Borovice těžká

Borovice těžká (žlutá)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	nahosemenné (Pinophyta)
Třída	jehličnany (Pinopsida)
Řád	borovicotvaré (Pinales)
Čeleď	borovicovité (Pinaceae)
Rod	borovice (Pinus)
Podrod	Pinus
Sekce	Pseudostrobus
Podsekce	Ponderosae
Binomické jméno
Pinus ponderosa Douglas ex C. Lawson, 1836
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borovice těžká (žlutá) (Pinus ponderosa) je jedna z nejrozšířenějších a hospodářsky nejvýznamnějších severoamerických borovic. Patří mezi tříjehličné druhy a mezi borovicemi dosahuje také největších dimenzí: až 80 m výšky a téměř 3 m v průměru. Občas je možné se s ní setkat i v Česku v parkových a zahradních výsadbách, zřídka i v lesních porostech. Její dříve používané české jméno „žlutá“ vzniklo překladem amerického jména (Yellow Pine), které je patrně odvozeno od barvy letorostů.

Synonyma

• Pinus resinosa Torrey, 1828
• Pinus brachyptera Engelmann, 1848
• borovice žlutá

Taxonomické členění, rozdíly a výskyt

Rozlišují se 2 subspecie (poddruhy):

• Pinus ponderosa subsp. ponderosa – jehlice obvykle pouze po 3 ve svazku nebo s ojediněle vtroušenými dvoučetnými svazky.

Výskyt: v západní části areálu druhu, především Sierra Nevada, Coast Ranges a Kaskádové pohoří; dále od jihu Kalifornie po jih Brit. Columbie, na východě Montany.

• Pinus ponderosa subsp. scopulorum (Engelm.) E. Murray, 1982 – jehlice po 2-3 ve svazku s podílem cca 1/5 dvoučetných svazků (u starších stromů nižší).

Výskyt: ve východní části areálu druhu, především v Skalistých horách: od Sierra del Carmen u hranic USA po střed státu Montana, na západě k východnímu okraji Velké pánve (Nevada).

Pohled na plodnou větev Pinus ponderosa subsp. ponderosa

Vzhled

60 (80) m vysoký strom, kmen až 2 (3) m v průměru, se silnými trochu převislými větvemi, tvořící úzkou hustou kuželovitou korunu. Vytváří mohutný kořenový systém s hluboko jdoucím hlavním (kůlovým) kořenem. Letorosty jsou žlutohnědé. Pupeny válcovité, pryskyřičnaté. Jehlice po 3, řidčeji po 3-4, tuhé, 12-26 cm, vzpřímené, zahnuté, světle až tmavě zelené.

Z nepůvodních jehličin běžně pěstovaných v Česku má nejdelší jehlice.

Šišky 5-15 cm dlouhé, přisedlé, jednotlivě nebo 2-3 v přeslenu, osten umba (pupku) přímý nebo zahnutý mírně zpět. Otevírají se po dozrání (podzim) a po opadu zanechávají několik šupin na větvi. Opadané šišky jsou proto nezaměnitelné, u báze po chybějících šupinách v šišce vzniká jakýsi vějíř zbývajících šupin, obrazně připomínají částečně rozkvetlý květ. Semena jsou tmavě hnědá, nepřeléhavá, s křídlem 2-3 cm.

P. ponderosa subsp. scopulorum v oblasti svého přirozeného výskytu

Ekologie

Vyskytuje se na nejrůznějších půdách od pahorkatin až po vysoké hory (3200 m n. m.) především v sušších oblastech. Je velmi geograficky variabilní, výrazně světlomilná, mrazuvzdorná, ale jižní provenience v Česku omrzají. Dosahuje úctyhodného stáří, 300 (500) let. Tvoří mezidruhové hybridy s borovicí arizonskou (viz Arboretum Sofronka).

Využití

Na severoamerickém kontinentu je důležitým zdrojem dřeva a patří zde mezi 5 hospodářsky nejvýznamnějších druhů borovice. V Česku je vhodným krajinářským prvkem lesoparků a parků.

Externí odkazy a literatura

• BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu Pinus L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.

• KAŇÁK, J. 2004. Možnosti a úskalí introdukce některých druhů rodu Pinus. [Possibilities and difficulties of introduction of some species of Pinus genus.] In: Karas, J., Kobliha, J. (eds.): Perspektivy lesnické dendrologie a šlechtění lesních dřevin. Sborník z konference. Kostelec n. Č. lesy, 12. – 13. 5. 2004. Praha, FLE ČZU, s. 76-84. ISBN 80-213-1164-9.

• PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.

• POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.

Galerie borovice těžká na Wikimedia Commons