us. Dostupné online. 
  31. ↑ Vietnam: Základní charakteristika teritoria. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. 
  32. ↑ BURIAN, Jan. Thich Nhat Hanh. www.klubhanoi.cz [online]. [cit. 2018-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-20. 
  33. ↑ Znáte vietnamského Palacha?. Zoom magazin. Dostupné online [cit. 2018-11-30]. 
  34. ↑ Vietnam - dědictví UNESCO. mujpruvodce.cz [online]. [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  35. ↑ Vietnamská kuchyně - Restaurant-guide.cz. www.restaurant-guide.cz [online]. [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. 
  36. ↑ Informace pro uživatele - Kulturní specifika Vietnamu. www.pf.jcu.cz [online]. Dostupné online. 
  37. ↑ ASI.JATKA: Festival Ochutnej Vietnam a regiony vonící koriandrem | Lidé | Lidovky.cz. Lidovky.cz [online]. [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. 
  38. ↑ Nový lunární rok – tradiční sváteční pokrmy a rituály. www.vietfoodfriends.cz [online]. [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. 
  39. ↑ KAVANOVÁ, Lucie. Zapíchnout hůlky do jídla je trapas. Týdeník Respekt. Dostupné online [cit. 2018-11-30]. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Socialistické státy a státy s komunistickými režimy a jejich vládnoucí komunistické strany
F – socialistické federace • V – členové Varšavské smlouvy • X – státy většinově neuznané
Současné socialistické státy
Čína (od roku 1949): Komunistická strana Číny • Kuba (od roku 1959): Komunistická strana Kuby • Laos (od roku 1958): Laoská lidová revoluční strana • Severní Korea (od roku 1948): Korejská strana práce • Vietnam (sever od roku 1954, celá země od roku 1975): Komunistická strana Vietnamu
Bývalé socialistické státy
Afrika
Amerika
Asie
Evropa
Albánie (1944–1991): Albánská lidová republika V / Albánská strana práce • Alsasko (1918): Alsaská republika rad X • Bavorsko (1918–1919): Bavorská republika rad X • Bulharsko (1949–1990): Bulharská lidová republika V / Bulharská komunistická strana • Československo (1948–1989): Československá socialistická republika F V / Komunistická strana Československa • Finsko (1939–1940): Finská demokratická republika X • Halič (1920): Haličská sovětská socialistická republika X • Jugoslávie (1943–1992): Socialistická federativní republika Jugoslávie F / Svaz komunistů Jugoslávie • Maďarsko (1919): Maďarská republika rad X; (1949–1989): Maďarská lidová republika V / Maďarská strana pracujících (do roku 1956), Maďarská socialistická dělnická strana (po roce 1956) • Východní Německo (1949–1990): Německá demokratická republika V / Sjednocená socialistická strana Německa • Polsko (1945–1989): Polská lidová republika V / Polská sjednocená dělnická strana • Rumunsko (1947–1990): Rumunská socialistická republika V / Komunistická strana Rumunska • Rusko a jeho impérium (1917–1991): Sovětský svaz F V / Komunistická strana Sovětského svazu • Slovensko (1919): Slovenská republika rad X
Státy a území s členstvím v ASEAN
Státy a území s členstvím v APEC
Státy a území v Asii
Nezávislé státy
Teritoria, kolonie a
závislá území
Územní celky se sporným
mezinárodním postavením
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vietnam&oldid=19369997“