Lev I. Veliký: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
MerlIwBot (diskuse | příspěvky)
m Robot: Přidávám ilo:Papa Leon I
Addbot (diskuse | příspěvky)
m Bot: Odstranění 60 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q43954)
Řádek 70: Řádek 70:
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Muži]]


[[af:Pous Leo I]]
[[ar:لاون]]
[[arz:ليون الأول بابا روما]]
[[bar:Leo I.]]
[[be:Леў I, Папа Рымскі]]
[[be-x-old:Леў I (папа рымскі)]]
[[be-x-old:Леў I (папа рымскі)]]
[[bg:Лъв I (папа)]]
[[br:Leon Iañ]]
[[ca:Papa Lleó I]]
[[ceb:León I (papa)]]
[[da:Pave Leo 1.]]
[[de:Leo der Große]]
[[el:Πάπας Λέων Α΄]]
[[en:Pope Leo I]]
[[eo:Leono la 1-a]]
[[es:León I el Magno]]
[[et:Leo I (paavst)]]
[[eu:Leon I.a (aita santua)]]
[[fa:لئون یکم]]
[[fi:Pyhä Leo I]]
[[fr:Léon Ier (pape)]]
[[gl:León I, papa]]
[[he:לאו הראשון (אפיפיור)]]
[[hr:Lav I.]]
[[hu:I. Leó pápa]]
[[id:Paus Leo I]]
[[ilo:Papa Leon I]]
[[it:Papa Leone I]]
[[ja:レオ1世 (ローマ教皇)]]
[[jv:Paus Leo I]]
[[ka:ლეო I]]
[[ko:교황 레오 1세]]
[[la:Leo I (papa)]]
[[lt:Popiežius Leonas I]]
[[lv:Leons I]]
[[mk:Папа Лав I]]
[[mn:I Лео (Ромын пап)]]
[[mzn:لئون اول]]
[[nl:Paus Leo I]]
[[nn:Pave Leo I]]
[[no:Leo I (pave)]]
[[pl:Leon I (papież)]]
[[pt:Papa Leão I]]
[[ro:Papa Leon I cel Mare]]
[[ru:Лев I (папа римский)]]
[[sc:Leone Su Mannu]]
[[sh:Papa Lav I]]
[[sk:Lev I. (pápež)]]
[[sl:Papež Leon I.]]
[[sq:Papa Leoni I]]
[[sr:Папа Лав I]]
[[sv:Leo I (påve)]]
[[sw:Papa Leo I]]
[[ta:முதலாம் லியோ (திருத்தந்தை)]]
[[th:สมเด็จพระสันตะปาปาลีโอที่ 1]]
[[tl:Leon I Magno]]
[[tl:Leon I Magno]]
[[tr:I. Leo]]
[[uk:Лев I]]
[[vi:Giáo hoàng Lêô I]]
[[war:Papa Leon I]]
[[yo:Pópù Leo 1k]]
[[zh:教宗良一世]]

Verze z 8. 3. 2013, 19:57

Možná hledáte: Leon I.

Šablona:Infobox světec Šablona:Infobox Papež

Svatý Lev I. Veliký (okolo 400, Toskánsko10. listopad 461, Řím) byl 45. papežem římskokatolické církve.

Život a papežský úřad

O jeho původu a mládí nejsou dochovány žádné záznamy. Poprvé je zmiňován, až když se (kolem roku 430) stal arcijáhnem papeže Celestýna. Roku 440 byl zvolen papežem. V rámci svého úřadu odosobnil úřad papeže a zdůraznil jej jako dědictví apoštola Petra. Usilovně bojoval proti rozšířeným bludným učením, zejm. manicheismu a pelagianismu. Zdůrazňoval, že v Kristu jsou obsaženy obě přirozenosti, tj. božská i lidská. V této záležitosti se dostal do ostrého střetu s představiteli východní církve, kteří obhajovali jen jednu, vtělenou božskou, přirozenost. Když roku 449 na synodě v Efesu trvali představitelé východní církve na své představě, označil toto shromáždění dokonce jako „synodu lupičů“.[1] V roce 451 svolal chalcedonský koncil, kterého se účastnili i biskupové z východu. Lev napsal věroučný text tzv. Tomus ad Flavianum adresovaný konstatinopolskému biskupovi, který byl přítomnými biskupy na koncilu přijat - podle koncilových dokumentů dokonce zvoláním: „Petr promluvil ústy Lva“. Tím byla dvojí přirozenost v Kristu koncilem potvrzena a Eutychově herezi tak učiněno zadost. K dalším zásluhám Lva I. patří napravení hierarchie církve a obrana jejích práv.

Hrdinské činy Lva I. Velikého

Roku 452 vpadl do Itálie kmen Hunů, kteří hrozivým způsobem pustošili území, která dobyli. Když přitáhli k Římu, vyšel papež Lev I. vstříc hunskému vojevůdci Attilovi a podařilo se mu jej přesvědčit, aby Řím svého plenění ušetřili. Avšak již tři roky na to, roku 455, musel Řím čelit opět nájezdu pohanských kmenů, tentokrát Vandalů. Zabránit vyplenění města se mu sice nepodařilo, přesto se mu však podařilo s Vandaly vyjednat, že nedojde k vraždění římských občanů, že město nezapálí, jak měli v úmyslu, a rovněž ušetří apoštolské baziliky.

Lev I. Veliký zemřel 10. listopadu 461 v Římě a byl pohřben v předsíni baziliky svatého Petra. Již během svého života byl uctíván jako světec, jímž byl brzy prohlášen.

Odkaz

Lev Veliký je prvním papežem, po kterém se nám zachovala jeho kázání k lidu při bohoslužbách (je jich okolo stovky). Zároveň se dochovalo i asi 150 jeho dopisů. Obhajuje Petrův primát[2], dvojí přirozenost Krista, klade důraz na liturgii jako na stále aktuální událost a jako součást každodenního života křesťana. V roce 1754 jej Benedikt XIV. prohlásil za Učitele Církve.

Odkazy

Literatura

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Lev I. Veliký na Wikimedia Commons

Reference

  1. August Franzen, Malé dějiny církve, 3. vydání, Karmelitánské nakladatelství, 2006, s.70
  2. „Jen jedinému apoštolovi bylo svěřeno to, co bylo všem apoštolům sděleno.“ promluva Lva I. na svátek Petra a Pavla