Huroni: Porovnání verzí
doplnění historie |
|||
| Řádek 22: | Řádek 22: | ||
Před příchodem Evropanů do tohoto regionu dosahoval tento kmen počtu kolem 30.000 lidí. [[Animismus|Animistické náboženství]] ustupovalo pod vlivem [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitských]] misionářů v průběhu 17. století křesťanství. Živili se lovem, rybolovem a primitivním zemědělstvím. S příchodem francouzských obchodníků s kožešinami se orientovali na lov kožešinové zvěře a vyměňovali za své úlovky potraviny a zbraně. V roce 1649 využili jejich tradiční nepřátelé Irokézové oslabení konfederace epidemií neštovic ve druhé polovině 40. let k útoku, který znamenal fakticky likvidaci kmene. |
Před příchodem Evropanů do tohoto regionu dosahoval tento kmen počtu kolem 30.000 lidí. [[Animismus|Animistické náboženství]] ustupovalo pod vlivem [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitských]] misionářů v průběhu 17. století křesťanství. Živili se lovem, rybolovem a primitivním zemědělstvím. S příchodem francouzských obchodníků s kožešinami se orientovali na lov kožešinové zvěře a vyměňovali za své úlovky potraviny a zbraně. V roce 1649 využili jejich tradiční nepřátelé Irokézové oslabení konfederace epidemií neštovic ve druhé polovině 40. let k útoku, který znamenal fakticky likvidaci kmene. |
||
Část jeho příslušníků Irokézové pobili, velké množství adoptovali do kmenů své Ligy, část nepřežila bez zásob (které jim vítězové ukradli nebo zničili) následující zimu. Několik stovek se zachránilo a migrovalo v oblasti Velkých jezer. Později se spojili s Petuny a začali se nazývat Wyandoti. Část se později přesunula do [[Ohio|Ohia]], [[Oklahoma|Oklahomy]] a [[Nebraska|Nebrasky]]. Zbytek odvedli jezuité do okolí [[Québec]]u (tzv. Huroni z Lorette). Přestože šlo po této decimaci populačně o malý kmen, těšili se Wyandoti mezi jezerními kmeny značnému vlivu. Z jejich řad pocházel i slavný náčelník [[Kondiaronk]]. V 18. století během imperiálních válek stáli obvykle na straně Francouzů. Během [[Pontiacovo povstání|Pontiacova povstání]] bojovali na straně indiánských vzbouřenců a dobyli mj. Fort Sandusky. V 80. letech 18. století bojovali proti [[Kentucky|kentucké]] milici. Ve 40. letech 19. století se v rámci velkých indiánských přesunů odstěhovali do [[Kansas]]u. |
Část jeho příslušníků Irokézové pobili, velké množství adoptovali do kmenů své Ligy, část nepřežila bez zásob (které jim vítězové ukradli nebo zničili) následující zimu. Několik stovek se zachránilo a migrovalo v oblasti Velkých jezer. Později se spojili s Petuny a začali se nazývat Wyandoti. Část se později přesunula do [[Ohio|Ohia]], [[Oklahoma|Oklahomy]] a [[Nebraska|Nebrasky]]. Zbytek odvedli jezuité do okolí [[Québec]]u (tzv. Huroni z Lorette). Přestože šlo po této decimaci populačně o malý kmen, těšili se Wyandoti mezi jezerními kmeny značnému vlivu. Z jejich řad pocházel i slavný náčelník [[Kondiaronk]]. V 18. století během imperiálních válek stáli obvykle na straně Francouzů proti Britům. Během [[Pontiacovo povstání|Pontiacova povstání]] bojovali na straně indiánských vzbouřenců a dobyli mj. Fort Sandusky. V 80. letech 18. století bojovali proti [[Kentucky|kentucké]] milici. Ve 40. letech 19. století se v rámci velkých indiánských přesunů odstěhovali do [[Kansas]]u. V té době se počet Wyndotů pohyboval jen okolo 700. Ve druhé polovině 20. století žily v [[Spojené státy americké|USA]] a [[Kanada|Kanadě]] necelé dva tisíce Huronů asimilovaných většinou početnějšími kmeny.<ref>Amerika v proměnách staletí</ref> |
||
== Současnost == |
== Současnost == |
||
Verze z 24. 1. 2013, 18:58
Šablona:Infobox etnické skupiny Huroni (z francouzského hure – hlava divokého prasete) (též Wendatové, Wyandottové – obyvatelé poloostova, ostrované) vlastním jménem Onkvaonvé (tedy „Praví muži“) jsou jedni z původních obyvatel Severní Ameriky, připadající do irokézské skupiny jazykově příbuzných kmenů. V jazyce Irokézů jsou známi jako Wendati, zatímco Wyandoti, tak jak jsou dnes nazýváni, vznikli spojením dvou zbylých kmenů Huronské konfederace s příbuzným kmenem Petunů v 17. století.
Historie
Huroni kdysi tvořili konfederaci čtyř a od počátku 17. století pěti kmenů severoamerických Indiánů, obývajících na přelomu 16. a 17. století vesnice u Huronského jezera v kanadské provincii Ontario. To bylo před jejich prvními styky s Evropany a následné decimaci populace kmene virem neštovic. A také před válkami s Irokézy, které si později znepřátelili.
Před příchodem Evropanů do tohoto regionu dosahoval tento kmen počtu kolem 30.000 lidí. Animistické náboženství ustupovalo pod vlivem jezuitských misionářů v průběhu 17. století křesťanství. Živili se lovem, rybolovem a primitivním zemědělstvím. S příchodem francouzských obchodníků s kožešinami se orientovali na lov kožešinové zvěře a vyměňovali za své úlovky potraviny a zbraně. V roce 1649 využili jejich tradiční nepřátelé Irokézové oslabení konfederace epidemií neštovic ve druhé polovině 40. let k útoku, který znamenal fakticky likvidaci kmene. Část jeho příslušníků Irokézové pobili, velké množství adoptovali do kmenů své Ligy, část nepřežila bez zásob (které jim vítězové ukradli nebo zničili) následující zimu. Několik stovek se zachránilo a migrovalo v oblasti Velkých jezer. Později se spojili s Petuny a začali se nazývat Wyandoti. Část se později přesunula do Ohia, Oklahomy a Nebrasky. Zbytek odvedli jezuité do okolí Québecu (tzv. Huroni z Lorette). Přestože šlo po této decimaci populačně o malý kmen, těšili se Wyandoti mezi jezerními kmeny značnému vlivu. Z jejich řad pocházel i slavný náčelník Kondiaronk. V 18. století během imperiálních válek stáli obvykle na straně Francouzů proti Britům. Během Pontiacova povstání bojovali na straně indiánských vzbouřenců a dobyli mj. Fort Sandusky. V 80. letech 18. století bojovali proti kentucké milici. Ve 40. letech 19. století se v rámci velkých indiánských přesunů odstěhovali do Kansasu. V té době se počet Wyndotů pohyboval jen okolo 700. Ve druhé polovině 20. století žily v USA a Kanadě necelé dva tisíce Huronů asimilovaných většinou početnějšími kmeny.[1]
Současnost
Huroni, resp. Wyandottové, dnes žijí v rezervacích v Québecu a v třech hlavních komunitách, jednotlivě spravovaných, v USA.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ Amerika v proměnách staletí
- ↑ Kultura na území původních obyvatel [online]. (The Canadian Museum of Civilization). Dostupné online.
Literatura
- OLIVE PATRICIA, Dickason. Encyclopedia of North American Indians. Boston: Houghton Mifflin, 1996. ISBN ISBN 0-395-66921-9. S. 263.
- TRIGGER, Bruce. The Huron: Farmers of the North. New York: Holt, 1969. ISBN ISBN 0-03-079550-8.
- TRIGGER, Bruce. The Children of Aataentsic: A History of the Huron People to 1660. Kingston and Montreal: McGill-Queen's University Press., 1987. ISBN ISBN 0-7735-0627-6.
- SAGARD, Gabriel. Le grand voyage au pays des Hurons. Paříž: [s.n.], 1632.