Fyzická osoba: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
MerlIwBot (diskuse | příspěvky)
m Robot: Upravuji fr:Personne physique
Addbot (diskuse | příspěvky)
m Bot: Odstranění 37 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q154954)
Řádek 15: Řádek 15:
[[Kategorie:Občanské právo]]
[[Kategorie:Občanské právo]]
[[Kategorie:Právní pojmy]]
[[Kategorie:Právní pojmy]]

[[az:Fiziki şəxs]]
[[ba:Физик шәхес]]
[[be:Фізічная асоба]]
[[be-x-old:Фізычная асоба]]
[[bg:Физическо лице]]
[[ca:Persona física]]
[[de:Natürliche Person]]
[[el:Φυσικό πρόσωπο]]
[[en:Natural person]]
[[eo:Natura persono]]
[[es:Persona física]]
[[et:Füüsiline isik]]
[[fa:شخص حقیقی]]
[[fr:Personne physique]]
[[gl:Persoa física]]
[[hr:Fizička osoba]]
[[hu:Természetes személy]]
[[hy:Ֆիզիկական անձ]]
[[it:Persona fisica]]
[[kk:Жеке тұлға]]
[[lt:Fizinis asmuo]]
[[nl:Natuurlijk persoon]]
[[nn:Fysisk person]]
[[no:Fysisk person]]
[[pap:Persona natural]]
[[pl:Osoba fizyczna]]
[[pt:Pessoa (direito)]]
[[ru:Физическое лицо]]
[[sh:Fizičko lice]]
[[simple:Natural person]]
[[sk:Fyzická osoba]]
[[sr:Физичко лице]]
[[sv:Fysisk person]]
[[th:บุคคลธรรมดา]]
[[uk:Фізична особа]]
[[vi:Thể nhân]]
[[zh:自然人]]

Verze z 8. 3. 2013, 00:51

Fyzická osoba (FO) je pojem užívaný převážně v právu, kde je třeba odlišovat osoby v běžném slova smyslu (lidi) od jiných druhů osob, které právo za samostatný subjekt uznává (právnická osoba).

Způsobilost k právům a povinnostem (právní subjektivitu) má každý člověk od početí do smrti; v době mezi početím a narozením, kdy právo hovoří o tzv. nascituru, je však tato způsobilost podmíněna tím, že se plod narodí živý. V opačném případě nastoupí právní fikce, že fyzická osoba nikdy neexistovala (což má významný důsledek v dědickém právu, neboť mrtvě narozený plod nemůže nabývat dědictví a nestává se tedy sám zůstavitelem).[1] Smrtí tato způsobilost zanikne a dosavadní práva a povinnosti v rámci dědictví přechází na právní nástupce. Pokud je fyzická osoba dlouhodobě nezvěstná a je pravděpodobné, že již nežije, případně pokud je jisté, že nežije, ale nelze to dokázat stanoveným způsobem, může ji soud prohlásit za mrtvou.[2]

Způsobilost k právním úkonům (svéprávnost), tedy plnou způsobilost nabývat vlastními právními úkony práv a brát na sebe povinnosti, mají ale jen zletilí, tzn. ti, kteří dovršili 18 let věku (nebo dovršili 16 let věku, ale uzavřeli s povolením soudu manželství) a kteří zároveň nebyli této způsobilosti zbaveni.[3] Zbavit zcela nebo zčásti způsobilosti k právním úkonům může fyzickou osobu kvůli duševní poruše nebo nadměrnému požívání omamných látek pouze soud.[4]

Nezletilí jsou schopni nabývat v zásadě všech práv a povinností. Právní úkony, které sami činí, jsou však platné jen tehdy, pokud svou povahou odpovídají jejich rozumové a volní vyspělosti.[5] V ostatních případech, např. nákup dovolené desetiletým dítětem, musí nezletilého zastoupit jeho zákonný zástupce.[6]

Reference

  1. § 7 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“)
  2. § 7 odst. 2 ObčZ a § 195–200 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
  3. § 8 ObčZ
  4. § 10 ObčZ
  5. § 9 ObčZ
  6. § 26 a § 27 odst. 1 ObčZ

Související články