Zond 2: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
EmausBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.3) (Robot: Přidávám ru:Зонд-2
Addbot (diskuse | příspěvky)
m Bot: Odstranění 14 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q917929)
Řádek 54: Řádek 54:
[[Kategorie:Sondy k Marsu]]
[[Kategorie:Sondy k Marsu]]
[[Kategorie:Program Zond]]
[[Kategorie:Program Zond]]

[[bg:Зонд 2]]
[[en:Zond 2]]
[[es:Zond 2]]
[[fa:زوند ۲]]
[[fr:Zond 2]]
[[hu:Zond–2]]
[[it:Zond 2]]
[[ja:ゾンド2号]]
[[lt:Zond 2]]
[[lv:Zond-2]]
[[nl:Zond 2]]
[[pl:Zond 2]]
[[pt:Zond 2]]
[[ru:Зонд-2]]

Verze z 17. 3. 2013, 13:55

Zond 2
COSPAR1964-078C
Start30. listopadu 1964
KosmodromBajkonur
Nosná raketaMolnija 8K78
Stav objektučinnost sondy ukončena
ZánikZánik
ProvozovatelSSSR
VýrobceSSSR
DruhSonda k marsu
Hmotnost960 kg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zond 2, též pod názvem 3MV-4 2, byla zkušební kosmická sonda SSSR k planetě Mars z roku 1964, druhá oficiální z programu Zond. Sonda, katalogizovaná v COSPAR jako 1964-078C, kolem Marsu proletěla v době, kdy s ní bylo ztraceno spojení.[1]


Průběh letu

Odstartovala 30. listopadu 1964 z kosmodromu Bajkonur s pomocí rakety Molnija 8K78. V oficiální startovní zprávě bylo uvedeno, že sluneční panely dodávaly pouze 50 % potřebné energie. Během letu se podařilo vyzkoušet poprvé iontové stabilizační motory.

Půl roku po startu bylo se sondou přerušeno radiové spojení.[1] V té době(duben 1965) byla sonda přes 30 mil. km od Země. Pravděpodobně prolétla blízko kolem Marsu 6. srpna 1965 a pak pokračovala v obězích Slunce jako umělé těleso.

Konstrukce

Sondu vyprojektovalo středisko Koroljova. Hmotnost byla asi 960 kg. Jednalo se o tříose stabilizovanou sondu, složenou ze základního univerzálního modulu, k němuž byl přidán další planetární. Tvar měla válce dlouhého přes 3 metry, v průměru 1 metr. Sonda byla vybavena systémy tepelné regulace, napájení energií z slunečních baterií, anténami, hlavním motorem s přívody a nádržemi pohonných hmot, šesti plazmovými motorky, televizním vysílačem. Nesla i řadu vědeckých a měřicích přístrojů, např. magnetometr, spektograf, detektory kosmického záření, slunečního větru i mikrometeoritů.

Odkazy

Reference

  1. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 254.  Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „Encyklopedie“ použit vícekrát s různým obsahem

Externí odkazy