Valencienská krajka: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
odkaz
mBez shrnutí editace
Řádek 18: Řádek 18:
=== Strojní výroba valencienské krajky ===
=== Strojní výroba valencienské krajky ===
se provádí speciální technikou na bobinetovém stroji: Část [[osnova (textil)|osnovních nití]] je spolu s bobinetovými nitěmi vedena strojem jako osnova, kterou se kolmo provléká druhá část osnovních nití. Vzniká tak struktura velmi podobná [[tkanina|tkanině]] v [[plátno (vazba)|plátnové vazbě]] (viz ''Schöner'' str. 203).
se provádí speciální technikou na bobinetovém stroji: Část [[osnova (textil)|osnovních nití]] je spolu s bobinetovými nitěmi vedena strojem jako osnova, kterou se kolmo provléká druhá část osnovních nití. Vzniká tak struktura velmi podobná [[tkanina|tkanině]] v [[plátno (vazba)|plátnové vazbě]] (viz ''Schöner'' str. 203).
Krajky se vyrábějí z jemné [[bavlna|bavlněné příze]] nebo také např. s podílem 5-10 % [[polyamidová vlákna|polyamidových nití]], v šířkách 1-140 cm na strojích s jemností cca 10 ''bobinet'' (člunečků) na centimetr. <ref>Příklady strojně vyráběné valencienské krajky: http://www.clunylace.com/page0003v01.htm</ref>
Krajky se vyrábějí z jemné [[bavlna|bavlněné příze]] nebo také např. s podílem 5-10 % [[polyamidová vlákna|polyamidových nití]], v šířkách 1-140 cm, na strojích s jemností cca 10 ''bobinet'' (člunečků) na centimetr. <ref>Příklady strojně vyráběné valencienské krajky: http://www.clunylace.com/page0003v01.htm</ref>


== Použití ==
== Použití ==

Verze z 23. 2. 2013, 14:35

Valencienská krajka (angl.: Valenciennce lace, něm.: Valencienner Spitze) je paličkovaná textilie se vzory zhotovenými na síťovém podkladu (půdici) s očky různých tvarů. Od jiných krajek se odlišuje zejména vzory s plochým povrchem, bez reliefů a bez obrysové niti (kordonetu). Vzory byly původně ve tvaru konvenčních listů a květin, později nahrazeny přirozenějšími květinovými motivy. [1]

Valencienská krajka z poloviny 18. století

Z historie

Název krajky pochází od severofrancouzského města Valenciennes, ve kterém byla výroba krajek známá už v 15. století. V době největšího rozkvětu v letech 1725-1780 se ve městě a okolí zabývalo krajkářstvím až 4000 drobných výrobců. Potom však nastal rychlý úpadek, takže v 19. století tam toto řemeslo prakticky zaniklo a varianty valencienské krajky se vyráběly v menších množstvích na různých jiných místech v Evropě.

Od 30. let 19. století (až do začátku 21. století) jsou to převážně imitace zhotovené na bobinetových strojích. [2] V roce 2013 byl v Evropě známý jen jeden anglický výrobce, [3] o celosvětové produkci nejsou publikovány žádné údaje. (Posledních asi 1000 bobinetových strojů mělo být koncem 20. století ve světě ještě v provozu, novější stroje na výrobu valencienské krajky nejsou od té doby známé. (viz Denninger))

Způsob výroby valencienské krajky

Ruční paličkování

se u valencienské krajky obvykle provádí bez špendlíků, s větším počtem párů paliček v plátnovém hodu (vazbě), půdice a vzor ze stejné niti. [4] [5] Na původní krajce stačila zručná dělnice zhotovit maximálně 4 cm (asi 25 cm širokého pruhu) za 15 pracovních hodin. [6]

Strojní výroba valencienské krajky

se provádí speciální technikou na bobinetovém stroji: Část osnovních nití je spolu s bobinetovými nitěmi vedena strojem jako osnova, kterou se kolmo provléká druhá část osnovních nití. Vzniká tak struktura velmi podobná tkanině v plátnové vazbě (viz Schöner str. 203). Krajky se vyrábějí z jemné bavlněné příze nebo také např. s podílem 5-10 % polyamidových nití, v šířkách 1-140 cm, na strojích s jemností cca 10 bobinet (člunečků) na centimetr. [7]

Použití

Asi do 18. století se z krajky zhotovovaly drahé límce a čepce, později a až do 21. století slouží jako ozdoba dámského prádla a oděvů. [8]

Literatura

  • Vondrušková/Prošková: Krajkářství, Grada 2004, ISBN 80-247-0670-9, str. 157
  • Schöner: Spitzen, VEB Fachbuchverlag, Leipzig 1984, 384 stran, Lizenznummer 114-210/89/ 84 LSV 3913, str 203
  • Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9, str. 82

Reference