Šalamoun I. Uherský: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m ibox
Řádek 61: Řádek 61:
}}</ref>{{#tag:ref|Dle kronikáře jej velmi rozčílil zpěv během mše o podřízenosti jeho synů dětskému králi.<ref name="rfr1">''Rituály'', str. 59</ref>|group="pozn."}}
}}</ref>{{#tag:ref|Dle kronikáře jej velmi rozčílil zpěv během mše o podřízenosti jeho synů dětskému králi.<ref name="rfr1">''Rituály'', str. 59</ref>|group="pozn."}}


V září 1058 se král Ondřej ochrnutý po mrtvici<ref name="rfr1" /> osobně setkal na [[Moravské pole|Moravském poli]] s novým německým králem [[Jindřich IV. Sálský|Jindřichem IV.]] a společně uzavřeli mírovou smlouvu stvrzenou zásnubami Šalamouna a Jindřichovy sestry [[Judita Marie Švábská|Judity]]. Na jaře 1060 vpadl Béla posílen polskými oddíly svého [[Boleslav II. Smělý|švagra]] do Uher s cílem získat královskou korunu. Král Ondřej při pokusu o útěk spadl z koně a krátce nato zemřel. Šalamouna s Juditou odvezl markrabě [[Arnošt Babenberský|Arnošt]] do bezpečí Východní marky.<ref name = "Veber80">{{Citace monografie | příjmení = Veber | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Veber | spoluautoři = a kol. | titul = Dějiny Rakouska | místo = Praha | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | rok = 2002 | isbn = 80-7106-491-2| strany = 80}}</ref>
V září 1058 se král Ondřej ochrnutý po mrtvici<ref name="rfr1" /> osobně setkal na [[Moravské pole|Moravském poli]] s novým římským králem [[Jindřich IV. Sálský|Jindřichem IV.]] a společně uzavřeli mírovou smlouvu stvrzenou zásnubami Šalamouna a Jindřichovy sestry [[Judita Marie Švábská|Judity]]. Na jaře 1060 vpadl Béla posílen polskými oddíly svého [[Boleslav II. Smělý|švagra]] do Uher s cílem získat královskou korunu. Král Ondřej při pokusu o útěk spadl z koně a krátce nato zemřel. Šalamouna s Juditou odvezl markrabě [[Arnošt Babenberský|Arnošt]] do bezpečí Východní marky.<ref name = "Veber80">{{Citace monografie | příjmení = Veber | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Veber | spoluautoři = a kol. | titul = Dějiny Rakouska | místo = Praha | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | rok = 2002 | isbn = 80-7106-491-2| strany = 80}}</ref>


Na trůn se Šalamoun dostal roku 1063 s podporou svých švagrů: císaře [[Jindřich IV. Sálský|Jindřicha IV.]] a českého knížete [[Vratislav II.|Vratislava II.]] S císařem v roce 1063 oblehli [[Székesfehérvár|Stoličný Bělehrad]] a tehdy Béla ustoupil a téhož roku zemřel. Šalamounova vláda trvala 18 let. Většinu vlády trávil boji se svým bratrancem a rivalem [[Gejza I.|Gejzou]], vévodou nitranským a bihárským a 14. března 1074 byl v [[Bitva u Mogyoródu|bitvě u Mogyoródu]] poražen. Jeho manželka Judita utekla do Německa, zatímco Šalamoun dál bojoval o uherský trůn. Roku 1077 přijal vládu [[Ladislav I. Uherský|Ladislava I.]], za což získal po své formální abdikaci (1081) četné pozemky. Nadále proti Ladislavovi intrikoval, načež ho nový král nechal uvěznit. Propustil ho 15. srpna 1083, u příležitosti kanonizace [[Štěpán I. Svatý|Štěpána I.]], prvního uherského krále.
Na trůn se Šalamoun dostal roku 1063 s podporou svých švagrů: císaře [[Jindřich IV. Sálský|Jindřicha IV.]] a českého knížete [[Vratislav II.|Vratislava II.]] S císařem v roce 1063 oblehli [[Székesfehérvár|Stoličný Bělehrad]] a tehdy Béla ustoupil a téhož roku zemřel. Šalamounova vláda trvala 18 let. Většinu vlády trávil boji se svým bratrancem a rivalem [[Gejza I.|Gejzou]], vévodou nitranským a bihárským a 14. března 1074 byl v [[Bitva u Mogyoródu|bitvě u Mogyoródu]] poražen. Jeho manželka Judita utekla do Říše, zatímco Šalamoun dál bojoval o uherský trůn. Roku 1077 přijal vládu [[Ladislav I. Uherský|Ladislava I.]], za což získal po své formální abdikaci (1081) četné pozemky. Nadále proti Ladislavovi intrikoval, načež ho nový král nechal uvěznit. Propustil ho 15. srpna 1083, u příležitosti kanonizace [[Štěpán I. Svatý|Štěpána I.]], prvního uherského krále.


Judita mezitím žila v německém [[Řezno|Řezně]]. Šalamoun se po svém propuštění pokoušel k manželce vrátit, ale ta jej odmítla. Nakonec uzavřel spojenectví s Kuteškem, vůdcem kmene [[Pečeněhové|Pečeněhů]] usazeným v [[Moldávie|Moldávii]]. Zřejmě v letech 1084-1085 se oženil s Kuteškovou dcerou, čímž se dopustil [[bigamie]]. S pomocí nového tchána se marně pokoušel dobýt si zpět uherskou korunu. V roce 1087 se Šalamoun účastnil výpravy Pečeněhů proti Byzanci a byl zabit v bitvě poblíž [[Edirne]]. Jeho ostatky byly pohřbeny v [[katedrála v Pule|Pule]], část náhrobní desky je nyní v depozitáři místního muzea.
Judita mezitím žila v [[Řezno|Řezně]]. Šalamoun se po svém propuštění pokoušel k manželce vrátit, ale ta ho odmítla. Nakonec uzavřel spojenectví s Kuteškem, vůdcem kmene [[Pečeněhové|Pečeněhů]] usazeným v [[Moldávie|Moldávii]]. Zřejmě v letech 1084-1085 se oženil s Kuteškovou dcerou, čímž se dopustil [[bigamie]]. S pomocí nového tchána se marně pokoušel dobýt si zpět uherskou korunu. V roce 1087 se Šalamoun účastnil výpravy Pečeněhů proti Byzanci a byl zabit v bitvě poblíž [[Edirne]]. Jeho ostatky byly pohřbeny v [[katedrála v Pule|Pule]], část náhrobní desky je nyní v depozitáři místního muzea.


== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 15. 9. 2020, 12:36

Šalamoun I. Uherský
Král uherský
Portrét
Šalamoun I., obraz z 15. století.
Doba vlády1063 - 1074
Narození1052/53
Úmrtí1087
PředchůdceBéla I. Uherský
NástupceGejza I.
(Ladislav I.)
DynastieArpádovci
OtecOndřej I. Uherský
MatkaAnastázie Rurikovna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šalamoun I. (maďarsky Salamon, 1052/53?– 1087) byl uherský král z dynastie Arpádovců.

Život

Král Šalamoun s bratrem Davidem (středověká iluminace)

Narodil se jako vytoužený syn uherského krále Ondřeje I. a Anastázie, dcery kyjevského knížete Jaroslava I. Roku 1058 se král pokusil zajistit Šalamounovo nástupnictví korunovací ve Stoličném Bělehradě.

„ Jako stařec v dvanáctém roce svého panování dal totiž svého syna již v dětském věku pomazat za krále... “
— Dubnická kronika[1]

Nečekaná korunovace zkazila dosud dobré bratrské vztahy krále a jeho mladšího bratra Bély a porušila předchozí domluvu o Bélově následnictví.. Nespokojený Béla opustil královský dvůr a odešel do svých držav, které se skládaly z Nitranska a Biharska.[pozn. 1][2][pozn. 2]

V září 1058 se král Ondřej ochrnutý po mrtvici[3] osobně setkal na Moravském poli s novým římským králem Jindřichem IV. a společně uzavřeli mírovou smlouvu stvrzenou zásnubami Šalamouna a Jindřichovy sestry Judity. Na jaře 1060 vpadl Béla posílen polskými oddíly svého švagra do Uher s cílem získat královskou korunu. Král Ondřej při pokusu o útěk spadl z koně a krátce nato zemřel. Šalamouna s Juditou odvezl markrabě Arnošt do bezpečí Východní marky.[4]

Na trůn se Šalamoun dostal roku 1063 s podporou svých švagrů: císaře Jindřicha IV. a českého knížete Vratislava II. S císařem v roce 1063 oblehli Stoličný Bělehrad a tehdy Béla ustoupil a téhož roku zemřel. Šalamounova vláda trvala 18 let. Většinu vlády trávil boji se svým bratrancem a rivalem Gejzou, vévodou nitranským a bihárským a 14. března 1074 byl v bitvě u Mogyoródu poražen. Jeho manželka Judita utekla do Říše, zatímco Šalamoun dál bojoval o uherský trůn. Roku 1077 přijal vládu Ladislava I., za což získal po své formální abdikaci (1081) četné pozemky. Nadále proti Ladislavovi intrikoval, načež ho nový král nechal uvěznit. Propustil ho 15. srpna 1083, u příležitosti kanonizace Štěpána I., prvního uherského krále.

Judita mezitím žila v Řezně. Šalamoun se po svém propuštění pokoušel k manželce vrátit, ale ta ho odmítla. Nakonec uzavřel spojenectví s Kuteškem, vůdcem kmene Pečeněhů usazeným v Moldávii. Zřejmě v letech 1084-1085 se oženil s Kuteškovou dcerou, čímž se dopustil bigamie. S pomocí nového tchána se marně pokoušel dobýt si zpět uherskou korunu. V roce 1087 se Šalamoun účastnil výpravy Pečeněhů proti Byzanci a byl zabit v bitvě poblíž Edirne. Jeho ostatky byly pohřbeny v Pule, část náhrobní desky je nyní v depozitáři místního muzea.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Nitranský úděl byl považován za předstupeň k získání svatoštěpánské koruny.
  2. ↑ Dle kronikáře jej velmi rozčílil zpěv během mše o podřízenosti jeho synů dětskému králi.[3]

Reference

  1. ↑ Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice: Vydavateľstvo Rak, 2004. 239 s. ISBN 80-85501-13-9. S. 69. 
  2. ↑ ZUPKA, Dušan. Rituály zmierenia v zápasoch o uherský trón v druhej polovici 11. storočia. In: NODL, Martin; WIHODA, Martin. Rituál smíření. Konflikt a jeho řešení ve středověku. [s.l.]: [s.n.], 2008. ISBN 978-80-86488-48-6. S. 58.
  3. ↑ a b Rituály, str. 59
  4. ↑ VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-491-2. S. 80. 

Literatura

  • KRISTÓ, Gyula. Die Arpaden-Dynastie : die Geschichte Ungarns von 895 bis 1301. Budapest: Corvina, 1993. 310 s. ISBN 9631338576. (německy) 
  • STEINHÜBEL, Ján. Nitrianske kniežatstvo : počiatky stredovekého Slovenska : rozprávanie o dejinách nášho územia a okolitých krajín od sťahovania národov do začiatku 12.storočia. Bratislava: Veda, 2004. 576 s. ISBN 80-224-0812-3. (slovensky) 

Externí odkazy

Předchůdce:
Béla I. 		Znak z doby nástupu Uherský král
1063–1074
(protikrál do 1081) 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Gejza I.
(Ladislav I.)
Uherští panovníci
Mýtičtí Arpádovci
(do 9. století)
Arpádovci
(9. století–1038)
Arpád (asi 845–asi 907) • Zoltán (náčelník) (asi 907–asi 950) • Fajsz (asi 950–955) • Takšoň (955–asi 970) • Gejza (asi 970–997) • Štěpán (997–1038)
Nedynastičtí
(1038-1046)
Petr Orseolo (1038–1041) • Samuel Aba (1041–1044) • Petr Orseolo (1044–1046)
Arpádovci
(1046-1301)
Ondřej I. (1046–1060) • Béla I. (1060–1063) • Šalamoun (1063–1074) • Gejza I. (1074–1077) • Ladislav I. (1077–1095) • Koloman (1095–1116) • Štěpán II. (1116-1131) • Béla II. (1131–1141) • Gejza II. (1141–1162) • Ladislav II.¹ (1162-1163) • Štěpán III. (1162–1172) • Štěpán IV. Uherský¹ (1163–1165) • Béla III. (1172–1196) • Emerich Uherský (1196–1204) • Ladislav III. (1204-1205) • Ondřej II. (1205-1235) • Béla IV. (1235-1270) • Štěpán V. (1270-1272) • Ladislav IV. Kumán (1272-1290) • Ondřej III. (1290-1301)
Boje o trůn
(1301–1308)
Ladislav V.² (1301-1305) • Béla V.³ (1305–1308)
Anjouovci
(1308–1387)
Karel I. Robert (1308–1346) • Ludvík I. (1346–1382) • Marie Uherská⁴ (1382–1395) • Karel II.¹ (1385–1386)
Různé rody
(1387–1526)
Zikmund Lucemburský (1387–1437) • Albrecht II. Habsburský (1437–1439) • Alžběta Lucemburská⁵ (1439–1440) • Vladislav I. Jagellonec (1440–1444) • Ladislav Pohrobek (1444–1457) • Matyáš Korvín (1458–1490) • Vladislav Jagellonský (1490–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526)
Habsburkové
(1526–1780)
Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1608) • Matyáš Habsburský (1608–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780)
Habsburko-Lotrinkové
(1780–1918)
Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918)
¹ vzdorokrál, ² Přemyslovec , ³ Wittelsbach, ⁴ od roku 1387 spoluvládkyní Zikmunda Lucemburského, ⁵ polooficiální vládce
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Šalamoun_I._Uherský&oldid=18998485“