Wikipedie:Přechylování ženských příjmení: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Návrh na přejmenování doporučení
+zmínka o islandských příjmeních. EsO na základě Wikipedie:Žádost o komentář/(Ne)přechylování islandských jmen
Řádek 13: Řádek 13:
# Nepřechylujte tam, kde to za nás řeší matriční zákon.<ref>[https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-301#p69 Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení].</ref>
# Nepřechylujte tam, kde to za nás řeší matriční zákon.<ref>[https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-301#p69 Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení].</ref>
# Při přechylování se řiďte rozumem.
# Při přechylování se řiďte rozumem.

Výjimkou z pravidla jsou [[Islandské jméno|islandská patronymická a matronymická příjmení]], která [[Wikipedie:Žádost o komentář/(Ne)přechylování islandských jmen|přednostně nepřechylujeme]].


== Dopis z ÚJČ AV ČR ==
== Dopis z ÚJČ AV ČR ==

Verze z 11. 6. 2016, 03:41

pravidla:

     závazná
     doporučení
     v hlasování
     navrhovaná
     neschválená
Doporučení

Text této stránky je doporučení české Wikipedie. Vysvětluje standardy, s nimiž většina wikipedistů v principu souhlasí a které je vhodné dodržovat. Přesto není závazným pravidlem. Nebojte se stránku editovat, je-li potřeba, ale větší změny raději předem navrhněte v diskusi a oznamte je též Pod lípou.


Zkratka:
  • WP:PŽJ

Přechylování cizích ženských jmen je častým tématem diskusí na české Wikipedii. Tato stránka vznikla, aby shrnula již vyložené argumenty a noví, ale i staří wikipedisté se mohli opřít o nějaký návod. V roce 2006 proběhla na stránce Wikipedie:Průzkum názorů na přechylování jmen na toto téma poměrně rozsáhlá diskuse. Zájemci si ji mohou prohlédnout. Ve zkratce se dá říct, že komunita je rozdělena zhruba na třetiny. Jedna třetina by ráda přechylovala co nejvíc, druhá třetina co nejméně a třetí s rozumem.

Doporučený postup

Prosíme wikipedisty, aby při přechylování cizích ženských jmen postupovali následovně:

  1. Přechylovat ženská jména by se obecně mělo, pokud to nejde proti zřetelně nejrozšířenějšímu použití nebo vyslovenému přání nositelky (měla by ale být sama obeznámena s problematikou přechylování).
  2. Článek o cizince by měl být dostupný pod oběma verzemi (tedy Wang i Wangová).
  3. Článek musí obsahovat i původní jméno, které nositelka sama používá, ať už doma, nebo ve světě.
  4. Přechylovat by se mělo jen z původního mužského jména. Tedy pokud je ženské jméno v originálu již přechýlené, je vhodné vyhledat mužské jméno a to přechýlit. Jinak je lepší nepřechylovat.
  5. Přechylujte podle zaběhnutých pravidel (např. při přechylování ruských jmen).
  6. Nepřechylujte tam, kde to za nás řeší matriční zákon.[1]
  7. Při přechylování se řiďte rozumem.

Výjimkou z pravidla jsou islandská patronymická a matronymická příjmení, která přednostně nepřechylujeme.

Dopis z ÚJČ AV ČR

Od ÚJČ AV ČR jsme 28. listopadu 2006 obdrželi následující dopis, který problematiku jak stručně vysvětluje, tak podává doporučení, jak k přechylování přistupovat. V současnosti je tento text i zapracován do odpovědí poradny ÚJČ. (Zde patří díky wikipedistovi Josefcovi.)

Vážení a milí wikipedisté,

přechylování v běžné komunikaci není povinné v tom smyslu, že by bylo nařízeno zákonem, vyhláškou či předpisem. Je pro češtinu zcela přirozené, vychází z jejích strukturních vlastností – z toho, že různé gramatické významy slov vyjadřujeme pomocí koncovek. V každé mluvnici a jazykové příručce se s ním počítá jako s přirozenou a nezbytnou součástí gramatického systému. Účelem přechylování je smysluplné dorozumění, snaha vyhnout se nepřirozeným větám typu "Seleš porazila Suk 3:1". Přechylováním předcházíme nedorozumění a významovým nejasnostem (např. "Smith se dívá do dáli" - muž?, žena?; "pro Smith je toto řešení nepřijatelné" - muž?, žena?, Smith - jméno osoby? jméno firmy?; Stone navštívila Roberts – kdo koho navštívil?). Věta Susan Sontag navštívila Shirley Temple" může znamenat "Sontagová navštívila Templovou", ale i "Sontagovou navštívila Templová". Nepoznáme, co je podmět a co předmět, tedy kdo koho navštívil. Jistě není třeba zdůrazňovat, že kulturní úroveň takového vyjádření výrazně klesá. Český slovosled není natolik gramatikalizovaný, aby mohl bez pomoci koncovek signalizovat větněčlenské vztahy. Jak je z příkladů evidentní, nepřechýlené příjmení nelze skloňovat a nepoznáme z něj rod pojmenované osoby.

Existují ovšem v češtině příjmení, která dle tradice obvykle nepřechylujeme (např. Edith Piaf), ale u takových je obvykle nedorozuměním zabráněno jedinečností a známostí nositelky. V případě herečky Katerine Hepburnové jméno tradičně přechylujeme a není důvod to měnit. Stejně bychom doporučovali postupovat i u jiných ženských jmen. Tam, kde je to možné, dáváme rozhodně přednost přechýlené podobě.

Konkrétních případů, které vyžadují specifické zacházení, je samozřejmě víc. Jednak jsou to i další případy tradičního řešení konkrétního jména v češtině (např. Gina Lollobrigida, nikoli Lollobrigidová), původ jména (nepřechýlená zůstávají např. některá orientální jména a v některých specifických případech i jména, která mají přechýlenou podobu už ve výchozím jazyce) a chápání jména jako obchodní značky (např. jména některých spisovatelek na obálkách knih; ale například zcela se vžilo přechýlené příjmení spisovatelky Rowlingové). V neposlední řadě je třeba respektovat i rodinnou tradici (paní Šerých, nebo paní Šerýchová), a osobní přání nositelky jména, zejména pokud jde o osobu veřejně známou.

Kromě uvedených tradičních a racionálních hledisek hraje roli ještě heslovitý charakter textu. Proto najde-li uživatel v nějaké encyklopedii např. heslo "Tena Elefteriadu", tedy tradičně nepřechýlené jméno, navíc bez začlenění do větného kontextu a s výkladem dejme tomu "česká zpěvačka řeckého původu", odpadají důvody pro přechýlení uvedené výše. V encyklopediích je namístě, aby se uživatelům dostalo informace o původní podobě nositelova (resp. nositelčina) jména.

Dotazy na odvozování ženských příjmení patří v jazykové poradně k častým. Proto jsme na naši webovou stránku umístili stručné heslo "přechylování". V tomto hesle zdůrazňujeme rozdíl mezi přechylováním v běžné komunikaci a v oficiálních dokumentech právní povahy; důležitý je zákon o matrikách, jménu a příjmení, nově upravující přechylování příjmení v určitých speciálních případech.

Pro řešení konkrétních případů můžeme doporučit velmi podrobnou knihu M. Knappové Naše a cizí příjmení v současné češtině, TAX AZ KORT, Liberec 2002, pro stručnou informaci též článek téže autorky K jazykovým a právním aspektům přechylování příjmení v češtině, NŘ 86, 2003, s. 113–119, příp. poučení v mluvnicích, např. v Příruční mluvnici češtiny, Nakl. Lidové noviny, Praha 1995.

S pozdravem

Ludmila Uhlířová
Ústav pro jazyk český AV ČR
oddělení jazykové kultury – jazyková poradna

Další průzkumy

Wikipedisté Zirland, Wikimol a Li-sung provedli samostatné rešerše denního tisku a výsledky zveřejnili na stránkách Wikipedista:Zirland/Přechylování, Wikipedista:Wikimol/Přechylování a Wikipedista:Li-sung/Průzkum. Jejich výsledkem ve zkratce je, že až na výjimky se cizí ženská jména v češtině přechylují.

Související

Externí odkazy

Poznámky