Louis Pasteur: Porovnání verzí

Louis Pasteur
Louis Pasteur
Narození	27. prosince 1822; Dole, Franche-Comté, Francie
Úmrtí	28. září 1895 (ve věku 72 let); Marnes-la-Coquette, Villeneuve l'Etang, Francie
Příčina úmrtí	srdeční zástava
Místo pohřbení	Katedrála Notre-Dame (do 1896); Pasteurův ústav (od 1896)
Alma mater	École normale supérieure (1844–1845); Lyceum svatého Ludvíka; Pařížská univerzita
Povolání	mikrobiolog, chemik, vysokoškolský učitel, biochemik, agronom, přírodovědec, biolog, litograf, umělec a botanik
Zaměstnavatelé	Štrasburská univerzita (od 1848); Univerzita Lille (1854–1857); École normale supérieure (od 1857); Univerzita v Lille; École Centrale de Lille; Pasteurův ústav; Univerzita Lille I
Ocenění	rytíř Řádu čestné legie (1853); Rumfordova medaile (1856); Jecker Prize (1861); důstojník Řádu čestné legie (1863); komandér Řádu čestné legie (1868); … více na Wikidatech
Nábož. vyznání	katolicismus
Děti	Marie-Louise Pasteur; Jean-Baptiste Pasteur
Rodiče	Jean-Joseph Pasteur
Příbuzní	Louis Pasteur Vallery-Radot (vnuk)
Funkce	17. křeslo Francouzské akademie (1881–1895)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 9. 7. 2020, 14:24

Louis Pasteur (27. prosince 1822 Dole – 28. září 1895 Villeneuve-l'Etang, Marnes-la-Coquette, pohřben v Paříži) byl francouzský biolog, chemik a lékař, jeden z nejvýznačnějších vědců 19. století. Člen Francouzské akademie přírodních věd, Francouzské akademie lékařských věd a Francouzské akademie. Vystudoval chemii na École normale supérieure v Paříži. Zakladatel nových vědeckých oborů stereochemie, mikrobiologie a imunologie, objevitel vakcín proti sněti slezinné a vzteklině.

Život

Narodil se 27. prosince roku 1822 v Dole ve východní Francii do rodiny chudého koželuha, který si představoval, že Louis bude pokračovat v jeho řemeslu. Ale synovy známky, jeho píle a silná vůle otce přesvědčily, aby změnil názor, a Louis byl poslán na vysokou školu. Ve dvaceti letech promoval jako doktor přírodních věd. Po několika letech byl jmenován na katedru chemie na štrasburské univerzitě, kde se setkal s Marií Laurentovou, dcerou rektora univerzity. Do svazku manželského vstoupili 29. května 1849 a měli celkem pět dětí, jen dvě z nich se dožily dospělosti, další tři zemřely na tyfus. To vedlo Pasteura ke zkoumání léčby tyfu.

Úspěchy

Titul profesora si vysloužil objevem chirality molekul^[2] kyseliny vinné, čímž založil nový vědecký obor – stereochemii.^[3] Při zkoumání tohoto fenoménu se stal spolupracovníkem a přítelem Biota, s nímž svůj objev a teorie s ním spojené konzultoval.

Další významné výzkumy provedl v oblasti mléčného, octového a alkoholového kvašení. Prokázal, že kvašení je životní projev mikroorganismů, že různé mikroorganismy způsobují různé typy kvašení, a vypracoval metodu tepelné sterilace, která brání nežádoucímu kvašení potravin – tzv. pasterace. Spočívala v zahřátí na 60 až 100 °C a v roce 1965 ji patentoval.

Pokračoval ve výzkumu a vyhlásil teorii, že nemoci, hniloba a zánět jsou způsobeny rovněž živými mikroorganismy (anglický lékař Joseph Lister založil na jeho práci teorii aseptické operace). Vyvrátil též teorii abiogeneze.

Roku 1864 následovalo pověření profesora Pasteura vyšetřením tzv. bourcového moru, který kosil hedvábnický průmysl ve Francii. Navzdory těžké mozkové mrtvici, kterou v průběhu bádání utrpěl, pokračoval ve výzkumu a prokázal, že příčinou moru jsou dva typy mikroorganismů a stanovil a prosadil ve Francii zásady, jak zamezit jeho šíření, které později převzaly i ostatní státy.

Zbytek svého života věnoval výzkumu nebezpečných infekčních chorob a jejich prevenci. Byl prvním lékařem, který dokázal vytvořit vakcínu proti nějaké chorobě z původce choroby samého a ustavil zásady, jak v této oblasti postupovat. Vyvinul a prováděl očkování proti anthraxu, slepičí choleře a prasečímu moru. Stanovil a prosadil nové a přísnější normy pro zacházení s dobytkem, který na anthrax zemřel.

Vrchol jeho kariéry nastal v roce 1885, kdy poprvé provedl očkování proti vzteklině (po předchozích pokusech na psech a pravděpodobně i na své vlastní osobě). Jím ustavený postup výroby vakcíny vysoušením králičí míchy se všeobecně používal až do konce 50. let 20. století. Založil Pasteurův ústav v Paříži, který dodnes představuje jeden z vrcholů mikrobiologického výzkumu.

Názory

Po celý svůj život byl skalním a zbožným katolíkem a v řadě debat se otevřeně stavěl proti ateismu šířícímu se po francouzských vysokých školách a prohlašujícímu víru v Boha za nevědeckou. Hojně citován byl jeho výrok stavící se proti údajnému rozporu mezi vědou a vírou: „Poněvadž jsem hodně studoval, věřím jako bretoňský sedlák. Kdybych byl studoval ještě více, věřil bych jako bretoňská selka.“^[4]

Ohlasy v literatuře

František Gel: Přemožitel neviditelných dravců – životopis Pasteura pro mládež, podle kterého byl natočen film slovenské televize

Ocenění

V roce 1883 byl Louis Pasteur zvolen členem American Academy of Arts and Sciences^[5] a National Academy of Sciences. V roce 1887 založil Pasteurův ústav, v jeho budově od roku 1888 bydlel. V části této první budovy bylo v roce 1936 zřízeno Musée Pasteur. Další muzea vznikla a dosud existují v jeho bývalých bydlištích v Arbois a Dole. Na jeho počest vniklo mnoho pomníků.

Pasteur byl populární jak v Německu, tak také v Rusku. Car Alexandr III. patřil s příspěvkem 100 000 franků k nejvýznamnějším podporovatelům Pasteurova institutu. Do Paříže také přijelo mnoho ruských vědců, mezi nimi pozdější nositel Nobelovy ceny Ilja Mečnikov, pod jehož vedením se v Pasteurově institutu zformovala ruská „kolonie“.

Pasteurovo jméno nese čeleď bakterií Pasteurellaceae a rod Pasteurella. Choroby domácích i divokých zvířat způsobené bakterií Pasteurella multocida jsou souhrnně označovány jako pasteurelózy. Jeho jménem byl pojmenován i asteroid (4804) Pasteur.

V Arbois je také Collège Louis Pasteur, jeho jméno nese obec v Alžírsku, či okres v Kanadě. Ve Francii je jeho jménem pojmenováno více než 2000 ulic, mezi nimi i Boulevard Pasteur v Paříži. V Košicích vznikla Univerzitní nemocnice Louise Pasteura v Košicích a Pasteurovo náměstí. Metro v Paříži má taktéž stanici Pasteur. V Antarktidě se nachází Pasteurův poloostrov a Pasteurův ostrov.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Dostupné online. [cit. 2018-08-26]
↑ ČERVINKA, Otakar. Chiralita a pojmy s ní související, Chemické listy, 1999, s. 294–305
↑ Joseph Gal: Louis Pasteur, Language, and Molecular Chirality. I. Background and Dissymmetry, Chirality 23 (2011) 1–16.
↑ http://www.vira.cz/knihovna/index3.php?sel_kap=179 Ukázka z knihy Jiřího Grygara, Věda a víra na serveru katolík. Pozn.: Bretaň je známá jako nejpevnější bašta katolicismu ve Francii
↑ Members of the American Academy. Listed by election year, 1850–1899 (PDF). navštíveno 24. září 2015

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis Pasteur na Wikimedia Commons
Galerie Louis Pasteur na Wikimedia Commons
Osoba Louis Pasteur ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Louis Pasteur
(anglicky) Louis Pasteur – článek v Catholic Encyclopedia

17. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce: Émile Littré	1881–1895 Louis Pasteur	Nástupce: Gaston Paris

[6143c7c873d36ecb02cce5ce7d129af4e7e2bb77-1] Dostupné online. [cit. 2018-08-26]

[chemicke-listy.cz-2] ČERVINKA, Otakar. Chiralita a pojmy s ní související, Chemické listy, 1999, s. 294–305

[Gal-3] Joseph Gal: Louis Pasteur, Language, and Molecular Chirality. I. Background and Dissymmetry, Chirality 23 (2011) 1–16.

[vira.cz-4] ttp://www.vira.cz/knihovna/index3.php?sel_kap=179 Ukázka z knihy Jiřího Grygara, Věda a víra na serveru katolík. Pozn.: Bretaň je známá jako nejpevnější bašta katolicismu ve Francii

[5] Members of the American Academy. Listed by election year, 1850–1899 (PDF). navštíveno 24. září 2015

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 Titul [[profesor]]a si vysloužil objevem [[chiralita|chirality]] molekul<ref name="chemicke-listy.cz" /> [[Kyselina vinná|kyseliny vinné]], čímž založil nový vědecký obor – [[stereochemie|stereochemii]].<ref name="Gal" /> Při zkoumání tohoto fenoménu se stal spolupracovníkem a přítelem [[Jean-Baptiste Biot|Biota]], s&nbsp;nímž svůj objev a teorie s&nbsp;ním spojené konzultoval.
-Další významné výzkumy provedl v&nbsp;oblasti mléčného, octového a alkoholového [[kvašení]]. Prokázal, že kvašení je životní projev [[mikroorganismus|mikroorganismů]], že různé mikroorganismy způsobují různé typy kvašení, a vypracoval metodu tepelné [[Sterilace (mikrobiologie)|sterilace]], která brání nežádoucímu kvašení potravin – tzv. [[pasterizace|pasterace]].
+Další významné výzkumy provedl v&nbsp;oblasti mléčného, octového a alkoholového [[kvašení]]. Prokázal, že kvašení je životní projev [[mikroorganismus|mikroorganismů]], že různé mikroorganismy způsobují různé typy kvašení, a vypracoval metodu tepelné [[Sterilace (mikrobiologie)|sterilace]], která brání nežádoucímu kvašení potravin – tzv. [[pasterizace|pasterace]]. Spočívala v zahřátí na 60 až 100 °C a v roce [[1965]] ji patentoval.
 Pokračoval ve výzkumu a vyhlásil teorii, že nemoci, hniloba a zánět jsou způsobeny rovněž živými mikroorganismy (anglický lékař [[Joseph Lister]] založil na jeho práci teorii [[aseptická operace|aseptické operace]]). Vyvrátil též [[Samoplození|teorii abiogeneze]].