Autonomie
Autonomie (z řec. autonomos, řídící se vlastními zákony, a autonomia, politická nezávislost[1]) je stav určitého společenství nebo jednotlivce, pokud se řídí pravidly a zákony, které si sám dává nebo dobrovolně přijímá. Protikladem je heteronomie, poslušnost cizím, případně i vnuceným pravidlům a zákonům.
V politice
Politická autonomie znamená vysokou míru samosprávy určitého politického útvaru (města, provincie nebo státu), která se může týkat výkonu správy na vlastním území, případně i vlastního zákonodárství, ovšem jen v místních a regionálních záležitostech. Neznamená tedy plnou politickou samostatnost či svrchovanost. Příkladem může být autonomní území nebo autonomní republika v rámci suverénního státu, nejčastěji na národnostním základě a ve prospěch menšin.[2]
Ve filosofii
V morální filosofii Immanuela Kanta se rozlišuje autonomní morálka, jejíž pravidla si člověk určuje nebo přijímá sám na základě rozumu a svědomí, od morálky heteronomní, určené nějakým účelem nebo stanovené a případně i vymáhané cizí autoritou. Kant se tím vymezoval hlavně proti účelovému zdůvodnění morálky, jak ji v jeho době chápal zejména hédonismus (účelem morálky je individuální blaho a příjemný život) nebo utilitarismus, podle něhož je účelem morálky co největší štěstí pro co největší počet lidí. Morálka podle Kanta je autonomní v tom, že jednak nemá žádný vnější účel, jednak že je založena pouze na tom, k čemu všechny lidi nutí jejich společný praktický rozum.[3] Kant ovšem zároveň považoval autoritu státu jako záruky bezpečí, svobody a práva za rozumově nutnou, takže stát není jen výsledek společenské smlouvy, ale každý člověk je naopak povinen být řádným občanem svého státu, proti němuž se nemůže nikdy postavit.[4]
V právu
Autonomie vůle je důležitý princip soukromého práva, který předpokládá, že každý může svobodně vstupovat do vztahů s jinými a sjednávat si práva a povinnosti, pokud tím neporušuje zákon.
Odkazy
Reference
Literatura
- Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998. Heslo Autonomie, str. 39.
- Ottův slovník naučný, heslo Autonomie. Sv. 2, str. 1082.
- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Autonomie. Sv. 1, str. 370.