Michal Viewegh: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Odkaz "bulvární tisk" odkazoval na druh ulice, opraveno.
Bez shrnutí editace
značky: revertováno editace z Vizuálního editoru
Řádek 23: Řádek 23:
| datum přístupu = 2016-11-29
| datum přístupu = 2016-11-29
| vydavatel = novinky.cz
| vydavatel = novinky.cz
}}</ref>
}}</ref> Je židovského původu.


Přežil prasknutí [[aorta|aorty]]. Patří mezi osobnosti českého společenského života, které se soudí s [[Bulvární médium|bulvárním tiskem]] o odškodnění.
Přežil prasknutí [[aorta|aorty]]. Patří mezi osobnosti českého společenského života, které se soudí s [[Bulvární médium|bulvárním tiskem]] o odškodnění.

Verze z 1. 11. 2020, 00:37

Mgr. Michal Viewegh
Michal Viewegh, spisovatel
Michal Viewegh, spisovatel
Narození31. března 1962 (62 let)
Praha
Povoláníspisovatel a novinář
Národnostčeská
Alma materGymnázium Benešov
Vysoká škola ekonomická v Praze
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Žánrromán
Témataliteratura a žurnalistika
Významná dílaRomán pro ženy
OceněníCena Jiřího Ortena (1993)
Magnesia Litera (2005)
Český bestseller (2013)
Manžel(ka)Jaroslava Macková (do 1996)
Veronika Vieweghová (2002–15)
DětiMichaela, Sára, Barbora
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michal Viewegh (* 31. března 1962 Praha) je český spisovatel a publicista.

Je držitelem prestižní Ceny Jiřího Ortena z roku 1993 a je nejprodávanějším českým spisovatelem, s více než milionem výtisků.[1] Je židovského původu.

Přežil prasknutí aorty. Patří mezi osobnosti českého společenského života, které se soudí s bulvárním tiskem o odškodnění.

Život

Matka Michala Viewegha je právnička, otec byl inženýr-chemik, později starosta Sázavy.

V roce 1980 maturoval na gymnáziu v Benešově. Nedokončil studium ekonomie na VŠE, ale vystudoval češtinu a pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde studium dokončil roku 1988.

Již od začátku svého studia v roce 1983 publikoval povídky v Mladé frontě. Po dokončení vysoké školy se krátce věnoval vystudovanému oboru, učil na základní škole v Praze 5 – Zbraslavi, ale už v roce 1993 učitelské povolání opustil. Stal se na dva roky redaktorem v nakladatelství Český spisovatel, pak definitivně spisovatelem z povolání.

Kromě románů je i autorem literárních parodií (Nápady laskavého čtenáře, 1993). V roce 1993 mu byla udělena prestižní Ceny Jiřího Ortena.

Je prvním českým spisovatelem, který si vyzkoušel psaní románu spolu se čtenáři na Internetu v díle Blogový román Srdce domova, který je zároveň otevřenou školou tvůrčího psaní, vznikající mezi srpnem a prosincem roku 2009. Michal Viewegh však přiznává, že spisovatelství je osamělé povolání, při kterém tráví s počítačem i 10 hodin sám.[2]

Dne 10. prosince 2012 mu praskla aorta, ležel v IKEM, jeho stav byl stabilizován.[3] Poté se rehabilitoval na klinice Malvazinky.[4] Uvádí, že trpí melancholií a výpadky paměti.[2] Tato událost mu pomohla si uvědomit relativitu některých problémů: „Dívám se do zahrady a najednou se vnitřně zklidním a připomenu si, že 90 % lidí s prasklou aortou nepřežije. Už nesleduju kritiku, bulvár ani politiku. Nenakupuju, nic nesháním."[5]

Michal Viewegh má dva bratry. Josef Viewegh je režisér a producent.

Michal Viewegh byl dvakrát ženatý, nejdřív s Jaroslavou roz. Mackovou do roku 1996,[6] později si v roce 2002 vzal Veronikou Vieweghovou, roz. Kodýtkovou. Má tři dcery, Michaelu (*1983), Sáru (*2003) a Barboru (*2005). Většinu života žije v Sázavě. V roce 2015 se rozvedl.

Dílo

Romány

Novely

Literární parodie

Povídky

Audioknihy

  • Mafie v Praze, 2012, vydavatelství Audiotéka
  • Mráz přichází z Hradu, 2013, vydavatelství Audiotéka
  • Zpátky ve hře, 2015, vydavatelství Audiotéka
  • Biomanželka, 2015, vydavatelství Audiotéka
  • Biomanžel, 2015, vydavatelství Audiotéka
  • Melouch, 2017, vydavatelství Audiotéka, načetl Otakar Brousek ml.
  • Bůh v renaultu, 2017, vydavatelství Audiotéka, načetl Jiří Dvořák

Fejetony

  • Švédské stoly aneb Jací jsme, 2000 – sbírka novinových fejetonů
  • Na dvou židlích, 2003 – sbírka z fejetonů psaných do Lidových novin v letech 2002–2003

Biografie

  • Báječný rok, 2006 – deník autora za rok 2005, kdy celou dobu nekomunikoval s novináři
  • Další báječný rok, 2011 - deník autora za rok 2010
  • Můj život po životě, 2013 - autobiografické zápisky o rekonvalescenci po prodělané srdeční příhodě

Drama

Boj s bulvárem

Michal Viewegh bojuje s bulvárním tiskem dlouhodobě soudní cestou kvůli svému právu na ochranu osobnosti a právu na přiměřené zadostiučinění za zveřejňování nepravdivých a difamačních informací.

„ Nevkus a netaktnost, vulgarita, polopravdy a lži bezostyšně vydávané za pravdu, slídilství, záměrné provokace, plánované skandalizace, cynicky přiznávané fotomontáže či zcela smyšlené „rozhovory“, neomalené tykání bez ohledu na věk či postavení, bezohlednost ke zraněným lidským citům, neúcta ke stáří, a dokonce i ke smrti, neskrývaný novinářský hyenismus – to jsou dnes běžné praktiky [bulvárního tisku] “

— Vzkaz bulváru a výzva kolegům, 2009

Společně s hercem Markem Vašutem iniciovali v roce 2009 petici proti nevybíravým praktikám českého bulváru – Vzkaz bulváru a výzva kolegům.[7] Připojila se k ní řada významných umělců.[8]

V roce 2012 uznal Ústavní soud ČR jeho stížnost, že odškodnění ve výši 200 tis. korun není dostatečné za porušení jeho práva na respekt k lidské důstojnosti a právo na respekt k soukromému životu. Žaloval deník Aha! za článek "Má tajnou milenku" a další takové publikované dne 5. prosince 2004.[9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ HLOUŠKOVÁ, Lenka. Jsou na špičce, ale knihy je neuživí. Proč? [online]. novinky.cz, 2015-12-23 [cit. 2016-11-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b TACHECÍ, Barbora. Michal Viewegh: Mám dobrá antidepresiva, takže jsem zábavnější. Osobnost Plus, Radio Plus [online]. 2016-04-02 [cit. 2016-11-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ ČTK. Vieweghovi praskla aorta [online]. aktualne.cz, 2012-12-10 [cit. 2016-11-29]. Dostupné online. 
  4. ↑ -OB-. Michal Viewegh je na rehabilitační klinice a jeho stav se lepší [online]. idnes.cz, 2013-01-07 [cit. 2016-11-29]. Dostupné online. 
  5. ↑ COUFALOVÁ, Martina. Zpátky do života. Moje psychologie. Leden 2014, s. 89. 
  6. ↑ POSPÍŠIL, Ivo. Lekce tvůrčího psaní a kvázipostmodernistická poetika Michala Viewegha. In: Rastko.rs(?). [s.l.]: [s.n.], 04.02.2009 (?). Udc 821.162.3–32.0. Dostupné online. S. 303-313.
  7. ↑ FRÁNEK, Tomáš. Viewegh porazil bulvár. Kdo na lži vydělá, musí platit [online]. aktualne.cz, 2012-03-19 [cit. 2016-11-29]. Dostupné online. 
  8. ↑ -INA-. Vašut, Viewegh, Bohdalová a další vytáhli proti bulváru [online]. tn.cz, 2012-12-10 [cit. 2016-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-30. 
  9. ↑ Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 2012-03-06, sp. zn. I. ÚS 1586/09, [cit. 2016-11-30]. Dostupné online.

Literatura

  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 720-721. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 766. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q-Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 455. 

Rozhovory

Externí odkazy

Laureáti Ceny Jiřího Ortena
Zuzana Brabcová (1987) • Martin Milan Šimečka (1988) • Petr Placák (1989) • Tereza Boučková (1990) • Vít Kremlička (1991) • Jaroslav Pížl (1992) • Michal Viewegh (1993) • Jaromír Typlt (1994) • Petr Borkovec (1995) • Božena Správcová (1996) • Jan Jandourek (1997) • Bogdan Trojak (1998) • Pavel Brycz (1999) • Věra Rosí (2000) • Martin Langer (2002) • Radek Malý (2003) • Marie Šťastná (2004) • Kateřina Kováčová (2005) • Marek Šindelka (2006) • Petra Hůlová (2007) • Petra Soukupová (2008) • Jana Šrámková (2009) • Jan Těsnohlídek (2010) • Františka Jirousová (2011) • Vratislav Maňák (2012) • Ondřej Buddeus (2013) • Ondřej Hanus (2014) • Alžběta Stančáková (2015) • Sára Vybíralová (2016) • Zuzana Kultánová (2017) • Ondřej Macl (2018) • Anna Cima (2019) • Hana Lehečková (2020) • Šimon Leitgeb (2021) • Vojtěch Vacek (2022)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Michal_Viewegh&oldid=19123241“