Žerotínové: Porovnání verzí

Žerotínové ; (Zierotinové)
	Erb rodu Žerotínů
Země	; České království ; Moravské markrabství
Tituly	Vladykové, od roku 1478 svobodní páni, od roku 1706 říšská hrabata
Zakladatel	Blud z Bludova
Mytický zakladatel	Oleg
Rok založení	12. století
Vymření po meči	1985
Větve rodu	fulnecko-bludovská,; losinská; meziříčská (po roce 1694 součást vízmberské větve); náměšťská; starojičínská; strážnická; vízmberská (vyčlenila se z větve losinské);
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 10. 12. 2019, 20:54

Žerotínové (dříve ve staré češtině též Zierotinové) byli moravský šlechtický rod s pozdější českou větví.

Dějiny rodu

Původem stará moravská vladycká rodina byla roku 1478 povýšena do panského stavu a v roce 1706 císařem Josefem I. do říšského hraběcího stavu (pro země Koruny české potvrzen 1712). Jejich původ je odvozován od Bluda z Bludova, který byl v letech 1213-1215 markraběcím purkrabím v Přerově. Psal se podle vsi Bludov, kterou založil přibližně 4 km jihozápadně od města Šumperku. Tuto ves a zdejší panství Žerotinové několikrát ztratili, ale vždy ji znovu získali do svého vlastnictví, a zdejší zámek zůstal sídlem rodu až do 20. století. Svého zenitu rod dosáhl na přelomu 16. a 17. století v osobách bratranců Karla st. a Ladislava Velena, vůdčích osobností moravských protestantů. Posledním mužským členem rodu byl Ladislav ze Zierotina (1912–1985).

Původ jména

Přídomek „ze Zierotina“ začali členové rodu používat na konci 12. století, kdy získali stejnojmennou vesnici Žerotín na Olomoucku. Sami Žerotínové se psali v podobě „Zierotin“ (čti „žerotín“), přičemž nejde o germanismus, ale naopak o nejstarší podobu jména, používanou před Husovou reformou pravopisu. V průběhu času se rod větvil a jeho členové získali na vážnosti a významu. Mezi moravskou šlechtou začínali hrát významnější úlohu v životě Českého království.

Někteří prosluli jako válečníci – Bedřich ve službách tří císařů (Karla V., Ferdinanda, Maxmiliána) nebo Jan, který doprovázel Karla V. na výpravě do severní Afriky. Další pak zastávali významné úřady doma i v cizině (místokomorníci, nejvyšší sudí, zemský hejtman, univerzitní hodnostář), např. Viktorin ze Žerotína byl kráječem arciknížete Maxmiliána, Bernard ze Zierotina byl rektorem pražské univerzity (od roku 1614), Jan ze Zierotina byl správcem bratrské knihtiskárny v Ivančicích, kterou později přestěhoval na svou tvrz Kralice.

V době pobělohorské, kdy došlo k rozsáhlé konfiskaci Žerotínských majetků, zůstaly na Moravě pouze dvě odnože rodu (meziříčská a losinsko-vízmberská) a ve Slezsku jedna (falkenberská). Jan Ludvík ze Zierotina po smrti své matky, Luisy Vilemíny, roz. svobodné paní z Lilgenau, spojil žerotinský erb spolu s lilgenauským a přijal ke svým titulům i titul svobodného pána z Lilgenau. Roku 1802 museli Žerotinové prodat Lichtenštejnům své panství Velké Losiny. Na Bludov byla přenesena knihovna, sbírka zbraní, obrazárna, archív a část vnitřního zařízení. Po konfiskaci roku 1948 byla větší část zařízení převezena na zámek Velké Losiny. Poslední moravský člen rodu Žerotínů, který směl užívat šlechtické tituly, byl Karel Emanuel, který byl „hrabě a pán ze Zierotina, svobodný pán z Lilgenau, dědičný člen Panské sněmovny a tajný rada“. Jeho potomci pod jménem Mornstein-Zierotin dodnes žijí na zámku v Bludově.

Erb

Erb Žerotínů na rodové hrobce v Bludově.

Barvy erbu jsou popisovány různě, avšak zpravidla je v červeném štítě černý korunovaný dvouocasý lev na stříbrném kamenném trojvrší. Klenot vychází z obloučkové koruny lemované hermelínem („koruna Rurikovců“) a je v něm vyrůstající lev jako ve štítě, přikryvadla jsou červeno-černá. Erb spočívá na hermelínovém plášti, splývajícím z helmovní koruny. Při spojení s erbem Lilgenauským byly barvy žerotinského erbu stanoveny jako zlatý lev na modrém poli, vyrůstající ze stříbrného trojvrší, ale tyto barvy se nevžily a později nebyly používány ani oficiálně.

Nejvýznamnější členové rodu

Karel starší ze Žerotína (1564–1636)
Ladislav Velen ze Žerotína (1579–1638). Oba působili aktivně na straně stavů v době stavovského povstání. Ladislav Velen v mládí procestoval celou Evropu; studoval v Basileji. Žil plným životem renesančního šlechtice-kavalíra, přičemž jej náboženské a politické problémy míjely. V té době vlastnil Moravskou Třebovou a město i zámek se na přelomu 16. a 17. století staly střediskem vzdělanosti. Obklopil se tu lékaři, astronomy, přírodovědci, alchymisty aj. V době povstání se však postavil do čela odboje moravských stavů a byl zvolen zemským hejtmanem. Po prohrané bitvě na Bílé hoře odešel do Uher a patřil k hlavním představitelům české emigrace.
Bartoloměj ze Žerotína (†1644), syn Ladislava Velena ze Žerotína. Jeho manželkou byla Marie Kateřina (23. Únor 1621 - 1664), nevlastní sestra z prvního manželství macechy Anny Maximiliany z Oppersdorffu (1587, Kosel, Německo – 1657, Elblag, Varmijsko-Mazurské vojvodství, Polsko). Měl čtyři děti: Zuzanu Kateřinu, Jana, Benigna Maxmiliana a Václava.
Bernard ze Zierotina (†1665) majitel stavovského panství Falkenberg ve Slezsku
Angela Sibylla z Galle, rozená Žerotínová (†1695) podporovala inkviziční tribunál Františka Bobliga z Edelstadtu během čarodějnických procesů na Šumpersku.
František Ludvík ze Zierotina (†1731) majitel stavovského panství Falkenberg ve Slezsku. Zakladatel trinitářského kláštera v Zašové u Valašského Meziříčí a strůjce okázalé barokní přestavby zámku ve Valašském Meziříčí.
Jan Jáchym ze Žerotína (1667–1716) - skutečný císařský komorník
Jan Ludvík ze Žerotína (1691–1761)
Jan Karel ze Žerotína (1719–1776) byl directeur des spectacles pruského krále Friedricha II. a přítel Johanna Sebastiana Bacha

František Josef ze Žerotína (1772–1845) byl významným moravským hospodářským činitelem a předsedou Hospodářské společnosti moravské a slezské
Karel Emanuel ze Žerotína (1850–1934) byl v letech 1900 až 1906 moravským místodržícím a poté dědičným členem Panské sněmovny
Karel Mornstein-Zierotin (*1939) - současná hlava rodu

Pověsti

Kámen Jana Diviše ze Žerotína (zemřel 1607) v kostele sv. Jakuba v Jakubu u Kutné Hory

Také Žerotinové měli svou Bílou paní, která se zjevovala na zámcích ve Velkých Losinách a v Bludově. Na Velkých Losinách se vypráví pověst o Meluzíně, která měla děti s jedním ze Žerotinů, ale poté, co v lázni odhalil její původ, proměnila se v meluzínu a odletěla.
Zajímavý je i mytický původ Žerotinů z Rurikovců, který je zmiňován v dobové literatuře i v císařských nobilitačních patentech a na který odkazuje i knížecí koruna a plášť v erbu. Tato historie tvrdí, že Žerotinové jsou potomky sv. Vladimíra I. Kyjevského a Anny Porfyrogennety, když jeden ze synů jménem Oleg utekl před bratrovražednou válkou na Moravu, případně, že jsou potomky Olega Moravského.
Česká mincovna vydala v roce 2016 sadu čtyř stříbrných a zlatých pamětních mincí, zobrazujících Plichtu ze Žerotína, Karla Staršího ze Žerotína, Alžbětu Juliánu Žerotínovou z Oppersdorfu a Karla Emanuela ze Žerotína ^[1]

Rodové větve

Falkenberská (Bernard, 1650–1779) - vyčlenila se z větve Meziříčské
Fulnecko-bludovská (Jan starší, 1463-1499)
Losinsko-vízmberská (Přemek II., 1590–1985)
Meziříčská (Bernart, 1561–1692); po roce 1692 přešly majetky na větev Vízmberskou
Náměšťská (Fridrich, 1505–1544)
Starojičínská (Vilém starší, 1540)
Strážnická (Jan, 1481–1531)
Vízmberská (Jan Jáchym, 1673–1716) – vyčlenila se z větve Losinské

Sídla a panství

V průběhu dějin jim patřila mimo jiné panství:

Galerie žerotínských sídel

Zámek Bludov
Zámek Moravská Třebová
Zámek Náměšť nad Oslavou
Zámek Valašské Meziříčí
Zámek Velké Losiny
Zámek Vízmberk (Loučná nad Desnou)

Příbuzenské svazky

Příbuzenskými svazky byli Žerotínové spojeni s

Literatura

Vincenc Brandl, Spisy Karla st. ze Žerotína, 3 vols, Brno 1870–1972. On line text
Chlumecky, Peter Ritter von: Carl von Zierotin und seine Zeit: 1564–1615. Brünn 1862.
KALISTA, Zdeněk. Čechové, kteří tvořili dějiny světa. Praha : Garamond, 2009. 198 s. ISBN 978-80-7407-055-6.
KNOZ, Tomáš. Državy Karla staršího ze Žerotína po Bílé hoře. Osoby, příběhy, struktury. Brno : Matice moravská ; Masarykova univerzita, 2001. 474 s. ISBN 80-86488-03-9.
KNOZ, Tomáš. in Osobnosti moravských dějin (1) s. 203–218. Brno : Matice moravská, 2006. 516 s. ISBN 80-86488-38-1.
KNOZ, Tomáš. Karel starší ze Žerotína. Don Quijote v labyrintu světa. Praha : Vyšehrad, 2008. 365 p. ISBN 978-80-7021-956-0.
ODLOŽILÍK, Otakar. Karel starší ze Žerotína. 1564–1636. Praha : Melantrich, 1936. 197 p.
HRUBÝ, František. Ladislav Velen ze Žerotína. Praha : [s.n.], 1930.

Související články

Seznam českých šlechtických rodů

Reference

↑ Sada čtyř stříbrných mincí Šlechtický rod pánů ze Žerotína proof

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Zierotin na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Žerotín ve Wikislovníku
Historie Bludova
Rodinný erb
Na Bludově

[1] Sada čtyř stříbrných mincí Šlechtický rod pánů ze Žerotína proof

[1]

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 | jméno = Žerotínové <br /> (Zierotinové)
 | znak = COA_Zierotin.jpg
-| velikost znaku = 100px
+| velikost znaku = 180px
 | popisek = Erb rodu Žerotínů
 | země = <br />{{Vlajka a název|České království}} <br />{{Vlajka a název|Markrabství moravské}}
@@ Řádek 25: / Řádek 25: @@
 * vízmberská (vyčlenila se z&nbsp;větve losinské)
 }}
-'''Žerotínové''' (dříve ve [[Staročeština|staré češtině]] též ''Zierotinové'') byl moravský [[Šlechta|šlechtický]] rod s pozdější českou větví.
+'''Žerotínové''' (dříve ve [[Staročeština|staré češtině]] též ''Zierotinové'') byli moravský [[Šlechta|šlechtický]] rod s pozdější českou větví.
 == Dějiny rodu ==
@@ Řádek 31: / Řádek 31: @@
 == Původ jména ==
-Přídomek „ze Zierotina“ začali členové rodu používat na konci [[12. století]], kdy získali stejnojmennou vesnici [[Žerotín (okres Olomouc)|Žerotín]] na Olomoucku. Sami Žerotínové se psali v podobě „Zierotin“ (čti „žerotín“), přičemž nejde o germanismus, ale naopak o nejstarší podobu jména, používanou před Husovou reformou pravopisu. V průběhu času se rod větvil a jeho členové získali na vážnosti a významu. Mezi moravskou šlechtou začínali hrát významnější úlohu v&nbsp;životě [[České království|českého království]].
+Přídomek „ze Zierotina“ začali členové rodu používat na konci [[12. století]], kdy získali stejnojmennou vesnici [[Žerotín (okres Olomouc)|Žerotín]] na Olomoucku. Sami Žerotínové se psali v podobě „Zierotin“ (čti „žerotín“), přičemž nejde o germanismus, ale naopak o nejstarší podobu jména, používanou před Husovou reformou pravopisu. V průběhu času se rod větvil a jeho členové získali na vážnosti a významu. Mezi moravskou šlechtou začínali hrát významnější úlohu v&nbsp;životě [[České království|Českého království]].
 Někteří prosluli jako válečníci – Bedřich ve službách tří [[císař]]ů (Karla V., Ferdinanda, Maxmiliána) nebo Jan, který doprovázel [[Karel V.|Karla V.]] na výpravě do [[Severní Afrika|severní Afriky]]. Další pak zastávali významné [[úřad]]y doma i v cizině (místokomorníci, nejvyšší sudí, zemský hejtman, univerzitní hodnostář), např. [[Viktorin ze Žerotína]] byl kráječem arciknížete Maxmiliána, [[Bernard ze Zierotina]] byl rektorem [[Univerzita Karlova|pražské univerzity]] (od roku 1614), [[Jan ze Zierotina]] byl správcem bratrské [[knihtisk]]árny v&nbsp;[[Ivančice|Ivančicích]], kterou později přestěhoval na svou tvrz Kralice.
@@ Řádek 44: / Řádek 44: @@
 * [[Karel starší ze Žerotína]] (1564–1636)
 * [[Ladislav Velen ze Žerotína]] (1579–1638). Oba působili aktivně na straně stavů v době [[České stavovské povstání|stavovského povstání]]. Ladislav Velen v mládí procestoval celou [[Evropa|Evropu]]; studoval v [[Basilej]]i. Žil plným životem renesančního šlechtice-kavalíra, přičemž jej náboženské a politické problémy míjely. V té době vlastnil [[Moravská Třebová|Moravskou Třebovou]] a město i zámek se na přelomu [[19. století|16.]] a [[17. století]] staly střediskem [[vzdělání|vzdělanosti]]. Obklopil se tu lékaři, astronomy, přírodovědci, alchymisty aj. V době povstání se však postavil do čela odboje [[Moravští stavové|moravských stavů]] a byl zvolen [[zemský hejtman|zemským hejtmanem]]. Po prohrané [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] odešel do [[Uhersko|Uher]] a patřil k hlavním představitelům české [[emigrace]].
-* Bartoloměj ze Žerotína (†1644), syn Ladislava Velena ze Žerotína. Jeho manželkou byla Marie Kateřina (23. Únor 1621 - 1664), nevlastní sestra z prvního manželství macechy Anny Maximiliany z [[Oppersdorfové|Oppersdorffu]] (1587, [[Kosel (Sasko)|Kosel]], [[Německo]] – 1657, [[Elbląg|Elblag]], [[Varmijsko-mazurské vojvodství|Varmijsko-Mazurské vojvodství]], [[Polsko]]). Měl čtyři děti: Zuzanu Kateřinu, Jana, Benigna Maxmiliana a Václava.
+* Bartoloměj ze Žerotína (†1644), syn Ladislava Velena ze Žerotína. Jeho manželkou byla Marie Kateřina (23. Únor 1621 - 1664), nevlastní sestra z prvního manželství macechy Anny Maximiliany z [[Oppersdorfové|Oppersdorffu]] (1587, [[Niesky|Kosel]], [[Německo]] – 1657, [[Elbląg|Elblag]], [[Varmijsko-mazurské vojvodství|Varmijsko-Mazurské vojvodství]], [[Polsko]]). Měl čtyři děti: Zuzanu Kateřinu, Jana, Benigna Maxmiliana a Václava.
 * [[Bernard ze Zierotina]] (†1665) majitel [[Stavovské panství|stavovského panství]] Falkenberg ve Slezsku
 * [[Angela Sibylla z Galle]], rozená Žerotínová (†1695) podporovala inkviziční tribunál [[Jindřich František Boblig z Edelstadtu|Františka Bobliga z Edelstadtu]] během [[Čarodějnické procesy na losinském panství|čarodějnických procesů na Šumpersku]].
@@ Řádek 83: / Řádek 83: @@
 * [[Hustopeče nad Bečvou]] se [[Hustopeče nad Bečvou (zámek)|zámkem]]
 * [[Kolín]]
-* [[Kolštejn]]
+*[[Branná|Kolštejn]]
 * [[Moravská Třebová]]
 * [[Náměšť nad Oslavou]]
@@ Řádek 99: / Řádek 99: @@
 * [[Valašské Meziříčí]]
 * [[Velké Losiny]]
-* [[Vízmberk]] (Loučná nad Desnou)
+*[[Loučná nad Desnou|Vízmberk]] (Loučná nad Desnou)
 * [[Zábřeh]] se [[Zábřeh na Moravě (zámek)|zámkem]]
 * [[Zvole (okres Šumperk)|Zvole]] s [[Zvole (tvrz, okres Šumperk)|tvrzí]]