Individualismus: Porovnání verzí
m r2.6.5) (Robot: Přidávám ka:ინდივიდუალიზმი |
m Bot: Odstranění 49 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q171995) |
||
Řádek 26: | Řádek 26: | ||
[[Kategorie:Liberalismus]] |
[[Kategorie:Liberalismus]] |
||
[[Kategorie:Sociologické pojmy]] |
[[Kategorie:Sociologické pojmy]] |
||
[[ar:فردانية]] |
|||
[[be:Індывідуалізм]] |
|||
[[be-x-old:Індывідуалізм]] |
|||
[[bg:Индивидуализъм]] |
|||
[[ca:Individualisme]] |
|||
[[cy:Unigolyddiaeth]] |
|||
[[da:Individualisme]] |
|||
[[de:Individualismus]] |
|||
[[el:Ατομοκρατία]] |
|||
[[en:Individualism]] |
|||
[[eo:Individuismo]] |
|||
[[es:Individualismo]] |
|||
[[et:Individualism]] |
|||
[[eu:Indibidualismo]] |
|||
[[fa:فردگرایی]] |
|||
[[fi:Individualismi]] |
|||
[[fr:Individualisme]] |
|||
[[he:אינדיבידואליזם]] |
|||
[[hi:व्यक्तिवाद]] |
|||
[[hu:Individualizmus]] |
|||
[[id:Individualisme]] |
|||
[[is:Einstaklingshyggja]] |
|||
[[it:Individualismo]] |
|||
[[ja:個人主義]] |
|||
[[ka:ინდივიდუალიზმი]] |
|||
[[kk:Индивидуализм]] |
|||
[[ko:개인주의]] |
|||
[[lt:Individualizmas]] |
|||
[[lv:Individuālisms]] |
|||
[[mr:व्यक्तिवाद]] |
|||
[[ms:Individualisme]] |
|||
[[nl:Individualisme]] |
|||
[[no:Individualisme]] |
|||
[[pl:Indywidualizm]] |
|||
[[pt:Individualismo]] |
|||
[[ru:Индивидуализм]] |
|||
[[sh:Individualizam]] |
|||
[[sl:Individualizem]] |
|||
[[sr:Индивидуализам]] |
|||
[[sv:Individualism]] |
|||
[[ta:தனிமனிதத்துவம்]] |
|||
[[tk:Indiwidualizm]] |
|||
[[tl:Indibidwalismo]] |
|||
[[tr:Bireycilik]] |
|||
[[tt:Индивидуальлек]] |
|||
[[uk:Індивідуалізм]] |
|||
[[vi:Chủ nghĩa cá nhân]] |
|||
[[zh:个人主义]] |
|||
[[zh-min-nan:Kò-jîn-chú-gī]] |
Verze z 10. 3. 2013, 10:12
Individualismus (z lat. in-dividuus, nedělitelný, a individuum, jednotlivec) je morální, politický nebo společenský názor a postoj, který na první místo klade jedince, jeho nezávislost a soběstačnost. Svobodu chápe jako negativní, to jest jako co nejmenší omezování druhými a společností. Individualisté jsou přesvědčeni, že každý jednotlivec má právo prosazovat své individuální zájmy a cíle a starat se především sám o sebe. Extrémní podobou individualismu je solipsismus.
Individualismus chápe společnost jako více méně nahodilé a volné seskupení osob a odmítá nebo podceňuje společenské vazby člověka, vzájemnou závislost a solidaritu. Je typicky postojem úspěšných mužů středního věku v bohatých společnostech. Protikladem individualismu je kolektivismus a komunitarismus, které zdůrazňují skupinové, společenské nebo národní zájmy a závazky jednotlivce vůči nim.
Individualismus může vyžadovat, aby každý jedinec uznával i stejná práva všech ostatních, a potud není totéž co egoismus. Někteří individualisté, jako například Ayn Rand, jsou proti takovému „morálnímu relativismu“ a popisují sobeckost jako výhodu či přednost. Naopak někteří filosofové, sociologové (Émile Durkheim, Norbert Elias, Francis Fukuyama) i ekonomové (Amartya Sen, Friedrich August von Hayek, institucionální ekonomie) zdůrazňují význam společenské soudržnosti a vzájemné důvěry. Kde se jich nedostává, rostou transakční náklady a hrozí rozpad společnosti (anomie). Friedrich A. Hayek ho popisuje jako úctu k jednotlivci, tj. uznání jeho vlastních jedinečných názorů a zálib za nejdůležitější pro něj samého, a poukazuje na nutnost tolerance možnosti rozvíjení individuálního nadání. Důležitá je pro něj i svoboda volby a možnosti každého jedince pokusit se vést si svůj vlastní život.[1]
Od individualismu jako postoje je třeba odlišovat metodický individualismus, častý postup společenských věd (zejména ekonomie nebo sociologie), který si pro zjednodušení společnost modeluje jako soubor nezávislých jedinců, s nímž se snadněji pracuje. Metodický individualismus zanedbává vzájemné vztahy, vazby či závazky mezi lidmi, aby mohl používat kvantitativních a statistických metod (průzkumy veřejného mínění, modely ekonomického chování a pod.).
Externí odkazy
- B. Brouk, Na obranu individualismu, Rok, říjen 1931, r. [1], č. [1], s. 1, 3
Literatura
- P. Barša, Imanence a sociální pouto. Praha 2004
- B. Brouk, O funkcích práce a osobitosti. Praha 2009 (1. vyd. Praha 1938, 2. vyd. Praha 1939)
- I. Berlin, Čtyři eseje o svobodě. Praha 1999
- N. Elias. Spoločnosť indivíduí. Bratislava 2005
- F. Fukuyama, Budování státu. Praha 2002
- F. Fukuyama, Trust. The social virtues and the creation of prosperity. London 1995
- A. Sen, Etika a ekonomie. Praha 2002
Reference
- ↑ HAYEK, Friedrich A. Cesta do otroctví. [s.l.]: Rozmluvy, 1989. 90 s. ISBN 0-946352-65-8. Kapitola Opuštěná cesta, s. 15.