Constitutio Antoniniana: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.7.3) (Robot: Přidávám sl:Constitutio Antoniniana |
mBez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Constitutio Antoniniana''' byl [[edikt]], který v roce 212 vydal [[Starověký Řím|římský]] císař Marcus Aurelius Severus Antoninus, známý jako [[Caracalla]]. Na základě tohoto právního předpisu obdrželi všichni svobodní mužští obyvatelé [[Římská říše|římské říše]] plnoprávné [[římské občanství]]. Do doby vydání ediktu disponovala římským občanstvím pouze část populace impéria, reprezentovaná především obyvateli [[Itálie]], obyvateli [[Římská kolonie|římských kolonií]] v [[Římské provincie|provinciích]], Římany nebo jejich potomky usazenými v provinciích, příslušníky některých měst a kmenů po celé říši a představiteli lokální aristokracie. Provinciálové požívali převážně statusu "cizinců" (''[[Peregrinus|peregrini]]''), či jim náleželo latinské právo (''ius Latii''), určitá nižší forma římského občanství. |
'''Constitutio Antoniniana''' byl [[edikt]], který v roce 212 vydal [[Starověký Řím|římský]] císař Marcus Aurelius Severus Antoninus, známý jako [[Caracalla]]. Na základě tohoto právního předpisu obdrželi téměř všichni svobodní mužští obyvatelé [[Římská říše|římské říše]] plnoprávné [[římské občanství]]; výjimkou byli pouze [[Dediticii|Dediticiové]]. Do doby vydání ediktu disponovala římským občanstvím pouze část populace impéria, reprezentovaná především obyvateli [[Itálie]], obyvateli [[Římská kolonie|římských kolonií]] v [[Římské provincie|provinciích]], Římany nebo jejich potomky usazenými v provinciích, příslušníky některých měst a kmenů po celé říši a představiteli lokální aristokracie. Provinciálové požívali převážně statusu "cizinců" (''[[Peregrinus|peregrini]]''), či jim náleželo latinské právo (''ius Latii''), určitá nižší forma římského občanství. |
||
{{Pahýl}} |
{{Pahýl}} |
Verze z 15. 2. 2013, 15:13
Constitutio Antoniniana byl edikt, který v roce 212 vydal římský císař Marcus Aurelius Severus Antoninus, známý jako Caracalla. Na základě tohoto právního předpisu obdrželi téměř všichni svobodní mužští obyvatelé římské říše plnoprávné římské občanství; výjimkou byli pouze Dediticiové. Do doby vydání ediktu disponovala římským občanstvím pouze část populace impéria, reprezentovaná především obyvateli Itálie, obyvateli římských kolonií v provinciích, Římany nebo jejich potomky usazenými v provinciích, příslušníky některých měst a kmenů po celé říši a představiteli lokální aristokracie. Provinciálové požívali převážně statusu "cizinců" (peregrini), či jim náleželo latinské právo (ius Latii), určitá nižší forma římského občanství.