Čamakoko: Porovnání verzí
m r2.7.1) (Robot: Přidávám it:Chamacoco |
m napřímení odkazu |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Moça Chamacoco preparando fibras de caraguatá para tecer.jpg|thumb|Žena z kmene Čamakoko připravuje vlákna ke tkaní]] |
[[Soubor:Moça Chamacoco preparando fibras de caraguatá para tecer.jpg|thumb|Žena z kmene Čamakoko připravuje vlákna ke tkaní]] |
||
'''Čamakokové''' {{vjazyce|es}} '''Chamacoco''' je [[etnická skupina]] jihoamerických [[Indiáni|Indián]]ů, žijících v severní části oblasti [[Gran Chaco]] v [[Paraguay]]i. Jsou obyvateli suchých savan a okrajů tropického pralesa na březích řeky Paraguay. Původně se živili hlavně lovem a sběrem, důležitý byl zvláště sběr lusků stromu algarrobá (''Prosopis alba''), bohatých na cukry a škorb. Pod vlivem sousedních skupin Kaďuveo, Guaná a Guaraní si však postupně osvojili základy tropického zemědělství (pěstování manioku, tabáku, banánů aj.). Prosluli výrobou dřevěných předmětů (dýmky, zbraně) a péřových ozdob, s nimiž i obchodovali. Byli ohrožováni svými severními sousedy - Kaďuvey, kteří je s oblibou zajímali do [[Otrokářství|otroctví]]. V současné době téměř [[Asimilace (sociologie)|asimilovali]] s dalšími indiánskými etniky (hlavně Guaraní) i s [[Mestic|mestickou]] populací Paraguajců. Jejich život a kulturu jako první důkladněji popsal [[Česko|český]] [[etnograf]], [[spisovatel]], [[cestovatel]] a dobrodruh [[Alberto Vojtěch Frič]] v díle ''Indiáni Jižní Ameriky''. V prvním desetiletí 20. století mezi nimi strávil delší dobu důkladným výzkumem a jednoho z nich, známého [[Čerwuiš]]e přivezl roku 1908 do Prahy. Jejich výrobky přivezené Fričem je možné dodnes spatřit v [[Náprstkovo muzeum|Náprstkovu muzeu]] v Praze. Jejich jazykem, který náleží do malé jazykové rodiny Zamuko, hovořilo roku 1990 asi 1000 osob. |
'''Čamakokové''' {{vjazyce|es}} '''Chamacoco''' je [[Etnikum|etnická skupina]] jihoamerických [[Indiáni|Indián]]ů, žijících v severní části oblasti [[Gran Chaco]] v [[Paraguay]]i. Jsou obyvateli suchých savan a okrajů tropického pralesa na březích řeky Paraguay. Původně se živili hlavně lovem a sběrem, důležitý byl zvláště sběr lusků stromu algarrobá (''Prosopis alba''), bohatých na cukry a škorb. Pod vlivem sousedních skupin Kaďuveo, Guaná a Guaraní si však postupně osvojili základy tropického zemědělství (pěstování manioku, tabáku, banánů aj.). Prosluli výrobou dřevěných předmětů (dýmky, zbraně) a péřových ozdob, s nimiž i obchodovali. Byli ohrožováni svými severními sousedy - Kaďuvey, kteří je s oblibou zajímali do [[Otrokářství|otroctví]]. V současné době téměř [[Asimilace (sociologie)|asimilovali]] s dalšími indiánskými etniky (hlavně Guaraní) i s [[Mestic|mestickou]] populací Paraguajců. Jejich život a kulturu jako první důkladněji popsal [[Česko|český]] [[etnograf]], [[spisovatel]], [[cestovatel]] a dobrodruh [[Alberto Vojtěch Frič]] v díle ''Indiáni Jižní Ameriky''. V prvním desetiletí 20. století mezi nimi strávil delší dobu důkladným výzkumem a jednoho z nich, známého [[Čerwuiš]]e přivezl roku 1908 do Prahy. Jejich výrobky přivezené Fričem je možné dodnes spatřit v [[Náprstkovo muzeum|Náprstkovu muzeu]] v Praze. Jejich jazykem, který náleží do malé jazykové rodiny Zamuko, hovořilo roku 1990 asi 1000 osob. |
||
== Literatura == |
== Literatura == |
Verze z 21. 2. 2013, 13:11
Čamakokové španělsky Chamacoco je etnická skupina jihoamerických Indiánů, žijících v severní části oblasti Gran Chaco v Paraguayi. Jsou obyvateli suchých savan a okrajů tropického pralesa na březích řeky Paraguay. Původně se živili hlavně lovem a sběrem, důležitý byl zvláště sběr lusků stromu algarrobá (Prosopis alba), bohatých na cukry a škorb. Pod vlivem sousedních skupin Kaďuveo, Guaná a Guaraní si však postupně osvojili základy tropického zemědělství (pěstování manioku, tabáku, banánů aj.). Prosluli výrobou dřevěných předmětů (dýmky, zbraně) a péřových ozdob, s nimiž i obchodovali. Byli ohrožováni svými severními sousedy - Kaďuvey, kteří je s oblibou zajímali do otroctví. V současné době téměř asimilovali s dalšími indiánskými etniky (hlavně Guaraní) i s mestickou populací Paraguajců. Jejich život a kulturu jako první důkladněji popsal český etnograf, spisovatel, cestovatel a dobrodruh Alberto Vojtěch Frič v díle Indiáni Jižní Ameriky. V prvním desetiletí 20. století mezi nimi strávil delší dobu důkladným výzkumem a jednoho z nich, známého Čerwuiše přivezl roku 1908 do Prahy. Jejich výrobky přivezené Fričem je možné dodnes spatřit v Náprstkovu muzeu v Praze. Jejich jazykem, který náleží do malé jazykové rodiny Zamuko, hovořilo roku 1990 asi 1000 osob.
Literatura
- FRIČ, Alberto Vojtěch, Karel Zpěvák, Milan Holeček. Indiáni Jižní Ameriky. 5. vyd. Praha: Panorama, 1981. S. 256.
- ZELENÝ, Mnislav. Indiánská encyklopedie. 1. vyd. Praha: Albatros, 1994.