Olivia de Havilland: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
Řádek 5: Řádek 5:
| popisek = Olivia de Havilland ve filmu ''[[Captain Blood]]'' z roku [[1935]]
| popisek = Olivia de Havilland ve filmu ''[[Captain Blood]]'' z roku [[1935]]
| rodné jméno = Olivia Mary de Havilland
| rodné jméno = Olivia Mary de Havilland
| datum narození = [[1. červenec|1. července]] [[1916]]
| datum narození = [[1. červenec|1. července]] [[1916]]
| místo narození = {{flagicon|Japonsko}} [[Tokio]], [[Japonsko]]
| místo narození = {{flagicon|Japonsko}} [[Tokio]], [[Japonsko]]
| datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|2020|7|26|1916|07|01}}
| datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|2020|7|25|1916|07|01}}
| místo úmrtí = {{flagicon|France}} [[Paříž]], [[Francie]]
| místo úmrtí = {{flagicon|France}} [[Paříž]], [[Francie]]
| přezdívka =
| přezdívka =
Řádek 32: Řádek 32:
}}
}}


'''Olivia de Havilland''', rodným jménem '''Olivia Mary de Havilland''' ([[1. červenec|1. července]] [[1916]], [[Tokio]], [[Japonsko]] – [[26. červenec|26. července]] [[2020]], [[Paříž]], [[Francie]]<ref>[https://www.spiegel.de/kultur/kino/olivia-de-havilland-im-alter-von-104-jahren-gestorben-a-2da83cfb-e281-401a-b2ea-a73dbf037526 ''Filmlegende Olivia de Havilland im Alter von 104 Jahren gestorben.''] Der Spiegel, 26. Juli 2020.</ref><ref>[https://m.faz.net/aktuell/feuilleton/kino/hollywood-trauert-um-olivia-de-havilland-16877946.html ''Hollywood trauert um eine Legende.''] In: FAZ.net. 27. Juli 2020.</ref><ref>[https://ew.com/movies/gone-with-the-wind-star-olivia-de-havilland-dies-at-104/ ‘Gone With the Wind’ star Olivia de Havilland dies at 104]</ref>) byla americká filmová [[Herec|herečka]], která byla pětkrát nominována na [[Cena Akademie|Cenu Akademie]]. Ocenění získala dvakrát, a to za filmy ''[[Každému dle zásluh]]'' a ''[[Dědička]]''.
'''Olivia de Havilland''', rodným jménem '''Olivia Mary de Havilland''' ([[1. červenec|1. července]] [[1916]], [[Tokio]], [[Japonsko]] – [[25. červenec|25. července]] [[2020]], [[Paříž]], [[Francie]]<ref>[https://www.spiegel.de/kultur/kino/olivia-de-havilland-im-alter-von-104-jahren-gestorben-a-2da83cfb-e281-401a-b2ea-a73dbf037526 ''Filmlegende Olivia de Havilland im Alter von 104 Jahren gestorben.''] Der Spiegel, 26. Juli 2020.</ref><ref>[https://m.faz.net/aktuell/feuilleton/kino/hollywood-trauert-um-olivia-de-havilland-16877946.html ''Hollywood trauert um eine Legende.''] In: FAZ.net. 27. Juli 2020.</ref><ref>[https://ew.com/movies/gone-with-the-wind-star-olivia-de-havilland-dies-at-104/ ‘Gone With the Wind’ star Olivia de Havilland dies at 104]</ref>) byla americká filmová [[Herec|herečka]], která byla pětkrát nominována na [[Cena Akademie|Cenu Akademie]]. Ocenění získala dvakrát, a to za filmy ''[[Každému dle zásluh]]'' a ''[[Dědička]]''.


== Životopis ==
== Životopis ==

Verze z 6. 8. 2020, 10:25

Olivia de Havilland
Olivia de Havilland ve filmu Captain Blood z roku 1935
Olivia de Havilland ve filmu Captain Blood z roku 1935
Rodné jménoOlivia Mary de Havilland
Narození1. července 1916
Japonsko Tokio, Japonsko
Úmrtí25. července 2020 (ve věku 104 let)
Francie Paříž, Francie
Místo pohřbeníHřbitov Père-Lachaise
Alma materLos Gatos High School (do 1934)
Mills College (od 1934)
Notre Dame High School
Aktivní roky1935 – 2009
ChoťMarcus Goodrich (1946–1953)
Pierre Galante (1955–1979)
Děti2
PříbuzníJoan Fontaine (sestra)
Významné roleMelanie Hamilton ve Jih proti Severu
Josephine 'Jody' Norris ve Každému dle zásluh
Catherine Sloper ve Dědička
Oscar
Nejlepší ženský herecký výkon
1947 – Každému dle zásluh
1950 – Dědička
Zlatý glóbus
Nejlepší ženský herecký výkon
1950 – Dědička
Nejlepší herečka ve vedlejší roli
1987 – Anastázie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Olivia de Havilland, rodným jménem Olivia Mary de Havilland (1. července 1916, Tokio, Japonsko – 25. července 2020, Paříž, Francie[1][2][3]) byla americká filmová herečka, která byla pětkrát nominována na Cenu Akademie. Ocenění získala dvakrát, a to za filmy Každému dle zásluh a Dědička.

Životopis

Začátky

Narodila se v Tokiu, v Japonsku britským rodičům, Walteru de Havillandovi a herečce Lilian Augusta Ruse, známější pod uměleckým jménem Lilian Fontaine. V Japonsku se taky narodila její mladší sestra Joan Fontaine, která se později stala herečkou a nositelkou Oscara. Když byly Olivii dva roky, rodina se přestěhovala ho Států. V roce 1919 se rodiče rozvedli. Olivia studovala na katolické dívčí škole v Belmontu, v Kalifornii. Už na střední škole se věnovala hraní a první hlavní roli dostala v příběhu o Alence v říši divů[4].

Kariéra

Olivia de Havilland a její filmový partner Errol Flynn ve filmu Dobrodružství Robina Hooda

Svoji profesionální kariéru zahájila filmem Alibi Ike z roku 1935. V témže roce si zahrála Hermiu ve filmové verzi Snu noci svatojánské. Na natáčení se seznámila s Mickeym Rooneym, kterého pak viděla až po téměř sedmdesáti letech na udělování Oscarů[4]. S touhle postavou měla zkušenosti už předtím, a to v divadle, kde svým výkonem upoutala slavného režiséra Maxe Reinhardta. Shakespearova klasika započala její spolupráci s Warner Bros., což byl pro začátek kariéry slibný krok. Postupem času se však tahle svázanost s jedním studiem stala pro ni frustrací.

Mladá a naivní zazářila s hollywoodským idolem Errolem Flynnem ve filmech Captain Blood (1935), Útok lehké kavalerie (1936) a v klasice Dobrodružství Robina Hooda (1938). De Havilland a Flynn vytvořili jednu z nejslavnějších a nejatraktivnějších filmových dvojic v dějinách kinematografie. Hráli spolu v deseti filmech[5].

Jedna z jejích nejznámějších rolí přišla na konci třicátých let v epickém dramatu Jih proti Severu, kde ztvárnila postavu Melanie. Za ni byla poprvé nominována na Oscara, a to v kategorii herečka ve vedlejší roli. Cenu nakonec vyhrála kolegyně ze stejného filmu, Hattie McDaniel. Olivia byla ale pořád v rukou studia Warner Bros., kterému se upsala. Když ji režisér George Cukor (který jako režisér film nedokončil kvůli neshodám s Clarkem Gablem, a proto byl nahrazen Victorem Flemingem) oslovil kvůli roli Melanie, byla nadšená. Dokonce prosila manželku Jacka Warnera (zakladatele Warner Bros.), aby ji uvolnil na natáčení. Warner nakonec souhlasil a tak se Olivia de Havilland zapsala do dějin svým nezapomenutelným výkonem.

Rok 1941 se do její kariéry zapsal žalobou na společnost Warner Bros. Ta si nárokovala delší spolupráci s herečkou, a to dokonce o víc než půl roku. Tím měla porušit práva de Havilland domluvené ve smlouvě. Společnost to vysvětlovala její absencí po dobu natáčení filmů pro jiná studia. Soudní pře trvala skoro dva roky a po tuto dobu nesměla Olivie hrát[6]. Stihla však ještě zazářit ve snímku Michaela Curtize Santa Fe Trail (1940), ve westernu Sedmá kavalérie (1941), ale především v romanci Brána ke štěstí (1941). Poslední jmenovaný film ji vynesl další nominaci na Cenu Akademie, tentokrát za hlavní ženský herecký výkon. Oscara nakonec nevyhrála Olivia, ale její sestra Joan Fontaine za Hitchcockův film Podezření[7]. Tehdy se začala psát rivalita mezi slavnými sestrami. Údajně po vyhlášení vítěze Olivia natáhla ruce jako gesto gratulace, byla však sestrou ignorována.

Největší popularita a úspěchy na Olivii teprve čekaly. Když po vítězství v soudní při s Warnerem nastolila nová pravidla najímání herců v Hollywoodu, vrhla se do dramatu Každému dle zásluh, který jí přinesl prvního Oscara. Vylíčila v něm mladou Jody Norris, které zahyne snoubenec právě v den, kdy se ona dozvídá o svém těhotenství. Jody se rozhodne dítě nevychovávat, protože to v danou dobu a na malém městě není zrovna přijatelné. Svěří dítě do péče přátelům věříc, že jeho vývoj bude moci sledovat z povzdáli. Když ji na celých dvacet let osud přinutí odejít do New Yorku, změní se celý její život[8]. Druhý Oscar přišel 23. března 1950 s postavou Catherine Sloper ve filmu Dědička[9]. Partnerem jí v romantickém dramatu odehrávajícím se v polovině 19. století byl Montgomery Clift. Za stejnou roli vyhrála svůj první Zlatý glóbus.

V padesátých letech hrála ve snímcích Moje sestřenice Rachel (1952), Ne jako cizinec (1955) nebo Pyšný rebel (1958). Příležitostně se objevila na Broadwayi a v šedesátých a sedmdesátých letech dokonce v televizi. Za ztvárnění carevny Marie v televizním příběhu Anastázie získala druhý Zlatý glóbus a byl to její předposlední hraný počin. Tím úplně posledním byl příběh britského prince Edwarda, Prince z Walesu, který se později vzdal trůnu kvůli lásce k rozvedené Wallis Simpson. Olivia de Havilland ve snímku vylíčila její tetu Bessie Merryman.

Osobní život

Olivia de Havilland v roce 1940

Partneři

Ještě jako mladičká osmnáctiletá herečka poznala lamače dámských srdcí Errola Flynna. Představovali pro Hollywood a diváky úžasný a nezapomenutelný filmový pár podobný dvojici Tracy – Hepburn. Olivia vlastně dle vlastních slov nikdy nepostřehla, že je do něj zamilovaná. V té době byl ostatně ženatý s herečkou Lilou Damitou.

Olivia de Havilland byla dvakrát vdaná. Poprvé za spisovatele Marcuse Goodriche, se kterým byla sezdána sedm let. Vzali se v roce 1946. Měli spolu syna Benjamina (* 1949), který se stal matematikem, a kterého matka přežila. Zemřel po letitém boji s Hodgkinovou nemocí v roce 1991.

Druhým manželem byl novinář a editor Pierre Galante. Spolu byli od roku 1955 až do roku 1979. Měli spolu dceru Gisele (* 1956), která se stala žurnalistkou ve Francii, kde Olivia už od padesátých let žila.

Sourozenecká rivalita

Olivia a Joan vyrůstaly po rozvodu u matky v Saratoze v Kalifornii. Obě měly sen stát se herečkami, což se jim povedlo. Olivia si nechala jméno po svém otci, Joan zvolila nejdřív pseudonym Burfield, později po svém otčímovi Fontaine. Jako první sestry vůbec byly nominovány a posléze oceněny Oscarem. Byl to právě rok 1942, ve kterém obě získaly nominace na Cenu Akademie, kterou tenkrát vyhrála Joan. Životopisec Charles Higham uvádí, že sestry měly složitý vztah už od dětství.

Od roku 1975 však sestry spolu nemluvily. Olivia žila ve Francii, Joan v USA. Za vším stojí incident ohledně úmrtí jejich matky, kdy Olivia nepozvala Joan na zádušní mši. Vztah naprosto ochladl po zveřejnění Joaniny monografie v roce 1978[4].

Olivia v posledních desetiletích

I ve svém úctyhodném věku byla občasným hostem filmových událostí a televizních rozhovorů. Když v roce 1998 umíral její druhý muž, nemohla se zúčastnit udělování 70. Oscarů. To napravila v roce 2003, kdy Oscar slavil 75. narozeniny, a kde uvedla 58 svých kolegů oceněných cenou za herecké výkony. Vysloužila si poctu od celého Hollywoodu. V červnu 2006 se zúčastnila oslav svých devadesátých narozenin v Los Angeles.

Při příležitosti 65. výročí od uvedení filmu Sever proti Jihu uspořádala televize TCM retrospektivní dokument Melanie Remembers (ve volném překladu Melanie vzpomíná). Olivia ve čtyřicetiminutovém rozhovoru vzpomínala na natáčení a na své herecké kolegy Clarka Gableho a Vivien Leigh.

V listopadu 2008 obdržela z rukou tehdejšího prezidenta George W. Bushe národní medaili za umění. A v září 2010 zase z rukou francouzského prezidenta Řád čestné legie.

V únoru 2011 byla čestným hostem 36. ročníku udělování francouzských filmových cen César[10].

Byla členkou americké Akademie filmových věd a umění, a nejen proto zhlédala nové filmy. Její oblíbenou herečkou byla Meryl Streepová, o které říkala: "Je pozoruhodná. Dívám se na vše, v čem hrála. Nikdy jsem jí však nepotkala. Není to ani nutné."[4]

Zajímavosti

Hvězda na Chodníku slávy

Filmografie

Má-li film distribuční název, je uveden pod ním.

Ocenění

Oscar

Zlatý glóbus

Emmy

  • 1987 Nejlepší herečka ve vedlejší roli v minisérii – Anastázie (nominace)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Filmlegende Olivia de Havilland im Alter von 104 Jahren gestorben. Der Spiegel, 26. Juli 2020.
  2. ↑ Hollywood trauert um eine Legende. In: FAZ.net. 27. Juli 2020.
  3. ↑ ‘Gone With the Wind’ star Olivia de Havilland dies at 104
  4. ↑ a b c d e f EYRE, Hermione. Hollywood's sweetheart: Olivia de Havilland. [Evening Standard] [online]. 2010-3-19 [cit. 2011-4-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-05. 
  5. ↑ PIAZZA, Jim. The Academy Awards: The complete unofficial history. New York: Black Dog & Leventhal Publishers, Inc., 2008. 359 s. ISBN 978-1-57912-772-5. Kapitola 1940s, s. 81. (anglicky) 
  6. ↑ OSBORNE, Robert A. 80 years of the Oscars. New York: Abbeville Press Publishers, 2008. 440 s. ISBN 978-0-7892-0992-4. Kapitola The Second Decade, s. 91. (anglicky) 
  7. ↑ 14. ročník udělování Oscarů - vítězové a nominovaní http://www.oscars.org/awards/academyawards/legacy/ceremony/14th-winners.html
  8. ↑ Film Každému dle zásluh na čsfd http://www.csfd.cz/film/27620-kazdemu-dle-zasluh/
  9. ↑ 22. ročník udělování Oscarů - vítězové a nominovaní http://www.oscars.org/awards/academyawards/legacy/ceremony/22nd-winners.html
  10. ↑ César Freak-Out: Foster, Deneuve, OLIVIA DE HAVILLAND http://thefilmexperience.net/blog/2011/2/28/cesar-freak-out-foster-deneuve-olivia-de-havilland.html
  11. ↑ Olivia De Havilland http://www.walkoffame.com/olivia-de-havilland

Literatura

  • OSBORNE, Robert A. 80 years of the Oscars. New York: Abbeville Press Publishers, 2008. 440 s. ISBN 978-0-7892-0992-4. (anglicky) 
  • PIAZZA, Jim. The Academy Awards: The complete unofficial history. New York: Black Dog & Leventhal Publishers, Inc., 2008. 359 s. ISBN 978-1-57912-772-5. (anglicky) 

Externí odkazy

Šablona:Oscar - nejlepší herečka 1941-1960 Šablona:Zlatý glóbus - nejlepší herečka (drama) 1943–1960

Prezidenti poroty na Filmovém festivalu v Cannes
1946–1949
Georges Huisman (1946–1949)
1950–1959
André Maurois (1951) • Maurice Genevoix (1952) • Jean Cocteau (1953–1954) • Marcel Pagnol (1955) • Maurice Lehmann (1956) • André Maurois (1957) • Marcel Achard (1958–1959)
1960–1969
Georges Simenon (1960) • Jean Giono (1961) • Tetsurō Furukaki (1962) • Armand Salacrou (1963) • Fritz Lang (1964) • Olivia de Havilland (1965) • Sophia Lorenová (1966) • Alessandro Blasetti (1967) • André Chamson (1968) • Luchino Visconti (1969)
1970–1979
Miguel Ángel Asturias (1970) • Michèle Morganová (1971) • Joseph Losey (1972) • Ingrid Bergmanová (1973) • René Clair (1974) • Jeanne Moreau (1975) • Tennessee Williams (1976) • Roberto Rossellini (1977) • Alan Pakula (1978) • Françoise Saganová (1979)
1980–1989
Kirk Douglas (1980) • Jacques Deray (1981) • Giorgio Strehler (1982) • William Styron (1983) • Dirk Bogarde (1984) • Miloš Forman (1985) • Sydney Pollack (1986) • Yves Montand (1987) • Ettore Scola (1988) • Wim Wenders (1989)
1990–1999
Bernardo Bertolucci (1990) • Roman Polański (1991) • Gérard Depardieu (1992) • Louis Malle (1993) • Clint Eastwood (1994) • Jeanne Moreau (1995) • Francis Ford Coppola (1996) • Isabelle Adjaniová (1997) • Martin Scorsese (1998) • David Cronenberg (1999)
2000–2009
Luc Besson (2000) • Liv Ullmannová (2001) • David Lynch (2002) • Patrice Chéreau (2003) • Quentin Tarantino (2004) • Emir Kusturica (2005) • Wong Kar-wai (2006) • Stephen Frears (2007) • Sean Penn (2008) • Isabelle Huppertová (2009)
2010–2019
Tim Burton (2010) • Robert De Niro (2011) • Nanni Moretti (2012) • Steven Spielberg (2013) • Jane Campion (2014) • bratři Coenové (2015) • George Miller (2016) • Pedro Almodóvar (2017) • Cate Blanchettová (2018) • Alejandro González Iñárritu (2019)
od 2020
Spike Lee (2020–2021) • Vincent Lindon (2022)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Olivia_de_Havilland&oldid=18903158“