Pitva: Porovnání verzí
→Rozdělení pitev: odebrání subjektivního hodnocení postupu pří úhradách, doplnění virtuální pitvy a ohledání kostry |
m cyklický odkaz na tuto stránku |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Rembrandt Van Rijn, Die Anatomiestunde des Dr. Nicolaes Tulp.jpg|thumb|Obraz [[Anatomie doktora Tulpa]] od [[Rembrandt]]a znázorňující přednášku [[Nicolaes Tulp|Nicolaese Tulpa]]]]'''Pitva''' je druh [[Lékařství|medicínského]] nebo [[Veterinářství|veterinárního]] úkonu, při kterém odborný specialista rozděluje na části mrtvé tělo. Cílem pitvy je určit příčinu [[smrt]]i daného člověka či zvířete nebo pochopit tvar a funkci jednotlivých orgánů a soustav. Pitvy se používá i při výuce mediků, doktorů a zemědělských specialistů. Některé náboženské skupiny však razantně vystupují proti pitvě. Místnost, kde se pitvá, se nazývá |
[[Soubor:Rembrandt Van Rijn, Die Anatomiestunde des Dr. Nicolaes Tulp.jpg|thumb|Obraz [[Anatomie doktora Tulpa]] od [[Rembrandt]]a znázorňující přednášku [[Nicolaes Tulp|Nicolaese Tulpa]]]]'''Pitva''' je druh [[Lékařství|medicínského]] nebo [[Veterinářství|veterinárního]] úkonu, při kterém odborný specialista rozděluje na části mrtvé tělo. Cílem pitvy je určit příčinu [[smrt]]i daného člověka či zvířete nebo pochopit tvar a funkci jednotlivých orgánů a soustav. Pitvy se používá i při výuce mediků, doktorů a zemědělských specialistů. Některé náboženské skupiny však razantně vystupují proti pitvě. Místnost, kde se pitvá, se nazývá pitevna, člověk, který pitvá, je [[patolog]] nebo soudní lékař. |
||
== Historie == |
== Historie == |
||
Verze z 25. 2. 2013, 23:50
Pitva je druh medicínského nebo veterinárního úkonu, při kterém odborný specialista rozděluje na části mrtvé tělo. Cílem pitvy je určit příčinu smrti daného člověka či zvířete nebo pochopit tvar a funkci jednotlivých orgánů a soustav. Pitvy se používá i při výuce mediků, doktorů a zemědělských specialistů. Některé náboženské skupiny však razantně vystupují proti pitvě. Místnost, kde se pitvá, se nazývá pitevna, člověk, který pitvá, je patolog nebo soudní lékař.
Historie
Na prvních evropských univerzitách ve 12. a 13. století se upouštělo od pitev k vědeckým účelům. Církev deklarovala lidskou mrtvolu jako nedotknutelnou. Hlavními pracemi do té doby byly díla Galénova, který pitval jen zvířata, i když pitvy nebyly v jeho době výslovně zakázány. Také Arabové s největší pravděpodobností neprováděli pitvy, přestože je nezakazoval islám ani korán.
První tzv. anatomické divadlo ve formě amfiteátru založil v roce 1594 basilejský profesor Felix Platter. V něm předvedl okolo 300 veřejných pitev. První taková veřejná pitva v Čechách byla provedena 8. až 12. června 1600 v Rejčkově koleji profesorem Jánem Jesenským. Vydal o ní spis ve Wittenbergu s názvem Johannis Jessenii á Jessen, Anatomiae Pragae, Anno MDC ab se solemniter administratatae historia (Jana Jesenského z Jeseného historie o pitvě provedené v Praze roku 1600).[1]
Rozdělení pitev
Pitvy se dělí podle účelu.Měla by se provést vždy pitva celého těla, někdy je prováděna pitva částečná (parciální), která však nemá takovou výtěžnost (v nepitvaných částech těla mohou být zásadní nálezy, ovlivňující pitevní závěry).Obecně lze též říci, že pitvu platí ten, kdo jí nařídil.
Pitvy podle zákona o zdravotních službách
Zákon o zdravotních službách rozlišuje čtyři druhy pitev:
Pitva anatomická
Účelem pitvy je provést systematickou pitvu těla zemřelého pro výuku studentů (převážně mediciny). Pitva se provádí na anatomických ústavech lékařských fakult. Pitvu provádějí studenti pod dozorem vyučujících a samotní vyučující (tedy zaměstnanci lékařských fakult). Náklady hradí lékařská fakulta (ve formě platu svých zaměstnanců), která hradí i náklady na převoz zemřelého do anatomického ústavu a přípravu těla před pitvou (fixační tekutiny).
Pitva patologicko-anatomická
Účelem pitvy je především dát zpětnou vazbu lékaři, který pacienta ošetřoval, tedy ověřit (potvrdit či vyvrátit) veškeré jeho diagnózy uvedené v lékařské zprávě. Pitva je prováděna na odděleních patologie. Tuto pitvu může provádět patolog či soudní lékař. Náklady na pitvu jsou hrazeny ze zdravotního pojištění zemřelého. Patologicko-anatomická pitva je prováděna na zemřelých ve zdravotnických zařízeních. Zákon o zdravotních službách taxativně vyjmenovává situace, kdy je patologicko-anatomická pitva nezbytná.
Pitva zdravotní
Někdy též nazývána zdravotně-bezpečnostní. Účelem pitvy je zjistit příčinu smrti u člověka, který zemřel mimo zdravotnické zařízení. Pitva je prováděna na odděleních soudního lékařství. Tuto pitvu by měl provádět soudní lékař. Náklady na pitvu jsou v ČR hrazeny ze zdravotního pojištění zemřelého.
Pitva soudní
Účelem pitvy je zodpovědět otázky kladené policií, státním zástupcem či soudem a měla by se provádět vždy, když je podezření, že na smrti měla účast jiná osoba. Pitva může být provedena kdekoliv (v libovolném způsobilém zařízení), měli by ji však vždy provádět 2 soudní znalci. Pitva je hrazena tím, kdo ji nařídil (policie, státní zastupitelství, soud). Provádí se podle § 115 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).
Soudní pitva může být zahájena jako pitva zdravotní nebo patologicko-anatomická, ke konverzi v soudní pitvu může dojít při zjištění podezřelých okolností. V takovém případě pitvající lékař pitvu přerušuje a pokračovat může až když jsou splněny podmínky pro provedení soudní pitvy.
Další druhy pitev
Pitva virtuální
Virtuální pitva je potenciálním řešením situace, kdy zemřelý nemůže být pitván např. z náboženských důvodů. Vlastní podstatou virtuální pitvy je pořízení podrobných snímků těla pomocí techniky umožňující provést 3D rekonstrukci, obvykle pomocí CT. Vlastní pitva je pak realizována pouze jako manipulace s trojrozměrnými daty pomocí technik počítačové grafiky a virtuální reality.
Balzamace
Účelem tohoto procesu je připravit tělo tak, aby nepodléhalo posmrtným rozkladným pochodům (fixace). Lze ho provést v libovolném způsobilém zařízení speciálně vyškoleným personálem (v ČR ji mohou provádět i pohřební ústavy pokud získají koncesi). Náklady platí ten, kdo si balzamaci vyžádal (musí mít právo s tělem zemřelého takto nakládat - obvykle jsou to pozůstalí příbuzní zemřelého). Z hlediska soudního lékařství se nejedná o pitvu. Tato metoda se používá např. při přepravě letadlem do země původu zemřelého.
Ohledávání kosterních pozůstatků
Ohledávání kosterních pozůstatků je obvykle prováděno antropologem. Vedle získání co nejvíce informací nezbytných pro identifikaci je klíčové i určení stáří nálezu. Právní předpisy totiž upravují další postup podle stáří nálezu a okolností nálezu.
Odkazy
Reference
- ↑ Biermann, K. – Hanus, F. et al. : Kronika medicíny. Praha: Fortuna Print. 1994. ISBN 80-85873-16-8
